| |||
Hlavní síň -> cesta ven z hradu Izabell "Dobře, můžeme se tedy na chvíli projít ven," usmál jsem se a vstal jsem od stolu. Trochu mi to přišlo, jako kdybych přišel za nějakým terapeutem, ale řekl jsem si, že to řešit nebudu. "Z těch dvou si pamatuju jen Coraline, protože je z mé koleje, ale minulý rok jsem se tu ještě spíš rozkoukával a doháněl školní věci, proto jsem se ještě nestihl moc s nikým seznámit. Vím, jak to bylo první rok pro mě složitý, tak doufám, že ty to tak mít nebudeš." Mile se usměju. Když jsme odcházeli ze síně, napětí by se tam dalo krájet. Nebelvírští byli zasaženi nejvíce a bylo to na nich vidět. Naopak zmijozelský stůl na mě působil tak, jako by se ho toho zas tolik nedotklo. Jejich věc... "Odkud vůbec jsi?" zeptám se se zájmem. "Proč jsi přestoupila sem do Bradavic?" Venku se pořádně nadýchám čerstvého vzduchu a zastavím se. Podívám se na svou společnici. "Tak kam vyrazíme?" usměju se na ni. |
| |||
Hlavní síň - kabinet Přítomní a Alastor Celé dění v hlavní síni přejdu s neutrálním výrazem. Nač se rozčilovat. Naštěstí všechny neplechy vyřídili kolegové, takže jsem se mohla v poklidu věnovat večeři a sem tam pronést pár slov s Minervou. Síní se však od začátku nesla zvláštní atmosféra, takže toho profesoři mezi sebou moc nenamluvili. Když Minerva zacinkala o skleničku, odložila jsem příbor a přísným pohledem přejela všechny studenty v síni. Teď je ten správný čas, aby se přestali chovat jako nevycválaní koně a věnovali veškerou svou pozornost Albusi. Ačkoliv Brumbál ve sborovně přímo nezmínil, kdy to chystá sdělit studentům a jestli vůbec, přesto jsem tušila, že to dnes udělá. Mlčky jsem poslouchala jeho slova a můj jindy přísný výraz v sobě dnes odrážel lítost a smutek. Zlatá očka se v jednom okamžiku zaleskla od slz, než jsem je úspěšně zase skryla. Lehce nadzdvihnu hlavu, abych se podívala na temné nebelvírské vlajky. Nebohá Monroeová. Měla jsem ji v paměti pevně vyrytou. Patřila mezi nejlepší střelkyně. Dravá, odhodlaná. Jen tak se nevzdávala a hlavně měla smysl pro tým a spolupráci. A nejspíš právě to se jí stalo v sobotu osudným. Když skončí minuta ticha, naposledy se napiji z pohárku s čistou vodou, rozloučením se s ostatními profesory a rozejdu se chodbou z hlavní síně ven. Před dveřmi si mě však odchytne jakýsi student. Vím o koho jde. Jeho tvář znám, ale nikdy si k němu nedokážu přiřadit jméno. Neobvyklá prosba v takovou chvíli.. Ale jak řekl Albus. Život musí jít dál. ,,Jistě. Zatím za mnou ještě nikdo nebyl, takže od půl čtvrté do pěti je hřiště vaše. Bednu s míči naleznete pod tribunou. Jsou to dveře naproti úschovně košťat. Buďte s těmi potlouky ale opatrní. Nejsem si vědoma, že by s nimi někdo o víkendu trénoval, tak počítejte s tím, že budou divočejší než je tomu při zápase." Upozorním ho. ,,Až skončíte, vše po sobě ukliďte a zamkněte." Pokud je to vše, co potřeboval, rozejdu se do svého kabinetu. |
| |||
