| |||
Školní chodba -> Prasinky Cass Trochu nechápavě sleduji svou spolužačku, když říká něco o tom, jak filmaři udělali chybu když Harrisona víc nevyužili a zabili ho. Oni ho ale už víc využít nemohli. "Víš... Cass... Oni Forda tvůrci víc využít nemohli. Ono kdybys četla rozhovory s herci z filmu, tak bys věděla, že Harrisonovi už se moc nechtělo ani do tohohle filmu, pro něj už Hvězdné války byla uzavřená kapitola ke které se nechtěl vracet. Takhle udělal službičku tvůrcům, a oni prostě museli zařídit aby v dalším filmu nebyl. Proto ho zabili. jsem si jistej, že kdyby chtěl pokračovat, tak z něj Kylo Ren špíz neudělal." Trochu nervózně se usměji, snad jsem ji nijak neurazil, to bych opravdu nerad. Cassino žvatlání o tom, co by si její rodiče mohli myslet jen nechám projít experimentální částí mého mozku. "Tak z toho uděláme kdyžtak experiment! Víš jak se vždycky v těch filmech vrhne jeden z rodičů na možného kluka jejich dcery, tak schválně, jestli to tak bude i tady a pak budeme moci vydedukovat, jestli filmy kecají nebo ne." Takhle se to dělá, z nepříjemné situace udělat experiment. "Klidně Brumlovi koupím celý Medový ráj, jen když nás tam pustí, vždyť o to nás nemůže připravit, to je událost která se stane jen jednou za život, on to přeci nejde že by nás nepustil!" pak Cass konečně zmíní sehnání lístků, takže ruka už je skoro v rukávu. "Jo jo, ty lístky, já logistiku." To už konečně opustíme školní pozemky a pomalu se blížíme po cestičce k Prasinkám. |
| |||
-> Prasinky Billy “Ford je sice starej, ale pořád je to Ford. A třeba Connery je rok od roku hezčí. Takže se nediv! Je to, myslím, nejoblíbenější postava ze všech filmů a oni ho zabijou. Měli využít toho, že Ford ještě žije, takhle udělali pěknou chybu. To mi věř. Zbavovat se takový postavy,“ kroutím hlavou. On byl na tom filmu to nejlepší! A pak už jen… Nechoď tam, zabije tě! Nechoď tam! Slyšíš?! … Měl poslechnout… Věděla jsem, že je Billy trochu blázen, ale tohle mě trochu překvapilo. Vždyť vypadá, jako děcko o vánocích! Ale je to neskutečně roztomilé! “Určitě to nebude problém, jen napíšu rodičům, aby sehnali lístek navíc. Jen si… ehm… možná budou myslet, že… no… ty a já… proč jinak bych tě tam brala,“ řeknu nejistě. Ale asi mu to nevadí! Nebo asi samým nadšením nevnímá! Teď už se upřímně zasměju. “A myslíš, že Brumbál pochopí, že musíme odjet do Londýna kvůli kinu? Leda bychom ho podplatili kyselejma rybičkama, prej je má rád! Ale tak jo, zkus to, bude sranda! Zařiď odvoz, já seženu lístky.“ Ale jestli to vyjde, už trochu vidím máti, jak se na Billyho vrhá s výslechem. Jestli mu to za to bude vůbec stát…? |
| |||
Knihovna -> Prasinky Cass Cassino lehké zkritizování filmu se mi sice moc nelíbí, protože pro mě to byl masterpiece, ale co se dá dělat, každý má hold jiný vkus. "A já si říkal proč v tom kině bylo tolik holek a proč pak odcházely s kapesníkem a slzičkama... Měl jsem několik teorií, třeba že se jim ten film tak nelíbil, že z něj začaly brečet, ale to bych je pak upálil jako čarodějnice, ale ono je to kvůli Hanovi... To opravdu hodně vysvětluje." S Cass po boku si to štrádujeme chodbou a musím říct že máme kliku, protože nás zatím žádná otravná zelená nezastavila. Při