| |||
Oběd, hlavní síňChristian, spolužáci Strčila jsem si do úst další kousek dezertu a poslouchala jsem, jak Christian popisuje kroužek šermu. Zjevně to bylo stejně jako úvodní hodiny snad úplně všeho. Člověk je úplně natěšený, že se konečně do něčeho pustí, vyzkouší si co a jak a namísto toho je to samá administrativa. Souhlasně pokývnu hlavou, když dodá pár slov k osudu místních domácích skřítků. Dělají mnohdy tak trochu otrockou práci, ale s takovým nadšením, že občas nevím, jestli se litovat a nebo jim to přát. "Nechci ani pomyslet na to, že by se tohle stalo mé sestře, byť tady není. Ale každého mladého života je škoda. Mohla toho ještě tolik udělat…," nechám svá slova vyznít do prázdna a můj pohled na pár vteřin bezmyšlenkovitě směřuje do jednoho z rohů hlavní síně, jako bych tam snad mohla najít odpověď. "Hele, třeba bude léčitelství sranda a příjemné zpestření odpoledne. Já si ještě budu muset nějaký program vymyslet. A navíc ti ještě dost času zbude na nějakou zábavu." Dojím poslední drobečky a odstrčím od sebe prázdný talíř, který za pár vteřinek zmizí ze stolu. "Já doufám, že další famfrpál skončí jen s pár odřeninami nebo boulemi a bude k tomu stačit obyčejná náplast. Ale to se asi ještě uvidí." Moje kroužky? "Možná to vypadá, že jsem líná nebo tak něco, ale já mám jen dramaťák. Kdysi jsem toho měla víc, ale letos mě toho moc neoslovilo. Jo, pokud se teda nepočítá, že mě pánové přesvědčili přidat se do famfrpálového týmu." |
| |||
Pozemky -> Kolej -> N62Matthew + kdokoli cestouNevím, jestli je Matt víc vyděšený z mého křiku nebo z celé té situace, ale drží se. Sleduji, jak statečně zadržuje slzy a uhlazuje si rozcuchané vlasy. Nemít plné ruce práce s tou oslizlou blondýnou, bývala bych mu pomohla. Pokud ale tvrdí, že je v pořádku, nebudu se v tom zbytečně šťourat. Jen si ze zápěstí sundám rezervní gumičku a podám mu jí, aby měl neposedné prameny vlasů čím zkrotit. Jemu to třeba pomůže. Mně by pomohl už jedině holící strojek. Sklopím pohled k mývalovi, očmuchávajícímu mé boty. Alespoň že tomu se nic nestalo. Kdo ví, čeho by byli schopni. Ale to nejhorší je za námi. Zbytek už nějak přežiju. "Pohlídáte?" rozesměju se jeho, až příliš odvážnému, tvrzení. "Budete sedět u mojí postele, až se mě Alex rozhodne umlátit mýdlem v ponožce nebo zadusit polštářem?" ta představa je směšná, ale u Alex jeden nikdy neví. Její nálady jsou jako počasí. Navíc Matty snad v holčičím pokoji nikdy nebyl. "Díky, ale zvládnu se o sebe postarat." Nechám ho, aby mě objal, takže na pár vteřin zmizím v jeho, lehce strnulé, náruči. Opětuji mu úsměv, když se odtahuje. "Co mi můžou udělat? Pár trestů už jsem absolvovala, nemůže to být nic hrozného. A body, co ztratíme, získám při famfrpálu. Nebo v hodinách." Jedna věc je, co rozhodnou profesoři a druhá, co podnikne Draco. Při troše štěstí mě jen oblaží svou ignorací a okatým pohrdáním. Bylo by to lepší pro obě strany. "Asi bychom měli pomalu jít." Sehnu se, abych vzala Míňu do náruče a pomazlila se s ním. "Nemám tušení, kolik je hodin a ještě se musíme převlíknout do uniforem. Nechápu, proč jsou povinný i o víkendech." zabručím si pro sebe. O obědě se schválně nezmiňuji. Pokud vím, Matt