| |||
Chodby -> Venek před školouWillík pak RičíčíPromnu si bradu stále s profesionálním výrazem na tváři. "Hmm... Pokud to byl černoch a měl pletenou čepičku v žlutých, zelených a černých barvách, vím na 100% o co se jedná." Přiblížím si smínka k oku. "Jop, je to ono!" Zasměju se a strčím si je do kapsy. |
| |||
Ošetřovna - Kabinet Ettariel Darienn Renoire, Rubeus Hagrid, Rebecca Riel, Thomas Maxwell a další Pokynu všem studentům, kteří si mě všimnou, na pozdrav, než se zaměřím na příchozí Ettariel. Vyčkávám, než se postará o studentku, a pronesu: "Přišel jsem vás požádat o lektvar proti migréně." Zadívám se na ni a pohledem zaprosím, aby věc nerozmazávala a neptala se. |
| |||
Začnu se zase věnovat své kresbě. Ano, Gabriel se mi opravdu povedl! Ne umělecky, ale ta scénka! Potlouk vráží do hlavy, vyděšený pohled a pád k zemi. Jo, to se bude Mikovi líbit! Z kouzelnických „animovaných“ obrázků je vždycky celý pryč! A tenhle ocení určitě víc, než jak Acai chytá zlatonku. Škoda. Ale aspoň se pobaví, vždyť proto to dělám! Stránka se mi zavlní a já vzhlédnu k obloze. Páni, to se tak setmělo? A zatáhlo… Zvedal se vítr a tužka jezdila po papíře hůř a hůř. Trochu nakrčím ramena, aby mi tak nefičelo za krk. Letmo zaznamenám, jak se Acai snáší k zemi, když to mi dopadne na kresbu první kapka! Sakra! Během pár vteřinek dočmárám zbytek, strčím tužku do kapsy – další čtyři kapky už mi poznamenaly mé veledílo – a akorát když Acai procházela kolem mě, tak jsem zaklapla deníček. Zvednu k ní oči a ucuknou mi koutky. Snad k pozdravu, co já vím. Pak se k ní ale přichomýtne ten… Caylus! Zašklebím se. To si nemohla vybrat někoho lepšího? Někoho… já nevím, někoho, kdo neměl každou druhou v Bradavicích? Snažím se je nevnímat, bloček si strčím pod sáčko a přes něj se obejmu. Snad to trochu zmírní nápor deště, který se neúprosně blíží. Asi je čas jít. Radši… povzdechnu si trochu směrem k Acai a zvednu se. Nejsou ovšem tak daleko a mě málem znovu povalí do trávy Caylusova slova. „Prefektské koupelny, co ty na to?“ Dvě vteřiny zůstanu jako opařená. Rty se mi samy od sebe zkřiví do sarkastického šklebu. Pak trochu hrdě hodím hlavou, kdo ví, co mě hnalo k takovému pošetilému a dětinskému gestu, a rozeběhnu se skrze déšť do hradu. Snažila jsem se na nic nemyslet, jsem trochu zmatená sama ze sebe a tohle byla docela divná situace. Jsem z ní docela mimo, ale ten běh mi trochu pročistil hlavu. Aspoň že tak. Uvnitř hradu se oklepu, ze sáčka trochu vyždímu vodu. Rozhlédnu se po vstupní síni. Toho počasí je škoda, ráno bude všude mokro a bude se hůř běhat. Běh je stejně výborný vynález, člověku se hned zlepší nálada. Třeba jako po Dějinách čar a kouzel! Oklepu se. To je nuda na entou. Nuda a ještě k tomu s nudným pojednáním za úkol. Sakra! Já na zapomněla na to pojednání! A na nic nečekám a tryskem se rozeběhnu do knihovny. Tam se hezky zašiju mezi regály. Knihovna uklidňuje zase uvnitř, že? Je tam ticho, kolem knížky… Tak procházím uličkami, procházím knížku za knížkou… a nabírám zpátky trochu rozklepanou sebekontrolu. |
