Přežíračka v Medovém ráji >> Zpátky do hradu
Středa 14. října
Deirdre
Vlastně mě ani nepřekvapuje, že se
Deirdreřině rodině taková představa nelíbí. Uhlazenou mladou slečnu chtěli vidět patrně jinde, než u plotny, se zástěrou kolem pasu a rukama zamatlanýma od těsta. Mně osobně na tom nic špatného nepřipadalo. To, že měl někdo urozený původ ještě automaticky neznamenalo, že nemůže umět vařit. Já sám k takovým věcem nikdy netíhl, přeci jen jsem pořád kluk a ne holka, ale vím, že moje máma si tím krátila čas ráda. Na jejím místě bych ale asi dělal to samé, protože být ustavičně zavřený doma a nechodit ani do práce muselo být kurva nudný. Možná se není čemu divit, že její největší zálibou bylo pomáhání skřítce v kuchyni a ten její věčně uslintaný smeták.
Dee mezitím vyzvídá, jak to vypadá u nás doma. Pokrčím rameny.
„Asi nijak zvlášť. Služebnictvo nemáme, jen dva domácí skřítky. Jedna pomáhá mámě s vařením a úklidem a ten druhý je táty. Má velkou pracovnu s knihovnou, kde by se prase vyznalo, ale ten skřítek to tam má za ty léta už zmáknutý. Táta totiž nemá rád, když mu tam chodí někdo cizí. Vlastně tam nechodím ani já s mámou. Je na ty svý cetky, co tam má, strašně háklivej.“ zašklebím se. Moc dobře si pamatuji, jak jsem tam jako malý tajně chodil a schovával se mezi policemi, kde se mi čas od času podařilo něco shodit, nebo rozbít. Když to otec zjistil, seřezal mě jako psa. Od té doby vážně nemám rád knihovny. Ani tu školní.
„Vy doma předpokládám služebnictvo máte, nebo se pletu? I když asi nikdo nemá na takovýho Richarda. Ten musí mít nějakýho poskoka beztak i na hajzlu. Ty kráso, umíš si to představit? Že ti někdo asistuje při sraní? U Merlina...“ pohoršeně se ušklíbnu. Ta představa je vážně úchylná, na druhou stranu debaty o hovnech během jídla jsou vlastně celkem běžná věc. Vždycky to u nich skončí, ať chcete, nebo nechcete a kdo tvrdí, že to nikdy neudělal, ten lže. Jen si všichni hezky sáhněte do svědomí!
Rozchechtám se, když
Dee začne imitovat
Spontinovou při jídle. Celkem jí to jde, vlastně je to téměř na chlup stejný.
„A to si říkáš kamarádka, jo? Takhle jí tu napodobovat. Ale máš recht, takhle upjatě se tváří furt. Ta chudoba jí asi dočista připravila o rozum. A když už jsme u toho, pozvala tě na svatbu? A kterýho z těch fešáků si vlastně vybrala? Jako její kámoška bys to měla vědět, ne?“ vyzvídám. Ne, že bych byl nějaká přehnaná drbna jako
Daniels a musel nutně vědět vše, co se kde šustne, ale přehled jsem měl rád. A informace o neštěstí druhých asi nejradši.
„Řekl jsem snad něco takového?“ povytáhnu obočí, když mě
nacistická princezna obviní z pochybování o jejím apetitu.
„Vím, že bys to s přehledem zvládla sníst i sama, ale nezapomínej, že Krimmera potřebujeme. Od koho budeme jinak opisovat úkoly? Koukej se ho držet, minimálně tak dlouho, dokud se nám nezlepší průměr.“ poradím jí.
Pak přijde řeč na famfrpál.
Dee, dnes již po několikáté, zmiňuje naše vítězství, což mě přinutí se pyšně napřímit. Čípak je to asi zásluha, hm?