zmínce o vstupenkách mi zajiskří v očích a já se na svou společnici podívám jako na bohyni, připraven stavět modlu. "Já že bych mohl jít na premiéru Kapitána Ameriky..." skoro až šeptám, hlas pln dojetí. "Noční premiéra Kapitána Ameriky a já bych tam mohl jít..." Mám chuť si kleknout a zulíbat Cass nohy, protože tohle je nabídka která se neodmítá, nabídka která nemá obdoby. "Hrozně rád s tebou půjdu na premiéru! To bude sranda, ještě dnes dojdu za profesorem Lupinem... ne McGonaga... NE!!! Já půjdu rovnou za Brumbálem!!! Já to uvolnění dostanu, dostanu ho pro oba, tohle je něco co se nesmí propásnout, já... To se musí naplánovat, propustka, odvoz, přívoz... Neboj se Cass! Já to zařídím, nebudeš muset hnout prstem, všechno zařídím, jen mě tam prosím vezmi sebou." |
| |||
Knihovna -> Prasinky Billy O zelené mi ani nemluv, hlavně o něm, parchant jeden… No tak jsem adoptovaná, no a co! Ještě že ale Billy spustí, protože to perfektně zlepšuje náladu a dokonce se zvedá po chvíli i nad bod mrazu! “Já z toho tak odvařená nebyla, hlavně když zabili Hana! Vezmi si, kolik ženských šlo na ten film hlavně kvůli němu! A oni ho zabijou! To fakt nebyl dobrej krok! Ale jo, byl tam Falcon, byl tam Žvejk, byla tak supr hudba!“ řeknu spokojeně. “Ale třeba to podruhý bude lepší, jenom jsem od toho asi čekala trochu víc. Očekávání je pěkně blbý,“ brouknu. Pak většinou přijde velmi hořké zklamání! Jako dnes po snídani… Ale kuš! Dám si v duchu facku. Nad Hulkem se prostě musím zasmát. Zelený křeček je tak roztomilý a svému jménu jistě dělá čest. Hlavně když tak nenápadně vykukuje z kapsy. “Na kapitána se těším, otec určitě zase přinese lístky na premiéru, ale tu asi zase minu. Nebo by ses chtěl přidat a pak spolu utečeme ve středu v noci na premiéru?“ uchechtnu se pobaveně, když vycházíme z hradu. A pak pomalu míříme k Prasinkám. “Spiderman to tam snad pěkně oživí! Ale já se asi nejvíc těším kromě Tonyho řečí na Natašu. Je skvělá! Teda všichni jsou…!“ Ale ona v tom upnutém oblečku… mm… |
| |||
Pozemky Acai Trochu sebou cuknu, když zaslechnu pozdrav od Acai, kdežto Míňa se pouze ještě více rozvalí na mých nohách tak, že teď už se nemůžu hnout vůbec. „A-ahoj, Acai,“ usměju se a bleskurychle přiklopím notýsek na sebe, aby moje kresbička nebyla vidět. Míňa ji na rozdíl ode mě skoro nevnímá a místo probuzení se ještě převalí na záda a vystaví břicho na drbání. Jo, on má rád všechny… až na většinu lidí. Ale mohl si lehnout třeba na druhou půlku deky. Ten nezvyklý ruch okolo mých nohou mi nedělá moc dobře, a tak se pokusím trošku odvést téma. „Míňa měl nutkání mě vzbudit brzy, tak jsme šli kreslit… no, alespoň já. On šel znovu spát,“ pousměji se nervózně a začnu skládat věci vedle sebe tak, aby si Acai mohla sednout na druhou půlku deky. „Já, promiň, hned ti tu udělám místo.“ Pokud si sedne, Míňa určitě přeleze k ní a bude chtít ještě mazlit. „Promiň, má mazlivou, tím víc jak je rozespalý,“ řeknu omluvně. „A… co vytáhlo ven tebe?“ zeptám se, načež ještě rychle dohodím: „Smím-li se zeptat.“ Notýsek si stále držím na sobě obrázkem dolů. Zase tak moc dobře, aby to bylo koukatené, dle mého názoru kreslit neumím. |
doba vygenerování stránky: 0.91621208190918 sekund