| |||
Morgana a Havraspárský stůl Najít učebnu, ve které jsme měli mít divadlo, vypadalo jako nadlidský úkol. Výšlap do sedmého patra byl sice skvělým posilčem, ale najít vchod už tak ne. Občas jsem se divila, co ve svojí koleji vlastně dělám. Na skryté vchody jsem nikdy nebyla moc dobrá. Nakonec jsme jej ale našli za brněním. Kroužek splnil všechna má očekávání. Slečnu Rosalii jsem zbožňovala, už jen z toho důvodu, že se starala o školní skleníky, kde jsem byla jako doma. Trochu mě rozesmutnilo, že Reecy, který to tam měl prakticky na starost, skončil na Ošetřovně. Chyběl mi někdo, s kým bych si mohla o květinkách popovídat. V Bradavicích to bylo jiné než na farmě. Rozhodla jsem se, že se za ním později zastavím. Návštěva mu určitě udělá radost. Na divadlo jsem se přihlásila spíš proto, abych strávila čas s kamarády než proto, že mi to kdovíjak šlo. Trochu mě mrzelo, že jsem neskončila ve skupince s Cass a Fabim, na druhou stranu se na nás ale nedostalo, a tak jsem se nemusela bát, že bych se nějak ztrapnila. Po kroužku jsem prohodila pár slov s Fabim, abych se ujistila, že naše pravidelné večerní učení v knihovně platí. Slíbila jsem mu, že se tam před večeří ještě stavím a najdu nějaké knihy, z kterých bychom se mohli učit. Jak jsem slíbila, tak jsem také učinila a spolu s úlovkem zamířila rovnou do věže na pokoj. Slíbila jsem Morg, že se pro ní před večeří stavím a půjdeme tam spolu. Měla jsem menší zpoždění. Naštěstí jsem věděla, že na mě kamarádka počká. S láskou jsem pohladila po peří Sněhurku, která se mi s veselým vrkáním snesla na rameno. "Promiň, holka, ale musím běžet!" Zasmála jsem se a odložila knihy, které jsem si přinesla z knihovny. S melodickým smíchem jsem holubici políbila na zobáček. Převlékla jsem se do světle fialového svetru s žlutými pruhy a odraných džínsů a vlasy jsem si nedbale svázala do dvou pasujících culíků. "Čas na dlabanec!" Zazubila jsem se na Morg a s dobrou náladou a kamarádkou po boku vyrazila do Velké síně na večeři. Bylo sice už kolem půl sedmé, ale nikdy jsem nebyla přiliš dochvilná. Obyčejně jsem byla spíš zamlklá, s Morg jsme byly ale dobré kamarádky už od prvního ročníku, kdy jsme si padly do oka. Nikdy mne neodsuzovala za to, odkud jsem pocházela. "Řeknu ti, že to divadlo bylo fakt suprácký! Sice jsem si ještě nezahrála, ale ostatní byli úžasní!" To už jsme dorazily do Velké síně, kde bylo na můj vkus až příliš živo. "Hustý! Zajímalo by mě, co se stalo..." Věnovala jsem Morg pokrčení rameny a vydala se s ní v patách k našemu stolu. Cestou jsem zamávala Fabovi a Jordy u mrzimorského stolu. S obavou v očích jsem pohlédla na Isyho, který vypadal trochu mimo. Že by problémy s Reecym? To už jsme dorazily k našemu stolu, kde jsem se usadila vedle Domči a na talíř si rovnou nandala hovězí plátek s brambory a dýňovým džusem. Nalila jsem i Morg, která se usadila hned vedle mě. "Hoj lidi... Co se tu stalo? Vypadá to jako pořádný blázinec..." Zvědavě jsem pohlédla na zachmuřeného Alůa, který se snažil být neviditelný a ostatní. Mně ale nikdo náladu nezkazí! Po chvíli se o slovo přihlásila profesorka McGogy. Čas zmlknout. |
