| |||
Před ošetřovnou -> pokoj Emily, David, Alex „Co?“ Nechápavě zamrkám, když se Emily lekne. „Co nemám dělat?“ „Oke?“ Nestačím pořádně ani doříct a už mne táhne za sebou. Zaškobrtám a málem zakopnu o vlastní nohy, které se nějakým záhadným způsobem rozmnožily a snažily se navzájem podkopnout. „Jop, je mi už dobře... Ani to její bahýnko jsem nepotřebovala.“ Zazubím se, „a co já můžu za to! Nenapadlo mne, že budou infikované!“ Řeknu v marné snaze se obhájit, stejně mi to neprojde Společenkou spíše jen proletím, než abych se vůbec koukla, kdo tam (a jestli vůbec) sedí. Jen konečně zaslechnu déšť. „Budeme tančit mezi kapkami deště, ne?“ Zasměji se a kouknu na hodiny, „stejně je už skoro čas na véču...“ Obě se vydáme k pokoji, ale já Emily předběhnu. Od máti jsem dostala nové běžecké kalhoty a strašně se těším až si je budu moct konečně vyzkoušet. „Počkej až ti ukážu kalhoty, co jsem dostala,“ zazubím se a vezmu za kliku. Trochu jí zaštrachám, ale je zamčeno. „Kdo by se zamykal...“ Zamumlám a vytáhnu z kapsy hůlku, hábity jsou tak praktické! „Alohomora!“ Zašeptám a odemknu dveře. Snad nikoho nevyrušíím... Dveře otevřu dokořán a na chvíli vyjeveně koukám na Davida a Alex. Pak pokrčím rameny a zavřu za sebou (pokud tam nestojí Emily). „Nenechte se rušit, jen si vezmu věci...“ Usměji se a přejdu ke své posteli s absolutním ignorem na jejich aktivitu. |
| |||
Velká síňThomas, Seb, Caylus a ReginaMno. Nudle nebyly. Nu což. Už jsem se chtěl natáhnout pro salát, když jsem uslyšel své jméno. Instinktivně jsem se s automatickým úsměvem otočil na Cayluse. |
| |||
Velká síň Cassandra, Caylus, Alec, Thomas, Sebastien a případní civilisté okolo Nechápala jsem její poznámku na moji postavu. Kdybych jedla jako ona, tak jsem úplně tlustá. Řekla bych, že moje postava je docela pěkná. Snažím se moc nejíst, aby taky taková zůstala. Nikdo by nechtěl baculatou hraběnku a majitelku společnosti. "Ale prosím tě," usmála jsem se a naložila jsem si dva kousky brokolice, dvě baby karotky, lžíci hrášku a lžíci kukuřice, trošku zelí a na závěr půlku kuřecího prsíčka na páře a nalila jsem si k tomu do sklenice pouze čistou vodu. Vzala jsem vidličku s nožem a začala jsem jíst zatímco jsem znechuceně a možná i trochu vyděšeně pozorovala flák masa, který si naložila ona. "Nemusíš se bát. Mám všech živin dostatek," usmála jsem se nervózně. Její porce mne znepokojovala. Snažila jsem se na ten talíř nedívat, ale nešlo to. "Jo. Šerm není nic pro mne," mluvila jsem trochu roboticky a pak jsem se odtrhla od jejího talíře a žvýkala jsem si svoji brokolici. Zrovna se objevil Caylus a pozdravil mne. "Dobrý večer," opětovala jsem mu jeho pozdrav. Je to sice prasák, co využívá dívky pro své potěšení, ale co nadělám. Jinak mi je jedno. Je to muž, ale i s takovými se musí prozatím nějak přežít. A když mu na to ty holky tak lehce skáčou. A kdo ví, třeba je to oboustranně výhodný obchod. Nikdy jsem to moc nezkoumala. Jakmile odešel od našeho stolu, mluvil na Aleca. Cože? Nevšimla jsem si, že ten skrček přišel. Když jsem se otočila, aby se přesvědčila spatřila jsem ho. A měl sebou další dva ze své koleje. Neměla jsem ráda ani jednoho. Ale to je u mne tak trochu běžné. Kromě těch jsem si však všimla jeho vlasů. Něco se ve mne hnulo. A můžu s klidem říci, že to nebyla ta brokolice. Ten.. smrad jeden.. Zavrčela jsem a zvedla jsem se. Došla jsem až ke Caylovi. Vůči těm ostatním jsem si pohrdavě odfrkla. Cítila jsem se tady jako tehdy v Německu u stánku s wursty. Z toho zápachu, tam mi bylo podobně nepříjemně jako tady. "Jestli máš něco v plánu s tímhle smradem," zašeptala jsem mu pro ostatní neslyšně a svůj pohled jsem zabodla do samotného smrada. "Tak se mnou počítej minimálně jako s publikem," vysvětlila jsem a věnovala jsem mu nekompromisní pohled. Trochu jsem se odtáhla a ruce jsem si založila na prsa. |
