| |||
Matty, Dan, Kenji, a ostatní zmínění Rozhodnu se na svého nejlepšího kamaráda alespoň na chvíli nemyslet a raději věnuji pozornost střídavě Mattovi a událostem na hřišti. Madam Hoochová si svoje ovečky pořádně ošéfuje, o tom žádná. Trochu mě mrzí, že si nezahraju s ostatními, ale co se dá dělat. Všichni zájemci se právě rozcvičují a dávají si kolečka. Pohled mi mimoděk sjede k zmijozelským. To je teda skvadra... Jeho veličenstvo, Princ a Sexy bestie... Málem vyprsknu smíchy nad Calvínovou přezdívkou, kterou mu čas od času říkám. Ještě že jen v myšlenkách, protože už tak jsou ega všech zmijozelských kluků nechutně velká. Jeho "sexy protahování a běh" to jen dokazují. Povytáhnu obočí a zhodnotím i ostatní hráče. Alex jim to určitě pořádně natře... Richard bude mít co dělat. To si jako děláte srandu? Kdo pustil na koště tu bloncku? Tak to teda ne... Demonstrativně se na Dominika zamračím, i když to z téhle dálky zřejmě nevidí. Normálně bych jeho vlasy nejspíš ocenila, ale jediný přípustný exemplář sedí vedle mě. Doufám, že ho srazí potlouk... A kde je ksakru ta Marie? Tribuny se postupně zaplňují. Pootočím hlavu k Mattovi a vrátím mu úsměv. Moje prohnilé černé srdce se potichu raduje, že o mě má takový strach. Jedna nula pro mě. "Tak to určitě bylo zajímavější než naše mentální příprava... Normálně jsem tam usla." Trochu se začervenám, protože obvykle v takových situacích neusínám. Vždy a ve všem perfektní. Až na ty lektvary. "Jsem ale ráda, že tam nebyla teorie. Mám radši praktičtější předměty." Úkosem pohlédnu na rameno a pokrčím jím. Už to zdaleka tak nebolí, což je jedině dobře. "Etty říkala, že by to nejhorší mělo být pryč už večer... Budu mít ještě pár dní otlačeniny, ale s tím už nic nenadělám. Doufám, že to bude do pondělka ok, abych mohla zkusit odrážeče na létání. Asi se po večeři stavím na Ošetřovně na kontrolu..." Hypnotizuju Matta pohledem a miloučce se usmívám. Když budu mít štěstí, tak mi navrhne, abych šla s ním. Při té příležitosti bych mohla omrknout, jak je na tom Acai. Mám o ni přeci tákový velký strach! "Nedělej si s tím starosti, je to jen rameno. Jsem zvyklá na horší." Zasměju se. Samozřejmě, že jsem. Neujde mi, že se na tribuně mezitím objevila známá dvojice lvíčat, kterou jsem si pro sebe přejmenovala na Danjiho. Občas jsem je podezírala, že mezi nimi něco je. Vůbec bych se tomu nedivila. To poslední, co nám na Hradě ještě chybělo, byla pořádná bromance. Ale ale.... chlapci si vyšli na rande? Už jsem si zvykla na to, že je parta kolem Danjiho a Danielse uřvaná a hlasitá. Prostě paviáni. Neujde mi jejich komentování. Povytáhnu obočí a neodpustím si hlasitou poznámku, při které se zářivě usmívám. "To jako vážně, Fletchere? Ani bys nevěděl, jak tu pálku držet... Pokud teda nemáš trénink od Ogaty. Pálka je dost podobná... Musíš ji taky držet pevně..." Vrátím se opět pohledem k Mattovi a nenápadně podrbu Míňu po kožichu. "Ten si to uměl vybrat... Spát kde se mu zachce... Občas těm zvířatům fakt závidím..." Zakručí mi v břiše. Začínám být lehce rozmrzelá. Pokud se můj bestie v nejbližší době nevrátí, bude zle. Hladová Dei - nasraná Dei. Alec chce zřejmě probudit draka. Stjerne s ním taky radši zůstala. Zrádkyně. I moje kočka ho má radši než mě. Pokud se v nejbližší době nedostaví nebo nedejbože ukradené jídlo sežere sám a nerozdělí se, osobně si pro něj dojdu. V jídle neznám soupeře. Hra konečně začala, a tak svou pozornost přesunu právě na ni. Pohledem těkám mezi hráči. Že by přišel čas konečně pořádně zařvat? Krátce pohlédnu na Matta. Řvát vedle něj asi není nejlepší