| |||
|
| |||
Příchod rozhořčeného Isadora Ošetřovna -> Velká síň Drsný Isador tohle vypisovat nebude! Třísknul jsem za sebou dveřmi a opřel jsem se dlaněmi o stěnu. Chtěl jsem křičet, chtěl jsem mlátit, chtěl jsem ničit. Tak tohle si teda za rámeček nedá ani on, ani Wolfram! Sice jsem ještě před chvílí brečel, ale čím více mi to leželo v hlavě, tím více vzteku se ve mne nashromáždilo. V ruce jsem měl šálu, která pro něj prý nic neznamená! No aha! Ale já to viděl, jak ho štvalo, že ji odnáším pryč! Já to viděl! Pokrytec, naivka, nevěrník, kurevník, hajzl, čurák, záletník, ZMIJOMRD! Zavrčel jsem podrážděně a pomalu jsem se vydal na pánské toalety, kde jsem si šel opláchnout obličej. Z takového rozčilování se člověk celkem zapotí. Odložil jsem šálku a do dlaní jsem nabral vodu, kterou jsem si chrstnul do obličeje. Nedopatřením jsem si zmáčel i vlasy. "Kurva!" zaklel jsem a bouchl jsem do umyvadla. Pochopitelně to bolelo, takže jsem zatnul zuby a můj vztek pokračoval dál. Nejraději bych si s tou jeho šálkou utřel prdel, ale bohužel se mi zrovna teď srát nechce! Onu šálku smrdící nevěrou jsem tedy vzal s sebou. Kopnul jsem do dveří od záchodů a vylezl jsem zpět na chodbu. Došlo mi, že bych se měl dostavit do Velké síně. Minimálně na večeři. Ráznými kroky jsem přišel do Velké síně zrovna když se bábrle rozhodla něco mlít. Tak ne, ředitel se rozhodl mít proslov. Pohled od bábrle jsem ani nezaregistroval, protože jsem se na ni nedíval. Šel jsem rovnou k našemu stolu a zadek jsem položil na lavici vedle Seymoura. Rozhodně jsem se nechoval jako obvykle. Normálně sotva si sednu, tak už se začnu pohupovat ze strany na stranu, všechny ohmatávat a tulit se plný. Plný elánu bych komunikoval. Ale teď jsem si prostě jen sedl, šálku hodil vedle mne a ruce jsem si položil na stůl. Nehledě na to, že jsem na nich odpočíval hlavou a koukal jsem do blba, tak jsem měl zaťaté pěsti. Z mé tváře šlo vyčíst určité napětí. Napětí, z kterého mám zrovna teď pocit, že ho někdo velmi brzy schytá. |
| |||
Hlavní síňAcai, Fab, Lucík, Michael, Dei, Caylus, Ričí"Záleží jak ji zamaskuješ. A neboj, Miky zažil horší věci..." Zasměju se sadisticky na Fabíkovi úvahy. Hah, ne, to vážně nedělám... Ne moc... |
| |||
Severus Snape Než se naděju, už si to ke mně hasí Snape s naštvaným výrazem. O indiánovi v mých zádech radši ani nemluvím. Vztek si budu moct vylít později. Teď musím nasadit svůj šarm, abych se dokázala našemu kolejnímu postavit. Na mého otce ale neměl. Ani v nejmenším. Odvede si mě ke dveřím. "Aby bylo jasno, pane profesore, připadá mi má reakce naprosto uměřená. Chápu, že jste té dívce už odebrali body, ale pořád se ve Velké síni nesmií kouzlit. Nepředpokládala jsem, že by se něco jako kuřecí bomba mohla objevit, a tak jsem si na sebe vzala čisté oblečení. Jak jste si jistě všiml, venku dnes nebylo právě nejlépe a díky tomu je většina mého šatníku v troskách. Snad byste nechtěl, abych po chodbách chodila nahá nebo ostatní pohoršovala nevkusným oděvem? Víte, jak si na to můj otec potrpí." Pozvednu