Nitrobrana

Rebecca + ostatní

Jen letmo vnímám, že si Rebecca sedá vedle mě. Sama jsem moc líná na to zvednout hlavu nebo vůbec pozdravit, takže jsem ráda, že si čmárá a neotravuje mě. Nic proti ní nemám, naopak je fajn.. ale já bych se nejradši zahrabala do postele a už nikdy z ní nevylezla.

Můj skoro spánek je ale přerušen příchodem profesora. Líně zvednu hlavu, abych neprovokovala. No.. pokud se mi před tím chtělo spát, tak teď jsem naprosto vzhůru. Ne jen kvůli tomu hluku, co nadšení spolužáci vytvářejí, když profesora horlivě zasypávají dotazy. Ale i obsáhlými odpověďmi. Moc.. moc informací najednou, nestíhám je zpracovávat. Trochu se leknu, když Becca spadne ze židle. Otočím se na ní a jen vyprsknu smíchy. Ale ovládnu se. Profesor vypadá, že se s ničím a nikým moc nesere a já bych nerada dostala nějaký trest nebo stržené body. Už tak jich mále žalostně málo.
"Cajk." odpovím jí šeptem a pak se dál věnuji výkladu. Nebo spíš diskuzi, co tu probíhá.

Na povel si sbalím věci a přesunu se k našemu hloučku. Dřepnu si na židli a sleduji plátno. V jeho mysli? Opravdu? To snad není jeho pravá vzpomínka.
"Doufám, že je aspoň jeden z vás trochu na strategie, protože pro mě je to španělská vesnice." pronesu do prázdna ke svému týmu. Upřímně mám pocit, že nemáme jedinou šanci, vzhledem k ostatním, ale snaha se cení.

Nitrobrana

Cor, Erika + ostatní

Cor byla jako vždy trochu mimo. Přešel jsem to pobaveným úsměvem. Pochopil jsem, že její výtvor na předešlé hodině byl spíše podprůměrný, ale sám jsem na tom nebyl o moc lépe.
Původně jsem jí chtěl ještě odpovědět, ale to už do třídy vešel profesor. Spolkl jsem připravenou větu a zaposlouchal se. Zajímavé.
Po chvilce jsem otevřel i sešit, abych si zapisoval poznámky z odpovědí na otázky spolužáků. Sám jsem se na žádnou nezeptal, protože mě buď nic nenapadlo, nebo ty otázky byly už položeny.

Se zamračeným výrazem si začnu uklízet věci, když nás profesor vyzve a čekám, kde se utvoří hlouček nebelvírských, abych se k nim mohl přidat. Nevadí mi týmová práce, ale ne všichni jsou tu týmoví hráči. Někteří mají problém komunikovat i s jedním člověkem.
Nicméně profesorův nápad se mi zamlouvá. Je to vynalézavé a hlavně nové. Kdo ví, kolik práce si s tím musel dát..
Nakonec jsem se zvedl, abych si židli přetáhl k naší skupince, když se začala tvořit a mimoděk zaslechnu poznámku Eriky.
"Myslím, že on by z toho měl mít větší strach, než my." zasměju se tiše a posadím se, abych viděl na tabuli.

Učebna G82
Jacqueline, Gabriel, Daniel, profesor, ostatní

Zašklebím se. “Jo koza, jo? Já ti dám! Přeci tě nenechám pomlouvat mě mně za zády,“ šťouchnu si do Jackie. “Navíc víš, jak jsem zvědavá,“ zazubím se naprosto nevinně. Pak si zkoumavě prohlédnu Gabriela. “Bratři jen z části?“ povytáhnu zvědavě jedno obočí. “A každý žijete na druhém konci světa? To se mi moc nezdá,“ zapochybuju nad jeho odpovědí. Jackie měla pravdu, je to holomek. A pořádnej. Má totiž sakra štěstí, že zrovna přišel profesor a uchránil ho před výslechem. Vytratím se tedy rychle na nejbližší volné místo. Já nic, já už tady dávno sedím, vůbec jsem nesedla na poslední chvíli! A do první lavice… ach jo, já se nenaučím chodit a sedat si včas.

