| |||
Aneb: Jak se to sakra stalo?! |
| |||
Velká síň Sestra a Gronzo Musela jsem souhlasně přikývnout, měla pravdu. Díky tomu jsem měla o mnoho méně práce a vlastně jsem se ani nemusela bát, jak párty dopadne. Samozřejmě, že bylo v mém největším zájmu, aby dopadla co nejlépe. Pak se sestra zeptala na robůtka, na kterého jsem dočista zapomněla, ale to už mi seskočil z ramene a jal se představování sám. Já se mezitím věnovala plněním talíře, ale neodpustila jsem si to obšírné gesto "Tadá", když domluvil. "Potkala jsem u mého kabinetu Richarda ze Zmijozelu s tímhle prckem u nohou. Nevím jak, ale nějak zjistil, že jsme měly narozeniny a tady prcka ti posílá jako dárek," zahuhlám, jen co spolknu první sousto. Teprve až teď si všimnu, že Gronzo stále drží nějakou krabičku. Přemohla mne zvědavost. "Ty, Gronzo, to je ta krabička, o které Richí mluvil?" zeptám se po chvilce mlčenlivého zírání na jmenovaný objekt. |
| |||
Velká síň Acai, Richard No jo, je to Richard, těžko se divit čemukoli. I když pravda, ten úsměv mě překvapil. Těžko říct, do jaké míry je upřímný, ale nejde nad tím přemýšlet. Rich totiž vezme motýlka a on se vznese do vzduchu. Je tak rozkošný! Motýlek, ne Richard. Napjatě sleduji, jak ho připíná Acai do vlasů. Motýlek cvakl a protáhl v její hřívě křídla. Zorničky se mi rozšíří, je to tak perfektní! Okamžitě přikývnu a rty nemě naznačím, že je to skvělé. Vlastně bezchybné, její vlasy jsou na motýlka jako dělané. Je tam tak roztomilý. Koutky mi samovolně ucuknou vzhůru a pár vteřin si Acai prohlížím. Mohla bych šperk domalovat do svých kreseb, bude to taková třešnička na dortu! Pak mě napadne, že mám vlastně v kapse malé zrcátko, má tak tři centimetry, ale mohlo by stačit. Hned tedy zašátrám v kapse a podám jí ho. "Podívej se sama." Tamtamy, dobré přirovnání... "Ani bych se nedivila, kdyby uměli posílat i zprávy o chycené zlatonce," podotknu a prstem opatrně pohladím jednoho zlatavého motýlka, který sem tam házel modré a červené odlesky. Ten je nejkrásnější! Oči mi trošku zajiskří. Ne že bych byla žhavá po špercích a musela mít všechno, ale "živý" motýlek? Ten je tak... fascinující! Dnešní mladí mudlové by řekli cool. Hlavně ti američtí. Počkat! Opravdu si můžu jednoho vybrat?! Ano, mám vskutku postřeh. Vezmu motýlka do ruky a prohlédnu si ho víc zblízka. "Díky, jsou nádherní," řeknu upřímně Richovi. "Ale Acai má pravdu, jak se ovládají? A co všechno umí?" vyzvídám. |
| |||
Velká síňCassandra, Richard"Jop, kolem jezera a zalítat si půjdu ráda, ale nevím, jak s tím saténem. Nic takovýho v šatníku nemam." zazubím se na Cass. Chvilku trvá, než si nás Richard všimne a nebýt jeho souseda, asi bychom tu vystály důlek. Ale na druhou stranu je jeho soustředění obdivuhodné. Já se nikdy neuměla zaměřit na jednu věc natolik, abych přestala vnímat okolí. Taky podle toho moje výtvory vypadají.. pokud už se tedy rozhodnu něco tvořit. Nepřátelské pohledy ostatních okatě ignoruji, stejně jako celé jejich existence. Nepřišla jsem za nimi, tak jsou mi buřt. Přišla jsem za Richardem, který vypadá velmi překvapeně, že nás vidí. Nepřestávám se na něj