jedno obočí a povzdechnu si. "Pan Lawson mi musel dokonce půjčit košili, abych si vůbec mohla dojít na večeři. A to nemluvím o tom, co mi provedl Alec Shade... V dobré víře jsem mu pohlídala jeho mazlíčka, který mi ale ve výsledku zdevastoval oblečení, které jsem měla v tu chvíli na sobě. Víte, díky nešťastnému incidentu pana Ogaty a jeho zvratkám jsem si musela oblečení na toaletách převléct. Pan Szewczyk byl tak ochotný, že mi půjčil náhradní oblečení, které chtěl věnovat charitě. Alecův mazlíček spolknul nejenom bundu, která byla mimochodem velmi drahá a dostala jsem ji jako dárek od svého otce, ale také prakticky novou sukni. Jak jistě víte, pan Shade na tom není finančně vůbec dobře a v normálním případě bych si to nechala pro sebe, ale nemůžu... Nemyslíte, že je nevhodné soudit počínání studentky, která je na tom stále psychicky nevyrovnaně? Zeptejte se slečny Ettariel, sama vám to potvrdí. Měla čest po tom, co se stalo včera s panem Ravenem... Omlouvám se, nechala jsem se trochu unést. Ta dívka si o to ale koledovala. Nevyšilovala bych, ale to jediné čisté oblečení, které mi půjčil pan Szewzcyk, jsem již bohužel věnovala panu Maxwellovi, který je v peněžní tísni. Ráda pomáhám těm v nouzi, pane profesore. Je na tom něco špatného?" Zatnu ruku v pěst a z očí mi vytrysknou slzy nespravedlnosti. "Souhlasím se svým trestem, pane profesore, ale... Prosím, můžete něco udělat se Shadem? Otec... otec si to nenechá líbit... Určitě byste nechtěl, aby se k naší škole přenesla nechtěná pozornost, že ne? Víte o jeho metodách... Dal si na tom dárku záležet... a co jsem tak slyšela, tak se Shadův mazlíček nezastaví před ničím. Dokonce je i nebezpečný... Jakmile ho vezmete do ruky, kouše! A sežere, na co přijde. Mohl byste s tím prosím něco udělat? Proč to vždycky odneseme jen my? Všichni si o nás myslí, že jsme ti zlí a přitom to vůbec není pravda!" Utřu si slzy z očí a s tichou omluvou zamířím zpět na své místo, ještě před tím, než měla Gogo svůj proslov. |
| |||
Hlavní síňZmijozelštíŠlehnu pohledem po Richardovi. Caylusův smích přecházím. Tomu tatarovi přijde vtipné všechno. „Pravda, to ty víš přeci nejlíp.“ Pronesu sladce se vzpomínkou na jeho piknik. Byl tam moment, kdy se dávil přesně tak, jak já před malou chviličkou. Málem se udusil a u toho byl rudý jak rak. Dokonce to chvilku vypadalo, že mu praskne žilka. Jaká škoda, že to nakonec rozdýchal. Konverzace na téma Mrzimorského zahradníka působila trochu jako balzám na nervy. Ta škodolibost v každém slově mi přišla přinejmenším úsměvná a úspěšně odváděla mou pozornost od osoby sedící kousek ode mne. Nikoho z nás tu nezajímá, jak se tomu nebožákovi vede a přesto jsem si jistá, že každý z nás alespoň jednou za celé ty roky využil jeho služeb. Jakoby to dokazovalo, že dobré skutky fakt nikam nevedou. Ten kluk se poučil tím horším způsobem. Smůla pro něj, lepší pro nás. Hned se tu lépe dýchá. „Mohli by ho poslat domů. Očividně tu pro něj není bezpečno.