Ještě, než dojde profesor až ke katedře, přisedne ke mně Daniel. “No jasně, pro tebe vždycky,“ zazubím se a ještě odtáhnu plácnuté učebnice na svoji půlku lavice, aby měl prostor. Nakloním se k němu, abych si s ním hezky popovídala, protože co se dá taky na hodině dělat jiného, že. Ale to už se Miettinen rozhodne povídat. A co hůř, zakázat nám povídat si mezi sebou! To snad není možný! Teda asi je, žádnej profesor nemá rád, když někdo vyrušuje, ale kdo má vydržet takovou dobu nemluvit? A on se rozhodne ještě strhávat body. Ach jo, to zavání dalším Snapem. To bude zábava... trochu otráveně si vytáhnu psací pomůcky a rozhodnu se dávat pozor. Aspoň chvíli, aby se neřeklo, že jo.

Ale nakonec se docela vyplatilo dávat pozor. Te předmět zní hrozně zajímavě. Číst myšlenky, bránit se proti čtení myšlenek, potlačovat emoce,… třeba bych se naučila soustředit! I když… pochybuju. Zdá se, že abych se mohla naučit ovládat svou mysl a soustředit se, musím se nejdřív soustředit. Což mě dostává do zamotaného kruhu bez konce. Výborně. Ale zkusím se snažit, třeba to ponese nějaké ovoce… A navíc, jak se dozvídám později, je to zvěromág! Takže nejen předmět, ale i učitel zní zajímavě! Taky bych chtěla být zvěromág. Představa, že bych se mohla proměnit ve vlka a běhat s Aranem po lese… ale asi bych se musela nejdřív začít líp učit… no… uvidíme…

Pak mě zaujme Isaacova otázka. Nejen, že bych mohla s Aranem běhat po lese, ale ještě bych mu mohla líp rozumět? To by bylo úžasné! Teda my si rozumíme výborně i beze slov, ale… bylo by to o malinko lepší. A tak napnutě čekám na profesorovu odpověď. A dost mě překvapí, že některé inteligentnější tvory je možné naučit nitrobranu. Vlk je inteligentní tvor, velmi inteligentní. A přijde mi naprosto fascinující, že by se dokázal něco takového naučit. A jak nás znám, naučil by se to mnohem dříve a lépe než já…

Z myšlenek mě vytrhne hlasitá rána. Trhnu sebou a otočím se za zvukem. Všimnu si, jak se Rebecca sbírá ze země a pobaveně mi ucuknout koutky. “To byla rána,“ ujede mi u toho. Naštěstí se to ztratí v nastálém ruchu uklízení lavic a přesouvání se do skupinek. Mrknu u toho po Danielovi. “Tak co na to říkáš? Předmět zní děsně zajímavě, ale asi to vyžaduje dost soustředění a přemýšlení…“ Pak se zvědavě dívám na to plátno a mám co dělat, abych se nezačala hlasitě smát. “Aneb hodím tě do vody a nauč se plavat sám,“ řeknu mu, protože je nejblíž. “To se mu jako máme nabourat do hlavy, když jsme to nikdy nedělali? To se zbláznil, ne?“ přejdu raději do šepotu.

Chodba - Učebna G82

Daniel, Kenji, Acai, Kayla a ostatní ve třídě

,,Také jsem zvědavá na nového profesora!“ Opáčila jsem Kenjimu. Pak se otočím na Daniela.
,,Nebezpečně? Mě přišel v pohodě. Asi mám trošku jiný odhad, co se týče lidí.“ Začnu se smát.

Když Kenji prohlásil, že odchází, přišlo mi to, jako rozumná myšlenka. Mrkla jsem na Dana, jestli taky nechce jít. Pak mi dojde, že jsem mu před tím neodpověděla.
,,Noh já taky nechodím s brožurkou po lese, ale dokáži poznat přísady, abych mohla experimentovat. Ty máš rád plavání a já ráda experimenty. Bohužel se mi ještě nenaskytl vhodný objekt, který by vydržel moje skvělé nápady.“ Uchechtnu se nad svou zlotřilou myšlenkou.
,, Nic ti tím ale nezaručuji. Když nepomůže to, že si k vám sednu, tak se vás můžu pokusit doučovat. Ale samozřejmě nikoho nebudu nutit. Bude to vaše volba.“ Zazubím se.


Pak mě ale chytl za ruku a začal mě táhnout do třídy. ,,Dneska je to všechno tak strašně rychlé. Člověk nestihne říct pomalu ani jednu větu a už je další hodina." Odfrknu si a následuji ho.
Když vejdu do třídy, sedám si vedle Acai. Vypadá, že chce spát, tak budu mít aspoň klídek na své kresbičky. Uculím se a začnu si vytahovat pomůcky.