Hlavní síň --> Přesun na kolej Jordyn, Lucca, Noelle Celý mi to připadalo jako hloupý vtip. Ještě před pár minutami jsem vesele klábosil se sestrou a smál se, kdežto teď mám co dělat, abych zahnal slzy, které se mi nedobrovolně hrnou do očí. Nemůžu tomu uvěřit. Brumbálova slova jsou těžká jako obrovský balvan, který mi znemožňuje dýchat. Jsem v takovém šoku, že se mi na malou chvíli skutečně zatají dech. Naše spolužačka je mrtvá a druhá v bezvědomí v nemocnici. Jak? Proč? Co provedly ty dvě tak špatného, že se jim muselo stát tohle? Existuje vůbec nějaká spravedlnost? Pochybuju… ,,Bože můj…" Dostanu ze sebe tiše, skoro neslyšně. Ostatní u stolu mají podobně vyděšené reakce. Není se čemu divit. Coraline je naše spolužačka a Jordyn, Alex a Acai s ní byly celých pět let na pokoji. ,,Já tomu nemůžu… prostě nemůžu…" Nemám ani sílu větu dokončit. A proč taky. Slovama těžko vyjádřím, jak se právě cítím. Už od pohledu je totiž jasně patrné, jak mizerně mně i mým spolužákům právě je. Stejně jako ostatní se při minutě ticha zvedám na nohy, které se mi ale tak moc třesou, že se na nich sotva držím. Zdrceně si sedám zpátky. Koutkem oka si všímám, jak Benji uklidňuje Alex a pak spolu odchází. Acai je brzy následuje, Lucca sedí jako přikovaný a má sestra pláče. ,,Jordyn." Hlesnu a opatrně kolem jejího rozechvělého těla obtočím ruce. Nevím, co bych měl udělat, abych jí uklidnil. Ať řeknu, co řeknu, její bolest to nezmírní. ,,Vraťme se na kolej. Tady bychom neměli zůstávat." Většina už stejně odešla a kvůli jídlu tu nehodlám zůstávat. Nemám na něj nejmenší pomyšlení. Jak bych se mohl cpát, když je naše kamarádka v bezvědomí a druhá mrtvá? ,,Lucco, půjdeš s námi? Já… já…" Hlas se mi úplně zlomí. ,,Já už jídlo nemůžu ani vidět." vysvětlím a odtáhnu se od sestry. ,,Omluvte mě prosím ještě na chvíli, hned budu zpátky." vyhrknu rychle a vyskočím na nohy. Přes celou místnost se ženu až k havraspárskému stolu, přímo tam, kde sedí Noelle. ,,No, dneska na doučo…" Opět se zarazím v půli věty, protože si všímám slz, které jí stékají po tvářích. Najednou si připadám jako ještě větší idiot, než jsem. Co jsem sakra chtěl říct? Že naše večerní doučování se ruší, protože nejsem po tomhle všem schopný ničeho? To by jí došlo i bez toho, abych jí o tom přišel říct. ,,Pardon, myslím, že bychom měli učení přesunout." povzdechnu si. ,,Držte se všichni, prosím." dodám s pohledem na všechny, co u havraspárského stolu zůstaly. Pak se otočím a vrátím zpět k sestře a Luccovi. Cítím trochu výčitky, že nechávám Noelle samotnou. Jako její kamarád bych jí měl nabídnout větší oporu, jenže tu teď potřebuje i spoustu jiných lidí, včetně Jordyn. Je mou bratrskou povinností jí nenechat ve štychu. Ať se děje cokoliv, my dva vždycky budeme spolu a potáhneme za jeden provaz. V dobrém i ve zlém. Noe to zvládne. Holky z její koleje jí pomůžou. Nepochybuju o tom. ,,Na tebe bych málem zapomněl." slabě se pousměju, když se o pozornost začne hlásit Kimi v mé mikině. Předtím se pořád vrtěla a mňoukala, kdežto teď byla jako pěna. Je možné, že vycítila napjatou atmosféru? Zvířata byla na takové věci velmi citlivá. ,,Půjdeme tedy?" zeptám se smutně sestřičky s Luccou a pakliže mě následují, vydám se s nimi do suterénu, přímo k naší koleji. |
doba vygenerování stránky: 0.85969305038452 sekund