| |||
Šerm s profesorem Zmijozelem Čekala mne první hodina šermu a já už teď měl zpoždění oproti času, který jsem si naplánoval. Zdržel jsem se se sestrou, když se mi snažila vymluvit, že kroužek šermu není na kouzelnické škole až tak důležitý a vyptávala se mě proč tam vlastně chci chodit. Odpověď byla jednoduchá, prostě se mi líbil, ale vysvětlete to mému o pár chvilek mladšímu dvojčeti, že? "Kruci, jak já nerad dělám věci nakvap." Vzdychnu si v duchu a zrychlím do klusu. K ostatním spolužákům vlastně doběhnu přesně ve chvíli, kdy profesor Zmijozel započínal svou řeč. Lehce jsem si oddechl a slétl pohledem všechny přítomné. Automaticky jsem se prozatím přiřadil k studentům, kteří byli z mé Nebelvírské koleje. Moc však nemluvím, protože už je nám podáván důležitý výklad. "Tak fajn se šermem až na náhody zkušenosti nemám, takže zůstávám tam kde jsem." Prolétne mi hlavou a zůstanu na straně těch, kteří jsme v šermu relativní nováčci. Jsem zvědavý kolik z nás bude stát na druhé straně, alespoň si zlepším informovanost o spolužácích. "Takže je to pěkně rázný profesor, který bude dbát na pravidla, hmmm asi něco podobného, jako na hodinách létání na koštěti v prváku. No jsem zvědavý." Trošku zamyšleně pozoruji profesora a čekám, co se dozvíme dál, do jakého zařazení spadnu a tak dále. |
| |||
Šerm Černé jezero, Neděle, 11 dopoledne Přítomní Po všem co mě ráno čekalo jsem se vydal k jezeru, kde měla proběhnout první seznamovací hodina. Nebylo kam spěchat,a tak sem došel s klidem na čas, a začal se dívat po tom jak se budoucí šermíři začali scházet. Pohledem sem hodnotil přihlášené a v duchu si říkal kolik z nich asi vydrží až do konce. Přeci jen, šerm je lákavý ale ne pro každého komu připadá jako super na pohled. Počkal sem tři minuty a začal se dívat po studentech. Dobré dopoledne vám přeji, jak víte protože jste tady, čeká nás první hodina šermu.. mluvil sem nahlas, rázně a tak aby mě všichni slyšeli, tedy i tónem co si vyžaduje pozornost. Nejprve si uděláme vaše rozřazení...předpokládám že jsou zde jak naprostí nováčci tak i dle rodinných tradic šermující jedinci, takže kdo má se šermem zkušenosti přejde na stranu mé pravé ruky, a kdo né, zůstane po mé levé ruce... postavil sem se pak kousek ke skupinkám žáků a čekla až se začnou rozmisťovat dle mého přání... První hodina bude roztřízení dle schopností a domluva na odění a výbavě...zbraně do ruky dostanete další hodinu a to ještě dřevěné, nerad bych viděl plnou ošetřovnu po tom co si zde někdo bude chtít vyřizovat osobní spory,takže pokud někoho uvidím že je tu právě pro to aby se někomu mstil, vyletí z mého kroužku rychleji než zvedne meč... začnu se dívat na to kdo už má zkušenosti a kdo ještě ne... |
| |||
