Chodby -> SpolečenkaZmrzlina a Škrtič"No, tebe ven brát už nebudu. Celá se klepeš." Vezmu zmoklou Mau zase do náruče a vypravil se s ní do společenky, abych to malé kotě zachránil, stejně jako jsem předtím zachránil to velké a šupinaté. Jakmile ale do Společenky dorazím, budu asi muset zachránit ještě třetí. Připadám si buď to jako hasič, nebo vychovatelka... Teda... na stromě nikdo neuvíznul a teď by to nešlo použít ani jako metafora, takže jsem spíš ta Vychovatelka.
Jen co ujdu pár kroků, všimnu si Toma jak se choulí v křesle. V úplně promáčeném a zakrváceném oblečení. Položím Mau zase na zem. "Tak běž do pelíšku, za chvilku příjdu." Popoženu jí a chvilku se za kotětem dívám. Vkřesle na protější straně sedí Seb... Vlastně nevím, jak se na něj může jen tak dívat jak se tady tak choulí, chudák... Když se na Seba ale zadívám pořádně, jeho výraz značí asi tu nejrizejší formu hněvu. V tomto stavu si ho tedy radši moc nevšímám krom toho, že ho tiše pozdravím a obrátím se k Tomasovi. Výčka má přivřená a tak v domnění že spí vytáhnu hůlku.
"Tergeo." Zašeptám, abych jej nevzbudil a pomalu nad ním přejíždím hůlkou, dokud kouzlo neodsaje z jeho oblečení všechnu krev, vodu a špínu. Pak na chvilku zmizím, abych se vrátil s přikrývkou, kterou na nej opatrně položím. Doufám že se nevzbudí... Asi by mě za podobnou věc zabil. Pomyslím si a rozhlédnu se po společence... přesněji k krbu.
"Čičí... Notáák, pojď sem, Tomík se vrátil." Pronesu k Ohnivému kotěti a pokud mi to dovolí (jako že asi jo, jelikož jsem na zvířátka MACHR! - neberte mi to... :'( jedna z mála věcí, ve kterých jsem dobrý), opatrně jej vezmu do rukou a odesu jej k Thomasovi, kde mu kotě položím na klín.
Asi jsem na pomáhání závyslý... Pomyslím si, když je dílo dokonáno... To by chtělo vyfotit. Jsou případy, ve kterých dokáže vypadat opravdu roztomile - tohle je jeden z nich. Vzácný toť okamžik. |