| |||
Patrick, Alexander, Richard, Sebastien, Marie Víc obecnější ten Alexander být nemohl? Rozmrzele se zamračím. Nelíbí se mi, že není po mém. Nevadí, ke štěstí stejně potřebuji jen společnost Marjánky. Proto mne celkem překvapí Sebastien, který se chce více než ochotně přidat k naší skupince nakupujících. Budiž. Mohl by třeba mé kamarádce něco zaplatit, když je tak bohatý. Beze slova jsem se vydala ke stolku, kde sedí Marie a Patrick. Marie něco zrovna vyprávěla. Po ohlášení mých plánů jsem spokojeně kývla. "Jasně, Airi zní roztomile." Letmo zahlédnu Richarda, který se právě mihl kolem. Stačím mu věnovat krátký úsměv a kývnutí hlavy na pozdrav. Raději mlčím, abych k sobě nepřitáhla jeho nevítanou pozornost. Už tak jí bylo dost. "Takže..." Překvapeně pohlédnu na Marii, která se kdovíproč dožaduje Patrickovy pozornosti. Proč tam chce zrovna Patricka...? Těkám pohledem z jednoho na druhého a přemýšlím. AHA! Už ji asi omrzel Calvín! "Když o tom tak přemýšlím, dnešek je jako stvořený pro dvojrande, že?" Přitočím se k Marii a spiklenecky mrknu a nakloním se k jejímu uchu, aby to slyšela jen ona. "Líbí se ti, viď? To jsi na správné adrese. Pat je jeden z mých nejlepších kamarádů a myslím, že po tobě už nějakou dobu pokukuje... Určitě se mu líbíš! Není nic lepšího než se mu ukázat v něčem sexy, nemyslíš? Mimoto... Calvín bude určitě žárlit..." Patrickovi věnuji nevinný úsměv. Stane se nedobrovolně obětí. Jen ať. Někdo jí být musí. "Co kdybychom se sešli třeba před kostelem tak za čtvrt hodiny? Ještě si můžete skočit pro věci. Kdo nedorazí, tak nejde. Vyrážíme bez něj, jasné?" Netrpělivě na oba pohlédnu, abych se ujistila, že pochopili, co po nich chci a zvednu se. Stačím se ještě naklonit k Marii a pošeptat ji svou poslední radu. "Má rád odhalená lýtka." Vydám se ven z knihovny. Cestou se ještě zastavím u stolu, kde jsou Alex se Sebastienem. Položím Sebovi ruku na rameno a usměju se. "Za čtvrt hodiny sraz před kostelem. Marie a Patrick se asi ještě jdou převléct, tak doraž, ano? Já tam jdu rovnou." Nohy mě nesou poloprázdnými chodbami rovnou ven na pozemky. Začínám cítit narůstající hlad. V Prasinkách si budu muset něco koupit, abych Mařenu nesežrala zaživa. Pohled mi padne na Richarda, který se rozhodl pro piknik. Všechny ty dobroty! Kdyby to nebyl zrovna Richard, ale kdokoliv jiný, okamžitě bych se sebrala a šla jídlo ukrást. Sice se mi sbíhají sliny, ale moje falešné dvojrande je teď důležitější. V předstihu dorazím na smluvené místo setkání a usadím se na zemi. Opřu se o zeď kostela a zavřu oči. Snad jim to nebude trvat celou věčnost... |
| |||
Pozemky Cíl nejasný Porada pro mě probíhala spíše v duchu sebezapření. Nedával sem moc najevo své emoce, tedy skoro vůbec, jako ostatně skoro pořád. Nejdříve se řešili věci jako vyhození studenta, které sem přešel jen s pousmáním, protože být jeho kolejní vedoucí, asi bych měl co dělat aby z něj nezbyl mastný flek na podlaze. Takové studenty je lepší připravit nadobro o hůlku. Další body programu šli rychle, následné dotazy a pak rychle pryč. Už tak sem toho měl dost. K čemu byla porada když se na ničem sbor nedohodl pořádně. Ale vše je o zvyku. Panuje zde jiný řád, každý si zvyká... Zapadnu do kabinetu jen na chvíli, hodím ne sebe černý kabát, vezmu hůlku, vodní dýmku a vydám se přes krytý most někam uklidit. Stejně mě nikdo nepotřebuje. Proč sedět v kabinetu... |
| |||
Sluneční zahrada Taff Pomalu přejdeme na dřevěný most,který vedl do našeho cíle. Byl sice pevný a jistě bezpečný, ale já se na něm vždy cítila rohu nejistě. Ta obrovská propast pod náma mi nenechávala chladnou hlavu. Jednou rukou držím Kimi a tou druhou se raději chytím zábradlí. ,,Nemyslím si, že by to k něčemu bylo." Zavrtím hlavou nad návrhem oslovit profesorku Hoochovou.,,Nevzala by me do týmu a já bych se snad ani raději nehlásila.Moc ráda bych sice hrála, ale nejsem naivní. Moc dobře vím, jak na tom jsem." Pousměji se na ni. Nechtěla jsem si nic nalhávat. A rozhodně jsem nechtěla kazit našemu kolejnímu týmu výsledky. ,,Vážně? To je skvělý!" Nadchnu se, když zmíní, že o famfrpálu uvažuje. ,,Určitě se snaž. Je to nádherný sport a mrzimor potřebuje vylepšit výsledky z minulého roku. Mam dojem, že zítra pokračuje nábor, půjdu tě podpořit!" Pobaveně na ni mrknu a přátelsky do ni lehce strčím. To už ale dojdeme na konec mostu a vyjdeme ve sluneční zahradě. Když Taffy vtáhne ruku ke Kimi, ta se jí o ni spokojeně hlavou otře a zavrní. Poté ji opatrně položím na zem. Teda.. Pokusila jsem se. Jakmile Kimi viděla, že se s ni skláním dolů, vyskočila mi z ruky a spadla mi na zem. Sice do trávy, ale spadla. Úlevně si oddychnu, když dopadne na všechny čtyři a vypadá, že se jí nic nestalo. ,,Byl to takový dárek od rodičů. Je to naše první zvíře, pokud tedy nepočítáme sovu, ale ta nepotřebuje tolik práce. Ještě pořád se učíme. " Odpovím a zahledím se dolů z kopce na Hagridovu chatku. ,,Jaké jsi vlastně mela prázdniny? |
doba vygenerování stránky: 0.82602500915527 sekund