| |||
TribunyDaniel, Kenji, Emily, DeirdreUsměju se a s chutí si od Kenjiho vezmu tyčinku. "Děkuju," zahuhlám s plnou pusou. Pak Daniel nestihne ani dokončit svoji větu, jelikož mu před chvílí Emily mávala před nosem nějakým záhadným balíčkem. Obsah toho, co měl ještě před chvílí v puse za chvíli skončil vyplivnutý na Emily. Rychle se začne shánět po něčem k pití. Vytáhnu hůlku a vyřknu zaklínadlo. "Aquamenti." Z mé hůlky vytryskne proud vody a já ho nechám proudit dolů z tribuny. "Tu máš," řeknu směrem k němu. Za chvíli už se něco děje i s Kenjim, ten je na tom poněkud hůř, protože obsah celého jeho žaludku skončí na sukni Deirdre. Trošku se zamračím, ale pak se neudržím, protože Kenjiho zvířátko začne olizovat to, co skončilo na Deirdre. Kenjimu se zřejmě opět udělá nevolno a rozběhne se ke kraji tribuny. "Kdybych myslela, že tu bude takhle živo, přišla bych dřív," řeknu směrem k ostatním, zatímco pozoruju Kenjiho. "Bude v pohodě?" zeptám se Dana. |
| |||
Chodby (směrem k hřišti a zpět) Deirdre „Um… Né-ne, určitě, vezmu ho,“ přikývnu souhlasně. Nač ho přendávat, když se tak hezky drží mé ruky. Snad mi nežere rukáv, uvědomím si a na chvilku se zasoustředím na ruku. Ne, dobré. Rukáv tam pořád je, oddychnu si a vrátím pozornost Dei, která si už chová Míňu, jehož kukuč mě až rozesměje. Chce, żebym zazdrościł... to jest słodkie… uculím se na něj a nechám ho si užívat mazlení. Po cestě na něj občas hodím hraný závistivý pohled, aby se cítil ještě spokojeněji, ale vždycky se musím rychle otočit, abych se z jeho výrazu a celé té situace nerozesmál. Docela mě překvapí, jak daleko Dei Míňu donese. Ještě s tím ramenem. Míňa sice nepatří mezi mývalí giganty, ale nejlehčí taky není. Jakby taky, když přes prázdniny pořád něco dostával. Po dosednutí na zem mi Míňa věnuje kontrolní pohled, na který zareaguju krátkým zazubením se. Poté se rozběhne něco prozkoumat kousek od cesty. Trochu nerad, ale přeci, souhlasně přikývnu. O kim ona mówi jak o „jego majestacie“? udivím se. O Cornigrumie? Ni chuja, może o Lawsonie... w sumie… nie mam pojęcia… zamyslím se stále stejně udiveně, ale k ničemu kloudnému stejně nedojdu. „Já-já děkuju,“ usměju se zmateně a následně přikývnu, že chápu. „Tak… zatím,“ stojím chvíli na místě a pozoruju ji, jak odchází. Co teraz? otočím se na přibíhajícího Míňu. „Nie bój się. Zaraz cię przytulę,“ odložím Fufíka na zem a ukážu mu směr hřiště. „Tam máš Aleca,“ ustoupím od něj nejistě a chytím si Míňu. Nejistě pozoruji poposkakující knihu a s nakloněnou hlavou se podrbu. Skąd on to w ogóle... nechápavě zakroutím hlavou a vydám se s Míňou v náručí pomalým krokem zpět. Jemně ho hladím po břiše a s pohledem zabořeným do země si opakuji uběhlou část dne. Míňa konečně spokojený klidně leží a pozoruje okolí. Na chodbě si koutkem oka všimnu skupinky, která na mě nějak divně pokukuje. Zmateně jim pohled opětuji, ale nechce se mi zastavovat. Když mi zmizí z dohledu, znovu sklopím hlavu a vrátím se do svých myšlenek. Zatáčím tak nějak náhodně a ani vlastně nevím, kam jdu. Asi prostě počkám, než si dotřídím myšlenky a půjdu na pokoj. Musím Acai dovybrat písničky ještě před večeří, vzpomenu si při jejím jméně na zabaveného motýla a nálada mi okamžitě padne na bod mrazu. |