“ Neodpustím si poslední poznámku na jeho účet. Představa Ravena vypalující zahradnictví už tak vtipná nebyla. Ten idiot je jako chodící zkáza. Ale pokud by si o to Dee řekla, určitě by to pro ni udělal. Vždycky vypadal, jako kdyby jí byl schopný slíbat hovno z boty. Jenom aby se jí zalíbil. Jako kdyby s penězi přicházela i jistá dávka demence, kterou jsou postiženi hlavně osoby mužského pohlaví. Mohu jen doufat, že s přibývajícím věkem se to bude jen horšit. Ještě než se stačím pohoršit nad tím, jak infantilně se naproti mně chovají ty dvě blonďaté hlavy, cosi za námi vybuchne. Samozřejmě sebou cuknu, tudíž na sebe vyliju trochu vody ze svého pohárku. Což je ale úplné nic oproti tomu, jaká spoušť je kolem nás. Cítím, jak mi ze zad padá kousek masa, ale pohled mám upřený na strouhanku v mém pití. Jen klid. Dýchej. Nemá cenu se rozčilovat. Jen klid. „Velice.“ Procedím skrz zuby na poznámku, kterou si Sin prostě nemohla odpustit. „Jaký to postřeh, Richarde.“ Odseknu mu a jen stěží ovládám vztek. Sotva vnímám, že přichází Wolfram a sedá si k nám i s nějakým úlovkem z cizího stolu. S hlubokým nádechem se otáčím, abych se podívala na viníka téhle spouště. Jen dobře, že jim za tohle Snape sebral body. Mimoděk zaregistruji Reginu, jdoucí k učitelskému stolu. Vytáhnu hůlku a očistím se. Pití znechuceně odstrkuji stranou a natahuji se pro čistý a nikým nedotčený pohárek. „Chovají se jako divá zvěř.“ Zavrčím, ale to už všechen nepořádek ze stolu a podlahy mizí. Díky bohu za Reginu. Pohledem ji hypnotizuji a vyčkávám, až se k nám připojí. Mou pozornost, ale zaujme Deirdre, mířící právě k havraspárskému stolu. Povytáhnu obočí, když té holce přistanou ve vlasech kremrole. Ne, že by si to nezasloužila, ale snižovat se k tomuhle je celkem zbytečné. Ne jen proto, že naše dva stoly jsou teď terčem pozornosti profesorů, ale hlavně proto, že malá holka, toužící po uznání si před staršími děcky přece nenechá něco takového líbit. Což se mi potvrdí hned v momentu, kdy Dee přistane na zádech zákusek, to samozřejmě zvedne našeho kolejního vedoucího. Jen zakroutím hlavou a odvrátím se. Nepotřebuji vidět, co dalšího tam dělá. Ať už dělá cokoli. Navíc přímo přede mnou začne Caylus hulákat jak na lesy. A tím nekončí. Svou neohrabaností vylije na Sinestru mléčný koktejl. Chová se, jako kdyby mu to tu patřilo. Mávnutím hůlky to uklidím, než se na Cayluse zamračím. Dělá akorát ostudu. „Jestli tě to tak rozčiluje, běž a vyřiď si to s nimi. Nemá cenu tu takhle hulákat.“ Navrhnu mu klidně. Už vidím, jak se všichni profesoři zvedají a vyvádějí dva kluky hrající si na princezny. Jenom proto, že jim to nějaký buran přikázal. Zbytečně na nás strhuje pozornost, což je to poslední, co teď potřebujeme. Nehledě na to, že Snapa to dvakrát nepotěší. A Richard by s tím taky měl něco udělat, když už jsme u toho. Jednou je prefekt. Obtěžuje se svou důležitostí každého druhého, tak proč by zrovna Cayluse měl vynechat. Sice se nakonec zvedá, ale nejde za Caylusem, nýbrž za klučíkama. Přijde mi, že stále zapomíná, že je náš prefekt. Očividně má pocit, že si z něj všichni sednou na zadek. Automaticky otočím hlavu k profesorskému stolu, když se ozve zástupkyně. Konečně. Ať je to rychle za námi, nechce se mi tu být ani o minutu déle. |