nápad... "Předem se omlouvám... Neděs se, jo? Občas jsem trochu... hardcore fanynka." Lehce mi zrůžoví tváře. Pohlédnu zpět na hřiště. "Koukej jim to natřít, Richarde!" Nejspíš to ani neslyší, ale někoho od nás podporovat musím. Je to pořád můj tým. Snad budoucí. Nehorázně mě naštvalo, že nedorazila Marie. Co si jako ta Mařena myslí? Přišla jsem jí z milosti fandit a ona ani nedorazí? A to se na to tak těšila! Určitě to jen předstírá a někde si užívá s nějakým moulou. Ještě to by mi scházelo... Komu mám jako teď fandit, když je moje "kámoška" pryč? Odettin pokus o střelu byl neúspěšný. Nic jiného jsem ani nečekala. V podstatě se tam nic zajímavého neděje až do chvíle, kdy přijdou na řadu potlouky. S širokým úsměvem pozoruji ten, který se řítí na Dominika. Spadni, prosím spadni! Udělej mi tu radost! Chci padající hvězdu z nebe! Přání by se mi hodilo... Spojím ruce v tiché modlitbě a hypnotizuji jej. Nic by mi právě teď neudělalo větší radost. Možná až na sladkosti. To se bohužel nestane, jelikož ho stihnou odrazit. S tím druhým je to ale horší. Míří přímo na Prince a moc to nevypadá, že by se mu vyhl. Co ten Calvin dělá? No tak! Pohni tím svým zadkem! Ještě to by mi tak scházelo, aby se Princ dostal na Ošetřovnu za Plantážnicí! |
| |||
|
| |||
Knihovna - Tribuna na famfrpál Kenji, Angela, Bill Angela pozvání na konkurz odmítla. Jak jinak. Popravdě jsem ani neočekával, že by se přidala a odlepila se z té židle. Vlastně ani nevím, proč se tady o něco snažím. Proč jsem ji zval? Možná proto, že by bylo neslušné pozvat jen Billa? Angela sice odmítla slušně a pokorně, ale její hlas byl studený jako vždy. A pak se to stalo. Kenji se naštval. On není zrovna příliš výbušný člověk. Dovoluji si tvrdit, že víc horkokrevný jsem já, ale když jednou vypění, mluví pravdu a nic než pravdu. A tentokrát ji měl. Zase. Její neustále otrávený obličej trochu štval i mě. Jak jsem říkal, já kolem ni po špičkách chodit nebudu. ,,Kašli na ni Kenji. Však teď od nás bude mít svatej pokoj." Otočím se na Angelu. ,,Už si tě ani nevšimneme, neměj strach." Ujistím ji. S Billym se jen rozloučíme a vydáme se z knihovny ven. Její chování mě mrzelo ale co naplat. Nebudeme se přece vnucovat někomu, kdo o to nestojí. Nechápu jaký blázen by to dělal. Navíc po tom, co tak jasně naznačuje, že ji jakákoliv přítomnost irituje. ,,Není divu, že nemá kamarádky." Utrousím poznámku směrem ke Kenjimu a vydám se k hlavnímu východu. Je tu spoustu jiných lidí se kterými jsme mohli trávit čas. A netahat z nich nějaká slova jako z chlupaté deky. No nevadí. Když dojdeme k hřišti, hráči jsou už ve vzduchu. ,,Hele, Alex má camrál." Ukážu kamsi do vzduchu a vydupu schody na tribunu. Trochu foukalo a bylo tu chladněji než dole, ale není to nic, co bychom nezvládli. ,,Kde je Janna? Říkala, že tu bude ne?" Snažím se kamarádku najít. Neviděl jsem dokonce ani Marii. A to jsem se na ni tak těšil. Málokdy uvidíte křesťanku se honit za zlatonkou. Zvědavě se rozhlédnu po ostatních. Richard v bráně? No zajímavé.. Myslel jsem, že má jinou pozici, ted honem nevím jakou. ,,Ty vole hele!" Drcnu do Kenjiho a ukážu na Lawsona, na kterého se řítí potlouk. Nevypadá, že by si ho všiml. A další potlouk se řítil na Domču. Nejraději bych na něj něco zakřičel, ale nemyslím si, že mě uslyší. Ty potlouky jsou pěkný bestie! Někdy jsem byl rád, že nehraju. Protože tolik zraněnejch po zápase a trénincích.. Na ošetřovně bylo v tu dobu vždycky rušno. A včera se prej zmrzačilo dost lidí, tak uvidíme jak dneska. Doufám, že to bude ale Cornigrum. Ne že bych někomu přál něco vážného. Teda.. Vlastně