Černé jezero Christina, Marie, Eleanor, Kenji, John, Wolfram “No… možná nezodpovědné, ale určitě zábava,“ usměju se vesele. Ale Christinina odpověď není z nejvlídnějších… no jo, co se dá od háděte taky čekat. Nechápu, proč jsem se vůbec pokusila se s ní bavit. Malinko se poušklíbnu ale než stihnu cokoli říct, začnou se trousit i ostatní. Tak nechám Christinu Christinou a jdu za svými. “Nazdar Maruš!“ pozdravím ji vesele a hlasitě. Její pozdrav ale tak vstřícný není. “Co je? Stalo se něco?“ zeptám se zmateně. “Jo aha, ty se asi zlobíš kvůli tomu včerejšku ve společence. To jako fakt? Ale no tak, přeci to nemůžeš brát tak vážně. Vždyť jsme byli rozespalí, rozlámaní, trochu opilí… fakt si to neber zle,“ řeknu jí přátelsky. “Nazdar Kenji!“ zazubím se. “No řekni jí něco. Přece se na nás nemůže zlobit, že jsme to trochu přehnali a ne zrovna hezky ji odbyli… no dobře, zlobit se na nás může, asi jsme to fakt přehnali, ale nemá si to brát tak osobně. Vždyť my to nemyslíme zle, máme Maruš rádi,“ zatáhnu ho do našeho hovoru. “A jasně, že jsem natěšená. Vždyť budem šermovat! Teda… jako jo, je to něco jiného než dýky, ale i tak… no… akorát jsem se nestihla převlíknout,“ přejedu pohledem svoje oblečení a oblečení ostatních. “Ale tak co,“ mávnu rukou. “V tomhle lítám i po lese. Echt sportovní to sice není, ale šplhat po stromech se v tom dá, to musí stačit.“ Nikdy se neoblíkám jako ze žurnálu. Prostě naprosto obyčejně. Jako tepláky to nejsou, to ne, ale pohybovat se v tom dá. Jsem celkem zvyklá. A když se to trochu potrhá? No bóže… Hůlku u sebe tady po Bradavicích taky nijak moc nenosím… teda spíš ji většinou zapomínám na stolku. Zvlášť takhle zezačátku po prázdninách, kdy ji doma u sebe nenosím vůbec. Takže ani teď ji nemám u sebe. Přidá se k nám i Eleanor a gratuluje Marii k úspěchu na náboru. “No vidíš! Málem bych zapomněla. Přidávám se ke gratulacím! Kdo by to do tebe řekl? Teda neber to ve zlým, tak to nemyslím, ale jsi taková tichá, nenápadná a najednou šup a máš zlatonku! Škoda, že jsem to neviděla. Doufám, že to při zápase zopakuješ, ať jsme na tebe ještě hrdější,“ zubím se od ucha k uchu. “Už teď se hrozně těším. Johne, ahoj,“ pozdravím i jeho. “Taky ses zapsal? Super, celkem se tu rozrůstáme. A na koho ještě čekáme? No… nevím, asi na profesora, ne?“ šťouchnu si do něj přátelsky. Dívám se, jak se rozrůstají i řady Zmijozelu. “No… tak tohle bude mela. Samej Zmijozel, samej Nebelvír, abychom se tu navzájem nepovraždili,“ zasměju se. “No budou to zajímavé hodiny…“ zaznamenám i Wolframa. S ním jsem vlastně chtěla mluvit, málem jsem na to zapomněla. Ale nevím, jestli to ostatní uvítají. Po té hádce v pátek… no… snad to nějak přežijou… Rozejdu se tedy k němu. Eh… on se usmívá? Proč se na mě usmívá? To vypadá skoro podezřele… “Ahoj,“ oplatím mu jen tak úsměv. “Hele… já bych se chtěla omluvit za ten pátek. Doufám, žes kvůli mně neměl moc problémy. Já jen… ani nevím, co mě to napadlo, prostě klasika, rychleji jednám, než myslím, asi bych se měla naučit to prohodit, nejdřív myslet, pak jednat. A domýšlet důsledky. Se Snapem to fakt bylo dost šlápnutí vedle. Ani nevím, jak mě taková blbost mohla napadnout. No… tak se jen omlouvám… jo a ty řeči o tobě a o Sin si taky moc neber. Tady teď koluje takových nesmyslů, brzy se na to zapomene,“ mávnu rukou. |
| |||
