| |||
Chodby -> Pokoje -> Ošetřovna Sinestra, Dan, Erika, Etty, ti, co mě potkají a zbytek na ošetřovně Po jejích slovech se mi na tváři objeví drobný úsměv. Smířlivě přikývnu na její odpověď ohledně Cayla opět si ji krátce prohlédnu. „No, jasně,“ odpovím jí. Nervozita ze mě začíná celkem opadávat, i když ne nijak extrémně, stejně se cítím být ještě nějakou chvíli dost nesvůj. Nemůžu uvěřit, že jsem se doopravdy dokopal k tomu, abych ji sem vytáhl. Vida, a šlo to i bez těch dětinských vzkazů. Na jednu stranu jsem rád, že jsem ho vytratil, jinak bych tu asi takhle nestál a nehovořil s ní. Bůh ví, co by si o tom myslela, a ještě k tomu, kdybych ten vzkaz poslal po někom ze zmijozelu. Jistě by se k ní ani nedostal a o tomhle incidentu by věděla minimálně půlka školy. „Tak jo, počítam s tim,“ dodám na její vybídnutí k tomu, že si ji můžu najít. Rozhodně to nepromarním, nicméně vůbec netuším, co bych jí při druhém kontaktu takhle vyprávěl, nebo jak bych odůvodnil, že za ní vůbec jdu. Na tom však právě teď nesejde, času na rozmyšlenou ještě dost, koneckonců – sama mi to nabídla. „Fajn, budu jí pozdravovat,“ zareaguji pobaveně při zmínce o Marii. Ani nevím, kde vlastně zůstala, ještě pořád v té síni? Vždyť odtamtud skoro všichni už odešli, je po snídaních. Po jejím odchodu jen zůstanu ještě nějakou chvíli stát na místě a rozpačitě se culit. Nevím, jestli se mi to teď celé nezdálo, každopádně mám z toho dobrý pocit. Nevysmála se mi, Erika měla pravdu. To mi vlastně připomíná, že bych za ní měl jít. U Sin jsem s Prasinkama pohořel, ale s kamarády to mám vlastně ještě domluvené. Vůbec nevím, kde je Dan, jestli pořád spí, nebo jestli už vstal a vyrazil do Prasinek bez nás. Hledat ho nebudu, to spíš Eriku, protože zhruba tuším, kde by se mohla courat. Buď se vrátila zpátky na pokoj, nebo vyrazila na ošetřovnu, protože o ní cosi ráno vyprávěla. Ještě před tím si však vzpomenu na cigaretu, kterou jsem si „potajmu“ sebral a na můj skvostný plán se do ní po snídani pustit. Myslím, že bych tím měl oslavit svojí konverzaci, kterou jsem teď podstoupil! Ó ano, ten nápad je skoro dokonalejší, než já. Otočím se tedy po svém krátkém tranzu na patě a vydám se ven z hradu a zalezu na nějaké skryté, tiché místo, kde nebudu načapán. *** Rozhodnu se nejdříve zkontrolovat pokoje, protože by zde mohla Erika být. Ještě před tím však nahlédnu do toho našeho, kde uvidím ještě stále spícího a zmalovaného Dana, nad kterým se jen plácnu do čela. Ještě lepší by bylo, kdyby ten vůl takhle dorazil do Prasinek. Nechám ho dál spát a doběhnu se ještě jen tak v rychlosti kouknout do dívčích pokojů. Nejsem si příliš jistý, jestli tam právě není nějaká úplně nahatá holka, nebo nedejbože víc nahatých holek, které by mě za mou drzost profackovaly. Jen ve zlomku vteřiny tedy zkouknu celou místnost, než se opět otočím a vydám se na ošetřovnu. Jestli nebude na ošetřovně, tak nevím, kde jinde by mohla být – v tom případě se asi vrátím k Danovi a počkám, než se ta princezna probudí. Cestou se nijak nezdržuji a