Tento předmět máme letos poprvé, tak jsem zvědavá, jestli mě bude bavit nebo ne. Spíš bych brala, kdyby ano, jinak se zase budu nudit.
Tak.. Co budu kreslit dnes? Co třeba našeho nového profesora? Vážně působí děsivě. Dan měl pravdu.
No co už. Vytáhnu si tužku a papír. Takže začneme s obličejem. Mmm bude to složitější, než jsem si myslela. Nevidím přes ty dva, co sedí před námi! Takhle ten obrázek nebude mít smysl, když tam pan profesor nebude mít hlavu. V minulé učebně jsem měla daleko lepší rozhled! Začnu se naklánět na židli ze strany na stranu, abych viděla přes Wolfa a Kay. Pak se ovšem stane něco, s čím by asi nikdo nepočítal. Rána a pak.. ,,Sakra vážně?!“ Zakleji , když spadnu ze židle. Samozřejmě mi spadne můj načatý výtvor, a když se ho snažím sebrat, praštím se ještě hlavou o stůl.
Pak se podívám nevinným obličejem na Acai. ,,Promiň“ zašeptám jí. ,,Vím, že chceš spát. Tohle jsem neměla v plánu.“ Ujistím jí a začnu se rozhlížet, jestli mě nikdo neviděl. Ale bohužel někdy jsem až moc naivní, než abych si připustila, že to musel vidět a slyšet snad každý, kdo má v pořádku zrak a sluch.
Pak jsem se zvedla a sedla si zpět do lavice.

Zanedlouho na to nás pan profesor požádal, abychom si uklidili věci a rozdělili se do skupin podle kolejí. Okamžitě jsem si to namířila ke Kayle, protože byla nejblíž.
Takže vymýšlet strategii jo? To jsem zvědavá na co náš tým přijde! Začnu se přiblble usmívat, když se podívám na Aleca.

Nitrobrana

"Čas kvapí, milí studenti," přestanu se opírat o katedru a přejdu ke kufříku. "Připravil jsem si pro vás malou nitrozpyteckou výzvu. Pokud máte věci na lavici, ukliďte si je a tašky fo rukou. Nebudete nic potřebovat."
Vyčkám, než tak učiní, vytáhnu hůlku a zmenším lavice, aby nepřekážely. Vznesou se a poskládají se v rohu.
"Nyní se rozdělte do skupin podle kolejí a posaďte se tak, abyste viděli na tabuli, ale aby vás ostatní skupiny neslyšely, až se budete radit."
Než si posedají k sobě, otevřu kufřík z něhož se do vzduchu vznese bílé pevné plátno. Připevním ho na tabuli a na spánek si připnu drobný kovový snímač. Okamžitě přilne ke kůži. Vytvořit tohle zařízení, které by přeneslo mysl na plátno, trvalo celé měsíce, desítky pokusů a chyb. Přivřu oči a poklepu hůlkou na plátno. Objeví se černo a opalizující bludička. Matně osvětluje nejbližší kamenné okolí. Nachází se v jeskyni.
"Vítejte v mysli, studenti. Vaše kolejní týmy se nyní pokusí dostat na konec ke vzpomínce. Každá kolej má 4 minuty na vytvoření strategie a další 4 na její aplikaci. Mluvit bude jeden. Můžete začít, čas běží."

(Pozn.: V diskuzi si zvolte zástupce a jakkoli se dohodněte na strategii. Nejpozději zítra do diskuze napíšu kritéria, podle kterých si hodíte a sepíšete příspěvek.)

Tour de pozemky - návrat fialového uragánu!

Annie, Violet, Henry

Bee se mi rozvaluje v dlani, hází roztomilé pohledy a mě to nutí jen k úsměvu. A představa, že by vypadal jako dvouhlavé telátko nebo had… maličko se oklepu. Takhle jsi stejně nejhezčí! ujistím tvorečka v duchu a palcem ho jemně pohladím po hlavičce.

“Je… řekla bych až magické,“ přitakám Henrymu zvesela. A pak sleduji, jak Annie přeje k narozeninám. Já to sice maličko odbyla, ale zítra jim to vynahradím! Už mám i nápad na dárek! Tedy hlavně pro Ros, s Violet si nejsem jistá. Ale to se vyzkoumá!