| |||
Alec, Sebastien, Caylus |
| |||
Prfektské koupelny, jídelna Acai, Regina, Alec „Na tom není špatného nic. Jen směle do toho.“ povzbudím jí, zatímco sbírám ze země pohozené kusy oblečení a soukám se do nich. Než z koupelny odejdeme, požádá mě, abych o Cassině deníku nikomu neříkal. Vlastně to není prosba. Oznamuje mi to. Dobrá tedy. Zadarmo to ale nebude. „Bude to naše malé, špinavé tajemství. Ale…“ podívám se na ní a varovně zvednu ukazováček na znamení, že jsem ještě neskončil. „Až se příště sejdeme, povíš mi, jak jsi pokročila. Taky jí nechej dodělat ten akt. Pak mi ho přineseš.“ obeznámím jí tentokrát já se svými podmínkami. Něco za něco, tak to prostě funguje. Každopádně jsem zvědavý, za jak dlouho jí Acai zvládne ulovit. Láska se holt musí rozdávat. „Tak se zatím měj, maličká.“ rozloučím se a umývárnu opustím. Ještě než se vydám do jídelny, odejdu na kolej převléct se do čistého a suchého oblečení. Zběžně také zkontroluji Páju, jestli zase někde nepodniká neohlášené výlety. Naštěstí je tam, kde má být. Alespoň, že tak. Jeho minulý útěk mi bohatě stačil. Při té vzpomínce se kysele zašklebím. Teprve poté se odeberu do velké síně. Nikam nespěchám. Vždy jsem měl na všechno času dost. Večeře stejnak bude na stolech minimálně další dvě hodiny a přestože mám jídlo rád, nehodlám kvůli němu splašeně běhat přes půlku hradu, jen abych přišel přesně na minutu a sekundu včas. Jakmile dorazím na místo, automaticky se usadím u zmijozelského stolu. Některé tu vůbec nevidím, třeba Sinestru, ale všimnu si Reginy a… co tu dělá slečna umělkyně? Že už by si našla jiný objekt zájmu? Pobaveně nad tím zakroutím hlavou. „Zdravím, Regino.“ kývnu ke své spolukolejnici. Ačkoliv byla Regina známá hlavně pro svou nevraživost vůči chlapcům, nic jsem proti ní neměl. Pocházela z čistokrevné a zároveň velmi vlivné rodiny, které patřilo mnoho kouzelnických společností. Za to jsem jí respektoval. Navzájem jsme se akceptovali a nejsem si vědom, že by mezi námi byly nějaké rozepře. Vlastně byla docela v pohodě, ale jenom do chvíle, než si ušpinila oblečení a nezačala řvát jak pominutá. No jo, ženský a jejich posedlost vzhledem.. Když už jsme u toho vzhledu, co za zjev to sedí támhle? Nevěřícně zírám na cosi modrého u havraspárského stolu. Moment, není to Shade? To mi nahrává do karet. Tohle je jedinečná možnost si vyřídit účty za včerejšek. To si vážně myslí, že jsem na to zapomněl? Žádnej mudlovskej šmejd mě nebude rušit při jídle svými homosexuálními choutkami. Vstanu, bezeslova se rozejdu ke stolu šprtů a usednu na volné místo vedle Aleca. „Alecu, ahoj. Jak se ti daří?“ s falešně přátelským úsměvem se s ním přivítám. Pak si prohlédnu jeho vlasy. Zblízka vypadaj ještě hůř než z dálky. „Tvůj nový účes je opravdu… osobitý.“ Nechutný. „Měl jsi se v létě dobře? Jak jsi využil volno?“ Tvoje mudlovsky strávené prázdniny mě absolutně nezajímají. „Proč jsi ještě nezačal jíst? Nechutná ti snad?“ Jen hezky jez, dlouho to v tobě nevydrží. „Vlastně jsem chtěl s tebou o něčem mluvit, ale tady je trochu rušno..“ Mávnu rukou ke dveřím, abych mu dal najevo, že bude lepší si pohovořit mimo Hlavní síň. Už jen proto, že vedle něj sedí klátič s přiteplenou Terminátorskou opicí, která mluví jednou za uherák. Jejich společnost vážně nepotřebuju. Vlastně ničí. Tohle si se Shadem zvládnu vyříkat sám. |
