| |||
Chodby Ryan Promnu si kořen nosu a Ryanovi neodpovím. To co se dozvím je snad ještě daleko horší než to co jsem si představovala. Mám sto chutí ho zastavit, aby dál nepokračoval a povídat si o něčem jiném. Třeba o počasí nebo o sovách. V duchu si opakuji ber to, že si jen vymýšlí má to v povaze. Ale jediné na co se zmůžu je konsternovaný pohled. "Ryane už stačí. U tebe si nikdy nemůžu být jistá, co je u tebe pravda a co kec." Pozvednu obočí. " Jsi fajn, občas." Prohrábnu si vlasy." Ale většinu času jsi horší než pavlačová drbna a o co hůř, ještě si strašně moc vymýšlíš." Zvednu se ze schodů. " Pokud se dozvím, že v nějaké tvé zcestné pomluvě bude figurovat někdo z Havraspáru. Bude to poslední co řekneš." Zatvářím se jako andílek, usměju se a potom se vydám do naší společenky. |
| |||
Společenská místnost > dívčí toalety (přízemí) Jen letmo zaregistruji příchod Patrika. Svalím se s meduňkovým čajem zpátky do křesla a nepřítomně zírám na špičky bot a poslouchám, o čem se ostatní baví. Když se mrzimorská kolej znovu otevře, dovnitř vstoupí Alex a Benji. Oběma věnuji smutný, nicneříkající úsměv, kterému chybělo nadšení a radost, co v něm bylo vždy. Alex pak zmizí v pokoji. Ani nestihnu zaregistrovat, že se vrátila zpátky, když si mírným odkašláním vyžádá naši pozornost. Zvednu pohled ze země a podívám se na ni. Párkrát zase trochu popotáhnu, což zapřičiní, že si musím zase vzít kapesník. Všimnu si, že za ní letivuje několik pohárů a v ruce má nějaké lahve. Pravděpodobně alkohol. Ne, je to Alex. Je to určitě alkohol. Trochu nejistě se na ni podívám a poslouchám, co říká, přičemž sleduju, jak kolem sebe skládá poháry. Při zmínce o možných informacích o Coraline mi zaplesá u srdce. Pošimrá mě tam taková ta malinká šťopička naděje. ,,A myslíš, že stihne odepsat do zítra?" Visím na ni očima. I kdyby přišel dopis s informací jen o tom, že je Cor pořád v bezvědomí.. Aspoň něco. Aspoň nějaká nová, čerstvá informace. A od někoho z nemocnice. To je vždycky dobré. Brumbál byl na detaily skoupý, takže nevíme skoro nic. Je zraněná? Ublížili ji? Z víru myšlenek mě vytrhne znovu Alexin hlas, která ke mně směřovala pohár s vínem. Zamyšleně si ho od ní vezmu a zmateně se na něj podívám. Nikdy jsem nebyla příliš.. Na alkohol. Stačilo mi málo. Navíc jsem nikdy plně nerozuměla zábavám, kde se ho pilo až přespříliš. Jakoby snad lidi se neuměli bavit i bez toho. Někomu to dodávalo kuráž udělat věci, které by jinak neudělal.. Možná.. Možná bych si měla vzít trochu ráno? Před tím sborem? Nene, to nejde. Ještě by to profesorka zjistila a vyhodili by mě ze školy. Doma by mě zabili. To ne. S tichým pozvednutím číše připiju na památku Jackie. Nikdy by mne nenapadlo, že si budeme ve společenské místnosti všichni jednou připíjet na mrtvou spolužačku.. Proč pořád opakuju to slovo mrtvá? To je odporné slovo. Mrtvá. Mrtvá. Zavrtím nad svými dotěrnými myšlenkami hlavou a napiju se z plna hrdla. Víc, než jsem čekala, že udělám. Chtěla jsem alkoholem zahnat svou hlavu plnou myšlenek a vzpomínek, které se mi tak otravně draly na mysl. Nechtěly odejít. Jakmile zbude na dně poháru jen malý zbytek, odložím sklenici a z toho dýmu se s vytřeštěnýma očima rozkuckám. Během mého kuckání se ve společence objeví i Sey. S uslzenými oči, tentokrát ne z pláče, mu kývnu na pozdrav, snažíc se nabrat dech. ,,Páni.." vydechnu, když se konečně trochu uklidním. ,,To je docela síla." Okomentuji Alexino víno s mírným pobavením. ,,Ale," vezmu číši a posunu ji směrem k Alex ,, - mně to asi stačilo. Ještě jednou takový dým a příště to nerozdýchám vůbec." zahihňám se trochu, abych uvolnila atmosféru. Dle všeho to ale vypadá, že dnešní noc stráví někteří s alkoholem v rukách. Nu, neměla bych překážet. Nejsem ta správná společnost. Vyhodím posmrkaný kapesník a vstanu z křesla. ,,No," nejistě si uhladím džíny. ,,Já si budu muset odskočit." Oznámím a bříšky prstů si z tváří setřu zbytky slz. Pak se odeberu vchodem ze společenky pryč a po schodech výjdu ze suterénu rovnou do přízemí. Tam zamířím k dívčím toaletám. |
doba vygenerování stránky: 0.83997893333435 sekund