| |||
Chodby Alec '' No jak už jsem řekl. Nevím co to přesně je. Ale měla by to být teplomilná bylina co se dorůstá dvou až tří metrů. Semínka nenašel,.. prý mu je prodal mu je jeden milý stařík s dredy. '' '' Dobře, dobře.. jen jsem se zeptal. '' Nechápu ho... Soudě z jeho promnutí ramene a uhnutí pohledem zřejmě něco tají,.. nebo o tom jen nechce mluvit. I tak se ho musím zeptat.. '' A kdo je ten sebevrah šťastlivec se kterým budeš trénovat ? '' |
| |||
Les > pozemky > ošetřovnaHagrid, Romain a hlavně Thomas ,,Uvidíme co na to ta nová vošetřovatelka. Ale i mně a to nejsem žádnej zdravotník, je jasný, že tohle.." ukáže na tvou paži, ,,..bude potřebovat zašít." Zbytek cesty z lesa ven už přečkáte v tichosti. Hagridovi soudě dle tvého stavu a výrazu, že nejspíš nemáš chuť na velké povídání. Proto tě jen dál v případě nouze podpírá. Když se konečně vymotáte z lesa ven, uklidníš se úplně. Stále jsi ze všeho trochu v šoku, ale už jsi mimo nebezpečí. Hagrid si tvého obličeje všimne, ale raději nic neříká. Rozejde se s vámi rovnou přes pozemky ke vchodu do hradu. Lucernu a vše ostatní si do chýše odloží potom. Nejspíš chce mít skutečně potvrzené, že se na ošetřovnu dostaneš. Doteď vás ještě jakž takž před prudkým lijákem chránily koruny stromů, ale teď na vás nemilosrdně dopadají proudy vody. Na pozemcích sice nejste sami, sem tam kolem vás proběhne nějaký student, držící si sako nad hlavou, utíkajíc k hradu. Od famfrpálového hřiště utíkají další studenti. Naštěstí si vás nikdo nevšímá, všichni mají starost jen o to se dostat co nejdříve do sucha a tepla. Hagrid krok znatelně zrychlil, nezdá se sice, že by jemu déšť nějak zvlášť vadil, ale rozhodně by nebylo moudré, abyste tu ještě všichni prochladli. I přes to je však k tvému momentálnímu fyzickému i psychickému stavu ohleduplný a jde až za tebou. ,,Tak honem dovnitř." Řekne, když konečně dojdete ke vchodu. ,,Romaine, ty se můžeš vrátit na kolej. Já tady s Tomem na ošetřovnu zajdu." Skoro se už těšíš, jak si dáš s tetičkou Ettariel čaj a budeš mít trochu klidu. Jenže to jsi se spletl. Když se konečně objevíte před dveřmi ošetřovny, Hagrid si trochu odkašle a pak zaklepe. Nicméně nečeká na vyzvání a velkou rukou si sám otevře. ,,Ehm, dobrej." zachraptí na pozdrav a pozdraví všechny přítomné na ošetřovně. A že jich je tu víc než dost. Tak se zdá, že klidu si jen tak neužiješ. Dnes byl očividně na zranění velmi plodný den. ,,Vedu tady Thomase. On by.." Jemně tě popostrčí před sebe. ,,On by potřeboval to.. No. Víte co. Podívejte se mu na tu ruku, nevypadá to zrovna nejlíp." Trochu zmateně pohlédne na zdravotnici. ,,No tak já už radši půjdu." ještě než se otočí k východu, poplácá tě po zádech a věnuje ti milý úsměv. Takový úsměv, který ti říká, že už je vše dobré. ,,No a ty se drž." S tím se s vámi všemi rozloučí a zmizí za dveřmi, kde se pomalu rozejde do své chatrče. |
| |||
|
doba vygenerování stránky: 0.90655207633972 sekund