| |||
Velká síňTom a SebPokrčím rameny. "Mno, větší zodpovědnost. I když... když se na tebe všichni dívají skrze prsty, když jsi mudla, to taky není nejhezčí. Pro mě ale jsi a zůstaneš stále Tomášek, ať už máš příjmení jakékoliv... a vůbec, celé to zkoumání krve mi příjde jak z Třetí říše..." Znechuceně se otřesu. "Ještě vás můžou začít kontrolovaně křížit jak to dělají nekouzelníci zvířatům... U zvířat i lidí, je to špatné." |
| |||
Hřiště - Kolej - Sprchy - Velká síň Dylan Marks, Erika Claythorne, Gabriel Roux, Samantha Prewet, Rebecca Riel, Angela Silverin, James Rogers Jr. Když jsem zastavila, sletěla jsem níž a sledovala jsem, jestli je Dylan v pořádku. Přeci jen, nemuselo by to být úplně v pohodě. Ta rána až tak malá nebyla. Když jsem uvažovala nad tímhle a zaregistrovala jsem, že se mají měnit brankáři, tak jsem si vzpomněla na minulý rok, když jsem se rozmázla uprostřed hřiště. To bolelo. A jak už to tak bývá, historie se opakuje. Už bylo moc pozdě, abych holomkovi zkusila pomoci. A k tomu začalo pršet. Rozhodla jsem se tedy, že si ještě chvilku zalétám, když už ostatní odcházejí. Takový menší freestyle. Potom jsem dolétla až ke vchodu a běžela jsem na kolej. Na koleji jsem si nejdřív sundala většinu špinavého a vzala jsem si věci do sprchy. Zalezla jsem do sprch a snažila jsem se jen opláchnout, co nejrychleji. Potom jsem si na pokoji usušila vlasy, které se mi ještě trochu rozcuchaly. Jebu na to, snad se neposerou, když budu mít trochu vlhký a rozcuchaný vlasy, ne.. Řekla jsem si a oblékla jsem si uniformu. Vydala jsem se do síně. V síni jsem spatřil Eriku, jak si povídá s havraspárskými dvojčaty. Jen jsem se jejich směrem usmála a koukala jsem, kam jinam si sednout. Zmerčila jsem Jamese. A koukal se na Rebeccu. Že by se nám někdo zamiloval? Zazubila jsem se a přišla jsem k němu. Svůj zadek jsem položila vedle jeho a dala jsem mu mírný strkanec loktem. "Tak Rebecca, jo? Kvůli holomkovi Gabeovi se rozmázla na hřišti. Dala jsem mu za to pěstí. Bohužel není moc lehký cíl," řekla jsem ihned tiše. Zajímalo by mne, kde je Angie.. Uvažovala jsem. |
| |||
|
| |||
Cesta do velké síně ---> Velká síň Thomas, Alec Vydám se s nimi skrz chodby do velké síně. Nad Alecovou poznámkou jen zakroutím očima. Nesnáším ironii. Nad Thomasovou odpovědí mi nezbývá nic, než jen přikyvovat a souhlasit. Proto jsem to nikomu kromě Willa neřekl. Pořád a pořád se to bude řešit. Doufám že se to nerozkřikne. Raději bych byl dále ten nenápadný Havraspárský chlapec. '' Tuším to. A kdyby nebyl, tak je to nadmíru důvěryhodná kopie. Ale právě proto, po večeři půjdeme za Brumbálem. '' Pořád je tak nedůvěřivý. Nevím jestli to má za důsledek jeho minulost nebo paranoia. Nevím. Celkově jsem z událostí z uplynulé hodiny nějak rozhozený. '' Ale můžeš. '' Poplácal jsem Tommyho po zádech a vydal se k Havraspárskému stolu a následně se k němu i usadil. Naznačil jsem jim oběma, aby mně následovali. |
doba vygenerování stránky: 0.62992906570435 sekund