usmívat, už jen kvůli tomu rozkošnému výtvoru, vznášejícím se nad jeho dlaní. Trošku sebou cuknu, když vytáhne hůlku, ale pak jen přikývnu a nechám ho, aby mi předvedl svůj výtvor v praxi. Neviděla jsem na sebe, tak jsem se jen otočila na Cass s němou otázkou. Vypadá to dobře? Krom občasného pohybu křídel jsem ho ve vlasech skoro necítila. Šperky normálně nenosím, nejsem marnivá. Ale tohohle motýlka chci. Líbí se mi. "Jaké jsou ty další funkce?" Opatrně vezmu do dlaně motýlka ze stolu. Je krásně žíhaný, ale převládá hlavně zelená barva. Když vynechám fakt, že je to barva zmijozelu, mám zelenou ráda. Připomíná mi naše lesy. Vždycky si jí spojím s domovem. "Tvé tamtamy fungují skvěle, jako vždy." pobaveně se ušklíbnu a vzhlédnu k němu, když se zmíní o náboru. Nepřekvapuje mě, že to ví i přes to, že tam nebyl. On je vždycky informovaný. "Díky, jsi hodný." zakřením se na něj. Teď.. jak sundat motýla z vlasů. Oba si přece vzít nemůžu. Možná bych si mohla říct o nějaký manuál.. nebo třeba návod na použití. Ale já je nikdy nepotřebovala, ani doma. Vždycky jsem mačkala všechny čudlíky, dokud jsem nezmáčkla ten správný. |
| |||
Velká síň Thomas, Alec, Nick, Caylus, Regina a ostatní... Alecovo a Caylusovo tlachání jsem ani nějak neposlouchal. Snad jsem ani nechtěl. Ale po chvíli přišla Regina. Něco mi tu nesedí. Všechno to podivné chování mi přijde podezřelé. Málo kterému Zmijozelskému studentovi se dá věřit. Zřejmě už jsem paranoidní. Mé pocity, přemýšlení a nervy si toho už dneska zažily dost. Nejraději bych už jen zašel za Brumbálem, dokázal Thomasovi že mám pravdu a šel se vyspat. Nebo si hodit mašli. To by se vám líbilo co ? Ale aby toho nebylo málo, tak Thomas odchází kdovíkam. Co se mu zase k*rva stalo ? Ta jeho pofidérní osobnost mně už štve. Musím mu přijít na kloub. Proč se chová tak jak chová. Přeci jen.. pokud mám pravdu, tak se asi budeme vídat častěji. Mám jít za Thomasem nebo Nickem ? '' Omluvte mně '' Řeknu potichu, vstanu, dojdu k Nickovi a chytím ho za rameno. '' Dej mi chvilku, potom si promluvíme. '' pošeptám mu a rychlým krokem se vydám pryč z velké síně. Na nádvoří zpomalím a pomalu dojdu k Thomasovi. '' Vím že to máš asi dost těžké,.. '' chvíli se odmlčím a snažím se najít správná slova. '' Proč si tolik přeješ, aby to co jsem ti řekl nebyla pravda ? '' |
| |||
Velká síň Caylus, Alec, Thomas, Sebastien Jízlivě jsem se podívala na Aleca hned jakmile tu poznámku vypustil z pusy. Proč ji vůbec otvírá? K čemu ji má? K čemu vůbec někdo takový existuje? Měla jsem chuť si to s ním vyřídit teď a tady, ale věděla jsem, že by to asi nebyl moc dobrý nápad. Dneska jsem podrážděnější, než obvykle. Ale to se spraví. Nevím, co přesně Caylus plánuje, ale snad to bude stát za to. Každopádně mi nahlas odpověděl. "Ty... proč bych ti to šeptala, kdybych chtěla, aby to všichni slyšeli a viděli?!" zavrčela jsem na něj a neochotně jsem se posadila. Mohla jsem prostě mlčet a přisednout si. Ale všichni tady vědí, že bych vůči Caylovi nebyla tak pasivní. A kdyby mi to bylo jedno, tak bych mu to přece nešeptala. Knihy jsem položila mezi mne a jeho, abych od