| |||
Okraj lesa → Sovinec Zvědavost ♦ Angela Silverlin 'Pochopila to? Nepochopila to?' Přemýšlel jsem, když jsem ji odpověděl na její otázku. Výjimečně jsem nelhal. 'Vlastně jsem ji odpověděl dost pravdivě, doslovně. Není už moje věc, jestli to nepochopila správně. Ani jí nemusím nic vysvětlovat. Ano... ano... má si požádat o vysvětlení.' Odkýval jsem si pro sebe a uklidnil svědomí. Jejímu zamračení jsem se věnovat nehodlal. Už jsem si zvykl. Přece jen to je její nejčastější způsob konverzace. Angela souhlasila, že půjde i k sovinci. Překvapení mne neminulo. 'Je v dobré náladě? Nebo snad zapomněla na fakt, že budu šťourat do jejich bolestivých traumat?' Dobrou náladu má určitě jen díky mé přítomnosti. Co jiného by jí náladu zlepšilo, když to vypadalo, jako by si chtěla rozbít hlavu o strom, než jsem tam přišel. Těžko zahlédnutelná bytost v lese? To asi těžko. Chvíli mlčky kráčím precizně k sovinci a všímám si, jestli půjde vedle mě nebo za mnou. Příliš nespěchám, ať se ji ta doba krátí méně. 'Hm... takže se rozhodla znovu mlčet a doufat, že se vyhne jakékoli konverzaci, jo?' Začal jsem přemýšlet, do čeho bych teď dloubl. Jakou zajímavou otázku bych jí mohl položit, aby nemohla odpovědět jen prosté ano nebo ne. Ruky jsem schoval opět do kapes na kalhotách. „To že mne doprovázíš znamená, že se vyhýbáš své koleji, viď? A zvolila jsi raději mou společnost než své koleje, což tu propast ještě zvětšuje. Co máš tak hrozného proti své koleji?“ Zazubil jsem se. Mohla to zahlédnout jen pokud zrovna šlapala vedle mne. Také jsem přemýšlel, jestli na to vůbec bude ochotná odpovědět nebo před tou otázkou uteče a upustí od svého něco za něco. |
doba vygenerování stránky: 1.0933799743652 sekund