| |||
TŘI KOŠŤATA Billy, Johanka Když se objevil Billy, ještě chvíli jsme se s ním posadily. Johance zřejmě vlezl všechen ten cukr na mozek a chovala se jako pako. Párkrát jsem ji musela pod stolem kopnout, než jí došlo, že by s tím měla přestat a že bychom se už mohli zvednout. Jakmile jsme vylezli ven, okamžitě mi začala být trochu zima. Objala jsem se rukama a přemýšlela, jestli svou bundu servat z Johanky hned, nebo to ještě vydržet do Medového ráje. Venku však čekalo jakési auto. Na Johanku. Zdála se překvapená, úplně jako jsem pak byla já, když ona urychleně nastoupila. Zahlédla jsem jen něčí blond vlasy, pak se zabouchly dveře a Johanka se mi ztratila z očí. Proč tam nastoupila? Unáší ji někdo? Přes tmavá skla jsem nic neviděla. Byla mi čím dál tím větší zima. O co sakra jde? Popošla jsem blíž k autu a chystala se zaklepat na okénko, když auto najednou nastartovalo a prostě odjelo. Prostě jen tak, žádný čau ani nic. Překvapeně jsem zírala s rukou ve vzduchu. Pak mi ale něco došlo. ONA MI NEVRÁTILA TU BUNDU! Rozběhla jsem se, začala mávat rukama jako šílenec a křičela jsem: "Počkejte! Počkééééééééééj! Co moje bunda? Stůjteeee! Vždyť já tu zmrznu!" Auto ale nezastavilo a já se po chvíli marného pronásledování zastavila. Ztrápeně jsem hleděla za autem, které mi už ale zmizelo v zatáčce. Naštvaná jsem se vrátila k Billymu. Najednou mi došlo, že jsme tam sami. Úplně sami. Zrudla jsem a najednou nevěděla, co říct, abych nevyzněla nějak blbě. Nakonec jsem ze sebe dostala jen: "Promiň, musím zpátky do hradu... Je mi zima." Sklopila jsem hlavu a rychle se vydala pryč. Do Medového ráje se mi už moc nechtělo. Co se to sakra právě stalo? Byl to přecejenom únos? Ale Johanka do toho auta vlezla dobrovolně. Snad se vrátí brzo. To přece nemůže jen tak bez vysvětlení odjet! Něco se muselo stát! Proč aspoň něco neřekla? Mám se o ní bát? A KDY MI VRÁTÍ TU BUNDU? Doufám, že se ozve... Byla jsem z toho všeho na nervy. |
| |||
Dámské toalety -> Chodby (u vstupu ke Zmijozelu) Deirdre Chyba dobrze, usměji se nejistě, když Dei s úsměvem přijme můj ne dvakrát vyvedený kompliment. „Není zač,“ usměji se tentokrát o něco jistěji. Jsem rád, že jsem nic až tak nezvoral. I když to bylo opravdu poněkud selhání. Slušet, slušet, slušet… začnu si v hlavě opakovat staronové slovíčko. Stále zmaten, z toho, co Fufan zase provedl, na okamžik pohledem přeskočím na Míňu, který se pod umyvadlem už pár minut pořád se stejnou zažraností snaží packama chytit jednu z co pár vteřin padajících kapek. Miniuś… uculím se lehce při pohledu na něj a otočím se zpět na už odcházející Dei s Fufanem v náručí. „D-dobře,“ přejdu rychle do neutrálního výrazu, aby si nemyslela, že mi z toho, co se stalo je snad do smíchu. „Miniuś, chodź… no idziemy,“ pobídnu Míňu, aby už taky šel, a vydám se po Deiiném boku směrem ke vstupu ke Zmijozelu. Míňa si trochu naštvaně kráčí za mnou. Cestou mi neujdou pohledy ostatních. Trochu zmateně jim je oplácím a poté koutkem oka kouknu na Dei. Co mają za problem? Wygląda spoko... nenápadně si ji ještě jednou prohlédnu, až se zarazím na jejím pohledu. Je tak ledový, až mi přejede mráz po zádech a s nervózním polknutím sklopím hlavu. A może wcale nie jest taka, jaka mi się wydaje? zabořím pohled do země a na chvilku se zamyslím. Nie… Jest uprzejma i miła… vyženu to z hlavy a dřív než stihnu zvednout hlavu, ocitneme se ve sklepení. „Dobře, děkuju,“ zamračím se sklesle, když ukáže na otisky zubů a převezmu si Fufíka. „Dobrý,“ usměju se a překvapeně vykulím oči, když se ten zmetek opravdu celkem bolestivě zakousne. Zatnu zuby a ztuha polknu. Ty mały skurw… počkám, až Dei se Stjerne odejdou a začnu Fufana hladit po hřbetě. „Ty… ty… ajnšlingmonsterbuchu…“ zadržím stěží všechna sprostá slova. Bude to chtít zkrátit… začnu si mou přezdívku pro Fufíka rychle opakovat, dokud z toho nevznikne ajšligonsteruch, což uznám za prozatím dostačující. Původní význam se sice vytratil, ale aspoň to půjde postupně ještě zkracovat. Míňa evidentně trošku žárlí, a tak mi začne škrábat kalhoty. „Míňo, dosyć,“ kouknu na něj káravě a dál hladím knihu. Míňu to ale neodradí a pokračuje. S povzdechem si sednu na bobek a kouknu na něj: „Minigniewie Mojżeszu Szewczyku, jak ci powiem dosyć, to przestaniesz, rozumiemy się?