nevím. Jsem plně zabraný do hry. ,,On se hlásí i Benji?" Překvapeně zamrkám. ,,A dokonce i Odetta no to mě podrž. A Calvin taky. Tak toho jestli přijmou, tak to se můžeš jít hlásit taky." Pobaveně se na Kenjiho podívám ,,Tebe by ten potlouk snad i zabil." Utahuju si z jeho drobné postavy. Následně začnu přemýšlet nad tím, na jakou pozici by se Kenji hodil. ,,Ty bys mohl bejt chytač. Nebo střelec. Jak jseš takovej mrňavej a obratnej." Hloubám. ,,Já bych šel na odrážeče a všechny potlouky posílal na zmijozelský. Klidně i do tribun." Zachechtám se. |
| |||
Ihrisko vo vzduchu Bendžemin, Odett, trénerka, Ričči, Počas behania sa s Benjim priateľsky podpichujeme, ale ku koncu sa ma spýta na tie testraly. Poteší ma, že na to nezabudol a že to teraz vytiahol. Áno! Teda, určite ich chcem nájsť, aj keď som ešte nebola za Kwangom...ale po nábore za ním môžme skočiť, ak nič nemáš. Navrhnem veľmi rýchle riešenie našich plánov na zvyšok poobedia, zatiaľ čo zvoľníme do poklusu, kým vbehávame na ihrisko a postupne až do kroky, zatiaľ čo sa blížime k metlám. Pri príkaze, aby sme na ne nasadli, neváham ani sekundu. Ja aj moja metla sa beztak už chvejeme od nedočkavosti, kedy budeme zase vo vzduchu. Nepoznala som lepší pocit, ako odlepiť sa od zeme a nechať tam všetky starosti. Momentálne mi tam ešte zostanú aj starosti s premieňaním sa. Lietanie je jednoducho najlepšia vec. Bez debaty. So spokojným pocitom, akoby som nič nevážila začnem slalomovať medzi tribúnami, širokými peknými plynulými oblúčikmi, raz zo srandy skrížiac Benjimu cestu. Veľa šťastia potom! Stihnem mu ešte zakričať, kým znova odtrielim preč. Padne na mňa, spolu s Cornigrumom, pozícia brankára, aj keď pôjdem až druhá. Nevadilo mi to, v bránke som nijako nevynikala, ale doma sme sa s deckami z okolia prestriedali pri hre na všetkých postoch, takže to pre mňa nebola žiadna novinka. Ale post triafačky, tam som bola ako ryba vo vode. Okamžite si spravím prehľad diania na ihrisku, hlavne sleduje všetky lopty, a pohyb hráčov. Chudák Dominik len začal a už si ho vyhliadla dorážačka Mať takýto prehľad aj na hodinách a v učive, som premiant. Prehadzovačka padne zrovna nášmu lovcovi. Poťuťlene sa usmejem. Prepáč Bendži, ale nábor je nábor. Zatiaľ čo vidím, ako sa sústredí na Ričove bránkovisko a vyhne sa Odettinmu pokusu, nadletím si ho zozadu a šikmou šípkou sa na neho spustím. Zbožňovala som prudké zlety zhora nadol, keď mi gravitácia dodávala rýchlosť, bolo v tom toľko adrenalínu, že aj po rokoch hrania to vedelo nabudiť.Tesne nad ním sa zvrtnem doboku, aby sme nenabúrali, načiahnutou rukou mu vypichnem prehadzovačku, pod ním ju zachytím, ostro zmením smer a rútim sa na obruče, periférne sa snažiac zahliadnuť, ako si Domčo poradil a poprípade ho nechať ešte niečo pri tejto strele spraviť, kým je ešte v jednom kuse. Ak ale už priamo že netrieli na mňa, výrazne zrýchlim na bránkovisko a naznačím mylnú strelu doprava, zatiaľ čo rýchlo zmením smer a ihneď triafam do opačnej strany. |
| |||
Knihovna - A pak směr někam... Kenji, Daniel a Angela Kenji vypadá že ho můj plán na experiment skřížení kluběnky a křečka zaujal. A kdyby to byla zelená křeběnka, tak to by byl obchodní trhák roku. Aneb jak se říká, co je malé to je roztomilé a v pos... no to poslední by tady asi neplatilo ale tak co. Je vidět že z naší čtyřčlenné skupinky jsem největší asertivista já. Protože Kenji už Angelino ledové chování, které si ani jeden z nás nezaslouží, dál nesnese. S Danielem se proto rozhodnou jít na hřiště a sledovat konkurz. Abych pravdu řekl, mně se tam jít nechce. "Heh díky za pozvání kluci, ale asi nepůjdu. Famfrpálové konkurzy mě moc nebaví. Až se bude hrát tak klidně, ale na konkurz nejdu ale užijte si to." S tím zvednu ze země svou tašku, hodím do ní zpět nenačaté brambůrky, rozloučím se s partou a pomalu se vydám směr Havraspárská věž. Musím uklidit nákup a pak se půjdu zase toulat po pozemcích. |