Samozřejmě Bee není jediný, díky kterému se po tak dlouhé době usmívám. Protože ta příroda kolem a klid… to musí dostat snad každého! Les, jezero, samota… takové volno, že bych se snad i rozeběhla kupředu! Jako tamhle Violet! Už už jsem chtěla Henryho opravit, ale včas jsem si všimla Annina mrknutí. Tiše se zasměji. To bude ještě legrace…
“Třeba po ní chtěl pan profesor Snape zase nějaký lektvar, tak se šla místo nich projít ven. Slyšela jsem, že s nimi má hodně studentů potíže,“ řeknu vážně. “A prý s jeho škrabopisem. Ale to jsou třeba jen řeči.“

Konec vyvolávání, začátek G82

Zvonění.
A pak to všechno končí, několika nepovedenými kouzly. Budu se muset na vyvolání podívat dneska odpoledne, nemůžu si dovolit, aby mě chyby v takovémto předmětu zdržovaly. Uklidil jsem pracovní plochu od nevydařených pokusů a vydal se na další hodinu. Na Nicka dneska kašlu, dobývá Kaylu, jeho problém.
Očekávala mě nitroobrana, další hodina, ve které se budu muset soustředit, přitom bych chtěl mnohem raději dospat dnešní noc, v klidu, schovaný pod peřinou, polštářem a několika knihami. Příliš hezké vyhlídky. Do učebny jsem dorazil o něco později, než bych chtěl, takže jakákoliv možnost vybrat si solitérní flek padla.
‘Ne, ne, ne, ne, ne…’
Rozhlížel jsem se po svých spolužácích. Letošek je zřejmě ve znamení nových kantorů na polovinu hodin, ale i nových studentů, změna je život, ale ne všechny změny jsou životu prospěšné. Nakonec jsem si vybral volné místo vedle Izabelly, nebo jak se ta holka jmenovala, bylo to něco na I, kreslila si zrovna do bločku. Přešel jsem k volné židli a posadil se, nebudu ji rušit od tvůrčí činnosti, povytahoval jsem si patřičné pomůcky.
Jakmile mě nějakým způsobem vezme na vědomí:
“Omlouvám se, ale moc volných míst už tu nebylo. Jsem Aviv.”

Hodina

Nový učitel se mi líbil. A zvěromág. Jeho hodiny budu potřebovat. Hodně. Snad bude mít i doplňkovou výuku.
‘... Vždycky existuje riziko, že někoho takového potkáte a ten někdo bude silnější než vy...’
Musel jsem se usmát, jak moc mi ta věta připomněla vlastní rodiče, každý máme nějakého strašáka, to už tak bývá.