svižným krokem mířím napříč chodbami. Je vtipné, že ještě včera mě tu táhli kluci na ramenou jako nějakou mrtvolu a dnes tu svištím úplně sám. No jo, to jsou ty Montyho čajíčky. Sice naprosto odporné, ale očividně pomůžou. Po vstupu do ošetřovny mi neunikne, kolik lidí se sem zase vecpalo. Člověk by si řekl, že nejnavštěvovanějším místem bude Velká síň, ale ono ne, je to ošetřovna. Ihned se zakřením na Etty a mávnu jejím směrem, protože tuším, jak se asi po mém vstupu zatváří, a přiblížím se k Erice. „Jsi tady,“ oddychnu si. Jsem rád, že nebudu muset čekat na toho spáče, než se probudí. „Můžeš už jít?“ |
| |||
|
| |||
Velká síň Rebecca Ta holka je strašná a neodbytná! Můžu ji vyhazovat jak chci a ona tu prostě bude sedět dál jak přitlučená. Začínám být docela vytočený, protože nemám rád, když si někdo stojí za svým, aniž by měl. Tohle je prostě stůl zmijozelských a tamhle o kousek dál je stůl nebelvírských. Tady sedím já, tamhle má sedět ona. A ať se mi nesnaží nakecat, že ji sem přitáhla Dee, protože je to úplný nesmysl. Proč by to asi dělala? „Tak nemel a žer,“ popoženu ji již poněkud hruběji a odvrátím od ní pohled. Nenechám si hned takhle zkazit snídani touhle neodbytnou vtěrkou. Opět se zakousnu do vafle a dál na ní nijak nereaguji, minimálně ji ignoruji. Jakmile skončí čas na snídani, objeví se za mnou Rebecca. Nějak nechápu, co by po mně mohla chtít, nebo proč mě nutí vstávat. Podle mě je to tak, jak jsem říkal – konečně začnou lidi přilézat s tím, že potřebují nutně nějaký plán do Prasinek. Na pozdrav jen kývnu jejím směrem a vysvobozeně se zvednu od stolu. Na Marii ještě hodím vražedný pohled, který jasně říká „už sem nelez“ a několika rychlými kroky odstoupím od stolu. Stejně už se k němu vracet nebudu, když je po snídani. Na Rebeccu se zatvářím poněkud otráveně. Doufám, že mě jde pozvat do těch Prasinek, jinak budu otrávený ještě víc. Nechci za nikým chodit sám jako nějaký podřadák. „No,“ vybídnu ji k mluvení. |
| |||
Prasinky Billy “To má hodně věcí. Ale nakonec stejně nezáleží na tom, co Sílu nebo jiná zbraň umí, ale kdo ji má v ruce a jak a k čemu použije,“ podotknu celkem zbytečně. Tohle asi víme všichni, ale hodně lidí na to zapomíná. Většina vědců něco vynalézá s tím, že chtějí pomáhat a ochraňovat, ale vláda pak vymyslí, jak by se jejich vynález dal použít k hromadnému ničení. “Srandy, kterou čarodějové nikdy nepochopí! Proč by měli mířit svítícím a bzučícím šroubovákem na Artooa vyzbrojeného šlehací metlou! I když je fakt, že tady by byl šroubovák asi bezbranný,“ uznám. “Škoda, že je to jen fikce, docela by mě zajímal takový experiment… jak by si poradily kouzla s dalekama. Jestli by byli taky imunní nebo ne,“ řekl zamyšleně a naprosto vážně a rozhlížím se po okolních obchůdcích. Chtělo by to nové sportovní oblečení, to z dnešního rána asi už použitelné nebude… Hm… snad tady něco najdu. Najednou ale zastříhám ušima. “Vy máte chatu ve Skotsku?! No páni! Mně Skoti přijdou děsně roztomilí, hlavně kvůli tomu přízvuku. A dobrý je, že někteří herci na něm docela staví svoji fanouškovskou základnu!