| |||
Famfrpálové hřištěAlex, Hoochová, zmínění hráči „To mělo,“ rozchechtal jsem se v odpověď směrem k Alex, která mi vzápětí vysvětlila důvod své radosti. Usmál jsem se a lehounce zvolnil krok, abych mohl lépe mluvit: „A já si říkal, že jsem dnes snídal s někým jiným.“ Řekl jsem to mírně, tu a tam jsem i já postřehl, že Alexina schopnost ji samou ne vždy těšila, ale víc jsem se v tom nerýpal. Není radno šťouchat klackem do vosího hnízda. |
| |||
|
| |||
Knihovna >> HřištěAngela, Daniel, BillBilla napadne, že bychom mohli kluběnku s křečkem zkřížit. Zní to zajímavě, ale je něco takového vůbec možné? „Ani nevím, jestli je to holka nebo kluk.“ vezmu kluběnku do dlaní a začnu jí zkoumat ze všech stran. Není mi jasné, podle čeho poznám její pohlaví. „Hm, tak co jsi? Povíš, nepovíš?“ šťouchnu do Unitata, které jen hlasitě zapřede. Daniel se mezitím natáhne pro pocky tyčinku a zkoumá můj rukopis. „Ani jedno, vole. Je to m.“ poučím ho a připíšu na papír s úkolem pár dalších poznámek, to už si ale dost nahlas stěžuje, jak se mu na jasnovidectví nechce. „Hele, to jsme dva. Chtěl jsem na jezdectví. Zkus si typnout, kdo se tam stihl protlačit.“ zachmuřím se. Nezkoumal jsem všechna zapsaná jména, ale zrovna tohohle si nešlo nevšimnout. Nechám Dana chvíli hádat a ať už se stefí nebo ne, odpovím mu. „Cornigrum.“ ušklíbnu se. Byl stejně nesnesitelný jako Wittelsbach. Jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet. Rozhovor se jako na potvoru přemístí právě k Wolframovi. „Chudáček, musí být těžký smířit se s tím, že bude místo jednoho hladovýho krku živit rovnou dva.“ neodpustím si rýpnutí. Teď bych si vážně přál, aby ten drb byl pravdivý. Patřilo by mu to. Všimnu si výrazu Angely. S tou holkou je něco špatně. Buď se tváří, jako by někoho zabíjela, nebo někdo zabíjel ji. I když v tom moc velký rozdíl asi nebude. Ten kyselý úšklebek, který věnovala Danielovi, totiž nejde přehlédnout. A já toho začínám mít právě tak akorát dost. „Poslyš Angelo, jestli máš problém s tím, že tu jsme, stačí říct.“ úsměv mi z tváře začne pomalu mizet. Nahradí ho nespokojené zamračení. Za normálních okolností bych si toho nevšiml, jenže tím, jaké je tu ticho dost jasně registruji jak s námi mluví. Nebo spíš jakým tónem. Dokud nepřišel Daniel, byla vcelku normální. Kdežto teď je to evidentní.. „Vraždi nás klidně pohledem, ale alespoň mluv, když se ti něco nelíbí.“ Tohle není poprvé. Tváří se tak celých pět let. Nikdy jsem to neřešil. Až doteď... „Vypadáš, jako bychom tě kdoví jak obtěžovali a asi nebudu daleko od pravdy.“ zvednu se od stolu a popadnu kluběnku. Daniel se jí pokusí pozvat alespoň na sledování famfrpálu. Odmítne ho. Aby také ne. Vždycky jsme to mysleli dobře. Prostě jsme jen víc přátelští a upovídání. Ale kdykoliv jsme vynaložili snahu, byli jsme odpálkováni. Ne, ten pocit vážně není hezký „Nech jí, Danieli. Kašli na to. Ať si tu klidně...“ zarazím se. Polknu to nehezké slovo shnije a urychleně ho nahradím jiným. „Zůstane.“ procedím skrze zaťaté zuby. Vezmu svůj skoroprázdný úkol, včetně knih, které jsem si vypůjčil. Odejdu je vrátit. „Tohle je fakt marný.“ zavrčím, když z knihovny odcházíme a pomalu se přesouváme na hřiště. |
doba vygenerování stránky: 1.1003031730652 sekund