Nitrobrana

Barbara Snow, Isaac Meadows

Další zvednutá ruka, tentokrát ze Zmijozelu ohledně fóbií a jejich odstraňování. Každý se něčeho bojíme.
"Ano, lidská mysl je velice mocná, když něčeho chce dosáhnout. Záleží na tom, jak chcete s danou fóbií pracovat. Je třeba si uvědomit, že mnoho fóbií vychází z konkrétní vzpomínky. Je možné nechat zpytovaného na ni prostě zapomenout, upravit jeho mysl tak, jako by nikdy neexistovala. Osobně si však myslím, že tento způsob řešení je příliš násilný. Zapomněním můžete ovlivnit i další aspekty osobnosti.
Vhodnější je zvolit druhou náročnější možnost. Dám spíš konkrétní příklad řešení. Za nitrozpytcem přijde kouzelník, že by chtěl potlačit svůj strach z pavouků. Nitrozpytec souhlasí a ponoří se do mysli zpytovaného. Vyhledá příčinu arachnofóbie a zjistí, že zpytovaného kousl v dětství pavouk a bolest z rány odstartovala fóbii. Zapomnění by však bylo příliš riskantní, proto se zaměří na strach sám. Postupně arachnofóbii otupí na takovou úroveň, aby o ní zpytovaný věděl, ale aby nebyl ohrožen pud sebezáchovy. Představte si, že by nitrozpytec odstranil ten strach úplně a zpytovaný by se dostal před jedovatého pavouka. Pokud neponecháte alespoň respekt před daným tvorem, zpytovaný může ztratit opatrnost a pavouk mu může v sebeobraně ublížit.
Je to ovšem jedna z variant. Závisí na konkrétní fóbii a na přání zpytovaného. Osobně bych se do odstranění nepouštěl hned, ale po důkladném rozhovoru se zpytovaným, aby zvážil všechna pro i proti. Domluvili bychom se na možnostech řešení a teprve poté bych přešel k práci. Pokud by vás zajímalo řešení konkrétní fóbie a nechcete o tom mluvit před spolužáky, zastavte se za mnou. Probereme to v soukromí kabinetu."
Znovu se přihlásí Mrzimor se zájmem o zvířata.
"Váš dotaz souvisí s tím, na co se ptal váš havraspárský spolužák. Záleží na intenzitě a typu toho, co chcete potlačit, na situaci, kvůli které to děláte, a na době, po kterou to chcete potlačit. Jedno je třeba si uvědomit: nesmíte chtít potlačit své pudy a instinkty. Člověk je jimi obdařen z dobrého důvodu a úmyslné dlouhodo potlačení strachu, pudu sebezáchovy, hladu, žízně a podobných věcí může vést ke smrti.
V rámci krátkodobých možností mě napadá například rodinné setkání a nějaký nepříjemný příbuzný, proměna a riziko napadení nebo oddálení truchlení do soukromí. Nebo můžete dočasně potlačit hlad, žízeň, než dostanete možnost se najíst nebo napít.
Dlouhodobé zásahy jsou nebezpečné. Není dobré potlačovat emoce a city příliš dlouho a nedoporučuji vám to. Potlačíte nějakou vám nepříjemnou emoci a proměníte se v někoho, kým jste nechtěli být. Náhle nebudete schopni navázat citový kontakt či vztah, budete egocentrický, bezcitný, bezohledný nebo nebudete schopen soucitu, vřelosti a pochopení. Jak se k takové změně postaví vaše okolí? Přijme vaši proměnu, nebo se vztahy s vašimi milovanými naruší? Proto je lepší se s dlouhodobými city spíše smiřovat než je potlačovat.
K další otázce: zkušení nitrozpytci jsou nebezpeční, ale nemusíte se bát. Pokud byste se nesetkali s temným, ti dobří z nich by vám nic podobného bez vašeho vědomí neudělali. Navíc, proniknout do mysli někoho jiného není tak snadné. Slabší nitrozpytci potřebují k vpádu do cizí mysli kouzlo, ti silnější už ne, ale jsou vázáni na oční kontakt. Průnik do mysli někoho jiného navíc ovlivní fyzické tělo nitrozpytce a on mnohdy není schopen pohybu. Není schopen se bránit proti případným dalším útokům. Jsou i možnosti, jak byste mohl být obětí nitrozpytce, aniž by u vás mohl být fyzicky přítomen, ale k tomu potřebujete vybudovat pevné propojení myslí a takovou možnost vám dávají rituály. Je to náročné a komplikované, takže je jednodušší fyzická varianta.
Teď, jak se na vás dívám, bych se vám mohl dostat snadno do mysli, ale pokud byste uhnul pohledem, už mám situaci ztíženou a byl bych nucen vytáhnout hůlku. Situace by pro vás byla tak jako tak nebezpečná. Budete se soustředit na to, abyste mi nepohlédl do očí, a přestanete dávat pozor na jiné věci. Proto je třeba zapracovat na vlastní nitrobraně, i kdybyste nikdy nenarazili na nepřítele, který by se vám pokusil dostat do mysli. Vždycky existuje riziko, že někoho takového potkáte a ten někdo bude silnější než vy.
Ano, nitrozpyt vás vždycky ovlivní, pokud ho používáte často, proto musíte mít pečlivě vystavěnou nitrobranu, abyste se ochránil. Nesníží se vaše inteligence, ale ať už chcete nebo ne, zahlcujete sebe sama myšlenkami jiných. Pokud nejste šílený, bez důkladného očištění vlastní mysli byste nakonec ztratil sebe sama pod náporem jiných. I to je důvod, proč je nitrozpytců, kteří by pomáhali ostatním, málo. Nějakou dobu to vydržíte, ale soustavné pronikání do mysli ostatních vás časem i přes očištění citově a emočně vyčerpá a vy vyhoříte mnohem hůř a na mnohem delší dobu, než kdybyste s lidmi jen mluvili a oni se snažili změnu sami. Téměř nikdo není ochoten se pro jiné obětovat takto hluboce."