nikdy moc nejedl a já jsem pořád přežraná ze snídaně. "V kreslení můžeme pokračovat jindy." zazubím se na něj, přičemž čekám, až si pobalí své věci. Míňu pouštím na zem a pak se, s Mattym v závěsu, pomalu vydávám na kolej. Na koleji jsme za chvilku. Společenkou jen proletím a zastavím se až v pokoji, kde ze sebe začnu shazovat oblečení, abych se co nejrychleji znovu oblékla. Někdy mi přijde, že je tu ještě větší zima než venku. V duchu gratuluji sama sobě k výběru uniformy. Pod volnější sukni se mi totiž pohodlně vejdou i minišortky. Protože ano, občas v sukýnce sedím jako agresivní hokejista na střídačce. A hlavně mi pak není taková zima. K tomu všechny další vrstvy včetně vesty a sáčka... a je mi příjemně. Nicméně... několikrát se na pokoj vracím. Nejdřív pro podkolenky a pak ještě pro hůlku. Nakonec ale ve společence na Matta čekám. Netuším, co mu tak dlouho trvá, vzhledem k tomu, že je to kluk, ale dá mi tím možnost, abych si pozorně prohlédla letáček na nástěnce, který tu nejspíš zanechala naše kolejní vedoucí. Takže prefekt? No, proč ne... sranda musí být. A po dnešku budu určitě ten nejvhodnější kandidát. "No sláva, už jsem myslela, že tu zapustím kořeny." Přestanu si prohlížet zarudlé kloubky na ruce, když se Matty konečně uráčí dostavit. Draco má tvrdší lebku, než jsem si myslela. Trochu to bolí, ale nic z čeho bych dělala drama. Jen doufám, že jeho to bolí mnohem víc. "Můžeme?" s tím se otočím na podpatku a vyjdu ze společenky. "Bude ti vadit, když si cestou skočím do Hlavní síně? Pro něco menšího k jídlu..." vlastně ani nečekám, až mi odpoví. Rovnou tam zamířím, abych ze stolu ukradla pár kousků ovoce. Hlad sice nemám, ale to neznamená, že ho nebudu mít za chvíli. Vždycky se hodí mít něco u sebe. Mimoděk se uculím na každého, kdo si nás za tu chvilku všiml. Pak už nám nic nebrání, abychom se dopravili do učebny. Jsme tam jako první, což není úplně můj styl, ale co už. Alespoň si můžu vybrat místo. Obsadím zadní lavici u okna a rozvalím se na židlích, čímž bych ráda zabránila komukoli, aby si ke mně přisedl. "Chceš taky?" zeptám se Mattyho, když vytahuji oloupanou mandarinku. |
| |||
Veľká sieň Patilové, Sebastien a bystrohlavčania Krásne sme si to, všetci hladoši z krúžku, napochodovali do Veľkej siene. Div som od nedočkavosti nikoho nezrazil, ako som sa náhlil k našim....a jedlu. Okrem klasickej zberby tam boli aj sestry Patilové a iní tak trochu bezvýznamní študenti. Aj keby som veľmi chcel, nespomenul som si na mená všetkých študentov už len o ročník nižšie, nie to ešte aj bystrohlavských prvákov. Kayla na moje prekvapenie medzi našimi chýbala. "Dobrú chuť." Zaželal som prítomným a hneď som sa sám pustil do jedla. Vyplazil som jazyk na malého chlapca, keď som stihol z taniera uchmatnúť posledné kuracie stehienko pred ním. Pár sekúnd na to však už bol tanier znovu plný, akoby škriatkovia naokolo čakali len na to, kedy to stehno zoberiem. Možno predsa len makajú priveľa. Mne by ani tak veľmi nevadilo počkať si na nejaké jedlo dlhšie. Vlastne, ja by som nevydržal, asi by som radšej zjedol niečo iné. Usmejem sa v duchu a porozhliadnem sa okolo, o čom je vlastne reč. "Draco zase dostal?" Opýtam sa pobavene? "A ja