| |||
G82 -> hřiště minulost (nechce se mi hledat přesný čas) Znova, zcela fascinovaná rty profesora, zapomenu většinu jeho proslovu, snad jen pár slov mi utkví v mysli. Cosi o učebně a obědě. Zajímavá kombinace. Pomalu se zvednu ze svého místa, a s jediným rudým pohledem jeho směrem, z učebny skoro vyběhnu. Ta bílá bestie tam sice nikde nebyla, ale ON už byl mnohem víc, než co bych zvládla s klidem. Z učebny zamířím na oběd a pak hned na hřiště s menší mezizastávkou v pokoji a sprše. No, vlastně ani moc menší ne, neboť jsem byla zvědavá, jak se mi povede meditace bez jistého rušivého elementu. K tomu mi výborně posloužil jeden výklenek. Hřiště přítomnost všichni na hřišti a profesorka Hoochová Na hřiště doslova doběhnu, koště v ruce a se zoufalstvím hledím na ostatní ve vzduchu. Pozdě, ale nevím ani jak moc, nemám s sebou hodinky ani nic podobného. Snad není moc pozdě. „Dobrý den, profesorko, snad nejdu moc pozdě.“ Vyloudím nepřesvědčivý úsměv, když konečně doběhnu k madam Hoochové. Pohled na ostatní mi nedává moc nadějí. „A jestli ano, moc se omlouvám, trochu jsem nezvládla procvičování meditace.“ Provinilým výrazem bych mohla hravě konkurovat kdejakému štěněti, ale je mi jasné, že jen tohle by mi nepomohlo, i kdyby byla školačka se slabostí pro štěňata. Snad pomůže kompromis. „Snad by byla jiná možnost náboru, nebo jen ozkoušení mých chytačských dovedností, nebo tak něco?“ Nejistě se zeptám, jestli mi oznámí, že jsem přišla příliš pozdě. |
| |||
Tribuny - Hřiště - Ošetřovna Deirdre, Caylus Neodpustím si znechucený úšklebek, když se ten dlouhovlasý mudla vyzvrací z okraje tribuny. Nevím, jestli se nad tou ubohostí smát, nebo brečet. Jak se někdo, jako on mohl dostat až do pátého ročníku? Zůstává mi nad tím rozum stát. Mluvit neumí, famfrpál nehraje, na nohou se neudrží… Tohle, že umí používat hůlku? Tomu nevěřím. Korunu tomu dodá ve chvíli, kdy zakopne o mývala a rozplácne se jak dlouhý, tak široký. Nevěřícně nad tím kroutím hlavou. Deirdre mu velice ochotně pomůže na nohy, což ohodnotím mírně zvednutým obočím. Má teorie se tím potvrdí. A s výsledkem nejsem ani trochu spokojený. Dee se motá kolem mudlů víc, než je přípustné. Moc dobře vím, z jaké rodiny pochází a jaké hodnoty vyznává její přísný otec. Asi by se hodně divil, kdyby zjistil, že se jeho milovaná dceruška paktuje s nečistými. Možná se o tom brzy dozví. Pokud odmítne hadí princezna spolupracovat, bude mou povinností o tom její blízké informovat. Když se neposlušná ovečka zatoulá, je na pastýřovi, aby jí přivedl zpět ke stádu. Přesně o to se hodlám pokusit. Prvně jí pouze varuji. Nerad bych zašel příliš daleko. Alespoň dokud to nebude nezbytně nutné. Protože pak si mě nepřej… Jen co ti dva odejdou, přemístím pozornost zpět k hřišti. Shade sice získal camrál, ale prohodit ho obručí se mu nepodaří. Alexandra ránu bez potíží odráží. Ještě aby ne, s tolika zkušenostmi. Calvinovo počínání raději nesleduji. To, co dneska předvádí na hřišti je skutečná tragédie. Nejen, že