Hlavní síň → Černé jezero Šerm • Skupina osob u jezera Isaacovi jsem se už více nevěnoval. Jeho kecy stejně byly jen nějaký emocionální výprd, s kterým chtěl vypadat, že je v pohodě. Navíc jsem nechyběl snad ani jeden celý den. Ale toho si nevšimne někdo, kdo se pravděpodobně dívá stále do země nebo na lacinou cetku, co nosí u krku. Na slečnu Airimoy jen tázavě pohlédnu. Narážela nejspíš na to samé. 'Že by na ni působily ještě ty drogy? Nebo jim tu skutečně tak chybím?' Asi bylo příliš vynechat dva obědy. Chystám si konečně sednout, ale to se přiřítí Calvin. Schválně do něj narazím ramenem. 'Šašek.' Do teď nechápu, jak se takový kretén mohl dostat do Zmijozelu. Dokonce se divím, že ho vůbec pustili do Bradavic. Vždyť je to zmijozelská parodie a trotl, který je všem pro smích. Konečně jsem se posadil a mohl si nalít kávu. Na Eleanor reagovat také nemusím. Přece jen by se Dee neměla nenechat peskovat. Pousmál jsem se. Nevím, na co si to Eleanor hraje. Chce vyčítat hluk nám, hlavně že si neumí zklidnit ty své nebelvírské psiska, co dělají hluk a bordel jako puberťáci. 'Mrtvá studentka Bradavic. Aspoň, že budou úspěšně šířit chaos ve škole, když nezmíní, kdo je oběť. Ostatní články mě příliš nezajímají. Zmizelou dívku neznám, takže se o ni nemusím zajímat. O famrpál se taky zrovna nestarám a uprchlý smrtijed... 'V Bradavicích bychom měli být stejně v bezpečí.' Kdo by také dobrovolně vstupoval nepřátelsky do Bradavic, kde jsou jedni z nejlepších kouzelníků vůbec. 'I když v Azkabanu jsou většinou zavření jen největší magoři.' Raději jsem se věnoval snídani, abych mohl jít na kroužek. Později po snídani jsem už zamířil zpět na pokoje. 'Zase bez hůlek...' pomyslel jsem si, když jsem si bral dle učitelova nařízení vhodné sportovní oblečení. 'Oblečení, které jde postrádat... Vtipné, můžu postrádat cokoliv.' Přesto mi pohled zabloudil na školní uniformu. Och, více postradatelné oblečení bych zde najít nemohl. Ale raději budu nosit školní uniformu upravenou na míru než nějaký ošoupaný pytel. „Kraťasy budou stačit.“ rozhodnu se pro černou barvu a dále nemyslet na ničení školní uniformy. Zatím si stále ponechávám šedý svetr. Když dorazím k Černému jezeru, zamířím rovnou za skupinkou mé koleje, která se drží u sebe. Dál je i Marie a další. Skutečně nechápu, co tu ona vůbec dělá. 'Snad se nechystá další křížová výprava.' Absolutně nechápu, co v Bradavicích dělá někdo pobožný. 'A ještě tu postaví pojebaný kostel.' Ahoj. Pozdravím Patricka a ostatní, jakmile k ním dojdu. Pohledem si prohlédnu Dee. „Člověk by si myslel, že se přijdeš omluvit, kvůli svému zranění, ale nevypadáš, že bys dnešní hodinu chtěla vynechat.“ Jen ať Alacazar ještě nestrhne body za to, že mu tu chodí zranění studenti. Když si všimnu Eriky, usměji se na ni. Určitě už celý Nebelvír shazuje vinu na mne, co se týká incidentu se Snapem, jinak to taky neumí. |
| |||
zmijozelský stůl, Christina, Patrick, John, Erika, Marie, Eleanor, Kenji, Benji, Acai, Matt, Isaac Acai to naštěstí vzala s humorem. Nemám náladu se s ní dál debatit, a tak na ní, Isaaca a Matta pouze kývnu a vrátím se na své místo vedle Patricka. Náš slavný odchod vyruší přílet sov. Na stole nám přistanou noviny. Zdravou rukou po nich hrábnu a přelétnu pohledem titulky. Někdo umřel? Zajímalo by mě, jestli to byla nějaká špína nebo něko, koho znám... Měla bych o tom napsat otci? Třeba něco ví... Na