| |||
Hlavně zmijozelští a ti, ke kterým se to dostaneDveře kabinetu McGonagallové se otevřely a z nich vyšel Snape a krátce za ním i William. Raven konečně neměl úsměv na rtech a to mohlo značit jediné - že šlo opravdu do tuhého. Odšourá se na kolej, kde pár blízkým spolužákům, převážně Cornigrumovi řekne, že byl ze školy vyloučen. Dneškem jeho studium na Bradavické škole čar a kouzel končí a stím i jeho účast na hodinách a kroužcích. Na pokoji si mlčky sbalí své věci, vezme svého havrana a s bagáží se rozejde ke schodům, které vedou do pracovny Brumbála, kde už na něj čeká McGonagallová. Oba brzy zmizí z očí. Bohužel informaci o vyloučení neslyšel jen Richard, proto se událost brzy začne šuškat i mimo kolej. |
| |||
Pokoj - chodba Janna Když jsme se včera vrátili na pokoj, jen jsme Erice předali králíka a rozloučili se s Jackie. Odjížděla. Nevím proč, ale odjela. A mě neobjala! Neobjala MĚ! I Kenjiho jo. Ví, že nemám rád, když se dostává Kenjimu, který je pro mě skoro jako bratr, více pozornosti než mně. Ale rozhodl jsem se to neřešit. Však až se vrátí, tak si to s ní vyřídím. Rozloučil jsem se i s ostatními a šel jsem spát. Měl jsem toho dost a roznášení drbů taky stojí nějaké úsilí. Ryan je na to už asi potrénovaný. Další den ráno jsem spal skutečně jako zabitý. Rozhodl jsem se si vynahradit předešlé dny, kdy jsem musel vstávat v sedm! V SEDUM! Hrozné. Proto i když jsem slyšel hlasy kluků z pokoje jsem se jen překulil na druhou stranu a nevnímal. Byl jsem v takovém polospánku, že jsem cítil, že do mě někdo i drká. Ale nereagoval jsem. Pak jsem z dálky slyšel hlas Eriky, ale nezdálo se mi to spíš? No a úplně ke konci, jakoby mě něco šimralo na obličeji. Nicméně i přes to jsem se rozhodl se neprobouzet a dál silou dospávat ztracené hodiny. Nicméně se světlem v pokoji a krákání ptáků venku to příliš nešlo. Proto jsem se jen znovu překulil na bok a rozhodl se alespoň chvilku ještě válet, než otevřu oči a nadobro skončí má spací pohoda. Ale co to neslyším? Opravdu je tu Erika!S Ryanem. Očividně mají za to, že pořád spím, tak jen lstivě vyslechnu jejich rozhovor, přičemž dál předstírám, že jsem úplně mrtvej. Když se pak vypařej, ještě se naposled zavrtím v posteli, než se teda milostivě rozhodnu otevřít oči. Achjo. Líně se na posteli posadím a promnu si oči. Ani si neuvědomím, že mi na ruce zůstalo něco červeného. Vrávoravě se postavím, obléknu a pohlédnu na hodiny. No tak snídani očividně nestíhám.. Opustím koleje a rozejdu se chodbou k pánským umývárnám. Močák mě tlačil snad už od půlky noci. byl jsem línej se zvedat a jít, takže se trochu divím, že jsem se nepochcal. Spokojeně si vyslechnu skupinku holek řešíc náš úžasný drb. Hahaha. Wolfram otcem. Jenže po chvilce mi začne připadat značně podezřelé, že na mě civí větší počet očí, než normálně. Buď mi to neuvěřitelně sekne, nebo je tady něco špatně.. K mé smůle byla správná ta druhá možnost. Ihned jsem přiběhl k zrcadlu, když jsem zaplul do umýváren. No to snad..!! ,,#$@&%*!" Nadávám a drhnu z obličeje dílo svých "kamarádů"! No vyřádili se pěkně. Nakonec se mi to přece jen podaří smýt, ale pár šmouh, co nešly dočista tam ještě zůstalo. Nevadí. Zmizí během dne. Dojdu se tedy konečně vyčůrat. Ano, podstatná informace. Říkal jsem, že mám plný močák. Omyju si ruce a výjdu z umýváren ven. Hm, čtvrt na dvanáct. Snídaně je v prdeli a já mám hlad jako vlk. Buď počkám na oběd nebo půjdu do Prasinek. Dle toho, jak je na chodbách vymeteno, budou všichni v Prasinkách. Všimnu si Janny, pomalu se trousící chodbou. Přátelsky se na ni usměju, zvednu ruku v pozdrav a krátce mávnu. ,,Hoj." Zahlaholím k ní, když se přiblíží. ,,Kam míříš? Neviděla jsi Kenjiho?" |
doba vygenerování stránky: 1.0382609367371 sekund