| |||
Nitrobrana na G82ceProfesor Miettinen, Alec Shade Když profesor Miettinen pohlédnul mým směrem a začal na mne mluvit, tak jsem se nutno přiznat docela leknul. Nevěděl jsem, co mu mám na to říci. Jen jsem chtěl uklidnit Aleca, ale on to evidentně slyšel. Nevím, jestli mi snad i zřetelně rozuměl, ale nevěděl jsem, co mu na to mám odpovědět. Sklonil jsem tedy hlavu a lehnul jsem si na lavici jako by jeho otázka nebyla podnícena mým šepotem. Pak mne však v hlavě napadla otázka. Přihlásil jsem se tedy svižně a položil jsem profesorovi Miettinenovi otázku. "Chtěl bych se zeptat, jestli lze principy nitrobrany a nitrozpytu použít i na zvířata? Případně za jakých okolností a jestli to souvisí nějak s okruhy jiných oborů?" Tázavě jsem se zatvářil. |
| |||
Pozemky Ettariel, Rosalie, Violet „K nevíře, co všechno se na území téhle školy najde.“ zakroutím nad tím hlavou. Tohle mě asi nikdy nepřestane udivovat. Jak v mudlovském, tak i kouzelnickém světě existovali dosud neobjevené druhy živočichů a tohle byl jeden z nich. „Je zázrak, že říká vůbec něco. Běžné víly nemluví vůbec, umí se jen smát.“ vysvětlím a pozoruji tu malou potvůrku v Etině dlani. Nechci ho moc děsit, takže se k nim raději moc nepřibližuju. „Přesně tak, je vysoce pravděpodobné, že je to kříženec. Nedivil bych se tomu, dneska už je možné všechno od dvouhlavého telete až po hada.“ dodám a rozejdu se za dámami na pozemky. Ettariel se tu dle všeho opravdu líbí, což dokazuje její úsměv. „Vskutku okouzlující místo, že?“ podívám se na Ety, to už mi ale Rosalie podává narozeninovou pozvánku od Violet. Trochu překvapeně si jí vezmu, ale ještě než se na ní podívám, natahnu k Ros ruku. „Pak mi tedy dovolte, abych vám dodatečně popřál vše nejlepší. Na oslavu dorazím rád.“ usměju se a skloním hlavu k pozvánce, abych si ji mohl pořádně prohlédnout. (PJky dodatečně poslaly, takže naštěstí vím jak vypadá) „V kolik hodin mohu přijít?“ zeptám se, jelikož nikde nevidím žádný časový údaj. Co mě ale zaujme na první pohled je spousta obrázků a upozornění na velký dort. „Když už jsme u toho, kde má slečna Violet kabinet?“ položím další otázku, která mi tak trochu vrtá hlavou. Rád bych se vyhnul bloudění a pozdním příchodům. Teprve teď si všimnu drobné postavy s poněkud netradiční barvou vlasů, jak kráčí po pozemcích nedaleko od nás. Jako první mě napadne, že je to nějaká studentka, která se poflakuje. Že bychom někoho načapali přímo při činu? „Neměli by mít teď studenti hodinu?“ podívám se na Rosalii. Dotyčná je zatím daleko na to, abych si uvědomil, že na hábitu nemá svůj kolejní znak a že se ve skutečnosti jedná o profesorku. |
| |||
G82 - Nitrobrana Profesor, Romain Po menší odmlce mne profesor vyvolal. Jakmile jsem mu sdělila svou otázku, tak nad odpovědí jinak zvlášť nepřemýšlel. Nejdříve ocenil moji odvahu položit takovou otázku. Spíš, než odvaha, tak asi zvědavost, ale polichocena jsem se cítila každopádně. Byl to trochu trik. Myslím, že každý, kdo má tyto schopnosti, to v tomhle ohledu někdy využil. Ať už to bylo sebemenší využití. Tenhle prófa však vysvětlil spoustu případů, kdy to musel využít. Samozřejmě nepopsal doslovně situaci, protože by tím prozradil informace o svém osobním životě. I souvislost se zvěromagií mi přišla celkem zajímavá. S jeho odpovědí jsem byla spokojená a na oplátku jsem oceňovala, že mi normálně odpověděl. Neměla jsem však zájem