| |||
Hřiště (BiT) Hoochová „Opravdu?“ Hlesnu s pocitem jako na popravišti. Nejradši bych tam vecpala ještě jednu omluvu, ale to by bylo silné kafe i na mne. „Moc děkuji,“ úplně se rozzářím při návrhu přezkoušení. Ze srdce mi spadl kámen velikosti menšího letadla. „Nemusíte se bát, už se to nestane.“ Vyhrknu ještě než ustoupím, abych nepřekážela a rychle vyhrknu pozdrav než se takticky vzdálím. Pokoj -> Hlavní síň Ráno Ráno se probudím pozdě, jak taky jinak. Nikdy jsem nebyla na ranní vstávání a dilema chladný vzduch vs. vyhřátá postel tomu taky moc nepomáhá. Nejradši bych zůstala zahrabaná v posteli po zbytek dne, ale žaludek má na to jiný názor. Dokonce na mne vrčí. Neochotně se vyhrabu zpod peřiny a kouknu na ostatní jestli ještě spí. Případně jim popřeji dobré ráno. Na sebe hodím hned první oblečení, co mi přijde pod ruku (odkaz) a vytratím se z pokoje do jídelny, kde zaberu jedno z prvních míst u našeho stolu. |
| |||
POSUN ČASU NA NEDĚLI, 5. ZÁŘÍ 9:30 Sobotní večeře probíhala v klidu. Řešily se při ní nejnovější události, ať už zaběhnuté drby o Wolframovi a Sinestře nebo vyloučení Williama Ravena za vážné napadení a ublížení na zdraví mrzimorskému studentovi Reece Sheehanovi. Ten se na večeři nedostavil. Podle všeho ho z ošetřovny ještě nepropustili. Stejně tak i Acai, která na ošetřovně strávila noc. |
| |||
Ihrisko -> Bystrohlavská klubovňa Alex, Amber a ľudia na ceste do klubovne a v nej Keď Alex príde aj s prehadzovačkou od Benyho k bedni a odloží ju, vyrazíme. V jednej ruke držím metlu, v druhej vcelku ťažkú bedňu. Niet divu, veď dorážačky sú z akéhosi kovu. Či sa mi to len marí? Nie vždy som na hodinách sústredený, aj keby som chcel. Alex našťastie vie, kde treba bedňu odložiť a tak ju nasledujem. Zašli sme do kumbálu úplne skrytého pod tribúnami. "Pekné miesto na schovku." Vlastne celé Bradavice sú pre to ako stvorené. "Poznajú aj kúzelníci schovku?" Opýtam sa Alex, keďže ako exmukel som nemal čarovné detstvo. Teda aspoň v pravom slovazmysle. Keď bedňu uložíme, vydám sa z kubmálu, že ideme, ale Alex ma pošle samého, vraj niečo ešte musí vybaviť. Tak nič. Vydám sa teda sám. Čo teraz? Fakt netuším a tak sa vydám smerom k našej klubovni. Cestou si samozrejme všimnem, ako ma celé telo svrbí od potu, takže mi je hneď jasné, čo v klubovni urobím ako prvé. Pri schodoch si spomeniem na jednu hádanku so schodami. Nahoru i dolů jdou, nikdy se však nepohnou. Usmejem sa. Tak tipujem, že túto hádanku mi pri vstupe do klubovne nikdy nedajú. V Bradaviciach určite nie. Pred klubovňou stojí akýsi krpec. Usmejem sa, že sa pred ním trochu predvediem, skazí mi to však Amber, ktorá akurát výjde a pustí chlapca dnu. "Ahoj, kamže?" Opýtam sa jej. Na odpoveď, že do knihovne jej poviem: "Pripojím sa k tebe, ak ti to nevadí. Nemám čo robiť, tak aspoň sa donútim niečo čítať. Teda ak nechceš byť sama." Usmejem sa na ňu a počkám na odpoveď. "Tak či tak si najprv skočím do sprchy, musím byť riadne cítiť, prepáč." Zasmejem sa a vyplazím jazyk. V zápätí vkročím do klubovne, odložím si metlu a vhupnem rovno do sprchy. |
doba vygenerování stránky: 0.88923001289368 sekund