něj měla určitý odstup. Potom jsem se podívala na salát. Nevypadal špatně. Thomas už odešel a seděli tu s námi jen ten smrad a ten druhý hulvát. Caylus stále pracoval na plánu a já jsem dělala, že toho vůbec nejsem součástí. Salát byl politý tučným dresinkem. Znám ten trik, tváří se to jako nízkotučný salátek a je to vymáchané v tucích. Měla jsem však hlad a docela i chuť. Zítra u snídaně se nebudu přejídat jako teď. Snad to mé tělo stihne rychle natrávit. Pomalu jsem zobala salátu a seděla asi metr od nich. Mezera byla větší, než jsem původně myslela. Asi jsem se nějak instinktivně posunula. Ale můžu je naprosto zřetelně slyšet. Když jsem byla v půlce salátu, podívala jsem se na Cayla. "Příště až tě o něco budu takto důvěrně žádat, byla bych ráda, kdyby jsi to hned nezačal všem cpát," odfrkla jsem si. "Vy, muži, nemůžete pochopit, co strava a postava pro některé dívky znamená a že není záhodno na to upozorňovat," konstatovala jsem ještě a dojídala jsem salát. Byl docela dobrý. Mé břicho se stále něčeho dožadovalo, ale já věděla, že jsem dnes už tak přestřelila. Vzala jsem si vodu a napila jsem se. Pěkně přes horní patro. Je to skvělá technika, jak si zaručit zaplnění břicha i bez jídla. |
| |||
Velká síň Acai, Cassandra Ahoj jsem uslyšel jen jako vzdálenou ozvěnu. Až když mě spolusedící drbnul do lokte, překvapeně jsem vzhlédl. Nečekal jsem, že by Mrzimorská měla dost odvahy na to přijít k našemu stolu. Taky si ji ostatní moc nadšeně neměří. O to zajímavější je, že jde za mnou. U Cassandry to překvapení není, všichni ostatní z její koleje jsou vlezlí. Možná je to hlavní vlastnost, kterou požadují při přijetí. |
| |||
Velká síň Acai, Richard "Pravda, jahodám taky neodolám," přiznám bez mučení. Nic lepšího snad ani není! "A co bys jí tam přimíchala? Přibírací tabletky? Nebo něco na zvýšení chuti?" přemýšlím pobaveně. "Běhám ráda sama, ale můžeme to zkusit. Kolem jezera?" navrhnu. "S Regi jdeme zítra lítat na košťatech, nepřidáš se? Takzvané krasolétání, nějak se to uchytilo," řeknu pobaveně. "To jsem jenom plácla, že by to nebylo špatný. Myslím létání v saténu, piruety, otočky a tak," svěřím se jí se svým nápadem. Stejně je k ničemu, ale můžeme se tím bavit my. "Ale věř mi, že spousta holek by ti záviděla. Takhle si můžeš sníst, kolik čeho chceš." Ano, i z mého hlasu zazní lehká závist. Hlad už nemám, ale ty zákusky vypadají opravdu lahodně. A k nakousnutí! Trochu se zakuckám džusem. "Ty bys chtěla fialový melíry?! To by byla škoda, máš úžasný vlasy, i když teď hodně vyšisovaný od sluníčka," ujistím ji. Žádnou fialovou! To by byla taková škoda! "I když... jsou to tvoje vlasy," dodám pak tišeji. "Grilovaná je taky dobrá, ale dušená..." oklepu se. Ano, s dušenou mrkví opravdu souhlasím! Všimnu si, kam ukazuje. Richard? Co s ním? Počkat... bože, ty jsou dokonalý! A zvednu se málem rychleji než Acai. "Jsou úžasný," přisvědčím spolužačce po pozdravu. "Posadit je na skřiec do vlasů a každá holka se z toho zblázní!" ujede mi. "To vyrábíš sám?" ptám se zvědavě. |
| |||
Alec, Sebastien, ti ostatní |
doba vygenerování stránky: 0.89041709899902 sekund