| |||
Madam Hoochová, Alex, studentky a ti, kdo mě potkají Slova madam mě neskutečně potěší. Uleví se mi. Dopadlo to daleko lépe, než jsem čekala. "Dobře, moc vám děkuji." Poděkuji. V té chvíli kolem proběhne Alex. Vypadá hodně rozrušeně. Z toho, co povídala, jsem ničemu moc nerozuměla. Evidentně chce kvůli něčemu skončit v týmu. Co si pamatuju, tak byla vždy dobrá. Nevím, co ji mohlo naštvat do takové míry, aby chtěla skončit. V jednu chvíli mě napadne, že bych za ní i zašla, ale rozmyslím si to. Ještě bych jí mohla zbytečně naštvat. Nic mi do toho přeci jen není. Krátkým kývnutím se rozloučím s madam a vydám se zpět směrem k hradu. Mám ještě nějaký ten čas, a tak se rozhodnu mrknout po Stjerne. Zamířím směrem k jezeru. "Stjerne!" Jakmile na ni zavolám, siamka se okamžitě objeví. Mám ji naučenou vážně skvěle. S širokým úsměvem si dřepnu a vezmu ji opatrně do náruče. Je celkem pěkný den, a tak se rozhodnu čas zabít krátkou procházkou kolem jezera. Užívám si chladního vánku. Nic neobvyklého. S potměšilým úsměvem sleduju nabalené studenty, kteří se rozhodli strávit čas relaxací u jezera. Už se chystám to obrátit do Hradu, když zahlédnu dvojici povědomých tváří. Dvě mrzimorské třeťačky, které jsem nedávno potkala na záchodech a zaslechla je mluvit o Princovi. Dívky se rozhodly usadit na břehu jezera a zřejmě se právě baví nejnovějšími drby. Pronikavá vůně z odložené tašky mi napoví, že už stihly i Prasinky a Medový ráj. Tohle vám jen tak neprojde... Mám hlad... Se sladkým úsměvem se vydám k nim. Jakmile mě uvidí, tak zbystří. Moc dobře vědí, že s Princem chodím do stejného ročníku. "Ahoj dámy, můžu si na chvilku přisednout?" Obě okamžitě přikývnou a začnou se rozplývat nad Stjerne. Nechám je dál cvrlikat a jen chápavě přikyvuji. Dojde řada i na drby týkající se Willova vyhazovu. "Jsem ráda, že je pryč... Divím se, že sem přijali někoho z ústavu... Nikdo, kdo to má v hlavě v pořádku, by přeci nepodpálil člověka... Chudák jeho přítelkyně... Snažila jsem se jí pomoct... Je to moje kamarádka, ale víte..." Odmlčím se. Černovláska se toho okamžitě chytne a zeptá se, jestli je pravda to, co se povídá o trojce. Takže někdo nás ráno před snídaní slyšel. Výborně. "Marie s ním chodila už dlouho... když ale zjistila, že se mu líbím já... nezvládla to. Ani na trojku přistoupit nechtěla... a to není ani tak ošklivá..." Pokrčím nenuceně rameny a protočím oči. Jsem si jistá, že tyhle dvě se o tuhle informaci podělí s ostatními. Ještě chvíli nadávají na Willa a na to, jak si dovolil zohyzdit Reecův andělský obličej. A pak se na mě vrhnou s otázkami týkající se Prince. Přitom se nesměle optají, jestli si můžou pohladit Stjerne. Jestli by si dal říct...? S vámi? No to sotva... "Ale samozřejmě..." Z mých slov doslova ukapává jed. Obě dvě se nakloní ve stejnou chvíli a bez ostychu začnou kočku hladit. Stjerne na ně nevraživě zírá. Sklopí uši. Hlasitě zavřískne a začne syčet. A pak se na obě vrhne. Spokojeně pozoruji, jak moje zabijácká kočka nelení, seká kolem sebe prackami a zakousne se jedné z nich do ruky. Holka se ji snaží setřást, ale marně. Stjerne si to nakonec rozmyslí a jakmile natropí dost škody, vrátí se se zvednutým ocasem ke mně a nechá se pohladit. "Aby bylo jasno... Caylus si možná materiál do postele zas tolik nevybírá a bere tam kdejakou plantážnici... ale co je moc, to je moc. Je hezký, že vám z něj vlhnou kalhotky... ale vám by nepomohlo ani to největší kouzlo. Můžete to ale zkusit u Filche. Ten by si dal možná říct." Poznám, že mají na krajíčku. Stjerne se s nimi nepárala a dala jim co proto. Do krve. To je moje holka! Zvednu se a popadnu tašku plnou sladkostí z Medového ráje. "Tohle už potřebovat nebudete. Už tak jste tlustý dost. Měly byste s tím něco dělat... možná by vás pak někdo chtěl. I když pochybuji... ale víte co? Zkuste to spolu. Hodíte se k sobě. Na Lawsona zapomeňte. To je jiná liga." Přejedu je obě nevraživým pohledem a s pytlem sladkostí a kočkou v náručí se vydám do Hradu. Je mi jedno, že by to na mě mohly kecnout. Nikdo jim to stejně věřit nebude. Na to jsou to moc velký nicky. Kdo by podezíral blond andílka jako jsem já? Kroužek musí každou chvílí končit, a tak se vydám rovnou na smluvené místo před Velkou síní. Ještě prolétnu Nástěnku a zapíšu se na povinně volitelný kroužek Studia mudlů a pěvecký kroužek. Nejsem sice kdovíjaký zpěváček, ale mám zpěv a hudbu moc ráda. A Studium mudlů? Znát svého nepřítele je přeci nejdůležitější. Slastně vdechnu vůni z tašky z Medového ráje a opřu se o zeď. Svačinka k fandění zajištěna. Teď jen počkat, až dorazí Matt. Upřímně doufám, že nás moc lidí neuvidí. Hlavně ne lord. Zamračím se a kousnu se do rtu. Co to dělám? Na výčitky je ale moc pozdě. S následky se smířím později. Teď jen doufat, že za mnou nedorazí můj nejlepší kamarád, jinak jsem stoprocentně mrtvá. |
doba vygenerování stránky: 0.85015678405762 sekund