“ zdůrazním pobaveně a podvědomě maličko zrychlím ke stánku se zmrzlinou. A přichází kámen úrazu. Kterou si mám sakra asi vybrat! Měla bych se odnaučit používat sakra… “No víš, moudrý klobouk do Havraspáru vybírá samý chytrý a krásný lidi,“ mrknu na něj a s velmi vážným výrazem zírám na zmrzliny. Babo raď… Kávovou, karamelovou, čokoládovou… ne, žádnou hnědou! “Tak jednu jogurtovou s višněmi prosím,“ řeknu nakonec. Ohňostrojová vypadá skvěle, ale asi dnes nemá tak experimentální náladu. Třeba příště. A samozřejmě vyndám drobné, abych zaplatila Billyho zmrzlinu. On zve mě, já jeho. |
| |||
Prasinky Cass "Svatá pravda, nesmírná vesmírná síla má takové množství využití až to hezké není." Pobaveně se usměji a pokračuji s dívkou dál do vesnice, rozhlížejíc se po stáncích se zmrzlinou. Abych pravdu řekl, tak jsem netušil, že se dnešní dopoledne vyvine tak skvěle. Původně jsem chtěl jít do Prasinek sám a sledovat sociální interakce a vyvozovat závěry, ale tohle je o dost lepší, moct si s někým popovídat o tom co vás baví. "Jo sonický šroubovák... S ním by byl srandy kopec že?" Pak Cass spustí něco o tom, jak je rozmazlená luxusem a podobné ptákoviny. "To se dá velice snadno odbourat, stačí týden na naší chatě ve Skotsku, doslova sparťanské podmínky, někdy přijeď a tu jak jsi to říkala luxusem rozmazlenou holku z tebe dostanu během prvních dvou dní." Pobaveně na ni mrknu a konečně zachytím zmrzlinový stánek, ke kterému si to rovnou zamířím. "Jo... Odette to teď mimořádně sekne, to se musí nechat, ale upřímně, na naší koleji jsem ještě ošklivou holku neviděl, jste všechny nějaký dobrý ročník." Trochu nervózně se usměji a srovnám si brýle. Jo, když jsem nervózní, tak musím rovnat brýle, abych získal alespoň trochu času na vymyšlení nějaké vhodné odpovědi. Naštěstí už jsme ale u stánku a já mrknu na výběr. Je opravdu široký. "Ohňostrojová?" podivím se nad názvem jedné zmrzliny. Tak jsme v kouzelnickém světě, tak proč ne. "Tak, jednu ohňostrojovou a tobě..." Mrknu na Cass, jakou zmrzlinu chce. |
| |||
PRASINKY [/h2]Snídaně skončila a přesně v 10:30 ze stolů zmizelo veškeré jídlo, kromě číší s vodou, džusy a jinými tekutinami, které tam byly k dizpozici po celý den. Ti, kterým v 11 hod nezačíná kroužek s profesorem Miettinenem mají volno a mohou se tak klidně vydat k Prasinkám. Do Prasinek vede od Bradavic pěší, vyšlapaná cestička. Už z dálky vás vítá průchozí brána. Jako každý víkend je v Prasinkách poměrně rušno. Přesto, že není zrovna brzy se už teď všude vyskytuje spoustu Bradavických studentů. Můžete si zde všimnout i některých profesorů, třeba madam Preetové, která se právě bavila se slečnou Rosmertou. Kousek za Medovým rájem se nachází hřiště. Děti si tam občas hrají s míčem a je zde k dizpozici dokonce i koš. Občas si tam míč zapomenou. Zdá se, že mudlovské sporty nejsou tabu ani v Prasinkách. Veškeré informace o Prasinkách a co tam najdete naleznete na straně dvě. |
doba vygenerování stránky: 0.92095685005188 sekund