| |||
Velká síň -> Havraspárská společenská místnost Alík, Domča Ano, skupinka od havraspárského stolu se opravdu rozpadla, Noelle s Morgan odešly ven a i Al se nás chystá opustit. “No dobře… tak zase běž. A nedostaň se do žádných problémů,“ řeknu prosebně spolužákovi. “A dort nemá s večeří nic společnýho, je na nervy!“ bráním se. Ale to už taky odbíhá. I Izy zmizela… Ale je na čase… Je pozdě. “Tak my asi taky půjdeme, co? Ať nás tu nezavřou,“ řeknu Dominikovi. “Taky máš někam namířeno nebo se přidáš ke společence?“ zeptám se po cestě ze síně. Já každopádně mířím vzhůru. Pěkně do tepla a do pohodlí, ať už sama nebo s někým. Vystoupám až vzhůru a v dost melancholické náladě se rozvalím v křesle u krbu. I Myška vypadá všelijak, dokonce mě nejde poškrábat, ale jen se přesunula trochu blíž. No a já… já vytáhnu jednu z vidliček, kterou jsem přinesla, a zabořím ji do dortu! No ten je! Šlehačka se úplně rozplývá na rtech! Jejda! Že ty chceš taky! No jo, má mlsná kočka uviděla kořist. Ale proč ne, tak trochu naberu a dám jí. Ať spolu Jackie pořádně zajíme! Třeba se k nám někdo i přidá. Dort je dost velkej a vidliček jsem vzala celou hrst! |
| |||
Umývárny - Společenka - Pokoj Christina, okrajově Sin a lidé ve společence "Já vím, že jsem," souhlasila jsem s lehkým úsměvem na tváři. Kdybych byla opatrná, nespálila bych si ruku o kotlík. Nebo bych nikdy nic nerozbila. Byla to pravda, možná trochu smutná, ale přeci jen byla. "Dobře. Jestli ho najdu, dám ti ho." Asi se trochu ráno projdu u břehu ve vodě. Snad se nepropadl nikam hluboko. Ale ta voda je dost tmavá, nejspíš bude trochu problém ho uvidět. Zvlášť ráno. A bude chladněji než ve dne... No, nějak to budu muset přežít. Snad mi tam můj oheň pomůže, i kdyby se měl držet jen uvnitř mého těla. Ke kameni v prstenu jsem jen znovu dodala "já vím". Proto jsem řekla, že je docela hezký. Když už nějaký drahokam, tak raději přímo ve skále jako čistý krystal, kde člověk může obdivovat jeho přirozenou krásu. Ano, většina lidí stojí o ty vybroušené a naleštěné kousky, což je docela škoda. Ale... nakonec to je vlastně stejně jedno. Nakonec Chris navedla náš rozhovor na mé krátké posezení u profesora Zmijozela. To jsem sklopila mokrou hlavu a byla jsem ráda, že mě nevidí. Výraz v mém obličeji nebyl zrovna nejšťastnější. "Ano, je velice... zvláštní," přiznala jsem a snažila jsem se nedat v hlase najevo, jak jsem... nervózní? I když sama jsem nevěděla, co si o tom dění u něj myslet. Dnes jsem se totiž ujistila, že svůj oheň přeci jen mám. Ale asi funguje trochu jinak, než jsem si předtím myslela. "Řešili jsme tam... ten můj údajný talent. Jen jsem se ujistila, že to ani moc talent není. Byla jsem přešlá, protože jsem si to odmítala přiznat. Ale teď už jsem s tím smířená a hodlám se soustředit na důležitější věci." Nemusela vědět, že mě to absolutně vyděsilo a že jsem si myslela, že můj oheň zmizel navždy. Že jsem přišla o něco, co mě dělalo alespoň trochu jedinečnou. Teď jsem ale začínala přemýšlet o tom, že se půjdu profesorovi omluvit za svůj úprk. A že bych se i tak chtěla učit pyrokinezi, ačkoliv teď ani pořádně nevím, na co je ve mně vázaná. Vypnula jsem vodu a vystoupila jsem ze sprchy. Sáhla jsem po osušce, zatímco se vedle mě spustila další sprcha, z níž vyšel známý hlas. "Ahoj, Sin," broukla jsem jen, když jsem si sušila vlasy. Ty jsem si pak zabalila do turbanu a oblékla jsem se do oblečení, co jsem měla odložené stranou. "Chris, jdu zpátky na kolej," oznámila jsem jí dostatečně hlasitě. Nečekala jsem na její reakci a vydala jsem se směrem do podzemí. Společenskou místností jsem jen prošla, pozdravila jsem lidi, co tam případně byli, a následně jsem zalezla do pokoje. Tam jsem si lehla na postel a chvíli jsem jen tak ležela, než jsem si vytáhla papíry a tužku a začala jsem kreslit. Dokončovala jsem ten obrázek jezera, co jsem dnes začala. Naštěstí se papíry neponičily, když jsem se tak rychle vrhla do boje s těmi šikanujícími kluky. Některé byly možná jen trochu vlhké od deště, ale nevadí. Jakmile jsem se cítila dostatečně unavená, odložila jsem své dílo, přikryla jsem se a šla jsem spát. Zítra bude hodně dlouhý den. |
| |||
Přejeme krásné a klidné prožití Vánočních svátků Vám všem! Váš PJ tým! |
doba vygenerování stránky: 0.89880990982056 sekund