Ministerstvu by se o tom mohlo mluvit... Hodím noviny zpět a pohledem sleduji, zda dostanu nějakou tu poštu. Chytím rovnou dvě obálky - podle úhledného písma poznám otcův dopis a ten druhý bude nejspíš od bratra. Do diskuze o mrtvé studentce se nijak nezapojuji, strčím si do pusy bagetu a s oběma psaními se vydám za Patrickem. Rychlý pohled na Nástěnku mi napoví, že se šerm za chvilku koná u Černého jezera. V tomhle stavu nebudu schopná ničeho, ale snaha se cení, a tak zamířím za Patrickem do kolejky, abych na sebe hodila něco trochu vhodnějšího. Až na pokoji si uvědomím strašlivou chybu, kterou jsem udělala. Ráno tu byla Regina, která by mi s oblékáním pomohla, teď jsem tu ale sama a je už pozdě lézt za Patrickem. S povzdechem hodím na postel obálky, do kterých mrknu později a zalétnu pohledem k dárku, který mi tu nechala Regi. Pořádně si dárek prohlédnu a pousměji se nad vzkazem. Budu jí muset pořádně poděkovat později. Pero vypadá opravdu nádherně. Posvátně je položím na polštář a vydám se ke skříni, kde vylovím vhodný oděv. Stáhnout ze sebe současné oblečení není tak těžké - je dole v cuku letu. Horší je to s nandáváním sportovního oděvu. S jednou rukou toho moc neudělám, a tak se s vypětím všech sil natáhnu do černého tílka, dlouhých černých legín a mikiny. Se zoufalým výrazem si natáhnu tenisky, které jsem měla na sobě už před tím. S jednou rukou tkaničky bohužel nezavážu, a tak je nechám být a vydám se zpět do společenky, kam za chvilku dorazí i Patrick. "No já nevím... Co je podle tebe horší - ty nebo chromej mrzák, kterej s levou rukou umí šermovat asi tak jako slepej s holí, co myslíš?" Zazubím se na něj. "To víš, holky se chtěj umět bránit a bejt drsnější jak kluci. Je to pěkně bad ass, nemyslíš? Ta skvadra tam se mi ale moc taky nelíbí... Máš pravdu. Jí a Dandymu. Oba by si to zasloužili." Snažím se jít pomalu, abych nezakopla o rozvázané tkaničky. Držím se za Patrickem statečně a po příchodu k jezeru s ním okamžitě zamířím ke Christině. Je super vidět další oblíbenou tvář. Wolfram tu ještě není, nejspíš se snaží někde zbouchnout další holku, aby mohl mít vlastní soukromou školku. "Ahoj Chris! Čekáš tu už dlouho? Trochu jsme se zdrželi..." Věnuji jí široký úsměv a pohledem přelétnu celou skvadru nebelvírských a Benjiho. S neutrálním výrazem jim kývnu na pozdrav, na Marii se zářivě usměju a zamávám ji. Poté se vrátím pohledem zpět ke Chris a Patrickovi. "Můžete mi prosím někdo zavázat tkaničky u bot a hodit mi vlasy do culíku? Ehm... s tou rukou to je fakt na houby." Výmluvně sjedu pohledem k ruce a v otevřené dlani jednomu z nich nabídnu gumičku. Vlasy mi zatím spadají volně na ramena. Za jak dlouho bude oběd? |
| |||
|
| |||