| |||
Velká síňKolegové, hlavně Lupin , Dee,,No dobře. Ale patřilo by mi, kdybys to teď vzal za mě zase ty. Ale dobře, tohle se musí pořešit pořádně“. To jsem jim dneska dával kázání o slušném chování a teď tohle… Vstanu od stolu a rychlým krokem dopluji až k Airimoy. Čapnu jí za ruku a vedu jí ke vstupu do velké síně. Cestou jí odstaním indiánka ze zad a zastavím se u oné třeťačky. ,,A to oplácení si pro příště odpuste. Měla byste přijít a nahlásit nevhodné chování některému z kantorů. Nezapomeňte poté na koberečku svému kolejnímu vedoucímu připomenout, co jste teď provedla.“ Když dojdeme s Airimoy ke dveřím, hodím na ní ten nejzlejší pohled, který dokážu. ,,Čemu jste sakra nerozuměla na mém dnešním proslovu. Považoval jsem vás za inteligentní a snaživou dívku a vy jste se projevila jako hloupá husa! Plácnout studentce z nižšího ročníku zákuse na hlavu, co vás to napadlo. A v přítomnosti celého profesorského sboru! Za tohle vaše kolej přichází o tři body. A to není vše… Profesoru Lupinovi osobně dodáte do tří dnů dvacet centimetrů pergamenu pojednání o zásadách férového kouzelnického souboje.“ Než mě v mé zlosti napadne ještě něco ve smyslu nucené omluvy nebo jak by to Lupin řešil, ozve se zacinkání od profesorky McGonagallové ,,Padejte na místo a koukejte pro příště sekat latinu.“ Strhávat vlastní koleji body, takhle mi ten pohár v kabinetě letos neskončí… |
| |||
Hlavní síň Celý zmijozelský stůl, Alec Pokud jsem měl předtím úsměv na tváři, tak teď už po něm není ani památky. Může za to Sinestřina odpověď, která mě z nuly na sto dostává během pouhých pár sekund. Na tohle drzé chování nejsem zvědavý. Takhle ať si odsekává rodičům, kamarádkám, nebo komukoliv jinýmu, ale ne mně. "Tak se laskavě do svého diáře podívej a čas si udělej." odvětím neméně chladně. Takové chování si vyprošuji. Ať si uvědomí, s kým mluví. "S plnou pusou se nesměje, lady." poučím sarkasticky Christinu, která se málem zadusila závinem. Sice jsem se smál taky, to nepopírám, ale na rozdíl od ní jsem zrovna nic nejedl. Víc se na ní už nesoustředím. Odsunu od sebe prázdný talíř a místo něj si přisunu tácek s tortillami. Sladkého mám po dnešku plný zuby a bohatě stačí, že se jím přecpává Caylus s Dee. Zbystřím, když začnou probírat svou budoucnost. Tihle dva a školství? Pod jeho velením by z Bradavic byly druhé Krásnohůlky. Všechny chlapce by už z principu povyházel a nechal tu studovat jen děvčata. To by mu bylo podobný. S tím, že má Caylus otce na ministerstu školství bych se ani trochu nedivil, kdyby ho sem opravdu dostrkal, minimálně jako učitele. Učitele, kterýho by vyhodili za styk se studentkami. Tenhle kluk se jednou usouloží k smrti. "Rozhodně to alespoň zkuste." Vmísím se do jejich rozhovoru. Tihle dva by spolu měli mít dobré vztahy už jen kvůli své rodině, sami sobě, ale i proto, abych nemusel řešit to, jak se paktují s mudly. A kdo ví, třeba spolu jednoho dne skončí. Nestihnu říct nic dalšího, protože u vedlejšího stolu exploduje kuřecí stehno a kusy masa doletí i k nám. Znechuceně