| |||
Shrnutí a cesta do Prasinek Nikdo konkrétní Až do večeře jsem neopustil svůj kabinet. Nikdo z profesorů ani studentů se po mně už nesháněl, což jsem bral jako příležitost k tomu, abych si vybalil zbytek věcí. V mých zavazadlech byla stále spousta knížek a dalších drobností, které potřebovaly přetřídit a uklidit na správné místo. Mohl bych to sice udělat později, ale měl jsem rád pořádek a nerad důležité věci odkládal. Zrovna jsem pokládal na stůl materiály na pondělní hodinu péče o kouzelné tvory, když přiletěla Margot. V zobáku držela obálku. Neměl jsem ponětí, kdo co chtěl právě teď, tak či tak zvítězila zvědavost a já si dopis přečetl. Jednalo se o pozvánku od jedné z kolegyň. Oslava, kterou na počest sester Primrose zařídila, se měla konat dnes od osmi hodin v Prasinkách. To abych si pospíšil, protože mě ještě čekalo převlečení do vhodného obleku, vybrání dárku a alespoň ze slušnosti bych se měl ukázat v Hlavní síni. Večeřet jsem plánoval až U Tří košťat, ale něco malého bych teď zakousnout mohl. Sedět u profesorského stolu s prázdným talířem by totiž nevypadalo nejlépe. Vše probíhalo kromě několika rušivých elementů klidně. Po příchodu do síně jsem se přivítal s přítomnými kolegy a představil se těm, které jsem viděl poprvé. K jídlu jsem si dal pouze polévku, kterou jsem naštěstí spořádal dřív, než kolega Snape zneškodnil ptáčky a peří skončilo v už díkybohu prázdném, talíři. Déle jsem se však nezdržoval. I ostatní z učitelského sboru měli naspěch a u mě tomu nebylo jinak. Měl jsem v plánu dorazit včas, proto jsem v kabinetě dokončil poslední úpravy svého zevnějšku a pak se vydal vstříc Prasinkám. |
| |||
Přesun na kolejVšichni ve společenceRozhodila mě. Fakt mě rozhodila a to se mi vůbec nelíbilo. Příště si na to budu muset dát pozor, protože tohle už se opakovat nebude. Nehodlám snad ani přemýšlet nad tím, proč mě ta věta tak odrovnala, když jsem jí slyšela už tolikrát od jiných lidí. Nemám na to náladu. Jediné, co právě teď chci, je shodit ze sebe tu příšernou uniformu, zalézt do pyžama, pokecat s holkama a usnout s tím, že zítra bude super den. Jak já nesnáším podpatky. Sukně bych ještě přežila, nadkolenky taky, ale nosit ty deseticentimentrové štekle, na kterých jsem se musela naučit chodit, to je peklo. A hlavně dělají strašně moc hluku na zdější dlažbě. Když jdu po prádzné chodbě, tak sama sebe ohlušuji. Nicméně něčím si výšku nahrazovat musím. Je to nutné zlo. Zadumaná a podrážděná dojdu až k vlezu na kolej, kde zabubnuju na sudy tak, jak bych měla, aby se otevřely. Musím to několikrát opakovat, protože ten zasranej rytmus jsem si nikdy nebyla schopná zapamatovat přesně. Navíc se nemůžu soustředit při vidině měkké postele a klidu. "Páni, tady to žije." uchechtnu se, když se konečně dostanu dovnitř. Ve společence je překvapivě rušno. Pohled mi spočine na každém v místnosti. Isaac a Reece si popíjejí čaj u krbu, ukážu jim palec nahoru. To, co předvedli při večeři se mi líbilo. Bylo to odvážné, ale mám špatný pocit. Mohlo by to mít ještě nějakou dohru. Musela jsem popojít trošku dál, abych si všimla Rachel krčící se za křeslem. Jen zabalená do deky a očividně dost vyděšená. Obočí mi vyjelo nahoru, když se za ní přiřítila Emily s Davidem. "Koukám, že jste to tu rozjeli beze mě." obejdu je a vydám se na pokoj. Mé plány se zatím nemění. V pokoji zamířím automaticky ke své posteli a začnu se převlékat do pyžama. Pryč s tou uniformou. |
| |||
Přesun do Prasinek na oslavuViolet + přítomníVe velké síni jsem už moc dlouho nepobyla. Najedená jsem byla a navíc se mi tam nechtělo zůstávám, když jsem byla svědkem toho, jak Snape nechal ptáčky vybouchnout. Udělalo se mi z toho lehce nevolno, tak jsem se odporoučela do svého pokoje. V Prasinkách máme být každou chvilku a já nemám nejmenší tušení, co si vzít na sebe. Jeden by řekl, že jsem na takové akce zvyklá. Ale po tolika letech tady, mimo tu vyšší společnost, ve které jsme se s Violet pohybovaly, jsem zcela zapomněla na věci, které mi před přišly tak.. normální a automatické. Jako třeba výběr oblečení a doplňků, aby k sobě ladily. Ale tohle jsou jen Prasinky. Nikdo mě tam nebude hodnotit, proto všechny ty garderóby a šperky mohou klidně zůstat v krabicích pod postelí, kam patří. Proto na sebe hodím první věci, co mi padnou do oka a vím, že se v nich budu cítit pohodlně. Vlasy uvolním z pevného drdolu a důkladně rozčešu. Začínala jsem být nervózní. Tyhle akce nemám ráda, i když mě trochu uklidňuje vědomí, že to není jen naše oslava. Je to k příležitosti uvítání nových kolegů. Navíc upřímně doufám, že nikoho nenapadne nám dávat dárky. Ještě, než jsem vyrazila do Prasinek, skočila jsem do skleníku, zkontrolovat, zda je vše tak, jak má být. Celý den jsem byla tak roztěkaná, tak jsem se chtěla ujistit, zda jsem na něco nezapomněla. K tomu ještě ta vize.. bílé růže a mlha určitě nejsou dobrá znamení. Ale dnes to řešit nechci. Neměla bych. Ve sklenících vydržím do chvíle, kdy mě v nich vyzvedne Violet, se kterou pak zamířím do Prasinek. |
doba vygenerování stránky: 0.89747095108032 sekund