som mal za to, že mu v treťom ročníku od Hermiony stačilo. To si pamätám, ako sa vtedy Ron všade vyťahoval, že práve Chrabromil vrazil Dracovi. Na nejaký čas sa mi odvtedy Draco zdal akýsi krotkejší. Asi zas začal vystrkovať rožky." Zahryznem zas do stehna, akoby som sa bál, že mi utečie. To už si nakladám z ďalšej misky zemiaky a zapíjam to...mliekom. Prehltnem a otočím sa na Sebastiána. "Aký bol tvoj deň? Natrafil si na nejakú novú zaujímavú knihu? Ja mám teraz rozčítanú Svetovú Mytológiu. Je zaujímavé zisťovať, ako sú niektoré mukelské povery a náboženstvá založené na čarodejníckych základoch." |
| |||
HLAVNÍ SÍŇ a Parvati a Padma Patil Havraspárský stůl Padma i Parvati se spokojeně ládují a ty, které přisednou k havraspárskému stolu jen mlčky pozdraví. ,,No to nevíme. Šly jsme zrovna kousek od nich, když ho Acai brala za kravatu a dávala mu pěstí. Pak jsme šly do hlavní síně. Pravděpodobně utekl, co jiného." Pokrčí rameny Parvati a vloží do pusy další sousto. ,,Podle mě je zase urážel. Nebo čím lze takhle Luquebovou vytočit Cass?" Upře na tebe Padma své černé oči. ,,Kdosi říkal, že se teď hodně bavíte." Parvati jen s plnou pusou přikyvuje. Když si ke stolu sedne Sebastien, stočí k němu pohled. ,,Sebe, víš něco o Williamovi jak ho vyhodili? Bavili jste se spolu od té doby? Kam teď půjde na školu?" Spustí na tebe lavinu otázek. William a jeho útok jsou zdá se stále žhavé téma. Mezitím, co Parvati zpovídá Seba, Padma se nenápadně podívá na Kaylu. ,,Hej, vylez už." Sykne na ni. Pod stolem je už dlouho a pokud nechce, aby si její ubrečené maličkosti všiml i další příchozí - měla by vylézt. ,,Co děláte po obědě?" Zajímá se Parvati. ,,A to mi připomíná, nevíte jestli nemáme na zítra nějaký úkol?" Vytřeští oči a v obličeji je na chvíli znát zděšení. ,,Klid Parv. Od hysterčení nad učivem a známkami jsem tady přece já!" Šťouchne do sestry Padma a ušklíbne se. |
| |||
Knihovna ---> Velká síň Všichni u Havraspárského stolu Ráno bylo poněkud ukvapenějšího rázu než jsem zvyklý. Kvůli svému opeřenému budíku, který zaspal zrovna tak jako já jsem tak tak stihl snídani, na které jsem stejně snědl sotva dva sendviče. Poté jsem se vydal do sprch kde jsem mohl alespoň chvíli v klidu přemýšlet nad nocí a snem který se mi zdál. Mám z toho docela roztodivné pocity a je zřejmé že si s tím jen tak nepřestanu lámat hlavu. Oblékl jsem si modrý svetr a černé kalhoty a vydal se do knihovny, mnou asi nejoblíbenějšího místa v Bradavicích. Klidné, tiché a se spoustou informací všude okolo. Právě tam jsem pokojně strávil celé dopoledne. Zajímalo by mně co je s Williamem. Od chvíle co ho vyloučili jsem ho neviděl. Mohl alespoň napsat. Docela mně to mrzí. Mám dost jeho přehlížení. Už na to nechci myslet. Když se mi zachtělo lidské společnosti, vrátil jsem všechny rozečtené knihy na své místo a vydal se skrz složitou spleť hradních chodeb přímo do Velké síně. Rychlým krokem dojdu k Havraspárskému stolu a usednu na volné místo vedle Billa '' Čaute '' Řeknu natolik hlasitě aby mně všichni přítomní slyšeli a naliji si plný šálek čaje, který pomalu usrkávám a naslouchám všelijakým novinkám a drbům okolo. |
doba vygenerování stránky: 0.88689398765564 sekund