Pryč ode všech Všichni ti u stolu Velká síň - cesta do Prasinek Ani už jsem nestihla Isaacovi odpovědět. U našeho stolu skoro vypukla válka. Jen jsem tak tiše seděla a sledovala, co se děje. Už jsem dojedla, takže jsem mohla kdykoliv odejít. A je pravda, že tady k tomu příliš nechybělo. Jako vždy mě štvalo chování mé koleje vůči ostatním. Ani za těch pět let jsem si nezvykla a nejspíš si nezvyknu nikdy. Tiše jsem si povzdechla a ještě jsem do sebe hodila pití, co jsem tu měla. Čas zmizet. Už jsem se zvedala, když přišla pošta a noviny. Mně osobně samozřejmě nedorazilo nic. Nikdy mi nechodila pošta, pouze sestře a sestřence. Prý proto, že já nikdy nic nechci a nepotřebuji. Mohla bych se aspoň podívat, co se děje nového... Ale ani jsem to nemusela dělat. Stačilo jen poslouchat. Diskuze v síni se rozproudila naplno. Nejvíce je zaujala poměrně nekonkrétní zpráva o smrti studentky odtud. Zamrazilo mě při pomyšlení, že by někdo z nás zemřel, vzápětí však moje pesimistická část mysli zazoufala, že se to nestalo mně. Stejně nikoho nezajímám, ne? Proč jsem se ještě neutopila v tom jezeře...? Caylusovy poměrně hlasité poznámky k článkům jsem raději ignorovala. Věděla jsem, že jinak bych mu chtěla vypálit díru do toho jeho otravného ksichtu. Jenže zaprvé, nechtěla jsem porušovat školní řád, a zadruhé, už přeci neovládám žádný oheň. A kouzlo na jeho vyvolání jsem se nikdy neučila, protože jsem si myslela, že ho potřebovat nebudu. Samozřejmě, že jsem se mýlila. Vždyť já přeci nemám nikdy pravdu. Heh. Ještě abych měla. Bídná bytost jako já si něco takového přeci nemůže dovolit. Asi je právě teď nejlepší čas odejít. S krátkou zastávkou v umývárnách, abych se ujistila, že mi ze snídaně nic nezůstalo. A pak už jsem zamířila do Prasinek. Snad už bude tento den o něco lepší. |
| |||
U jezeraErika, Kenji, Maria, Eleanor, John, BenjiProfesor očividně vyčkával, až se tu objeví všichni. Zatím jsem tu byla jenom já a ten z mrzimoru. Nějak si nevybavuji jméno, ale ono stejně nebude důležité. Pochybuji, že s ním přijdu do bližšího kontaktu. Rozhodně ne, pokud to bude záležet na mně. Chvilku jen tak postávám a začínám být otrávená. Nemám ráda čekání. Všem to strašně dlouho trvá. Ovšem, když se přiřítí Erika se svou energickou aurou a neumlčitelnou pusou, začnu ticho při čekání postrádat. "Dobré dopoledne." Slušně ji pozdrav opětuji. Nemám tušení, co ji vede k tomu, že bych si snad chtěla povídat, nebo snad sdílela její nadšení ohledně zbraní. Sama pořádně netuším, co tu vůbec dělám. Předpokládala jsem, že tu bude i On, ale nějakým nedopatřením.. "Pokud se tak jmenuje, pak se dá předpokládat, že nějaká spojitost tam bude. Proč se nezeptáš jeho? Určitě ti rád odpoví." Pomalu se otočím jejím směrem. Ne, že by mě to samotnou nezajímalo, ale šťourání se do cizích rodinných záležitostí ji klidně přenechám. Její elán mi přinejmenším leze na nervy. "Je to naše první hodina. Většina z nás nikdy meč v ruce nedržela. Dávat nám pravé hned, by bylo přinejmenším nezodpovědné." Ale možné je všechno. To poslední, co bych chtěla je, aby mi tu nějaký šikula vypíchnul oko. Mimoděk sjedu na profesorův meč. Do působivé zbraně má tedy daleko. Spíš mi přijde, že ho vyhrabal někde ve starožitnictví. To už přichází i pobožná, ale naštěstí se nijak nezapojuje. Jen na ni mírně kývnu. Výchova mi nedovoluje nereagovat na něčí pozdrav, bohužel. Krátce po ní přichází i japonec a přimotává se k Erice. I on si vyslouží můj pozdrav. Beru ho skoro jako vysvobození, protože předpokládám, že Erika teď svoje nadšení zaměří jeho směrem. Mimoděk se ušklíbnu při jeho poznámce, směřované k černoprdelnici. Přicházejí další. Začíná tu být až moc lvíčat na můj vkus, proto opatrně popojdu, abych se dostala do bezpečné vzdálenosti a opřu se o první větší skalku. Netrpělivě pak vyhlížím kohokoli ze zmijozelu. Pokud vím, tak by se měl dostavit alespoň Patrick a Wolfram, pokud Dei usoudí, že se na to ještě necítí. |