„Popravdě, bez tebe by to při zápase nebylo ono. Slyšel sem pár lidí pindat, že na odražeče prej nejsi dobře stavěná, ale já si myslím, že to je blbost. Co by ti mělo sednout víc než pozice, kde můžeš někoho legálně přizabít potloukem? Vždyť je to pro tebe jak dělaný!“A ještě řekni, že není!„S kým si myslíš, že budeme hrát příště? Já tipuju Mrzimor. Havraspár má mizernou přípravu a Burnsová v poslední době celkem nakynula. To koště jí při zápasu rupne pod prdelí, to se vsaď.“ prohlásím posměšně, naprosto neřešíc, že má aktuální přítelkyně má možná jednou tolik kilo nadváhy, co
Kayla.
Jordyn ale narozdíl od
Kayly během famfrpálu zůstávala jen jako divák v tribunách, protože měla natolik rozumu a soudnosti, že věděla, kam se cpát může a kam ne.
„Ta tvoje babka je na svůj věk asi docela zachovalá, což?“ zeptám se při
Deirdreřině vzpomínání na dětství a zážitky s prarodiči. Nevím, jak její babička vypadá, ale představuji si jí jako velmi zachovalou, slušivě oblečenou dámu v letech na vysokých podpatcích a kabelkou na klíně. Samozřejmě plavovlasou, se spoustou rodinných šperků. Vlasy by měla spíše kratší, rty namalované tou rudou rtěnkou, o které mluvila
Dee a v očích nevyzpytatelný, nesmlouvavý výraz. Typická domina od pohledu.
Kurva... kolik že tý bábě je? A fakt vypadá takhle? „Tvůj brácha se bude ženit?“ podivím se.
„A s nečistokrevnou? Ha, tak to ale musí být tím pádem láska! A neboj, tobě se tohle nikdy nestane. Vezmeš si přece MĚ.“ Poslední slovo zdůrazním.
„Táta si pro mě vždycky přál holku z dobrý rodiny.“ A v tu chvíli na malý, ale na opravdu malý, okamžik pocítím úzkost. Vlastně jsem nikdy neměl v plánu v tomhle otce poslechnout. Chtěl jsem si vybrat sám, přesně takovou, jakou budu chtít (a nejlíp všechny naráz, protože nač se spokojit s jednou...), jenže teď už to bylo stejnak jedno. Pokud by mě za svobodu volby neodsoudil otec, pak dozajista táta
Dee, který by mě patrně upálil zaživa, kdyby zjistil, že jeho dcerušku nechci.
Sad story, bro... Nepříjemný pocit naštěstí končí ve chvíli, kdy se
Princezna rozpovídá o své kočce a psovi.
„Hele, ta tvoje kočka je jak převlečenej ďábel. Stejně děsná jako ta Oplatka, nebo jak se to blbý zvíře od Weaverový jmenuje. Tak jsem si tak říkal, jestli bys neměla popřemýšlet nad jiným mazlíkem. Kočku tu má beztak každej druhej a vůbec už to není cool.“ poučím jí. Zatím na to jdu takhle nenásilně, ale měla by si uvědomit, že do budoucna to příšerný zvíře ve svý domácnosti nechci. A pokud jí tam
Dee přeci jen přitáhne, tak se postarám o to, aby skončila pod kolama kouzelnickýho autobusu. Ta kočka, ne
Deirdre. I když...
„Máš corgiho, jo? U nás těmhle psům říkáme párek na čtyřech nohách. A hlavně tohle je typická britská rasa. K tvojí rodině by se hodilo spíš něco severskýho. Možná vlk?“ zazubím se a dopiju zbytek duhové tříště. Jsem příjemně napitý i najedený a ze všeho nejraději bych si teď dal dvacet.
„Můžem jít na večeři, není problém. Zprasíme se tak, že nepůjdeme ani na tu večerní hodinu, jak nám bude blbě. Co ty na to?“ navrhnu, zatímco se zvedám k odchodu.
„A nezapomeň na žraloka.“ připomenu jí, když opouštím obchod jako první, jen abych jí mohl přidržet dveře.