| |||
Velká síň ---> Ošetřovna Reece, Erika, Will, ostatní Okolního dění je na mně teď opravdu až moc. Snažím se být zticha a v klidu se nasnídat. Ale to by nesměl začít vyvádět vyšinutý Reece. Naprosto nechápu co se s ním stalo. Tohle chování mi k němu naprosto nesedí. Zrovna jsem se ládoval obrovskou palačinkou když Reecovi naprosto ruplo v bedně, rozbil Willovi nos, povalil na zem a začal do něj kopat. Ale aby celá ta situace náhodou někomu nepřišla příliš nudná tak mu Will musel ještě spálit kůži na paži na škvarek. Kurva.. ! '' To je kretén ! '' řeknu s otevřenou pusou. Co sis kurva myslel ? Že ti to projde v síni plné svědků ? Jsi ještě větší debil než teta. Během okamžiku však Reece přemístí skřítek a v čajové konvici vedle mně přistane Willova hůlka. Neváhám a popadnu ji. Reece už zřejmě bude na ošetřovně. Prudce vstanu od nedojedené snídaně a rychle se vydám k ošetřovně. Jsem debil že jsem Willa to kouzlo naučil. Možná právě proto mám malé výčitky svědomí. Protože jsem něco takového naučil psychopata jako je Will. Dojdu ke dveřím kde potkám Eriku, která už zřejmě zaklepala a tak se neobtěžuju klepat znovu. '' Za Reecem ? '' |
| |||
Velká síň -> školní pozemky -> ošetřovna “S Beccou? Jo aha. To neva, půjdem příště. Nebo se chytnu Dana nebo Ryana, pokud nepůjde se Sinestrou,“ zahihňám se. “Já vlastně nevím kdy a jestli se do Prasinek dostanu. Samotný se mi tam moc nechce a mám tady ještě nějaký zařizování. Ale co, uvidíme se prostě někdy v průběhu dne. Ať už tam, nebo tady,“ zazubím se. “Tak se zatím měj,“ rozloučím se s ním a vydám se na školní pozemky. Mám tu práci. A důležitou. Včera jsem ze sebe udělala naprostého idiota a drzouna. Ano, Snapea mě baví provokovat, ale zdravotnice si moji zlobu nezasloužila. Navíc jsem si za to mohla sama. A tak mě nenapadne nic jiného, než se jí omluvit. A protože se mi nechce jít s prázdnýma rukama, rozhodnu se jí natrhat nějakou hezkou kytku. Nic nóbl, já vím, ale i luční kvítí umí být krásné… A hele, kopretiny, výborně, ty se hodí. Přidám k nim ještě cosi barevného, nějakou trávu a zhodnotím výsledek. No… nic moc, ale snaha se musí cenit… I s kytkou se vydám na ošetřovnu. Doufám, že už ošetřila Reece, aby na mě měla trochu času. Dojdu tam a zaklepu dost nervózně na dveře. |
| |||
Pokoj -> Síň Marie „Ještě ne...“ brumlám cosi ze spánku, mezitím, co se převaluji na posteli. Jsem zvyklý chodit spát hrozně pozdě, takže ranní vstávání je pro mě za trest, natož o víkendu, u kterého vím, že to není nutné. Deku mám ze sebe odkopanou až na zemi a já ležím zlámaný v dost zvláštní, krkolomné poloze. Nejraději bych spal furt, klidně celé dny. Hlavně – je sobota, nikdo mě neshání a promeškanou snídani nějak přežiju, kromě toho se můžu v klidu nasnídat v Prasinkách. Po pár dalších lenivých minutách zlehka otevřu oči a několikrát zamrkám. Doufám, že to ráno se mi jen zdá. Ztěžka se dokopu k tomu, abych se na tu postel posadil a prohrábl si unaveně vlasy. Chvíli tak ještě zůstanu sedět a civět do blba, než konečně čapnu své čisté oblečení a jako náměsíčný vylezu z pokojů ven, míříc přímo do sprch.