| |||
Hlavná sieň -> Pokoj -> Čierne jazero Eleanor, Angela, Ryan, Isy, Acai, Matt + ostatní Už som vedel, že je čas ísť na šerm, ale najprv sa mi tam nechcelo, nevedel som .. čo robiť. Nakoniec na niekoho natrafím. Ďakujem. Poviem Matthewovi, ktorý práve odchádzal do svojho pokoja. Záchodová kamarátka? Čudne sa pozriem na Isy. Ale veď sme s Acai len kecali .. No ani sme spolu nekecali .. Ach jáj . Okej, tak choďte. Mávnem rukou. Následne sa pozerám na ostatných, u nášho stolu - Angela. Eleanor, ktorá ma má pod prezývkou leňochod .. tiež si to myslím, že má pravdu, ona je u šermu už dávno a ja si vyvaľujem .. no nič .. Tak prejdem cez stôl, k ďalším stolom a nakoniec idem až do svojej izby. Vo svojej izbe, si odkladám všetky nepotrebné veci ako je napríklad šatka, potom tieto neobyčajné okuliare, sveter, mikinu a veľa podobného .. Na chvíľu si sadnem a rozmýšľam, do čoho sa sakra oblečiem .. Nenapadá ma viac variant ako športové oblečenie, ktoré je pre mňa asi najideálnejšie. Následne sa prezliekam do niečo športovejšieho, ako je tričko a krátke kreťasové rifle. Poukladám si zbytok bielizne a potom sa ešte pôjdem do kúpeľne zladiť. Úps .. Tá Eleanor asi fakt na mňa čaká .. Začesal som sa najrýchlejšie ako som mohol a utekal za ňou. V nasledujúcich minútach som videl ako ostatní, idú na šerm. Medzitým som stretol aj Mariu, ktorá tam je tiež zapísaná. Cestou, som rozmýšľal nad miliónmi vecami, ktoré by som chcel či pochopiť alebo nejako spracovať. Nevedel som, ako to tam bude vyzerať, či tam prežijem na tom šerme. Snáď áno, nehcem si pripadať ako blbček! Čierne jazeroEleanor, zmijozel, a potom nikto konkrétni ... Napokon som z diaľky videl starých známych. Júú, konečne! Eleanor? .. Tak, prepáč že meškám .. nie si tu sama, že ? Postavím sa vedľa nej a čakám. Rozhliadam sa tomto mieste, vidím tam niekoho zo zmijozelu a podobne .. Nestačím sa diviť, koľko je tu veľa ľudí. Nevieš ešte na koho čakáme? Opýtal som sa Eleanor. Stavím sa že povie, že sme tu všetci a čakali len a len na mňa. |
| |||
Hlavní síňErika, Noemi, Ryan, Dan, Alex, Benji + označeníAni jsem si nevšimla, že u stolu byl i Benji, až do chvíle, kdy se od stolu zvedl. Jen jsem mu zamávala. Jakmile mám před sebou jídlo, nevnímám okolí tak, jak normálně. Ale on si to snad osobně nevezme. Nějakou chvilku už se známe. V momentu, kdy se Erika chytla Cayova jména, se moje pozornost upne na ni. Nijak mě to nevytáčí. Sama dobře vím, jaký Cay umí být, ale je prostě takový. Asi jsem si už zvykla. "Věř tomu nebo ne, ale má i svoje světlé chvilky." jeden koutek mi mimoděk vylétne nahoru. "Kdybych se u něj soustředila na ty špatné vlastnosti, tak se s ním netahám už tolik let." Nejspíš nic, co by stálo za vysvětlování. Zvykla jsem si, že zrovna tohle je něco, co většina lidí