znemožnil sebe, ale především vrhá špatné světlo na celý Zmijozel. Jak politováníhodné… "Nic, co by stálo za zmínku." odpovím právě přicházející Deirdre. Neujde mi změna jejího oblečení. Sukni nahradily džínové kraťasy a krátkou košili dlouhá. Vskutku pěkné. Nemá zrovna špatný vkus. "Samozřejmě. Pojďme." souhlasně přikývnu a pokynu jí, aby šla první. Caylus je už na zemi, s koštětem pohozeným vedle sebe. Jeho výraz mluví za vše. "Tohle byla pořádná rána… Deirdre má pravdu, měl by si zajít na ošetřovnu. Doprovodíme tě." Mávnutím hůlky přemístím jeho koště do stojanu. Může si ho tu kdykoliv vyzvednout, stejně tak i já to svoje. Za předpokladu, že ho Shade uklidí. Nedivil bych se, kdyby ho ten vládce chaosu nechal ležet na trávě, nebo si jej odnesl sebou a předstíral, že je jeho. "Calvin by měl svou účast v týmu ještě zvážit." odpovím s ledovým klidem na její odlehčující poznámku, která se sem ve skutečnosti absolutně nehodila. Deirdre je totiž tím posledním člověkem, který by mohl něco takového vypouštět z úst. Vinou její neopatrnosti jsme měli při dnešním náboru o odražeče míň. Nevím, co je tu k smíchu. Kripla ze sebe udělala sama. A já z tebe milerád udělám ještě většího. Její další otázka mě nechává chladným, jelikož je mířená Caylusovi. Nevím, o čem mluví, ale nepřipadá mi to podstatné. Místo toho se pomalu rozejdu směrem k hradu. Ať už Caylus souhlasí či ne, za pomoci Dee ho doprovodím na ošetřovnu. Je mi celkem jedno, jestli se bude vzpouzet, nebo půjde dobrovolně. Sám musí vědět, že jeho zranění nepůjde přejít mávnutím ruky. Pokud se dostane do týmu, měl by se zotavit co nejrychleji. Jen co dojdeme k ošetřovně, zaťukám a vejdu dovnitř. První co hledám je madam Pomfreyová. Stojí hned u jedné z postelí. "Krásný den, madam." pozdravím jí způsobně a obdaruji jí svým širokým, nacvičeným úsměvem. Umět se přetvařovat před profesorským sborem a dalšími zaměstnanci školy bylo víc než důležité. "Máme pro vás jednoho zraněného z famfrpálu." vysvětlím situaci a pohledem sjedu k Caylusovi, který stojí s Dee hned za mnou. "Určitě si s ním poradíte. Neradi bychom přišli o chytače." dodám a trochu poodstoupím. "Pojďme si promluvit. Jen my dva." zašeptám k blondýnce tak, aby mě slyšela pouze ona. Svou práci jsme tímto splnili a teď už stačilo vyřešit jediné. Jí a její náklonnost k mudlům. |
| |||
Metlobalové ihrisko Alex, Calvin, Mária, madam Hoochová a ostatní na ihrisku a tribúnach Priletím ku Calvinovi akurát včas. Dorážačka ho trafila do zadnej časti metly a tak ho z nej div nevyhodilo. So zlomenou metlou však padal k zemi. Šípkou som sa spustil za ním, no úprimne, netušil som čo spravím. V tejto rýchlosti nebude ľahké zachytiť ho. Ešte nakoniec v záchvate sebazáchovy stiahne k zemi aj mňa. Rozhodnem sa však napriek tomu priblížiť sa k nemu a zachytiť ho. Odrazu sa však jeho pád spomalí a tak neváham a Calvina chytím za ruku a zletím s ním na zem. "Nemáš zač." Poviem nehľadiac na to, či sa mi poďakoval alebo nie a žmurknem naňho. Som si však istý, že by to prežil aj bezo mňa, možno s pár odreninami navyše. Madam Hoochová, ktorá zrejme zoslala