| |||
|
| |||
|
| |||
HřištěDaniel, Emily, Noemi, DeirdreIncident z knihovny mi na dobré náladě nijak nepřidal. Po příchodu na hřiště se sice uklidním, ale ani tak se necítím zrovna nejlépe. Nestávalo se mi často, abych na někoho z koleje takhle vyjel. Vlastně skoro nikdy. Byl jsem klidný a máloco mě naštvalo „Gomenasai, Daniel-san.“ povzdechnu si. „Už jsem to prostě nevydržel.“ vysvětlím důvod své prudké reakce, ačkoliv vím, že Danovi se za nic omlouvat nemusím. Dokonce se mnou souhlasí. „Než si přišel, byla ještě celkem normální. Na její poměry... Jo, byla furt nepříjemná, ale jak ses ukázal ty, tak se chovala dvakrát tak hůř. Na nejlepšího kámoše mi tyhle ksichty nikdo házet nebude. Bill to s ní vzdal taky, vůbec se mu nedivím....“ mračím se. Rozhlédnu se po hřišti. Vidím Zmijozelské, Havraspárské, Mrzimor, ale po Máře nikde ani stopy. „Nevidím ani Jannu, ani Marii.“ Daniel začne hru komentovat. Úplně se do toho zabral. „Calvin? Odkdy hrajou famfrpál egoistický metrosexuálové?“ podivím se. Zakroutím nad tím hlavou a pak už jen sleduji, jak Hoochová vypouští do vzduchu míče. „Zabil by mě určitě, ale teď zabije asi někoho jinýho.“ zkonstatuji, když potlouk narazí do Lawsona. Má co dělat, aby se na koštěti vůbec udržel. Přesně z tohohle důvodu nehraju famfrpál. Ne, že by mě to nelákalo, ale na můj vkus je to až příliš brutální. „Když vidím, jak to schytal,“ ukážu na Cayluse. „Tak mě nějak přechází chuť.“ zazubím se. „Možná dobře, že tu Marie není. Představ si, že to smete jí.“ Rozhodně bych jí nic takového nepřál. Člověk nemusí být génius aby poznal, že náraz potloukem bolí. A pak se za námi ozve Deirdre. Má nepříjemný, pištivý hlas. Co je ale podstatné, začne se do nás navážet a to dost nevhodným způsobem „Držení pálky? Tak s tím máš určitě velký zkušenosti, co? Asi jí Cornigrumovi držíš pravidelně a hezky pevně, když ti dovoluje kamarádit se s těma, který vy hadi považujete za odpad.“ pohrdavě si odfrknu. Nikdo si nebude otevírat pusu na moje přátele. Zkusí to a tvrdě narazí. Pohledem sjedu Matthewa s Alecem, kteří vedle Deirdre sedí, jakoby nic. „Že vám není hloupě, kluci. Tohle jsem si o vás nemyslel.“ zakroutím nad nimi hlavou. Dobrá nálada se mi vrátí až když se objeví Emily s krabičkou lentilek. „To víš, že si dám.“ rozzářím se. „Chceš pocky?“ vytáhnu z kapsy krabičku tyčinek a zachrastím s ní. Není nad to mít po ruce zásoby. „Jsou dobří.“ přitakám, když Emily pochválí Alex a Benjiho. Co na tom, že nejsou z naší koleje. Oba byli fajn a hráli opravdu dobře. Pak přijde Noemi. „Ahoj opozdilče, máme se fajn. Co ty? Dáš si tyčinku?“ strčím jí před nos pocky. |
| |||
Konec hodiny a směr hřištěDan, Kenji, Emily, ostatní na hřištiPo skončení hodiny Runové magie se vydám na chodbu a rovnou zamířím ven. Je nábor do famfrpálového družstva a už teď jdu pozdě. Chci tam být jen kdyby náhodou profesorka Hoochová potřebovala s něčím pomoct. Najednou se uprostřed chodby zarazím a uvědomím si, že bych si mohla odnést aspoň věci. Obrátím se a vyrazím ke společenské místnosti. Když vejdu dovnitř, vyrazím do ložnice a hodím si učení na postel. Po dnešku jsem byla už tak unavená, že jsem zauvažovala, že bych si lehla. Zavrtím hlavou. Lehnout si můžu později, pomyslím si trochu sklíčeně, protože by se mi odpočinek opravdu hodil. Pomalu se otočím a vydám se ven směrem k hřišti. Dorazím tam zrovna v pravý čas, protože se Alex zrovna pere s Dominikem o camrál. Nakonec připadne Alex a ta neváhá a hází na obruče. Richard sice střelu vybral, ale byla dobrá. Alex jsem vždycky tak trochu obdivovala za to, jak dobře jí famfrpál jde. Koutkem oka zahlédnu Dana a Kenjiho pozorující nábor a následně i Emily, co se k nim připojí. Pomalu k nim zamířím a stále sleduji, co se děje na hřišti, až do těch tří málem vrazím. "Ciao," pozdravím je s úsměvem. "Jak se vede?" zeptám se jich a koutkem oka stále sleduji dění na hřišti. Taky bych se šla zapojit, ale už bude pravděpodobně pozdě na to, abych se přidala. Nechám to na jindy. "Alex je dobrá, že?" pokračuji v otázkách na Dana, Kenjiho a Emily. |
doba vygenerování stránky: 0.85047507286072 sekund