sáhnu po hůlce a očistím se. "Jeden by řekl, že lidé z koleje, kde je kladen důraz na moudrost, budou skutečně moudří. Zatím mi to tak nepřipadá." S povzdechem od sebe odstrkuji nedojedenou tortillu. Po téhle komedii mě přešla chuť. "Myslím, že máš strouhanku v pití." upozorním Christinu suše a ukážu na její skleničku. Pak už jen sleduji, jak Snape strhává těm výkvětům šikovnosti body a dává jim školní trest. Byl jsem na něj pořád naštvaný za to, jak se choval v kabinetě, ale alespoň tuhle šaškárnu rychle vyřešil. "Zdravím, Wolframe." kývnu hlavou ke svému příteli, který se konečně v síni také ukázal. Sedá si vedle Sinestry. To je poměrně daleko na to, abychom spolu mohli vést rozhovor, proto vstanu a posadím se vedle Cayluse. "Jak se ti líbil divadelní kroužek?" zeptám se s nefalšovaným zájmem. Z hadí koleje byl jediný, kdo se na něj zapsal. "Slyšel jsem nějaké řeči ohledně Sheehana." začnu opatrně. Dobře, bavili se tu o tom celou dobu, než přišel, ale to říkat nehodlám. "Myslím, že jsi udělal dobře, když jsi mu popřál brzké uzdravení za celou naší kolej a předal mu ten dárek." Ale proč zrovna šálu? Proč ne třeba hasící přístroj? Z přemýšlení mě vytrhne naštvaná Deirdre. Mlčky vstává a s výrazem, jakoby se chystala někoho zabít, odchází k havraspárskému stolu. Nevěřícně sleduji, jak dívce, která byla za výbuch zodpovědná, háže do vlasů kremrole. Ty huso! Moje body! Hned nato se rozeřve Caylus. Chvíli mi trvá, než mi dojde, o čem mluví, ale jakmile se podívám stejným směrem jako on, dojde mi to. Shade v náruči Falca. Tohle by mohl být problém. "Uklidni ho, ihned." zavrčím na přicházející Dee. Vstanu od stolu a pomalu dojdu ke Shadeovi, kterého už Falco pustil na zem a odešel ke svému stolu. "Tohle si nechte oba do soukromí, rozumíme si? Jste v hlavní síni, jedí tu všichni vaši spolužáci a taky profesoři. Chtějí v klidu povečeřet, ne sledovat, co mezi sebou máte." otočím se k odchodu. Zvednu hlavu, když profesorka McGonagallová zacinká o pohár a vyžádá si naprostý klid. "Jsem rád, že jsme si to vyjasnili. A teď mě omluv. " naposledy se na Aleca podívám a pak se vrátím zpět na své místo ke stolu. |
| |||
Velká síň Ušklíbnu se, když po mě hodí Nina ananas a nechám se jím zasáhnou a pak si tvář se smíchem očistím. "To nejsi sama koho by to zajímalo Nino, ale já bych sázel na Zmijozelské." Pak si uvědomím zbytek věty, který vypustila z pusy a zvídavě povytáhnu jedno obočí. "Co to? Che....velké sousto jo?" Zadívám se pobaveně na ní a po tváři mi přelétne rošťácký úsměv. "Velké sousto jo? Heh, to tedy opravdu nevím, jak to myslíš. Asi mi to budeš muset vysvětlit." Zvědavě jí pozoruji a čekám, co z ní vypadne. Už to nakousla, tak ať to dořekne. Navíc proč už s ní nerozvinout hovor, když mám tu možnost. "Každopádně jsem docela rád, že jsem prý chodil s tebou. A ne třeba s nějakou z těch namyšlených primadon, které se vyskytují hlavně u zelenáčů." Zašklebím se. Ano vím, nebyl to zrovna nejlepší kompliment ale nějak se začít musí no ne? |
| |||
• Kenji, Chris a ostatní |
doba vygenerování stránky: 0.86279606819153 sekund