G82 - Nitroobrana a Nitrozpyt

spolužáci a profesor

Některé věci mi prostě nemohou ujít. Třeba Romainova reakce na Gabrielova slova. Bratři možná, ale v lásce se nejspíš tolik nemají... Nic mi do toho ovšem nebylo, a tak jsem jen s lehkou obavou, která se navenek neprojevila, sledovala Romainovo napětí, než on sám promluvil. Vzápětí přišlo jakési broukání od mého souseda. Ruština? Překvapeně jsem se po něm ohlédla, ale hned jsem se zase obrátila pryč. Stále jsem měla z pohledu na jeho osobu podivný pocit a nehodlala jsem ho přivolávat častěji, než bylo nutné. Stačí, že vedle něho musím sedět... Lehce jsem se ošila, zhluboka se nadechla a snažila se najít ztracený klid. Abych se lépe zaměstnala, zkusila jsem si raději psát poznámky.

Profesor ovšem Gabrielovo broukání nepřehlédl. Byla jsem zvědavá, co na to můj soused, a po očku jsem ho sledovala. Mlčen a rychlejší byla Jackie. Znovu jsem zabořila pohled do lavice, znovu jsem protočila panenky nad její otázkou. Asi bych se šla nejdřív prolétnout na koštěti, než bych se takto zeptala. Moji spolužáci samozřejmě vědí, jaký vztah jsem k létání měla. Pozitivní nebyl.
Odpověď profesora mě však překvapila. Lze potlačit vzpomínky? Nepříjemné vzpomínky z dětství? Mé překvapení se konečně na tváři projevilo. Některé bych opravdu chtěla zapomenout. Nadobro. Ale některé... Bych ještě naposledy chtěla vyvolat. I za cenu toho utrpení... Natolik jsem se pohroužila do svých myšlenek, že jsem jen zírala před sebe a tužkou poklepávala mezi prsty. Byl to sice tichý zvuk, ale stále zvuk. Neustále se opakující, dotěrný. Jenže nic z toho jsem nevnímala, stejně jako mimo mě šly další otázky i profesorovy odpovědi.

Nitrobrana na G82ce

Profesor Miettinen, Reece Sheehan

Naslouchal jsem panu profesorovi Miettinenovi a po celou dobu jeho odpovědi na dotaz před tím mým jsem přemýšlel, co se Reecovi honilo hlavou, když vznesl zrovna takový dotaz. Snad ho nenapadlo, že by mohl měnit svoji osobnost, že ne? Po včerejšku si nemyslím, že bych na něj měl zrovna já cokoliv namítat, ale pokud měl něco takového v hlavě, tak by na to už jen díky vysvětlení pana profesora měl zapomenout. Zívnul jsem si. Myslel jsem, že dnes už tak unavený nebudu, ale ta změna režimu je evidentně problematičtější, než jsem si myslel. Když se pan profesor Miettinen přesunul k mému dotazu, tak jsem nestačil žasnout, jak plynule vykládal. Ten chlap je celkem bedna. Bedna v dobrém obalu.
Pomyslel jsem si, sklonil jsem hlavu a nenápadně se uculil. Jakmile domluvil, tak jsem ji zase zvedl a rozpačitě jsem přemýšlel. Vlastně jsem vůbec nevěděl, jaké obory jsem měl na mysli a doufal jsem, že ho něco napadne a odvykládá to. Začal jsem si v hlavě formovat myšlenku. "Eh.. no.."
Nevěděl jsem, co mu mám říci. Mluvil o nějaké spojitosti se zvěromagií. ".. říkal jste, že u zvěromágství vám to pomáhá potlačit některé nebezpečné faktory. Napadají vás jiné případy, kdy je využít tuto techniku na místě? "
Vzápětí mne napadl další dotaz. "A když už jsem v tom.. jestli se tedy mohu zeptat ohledně nitrozpytu.. je možné, že ho někteří kouzelníci používají na potkání? Jak je tomu případně u vás? Ovlivňuje to nějak mentální, či fyzický stav uživatele?"
Zatvářil jsem se přehnaně profesionálně a dělal jsem, že jsem u vymýšlení tak komplikované odpovědi nevypustil celou svou duši. Právě jsem nedomyšlenou otázku zakecal složitější otázkou, o které ani nevím, jestli byla na místě.