“ začnu vážným tónem, ale jeho očkám neodolám. „Słuchaj, tylko się nim opiekuję. Nie lubię go, okej?“ šťouchnu mu hlavou do čumáku a usměju se, načež on přestane řešit mé kalhoty a začne si packama přejíždět čenich. O nie, zaraziłem cię... sobą, vypláznu na něj jazyk a povzdechnu si: „Nejsem nakažlivý, tr-“ všimnu si přibíhající Dei a při vstávání z překvapení skoro spadnu dozadu. B-bože snad mě neslyšela… by asi neznělo... zděsím se, což se podepíše i na lehce pozvedlém obočí a mém teď už křivém úsměvu, který ale velmi rychle opravím. Je pravda, že tohle jí asi sluší víc než můj šatník pro střední vrstvy... přejedu ji rychle pohledem. „A-Áno a ne,“ dál hladím tu příšernost po hraně, aby mě nesežrala. Míňa si konečně přestane zkoumat čumák a přesune se k Dei, kterou začne hlavou šťouchat do nohy. |
| |||
|
| |||
Famfrpálové hřiště |
| |||
Matthew, Regina, Christina Hlavní cenu v modelingové soutěži bych asi nevyhrála, ale jsem ráda, že mě Matt pochválí. Moje ego se spokojeně zatetelí. Když na to přijde, tak jsem občas stejný páv jako třeba Caylus. I když na to jeho ego nemá fakt nikdo. Možná jen Kalvín. "Děkuju." Brouknu a nafoukaně se usměju. Následující boj s Fufíkem ale můj úsměv totálně zničí. Skoro plačky ještě naposledy zhodnotím bordel, který Alecův miláček udělal. Nanebevolající. Ani jsem nestihla odpovědět Mattovi. S Fufíkem v náruči a prakticky na odchodu se na něj otočím a kývnu. "Jasně, proč ne. Budu moc ráda. Děkuju." S Fufíkem zakousnutým do ruky a s Mattem po svém boku se pomalu vydám směrem k naší kolejce. Občas nenápadně zavadím pohledem po kolemjdoucích, kteří si kriticky přeměřují můj nový outfit a něco si šeptají. Věnuji jim pouze ledový povýšený pohled. Jakmile dorazíme do sklepení, opatrně předám Fufíka Mattovi. "Pokud ho budeš hladit po hřbetu, bude ti ruku jenom žužlat. Jinak to celkem bolí," ukážu na otisky zubů na svém levém předloktí. "Budu hned zpět." V mžiku se otočím a po zodpovězení hesla proběhnu kolejkou rovnou do dívčích pokojů. Stjerne je mi v patách. Asi už má všeho toho běhání taky dost a touží po mé posteli. Nedivím se jí. "Čau holky." Mávnu rukou na Reginu s Christinou. Nijak mě nepřekvapí to, v jaké se Regina zrovna nachází pozici. Sama pro sebe se usměju. Chvíli si hraju s představou, že se k nim přidám, ale nakonec zvítězí zdravý rozum. Čeká na mě až moc lidí. Dále už jim nevěnuji moc velkou pozornost, jelikož mám celkem naspěch. Otevřu skříň a se soustředým výrazem začnu vybírat nějaký nový outfit. Opatrně si svléknu mikinu. Rameno na tom není ještě úplně nejlíp, ale dá se to. Na chvíli zabořím obličej do teplé textiloviny a vdechuji omamnou vůni. Jsem fakt feťák. Nakonec ji složím a uklidím do skříně. Moje. Odmotám z boků i kostkovaný černobílý šátek, složím jej a položím na mikinu. Kritickým okem nakonec vyberu obyčejné džínové kraťasy, které si natáhnu. Nakonec vyměním i košili za jinou, akorát s dlouhým rukávem. Sandály skopnu z nohou a navléknu si obyčejné černé kecky. Vlasy si stáhnu do culíku. Nic moc, ale pro tuhle chvíli to postačí. "Zatím!" Mávnu rukou na obě holky. Stjerne si vyskočí do mé postele a usne. O jednu starost míň. S novým elánem vyběhnu z kolejky ven a zastavím se u čekajícího Matta s Fufíkem. "Můžeme jít? Nedělal ti nějaké problémy?" Podezřívavě se zahledím na tu krvežíznivou knihu, která mi tímhle tempem jednou sežere celý šatník. |
doba vygenerování stránky: 0.8691999912262 sekund