Už jen cestou zpět do pokoje zaslechnu pár drbů, které si tiše šuškají někteří okolo, ale nevěnuji jim žádnou pozornost, jelikož mě absolutně nezajímají. Většinou se jedná o zkreslené nesmysly, kterými se ti nudilové baví. Jako kdyby neměli vlastní život. Umytý odhodím své staré oblečení kamsi k mé posteli a dál se o něj nestarám. Až bude čas, tak ho uklidím, teď se mi do toho ale vážně nechce. Nakonec přeci jen ještě stihnu snídani, když pohnu zadkem a nebudu se zdržovat. Kromě toho bych rád odchytil ještě někoho vhodného, koho vytáhnu s sebou do Prasinek. Zatím jsem se ještě s nikým nedomlouval, nejspíš jsem čekal, že někdo přileze za mnou sám. Bohužel, ti tupci asi mají na práci jiné věci, což osobně moc nechápu. Jakmile vstoupím do síně, vší silou mě do obličeje praští pohled na jakési podivné stvoření, které z nějakého mně neznámého důvodu sedí u našeho stolu. To je nějaký vtip? S nechápavě pozvednutým obočím dojdu k našemu stolu, konkrétně k tý křesťance. „Drahá,“ pravím k ní sladce, „Nepotřebuješ odvézt na ošetřovnu?“ Když už se mám nasnídat, tak prosím s chutí, ne s tímhle před sebou. „Zdá se mi totiž, že jsi asi někde upadla a narušila si mozek.“ Můj tón se transformuje ze sladkého na otrávený. „Tamhle je tvůj stůl, nashle.“ Po svých slovech se posadím těsně vedle ní a vší silou ji loktem odstrčím pryč. Jestli je něco, na co právě teď nemám náladu, tak je to ona oxidující poblíž mě při snídani. Možná ale chce být jen vtipná a tímhle dává najevo nějaký svůj podivný druh humoru. Ne, Marie, fakt nejsi vtipná, a teď odpálkuj. |
| |||
Blázinec v síniRyan, Erika, Angela, RebeccaMá reakce Eriku příliš nepotěší. Vlastně mě ani nepřekvapuje, že si nenechá nic líbit a vyjede na mě tak, jako já před chvílí na ní. Nechci se hádat. Ne s ní. Včera večer to bohatě stačilo a dělat scény na tak rušném místě si s klidem odpustím. „Jaký dvojčata? Tak to pozor, nic takovýho jsme neroznesli.“ ublíženě na ní pohlédnu. Samotného mě překvapí, jak rychle se drb roznesl a co všechno si lidi stihli domyslet, aby ho okořenili. Začínám se do toho nepěkně zamotávat. „Vlastně nevím.“ odpovím Erice tiše, když se narovinu zeptá, proč by měl dávat Ryan přednost jí před námi. Ve skutečnosti to vím moc dobře. Láska totiž není jen krásná, ale i zatraceně nebezpečná. Je jako dvojsečná zbraň. Buď člověka dostane na samotný vrchol, nebo na úplné dno. Jenže vysvětlujte tohle Erice, která o tyhle věci nikdy nejevila zájem a miluje maximálně svého vlka. „Teď už s tím asi moc nenaděláme. Nemá cenu plakat nad rozlitým mlíkem. Alespoň víme, že z nás nikdy dobrý drbny nebudou.“ zachmuřený výraz vystřídá široký úsměv, který je pro mě typický. Naštvání mi nikdy nevydrželo dlouho. To nemám v povaze. Jsem rád, že z toho nakonec Erika nedělala žádnou vědu. Pak se všechno seběhlo až příliš rychle. Erika odchází ke zmijozelskému stolu společně s Ryanem. Jako první mě napadne, že jdou zachránit křesťanku, jenže to má v plánu jen Erika. Ryan si to zamíří přímo za tou hadí holkou. „No to snad… Hodně štěstí kámo.“ zamumlám si spíš pro sebe, když spolu odchází. Nepředpokládám jsem, že by v sobě našel tolik odvahy, aby jí oslovil už dnes. Nedostanu ale možnost nad tím déle přemýšlet, protože se pár lidí dočista zblázní. Jako na potvoru tu není Daniel. Myslím, že by se hodně divil, kdyby viděl, co tu ti dva předvádí. Málem mi zaskočí kus jahody, když Reece napadne Williama, který si to nenechá líbit a popálí mu ruku. Jako vážně? Útočit v síni plné lidí? „Já snad ještě spím!“ štípnu se do předloktí, protože se mi ani za mák nechce věřit tomu, čeho jsem byl právě svědkem. Situaci uklidní profesorka McGonagallová, která Williama odvede pryč. Dobře mu tak. Ať ho klidně vyloučí! Tohle kouzlo jsme se navíc nikdy neučili, to vím jistě. Kde k tomu tím pádem přišel? „Viděli jste to?! Co to mělo být? Tohle až povíme Danielovi, tak nám neuvěří!“ nevěřícně nad tím kroutím hlavou, když přijde Rebecca s Erikou. Angela se mezitím zvedá a odchází pryč. Nepřekvapuje mě to. „Promiň, slíbil jsem Becce, že s ní půjdu. Ale můžeme se pak někde sejít, musíme koupit ty víš co.“ omluvně se na Eriku usměju. Chtěl jsem jít sice s nimi, jenže jí jsem to slíbil první. A já svoje sliby plním. Nebylo by fér to teď odříct. |
| |||
Z toalet do Nebelvírské věžeAcai a náhodní kolemjdoucí Možná už jsem takový obrat ani nečekala. Možná ve mně Acai vzbudila cosi, co bych pojmenovala jako zapšklost vůči celému světu, lidem především. Jenže nakonec... Překvapí a to mě donutí jim dát šanci. Jo, jako kdybych sama byla ET. Ehm. |
| |||
Dívčí záchody -> Havraspárská kolej -> Knihovna Alec Moc přesvědčivě Alec nezní. Já se mu ovšem nedivím, má na ošetřovně kamaráda a běží hledat druhého. Asi má myšlenky jinde, než u ubrečené spolužačky. “To nic. Já než doběhnu nahoru a pak zase zpátky, tak ho určitě najdeš. Kdybych tady mohla poletovat v ručníku bez toho, aby mě chytil Filch, tak bych s tebou šla hned, ale no… asi by se lidi divně koukali. To budou asi i teď,“ uvědomím si. |
doba vygenerování stránky: 0.93361616134644 sekund