spomalovacie kúzlo, pribehne a hneď sa začne o Calvina zaujímať. Mne a Alex zas s úsmevom prikáže odložiť lopty. Kývnem hlavou na znak súhlasu. Keďže Alex si zobrala na starosť dorážačky, ja idem k Maji po zlatú strelu. "Gratulujem." Poviem jej. "Len chvíľka na ihrisku a už bola tvoja. To sa len tak nevidí." Poviem a usmejem sa. Síce mala proti sebe len zraneného Caylusa, ale už len chytenie zlatej strely samotnej je úspech. Zoberiem od nej zlatú strelu, ktorá sa poslušne zatvorí a odložím ju do bedne. Prehadzovačka skončila v rukách bránkarky, Alex, takže o ňu je už tiež postarané. "Hotovo!" Poviem jej, keď spolu zabuchneme bedňu a chytím jednu stranu bedne. "Kam s ňou?" |
| |||
Matthew, Richard, Caylus a ostatní na tribunách Vypadá to, že žádná další nehoda s Fufíkem se nestala, což je jedině dobře. Jak moc může tahle kniha vlastně sežrat? Nevinně se na Matta usměju. "Nevadí ti ho nést až na hřiště?" Vzala bych ho sama, ale chci se od něj držet co nejdál. Nechce se mi znova převlékat. Nemůžu po Alecovi ani chtít, aby mi to oblečení zaplatil... Sám je švorc jako Maxwell. Jak to jen vysvětlím otci? Pohled mi sjede k nohám. Míňa se ke mně přesunul a hlavou mi šťouchá do nohy. Předkloním se a opatrně ho vezmu do náruče. Jsem připravena ho kdykoliv pustit, kdyby se mu to nelíbilo. "No ahoj, ty krasavče," rozplývám se a začnu se s ním mazlit. Opatrně ho hladím po srsti. Pomalým krokem vyrazím s Mattem po boku směrem k famfrpálovému hřišti. Během cesty Míňu opatrně položím do trávy, aby si běžel po svých. Nervózně si pohrávám se stříbrným přívěskem labutě, který neustále nosím na krku. Zastavím na chvíli teprve až před tribunami. "Asi bych měla jít. Jeho veličenstvo na mě už čeká... takže... měj se, zatím. A děkuju za záchranu. Fufíka normálně pusť, on už si Aleca najde." Ještě na Matta krátce kývnu hlavou, usměju se a vydám se dlouhými kromy zpět na tribuny. Danjimu a ostatním se raději velkým obloukem vyhnu a zamířím rovnou za Richardem. "Jsem zpět. Koukám, že trénink už skončil... Přišla jsem o něco?" Rozhlédnu se kolem. Pohled mi padne na Cayluse. "Měli bychom ho co nejdřív odvést na Ošetřovnu. Jdeme?" Ani si nesedám a následuji Richarda dolů z tribun směrem k hráčům a Princovi. Zprvu mlčím. Nevím, jestli s námi vůbec půjde. Je to tvrdohlavec. Jakmile dorazíme ke zraněnému Princovi, rozhodně se postavím vedle Richarda a s nemslouvavým výrazem na Caye zírám. "Měl bys jít okamžitě na Ošetřovnu. To rameno nevypadá vůbec dobře. A žádný odmlouvání. Už tak náš tým stojí za houby s tím, co tam předvedl Calvín. Potřebujeme být v co nejsilnější sestavě. Stačí, že už jsem kripl já." Na odlehčení napjaté atmosféry se trochu zasměju. "Mimochodem... jak se ti líbil můj dárek?" Zkroutím rty do křivého úsměvu. Jsem zvědavá, jak se mu můj dáreček, který jsem mu v posteli nechala, líbil. |
| |||