tady nechápe. Jako kdyby to, s kým spím, určovalo, jaká jsem. Ale co už. Konverzace se upne jiným směrem. Jen se tiše chichotám při představě zvracejícího Kenjiho. Chudák kluk. Emily dokáže být pěkná potvora, když se jí chce. Zkušenost z první ruky. "Působivě?" zopakuji po Erice označení našeho nového profesora. "Já ti nevím. Spíš mi přijde, že si tím mečem něco kompenzuje." zasměju se a pak jí jen zamávám, když se od našeho stolu vzdaluje. Téma domácích skřítků šlo silně mimo mě. Nikdy jsme doma nikoho takového neměli a představa, že bych milovala někoho natolik, že bych mu doma dělala dobrovolného otroka mi přijde dost smutná. Proto nad tím jen pokrčím rameny. "Dost možná. Jsou věci, který zkoušet nemusím." zazubím se na Alex a její návrh, abych skočila do kuchyně a zeptala se jich. Když mě naposledy načapali, jak jim kradu jídlo, tak nebyli zrovna příjemní. Myslím, že kdybych se tam ukázala, tak by mě zbičovali. Skřeti lakomý. To už ale k našemu stolu zavítá Noemi. Chvilku od svého talíře sleduji její počínání, načež se začnu neskutečně tlemit, když chrstne šlehačku Danovi do obličeje. Stačí pár jejích slov a je mi naprosto jasné, co se muselo stát. "K nakousnutí." přidám si svojí dávku posměchu, pak se ale podívám na holky. "Je škoda trčet ve škole i o víkendu. Navíc když je venku tak hezky." Dodám, když Alex v podstatě už Noemi vysvětlí, o co jde. Čím víc, tím líp, no ne? Koutkem oka zaregistruji, jak se k našemu stolu přimotává Ryan. Začíná tu být víc nebelvírských než mrzimorských, ale nijak mi to nevadí. Alespoň tu není nuda. "Brý." odpovím mu a vrhnu se na kakao. Měla jsem chuť spíš na kafe, ale po něm jsem vždycky nadopovaná jak králíček energizer. Bylo to právě tohle kakao, které jsem vyprskla na Dana, když Ryan začal mluvit o Barbaře a jejím chlupatém břichu. A kozách. Najednou jsem nevěděla, jestli se mám začít smát a nebo dusit, tak jsem pro jistotu dělala obojí najednou. Ryan a jeho hlody. Vždycky mě zajímalo, kde se v něm tohle všechno bere. Někdy přemýšlím nad tím, jestli má ze všeho prdel a nebo tomu opravdu věří. "No.. její kozy jsem ještě neviděla, ale určitě ti je ráda ukáže, když si o to řekneš." se smíchem si setřu slzy, co mi při popadání dechu vyhrkly. "Promiň." zašklebím se na Dana. Má dneska smůlu, chlapec. "A to jsem si vždycky myslela, že má tak hezký vlasy." pobaveně povytáhnu obočí. Samozřejmě tomu nevěřím, ale proč kazit srandu. "Ale taková sluníčkem spálená pleška asi pod parukou musí dost bolet. Chudák holka." Soucitně si povzdechnu a zakousnu se do lívanců. Chtělo by to šlehačku. "Nikdy jsem nepochopila, na co ty samoopalováky vlastně jsou. To se jako fakt napatláš krémem a pak zhnědneš?" U nás nic takového nemáme. Tam by to stejně nikdo nepotřeboval. A nikdo nechce bejt bílej, kdyby to náhodou fungovalo i obráceně. "Vlastní zkušenost?" Někdy se fakt divím, co ten kluk dokáže vyblejt. Ale zvedlo mi to už tak dost povznesenou náladu. "Mimochodem... zrovna přemýšlíme, co budeme dělat. Ty máš něco v plánu?" zapojím ho do hromadného hovoru, abych se nad jeho výroky nemusela bavit sama. |
doba vygenerování stránky: 0.97265195846558 sekund