| |||
Záchody > Chodby > Společenská místnostDaniel, poté Erika, Ryan a Marie Jakmile je má nezbytně nutná potřeba dokonána, spokojeně se rozejdu k umyvadlu. Zatímco otáčím kohoutkem, broukám si píseň z posledního koncertu. Přesně z toho, kvůli kterému jsem letos přijel pozdě. Neuběhne ani minuta a objeví se Daniel. „Nebudou je za to chtít vyhodit ze školy? Ne, že by mi to vadilo, asi bych jim i přišel zamávat.“ zazubím se a stočím pohled k ušákovi, kterého nacpal do vedlejšího umyvadla. Asi se mu tam moc nelíbí, protože se pořád vrtí a snaží se vyskočit „Je špinavý, nezdá se ti?“ Důkladně si králíka prohlédnu. Je celý šedý. Takový by asi měl být, ale já si z toho vyvodím to, že o něj Erika moc nepečuje. „Ach jo, ženská, ani o zvíře se nepostará.. A pak, že my jsme prasata. To zrovna.“ ušklíbnu se a nechám slabý proud vody dopadnout na králíkův hřbet. Okamžitě zpanikaří. Koupel nejspíš nebyla jeho oblíbená kratochvíle. „Necukej se tak. Co se ti nelíbí?“ zeptám se nechápavě, to už ale ušák vyskočí z umyvadla přímo na mě. Stihnu ho na poslední chvíli chytit, ale jsem teď stejně mokrý, jako on „Shimatta!“ zařvu nadávku. Nevěřícně sleduji vodou nasáklou košili a do toho svírám usagiho, který se ke mně vyděšeně tiskne. „Kriste pane! Co to mělo být?“ Nečekám, až se Daniel uráčí zapnout si poklopec, natož si umýt ruce. Králíka mu do náruče bezeslova vrazím a rychle si košili sundám. Tu chvilku bez svršků přežiju. Pořád lepší, než riskovat nachlazení. „Erika se o tom nesmí dozvědět, jasný?“ Ušouna si od něj zase vezmu. Pak opatrně vyjdu ze dveří. Čtvrťáci tam už nestojí. Nepochybně odešli roznýst nový drb o zmijozelských „rodičích“. „S tím zítřkem počítám, ale koukej se složit. Ne, že všechno zaplatím zas já.“ zašklebím se na něj. Kolikrát mi z kufru vyjídal pocky tyčinky a další sladkosti, takže by už z tohohle důvodu měl poskytnout větší částku než já s Erikou. Pomalu se rozejdeme zpět ke koleji. Vážně doufám, že nás nenačapá Filch, nebo jeho kočka. Zdá se ale, že máme štěstí. Jakmile dojdeme k obrazu Buclaté dámy, neujde mi, jak si nás nepříjemně prohlíží. Neměla ráda, když někdo opouštěl kolej po večerce. „Mladý muži, nepřemýšlel jste nad vhodnějším ošacením?“ neodpustí si poznámku na to, jak jsem zrovna oblečený. No, spíš neoblečený. „A nepřemýšlela jste vy o detoxu?“ oplatím jí nevhodný komentář a vyslovím heslo. Jen co nám neochotně uvolní vstup, zaplujeme do společenky. „Rodino, jsme zpátky!“ zahalekám hlasitě. „Všem jste nám moc chyběli!“ |
| |||
Sprchy > Nebelvírská společenská místnost: Ryan, Erika Cestu do společenské místnosti jsem uběhla co možná nejrychleji. Už bylo po večerce a já si opravdu nepřála, aby mě kdokoli viděl. Šlo přeci o moji dobrou pověst, když už o nic jiného. |
| |||
Pánské toalety Kenji a NPC studenti 4. ročníku Při každém Kenjiho slově horečně přikyvuju a tvářím se smrtelně vážně, i když mám uvnitř sebe co dělat, abych nevyprsknul smíchy. Kdybych se najednou začal přes celou chodbu hlasitě smát, asi bych tím na důvěryhodnosti našich slov moc nepřidal, nemluvě o tom, že by se sem během pár minut přiřítil buď Filch, nebo Norisska. Sakra, ten kluk si umí vymýšlet stejně dobře, jako Erika. Jsem fakt zvědavej, za jak dlouho se ty ten drb rozšíří po škole. Pro některé tahle pomluva bude naprostá senzace. Zmijozelští + těhotenství, to bylo vždy oblíbené téma. Copak asi Wolfíkovi řekne Cornigrum , až se to dostane k němu? Že jeden z jeho hošíků zbouchnul spolužačku. Hlavu mám plnou škodolibých myšlenek. ,,Jsem upřímně zvědavej, co na to jejich rodiče. Jestlipak si Sinestra překontrolovala, jestli je Wittelsbach skutečně čisté krve? Ta kdyby se dozvěděla, že má parchanta s mudlou." Neodpustím si pobavené uchechtnutí. Doslova jsem se do toho příběhu vžil. Byla by sranda kdyby to byla pravda. ,,Co teď asi budou dělat? A kdo jim to bude hlídat? Snape?" uvažuji nahlas. Překvapeně zamrkám, když se mi v náručí ocitne ta přerostlá obluda. Nechám Kenjiho odejít na záchod a dál pokračuji ve vymýšlení. Stejně se šel určitě vysrat. Vždycky to maskuje močákem, že mu to není trapný. ,,To je vtipný. Dítě napůl španěl a napůl švýcar a ve výsledku na něj budou mluvit anglicky." V reálném životě je to vlastně běžná věc, jen mi už docházejí náměty na tenhle příběh. Jeden z kluků zmíní fakt, že to na ní není vidět. ,,A copak to jde vidět hned?" Pak zauvažuji. Břicho roste pomalu nebo ne? Sakra. Nikdy jsem těhotnej nebyl, jak to mám vědět. ,,Počkejte pár týdnů, určitě se začne zakulacovat. A na plese už bude mít pěkně kulaťoučký bříško." Natočím se k nim bokem a rukou začnu simulovat velikost břicha, jakou si myslím, že bude tou dobou mít. Sakra, kde je ten Kenji? Potřebuju pomoct, už nevím jak pokračovat. Možná to stačí. Už takhle jsou ti kluci už od pohledu natěšený to poslat dál. ,,Třeba ji konečně narostou prsa." Neodpustím si rýpnutí. Sin patřila k těm se spíše drobnějším hrudníkem. Ale oproti Regině to byla pořád Pamela. Ta feministka je kost a kůže. A to se furt cpe saláty. ,,Za to Wolfram zůstane furt nevybavený." Pokrčím rameny. ,,Hele kluci, já potřebuju taky na záchod, tak se mějte. A nezapomeňte - všechno, co jsem vám řek, je tajný!" Nakonec na záchody zapluju taky. Položím ušáka do umyvadla a sám se postavím k jednomu z pisoárů. ,,Řekl bych, že to zbaštili i s navijákem. Zejtra ráno o tom bude vědět snad i Brumbál." Prohodím ke Kenjimu, který si zrovna myl ruce. ,,Stejně se ale stavíme v Prasinkách pro.. Ty víš co. Zaslouží si toho víc. Naše kamarádky využil naposledy." |
doba vygenerování stránky: 0.82997798919678 sekund