Metlobalové ihrisko Všetci zúčastnený Dobrá nálada ma neopúšťa ani vtedy, keď musím Riča nahradiť v bránkovisku. Daj helmu. Odpoviem Cornigrumovi a ukážem na jeho hlavu. Keď mi ju hodí, zopnem si dredy nižšie, aby sa mi do nej napchala hlava. Ani len tento škaredý doplnok brankárov ma nevyvedie z optimizmu. Ako by ma aj mohla, keď si všimnem, že zatiaľ čo sme sa zameriavali na náš súboj pri obručiach, tak ďalej od nás sa dvaja Slizolinčania do seba pustili ako psy? Preletím pred obruče a so svietiacimi očkami sledujem, ako Caylus letí ku Calvinovi. Prečo je taký nasratý? Prižmúrim oči a zbadám, že jednu ruku drží trocha neprirodzene. Calvin sa hlásil na post odrážača, takže nemusím byť génius, aby sa dalo vydedukovať, že si príliš nesplnil povinnosť a Caylus dostal riadnu šupu. Sčasti s ním aj súcitím, vďaka momentálnemu skvelému mentálnemu rozpoloženiu. Prísť na konkurz a vyradiť sa z neho predtým, ako niečo urobíš? Nie dobrý začiatok. Na druhú stranu som trochu škodoradostná, keď pozorujem ako tam po spolužiakovi kričí a nadáva. Takmer si prajem aby ho Hoochová nejakým zázrakom nabrala. keby robí toto pri každej chybe spoluhráča pri zápasoch.... o výhru nad Slizolinčanmi by sme mali zakaždým postarané. Caylus ale zbadá ohnivú strelu, a aj by išiel za ňou, keď sa ten idiot rozletí a...kopne ho. Hahaha....to ma podrž....hi..haha Nemala by som sa smiať. Pôjdem za to do pekla, ale keď...ono to vyzerá tak vtipne. A je taký pekný deň! Kým sa všetci znovu usporiadajú na ďalšie kolo, ja už poletujem pripravená pri strednej obruči a zrakom behám po celom ihrisku. Po tribúnach iba tak zbežne, z takejto diaľky aj tak nie je poriadne vidieť, čo sa tam deje, viac ma ale zaujmú dobiehajúce postavy, ktoré sa zastavia pri madam Hoochovej. Och, ďalší adepti? Ale...už nikto od nás. Vidím tam ale Mariu? Pána, nemyslela som si že príde. Potom..Rebecca... chi, možno skočí rovno na Caylusa, keď ich včera vyrušil Filch, asi by to radi dokončili... možno by zabudol aj na svoju ruku. Cerím sa pri spomienke drbu z prvej ruky. Radu červených doplní ešte Janna. Všetci vysadnú na metly a madam Hoochová odpíska nové kolo. Prinútim sa znovu začať sústrediť a zatiaľ obletujem obruče, kým sa zvrhne bitka o prehadzovačku. Ohrmne ma ale prekvapí, keď zbadám medzi hráčmi modrú neriadenú strelu. Alec? Vydýchnem pre seba prekvapene a keď ešte trošku zapátram, zbadám lesknúci sa nápis jeho metly a Corn-Corna na zemi. Alec mu šlohol metlu? Alebo ho chce Richard zabiť? Seriózne, takto nekoordinovane som človeka ešte lietať asi nevidela. Z mojej momentálnej pozície mám celkom dobrý rozhľad na ihrisko, a preto mi neujde chytenie zlatej strely. Ocitne sa v rukách Marie, ktorá predbehla invalidného Lawsona a chmatla zdravou rukou po malej zlatej lopte. Výsledok by bol asi iný keby je Caylus pri plnom zdraví- ten chlapec mal na to fyzičku, o tom žiadna. V každom prípade, teraz stačilo už len dohrať strelu na bránkoviská. MOJE bránkoviská. A strelci sa pomaly, ale isto pri bitke o prehadzovačku približujú ku mne. Sledujem Jannin sekaný let zo strany na stranu, ktorý sťažuje modrej fakulte niečo s ňou urobiť, aj keď je jasne vidno, že s Beccou spolupracujú. Ak budú prijatý, bude z nich aj s Domčom dobrá trojka...pri zápasoch by bolo dobré držať ich čo najďalej od seba. Taktizujem už teraz pri ohľade na Odettu, Dominika a Rebeccu. Zatiaľ čo sa ale snažia spojenými