| |||
Madam Hoochová a zmínění Musela jsem na nějakých dvacet-třicet minut usnout. Zmateně zamrkám a pohlédnu na kočku na svém klíně. Stjerne si prostě uměla vybrat. Spokojeně mi vrní na klíně a nevypadá to, že by se chtěla zvednout. Před Famfrpálem mi ještě nějaký ten čas zbývá. Co bych měla dělat? Nikdo tu není... Počkat! Díky krátkému spánku se cítím o trochu lépe a rozhodně toho hodlám využít. "Stjerne, vent litt!" Opatrně jí shodím z klína, za což mě odmění nenávistným pohledem a hlasitým zasyčením. Opatrně zahýbu zraněným ramenem a vydám se směrem ke chlapeckým pokojům. Svatyně. Zrůžoví mi tváře při pomyšlení na ráno a na to, co se stalo u nás v pokoji. Hluboce se nadechnu a s nově nabitou odvahou vejdu do chlapeckých pokojů, kde naštěstí nikdo není. Rychle zhodnotím situaci, zatnu zuby a vydám se ke Caylově skříni na oblečení. Našlapuju opatrně, abych náhodou nešlápla na Páju nebo některého z hadů. Skříň opatrně otevřu. "Hm.... Když už..." Pohled mi padne na komínek košilí. Nechám skříň otevřenou a vydám se k jeho posteli. Vedle ní je na stolku terárko a v něm... S odporem nakrčím nos. Pája. "Hei... Du er stygg.... Jeg håper du dør..." Mám co dělat, abych neutekla, ale jsem tu za nějakým cílem... Spokojeně drapnu košili, kterou měl Princ nejspíš včera na sobě a spokojeně ji přivinu na srdce. Nakrčím obočí a přemýšlím. Když už mu mám něco ukrást, tak ať to stojí za to. Svalím se na Cayovu postel a po menším boji se mi podaří stáhnout svoje kalhotky, které mu nechám na místě, kde měl košili. Teď jen doufat, že kolem nepůjde Wolfram a nevěnuje je svojí mrtvole, kterou tu určitě někde schovává a po nocích s ní dělá kdovíco. Na chvilku se ještě svalím do Princovy postele, zavřu oči a vychutnávám si místo, kde normálně spí. Sem se ta plantážnice nikdy nedostane... Vklouznu pod jeho peřinu a nechám se na chvilku unést svou fantazií. Tohle jednou bude moje... Jeho věci, jeho vůně, on... Nejlépe uvězněný, aby mi ho nikdo nemohl ukrást a já si mohla žít svůj vysněný život. Teď jen najít někoho, komu nebude vadit, že ve sklepě vězním živého člověka a bude mě milovat i tak. Když si dost užiju Princovy postele, vstanu, dám ji do původní podoby, vezmu košili a zastavím se u otevřené skříně. Vytáhnu hůlku a namířím ji na jednu z košil. Švihnu a mávnu. "Wingardium Leviosa!" Košile se vznáší za mnou a já s pocitem uspokojení skříň zavřu a spolu s oběma košilemi se vydám do dívčích pokojů. Pohled mi padne na rozházené oblečení na zemi a neustlanou postel. Mohlo to být i horší. S obtížemi sesbírám staré oblečení a přehodím jej přes opěradlo židle. Vytáhnu zmenšený ručník, který zatím stihl uschnout. "Engorgio!" Po kouzle se ručník zvětší do původní podoby. Položím jej na postel vedle obou košil a obdivně je pozoruji. Moje sbírka se rychle rozrostla. Jen tak dál... Posadím se na okraj postele a zabořím obličej do jeho košile. Ta vůně! Málem se ocitnu v rauši. Po chvilce fetování všechny tři ukradené předměty složím a schovám pod polštář a ještě ustelu, aby to nebylo tak podezřelé. Spokojeně si prohlížím své dílo. Hodím na sebe čisté kalhotky. A je to! Odpočatá a ještě posilněná čajem od slečny Etty sejdu do společenky, kde si přes ramena opatrně přehodím džínovou bundu, popadnu do jedné ruky Stjerne a vydám se ven. Stjerne vypustím na pozemcích, aby se proběhla. Však ona se vrátí. Ještě mám dost času, než Mattymu skončí kroužek, a tak se vydám směrem k famfrpálovému hřišti, abych se omluvila kvůli tomu rameni. Kráčím svižně a užívám si chladného vzduchu. Doma v Norsku je tohle běžná teplota. Spíš teplo, řekla bych. Jsem zvyklá. Jakmile dorazím na hřiště, začnu se rozhlížet po naší učitelce. Chodím kolem do kola. Kde by asi jen tak mohla být? Odkašlu si. "Madam Hoochová? Mohla bych s Vámi na chvilku mluvit?" Mluvím dostatečně nahlas, aby mě mohla slyšet. Snad jsem nešla zbytečně... |
doba vygenerování stránky: 0.8406400680542 sekund