silami dostať prehadzovačku, ktorú Janna bráni ako levica, nevšímajú si okolie a Benji ako tieň vzlietne zospodu a jednoducho ich prehadzovačky zbaví. Skvelé! Skríknem. Síce sa mu predtým nepodarilo udržať si loptu ani skórovať, ale obe výmeny sa k prehadzovačke dostal, akoby mal na ňu nejaký magnet. Keby má pri sebe spoluhráča, s ktorým si ju neustále prehadzuje aby mu ju nemohli potom vziať, bolo by to mega kombo. Akoby sa moje myšlienky potvrdili.....o loptu príde. Obočie mi vyskočí priamo do čela a zaskočene si uvedomím, že ten, kto mu loptu zobral, bol Alec. Šmolko môj nešťastný, veď ty snáď ani nevieš ako sa ti to podarilo. Popravde, ani ja netuším ako mu ju zobral. Alec a fyzická aktivita, to nebol väčšinu času dobrý nápad. Bol to milý chalanisko, len metlobal sa mi k nemu vôbec nehodil. Trebalo mu ale uznať poctu za ten šialená nápad sem vôbec medzi ostatných hráčov vyletieť. Richardova metla ale akoby mala vôľu sama od seba a nepozerajúc, koho má na sebe chce proste skórovať. Hlavne ale vzhľadom k tomu, koho má na sebe, jej nedávam veľkú šancu, a mám pravdu. Alec nerobí ani nijaké manévre, jednoducho príde a vystrelí, čo s ľahkosťou chytím. Nestihnem sa ale ani Aleca spýtať, čo tu vlastne robí, keď začujem charakteristickú ranu. Druhá dorážačka za dnes našla svoj cieľ, a akoby chcela pomstiť Caylusa, trafí rovno Calvina. Nijako ma to nevyplaší ani nevzruší, zranení a pádov som už za tie roky zažila a videla toľko, že jednoducho iba sledujem, ako prebehne záchranná akcia v podaní madam Hoochovej a Dominika. Rozkaz trénerka. Huknem na ňu zvesela zhora dosť hlasno, aby ma počula, keď pristávam a zachytím jej pokyny na odpratanie pomôcok. Pri pristávaní jednou rukou už aj vyťahujem prútik, aby som prinútila dorážačky vliezť do krabice, kde ich zaistím a vložím tam aj prehadzovačku. Zbadám pristávajúceho Bendžiho a otočím sa na Dominika. Prosím ťa, pôjdeš k Marii pre ohnivú strelu? Hneď potom ti pomôžem odniesť tú krabicu. Uistím ho, zatiaľ čo sa otočím k Bendžimu. Mimochodom, to bol veľmi dobrý pokus tam hore. Usmejem sa naňho cez plece a nato už odkráčam, nechávajúc metlu položenú pri krabici. Podídem až k spolužiakovi, chmatnem ho jednou rukou okolo ramien a druhou mu začnem strapatiť riadne vlasy, stojac na špičkách ako baletka, kvôli momentálnej trpaslíkovskej výške. Hej Bendžemin, dúfam že ťa trénerka vezme. Prehadzovačke sa asi páčiš, takmer sama ti stále skákala do ruky. Vystrúham mu pochvalu po svojom, škeriac sa naňho. Potrebovala som spoluhráča ako soľ. Potom ho ale pustím, aby som mu do hlavy nevyrobila päsťou dieru. Počúvaj, keďže nábor prebehol celkom rezko, čo by si povedal, keby behneme do sprchy a potom nájdeme Kwanga a skúsime to s tými testralmi? Ešte je kopa času do večere, a bolo by fajn stihnúť to kým je ešte svetlo. Navrhnem ti, dávajúc si dole helmu, na ktorú som aj zabudla a pretriasajúc si dredy. Pod tou čertovskou vecou je strašný hic. Čo znamená behneme do sprchy tak celkom nevysvetlím. Žmurkám na teba šikmými očkami, v ktorých vidno, že čakám kladnú odpoveď. |
doba vygenerování stránky: 0.95635390281677 sekund