mu tuto informaci sdělovat. Docela mne zaujala představa, jak se kantor přeměňuje na zvíře a usmála jsem se. Přišlo mi, jakoby se část té počáteční přísnosti rozplynula. Tím i můj odpor k němu. Asi to byl jen dojem, ale mne to uklidnilo. "Vaše odpověď je vskutku dostačující," ujistila jsem ho jen a opřela jsem si záda o židli. Nenapadla mne již žádná otázka, která by nějak nerýpala do profesorova soukromí, takže jsem si jen v hlavě tiše pobrukovala a kývala u toho hlavou. Chtěla bych si s někým pokecat, ale tenhle profesor by si to asi líbit nenechal. Což je pro i proti. Povzdechla jsem si a pozorovala jsem Romaina zkoumavě. |
| |||
Nitrobrana Santeri Miettinen Napjatě naslouchám nejen ostatním, ale hlavně profesorovi. Jeho umění mé podivně fascinuje a bere mi dech. Když jsou s myslí možná taková kouzla, jak moc by bylo možné změnit sebe sama? Mohl bych ztratit stud? Mohl bych získat odvahu? |
| |||
Nitrobrana Gabriel Roux, Jaqueline Monroe, Isaac Meadows Chlapec mlčí, proto obrátím pozornost na hlásící se dívku a vyvolám ji. |
| |||
Z N62ky na G82kuhlavně Profesorka Kearney, Profesor Miettinen a Alec Shade Docela mne zamrzelo, že naše kolej jede s body tak pomalu, ale hold asi nejsme zrovna nejschopnější. Některé nějaké body možná nezajímají, ale když jsme jediná kolej tak pozadu, není to zrovna nejlepší pocit, co ze sebe mám. Po přidělení bodů jednotlivým kolejím si profesorka vyžádala, abychom my mrzimorští ještě zůstali a počkali na to, co nám chce sdělit. V podstatě nám jakožto vedoucí naší koleje vysvětlila pravidla, která známe a pohrozila nám, abychom je dodržovali. O bodech se též zmínila. Je pravda, že bychom možná mohli být lepší v neporušování pravidel, než ostatní.. i když. Přejel jsem některé ze svých kolejních kolegů pohledem. Následně nás profesorka rozpustila. Prošel jsem dveřmi do další učebny. Byla velmi kreativně.. nevím jestli bych měl říci vyzdobená, ale zajímavé to bylo. Ne každému by to však mohlo přijít v pořádku. Posadil jsem se do lavice více dozadu, opřel jsem opět svůj obraz o lavici a vytáhnul jsem si psací pomůcky. Položil jsem si hlavu na lavici. Mezitím si ke mně přisednul Alec, který stejně jako pár dalších působil rozruch. Zívnul jsem si, když tu se ve dveřích objevil profesor. Možná, že se snažil vyvolat respekt, ale na mne působil jako celkem příjemný člověk. Asi díky mé současné náladě, nebo si ho jen v hlavě idealizuju. Alec byl asi stále trochu mimo z té dračí lebky. "Neboj, určitě to vzali z nějakého draka, který už to měl za sebou z úplně jiného důvodu." Špitnul jsem. Neumím uklidňovat lidi, ale snad mu to trochu pomohlo. Když tak přemýšlím, tak Alec je celkem výrazná osobnost. To já umím být taky, ale nerad při tom sděluju své osobní pohnutky. Proto občas dělám hlouposti, kterýma to zakrývám. Sice jsem se na tuhle hodinu těšil, ale jelikož je poslední, moje pozornost se udržovala značně těžce. |
| |||
N62 ti ve třídě, Nick, Rhiannon Kearney Rozhlédla jsem se po třídě. Výsledek spousty lidí byl mnohem lepší než ten můj. Otráveně jsem šťouchla do rozplizlé kuličky/loužičky a ta před mojí hůlkou okamžitě jakoby vyděšeně ustupovala. Trochu mi to zase zvedlo náladu. Zapsala jsem si pár dalších poznámek. Na první pokus to nebylo špatné? Bylo to špatné. Dokonce hodně špatné. Tentokrát se mi to musí povést. Pokusila jsem se uklidnit a pořádně se soustředit, přesně jak říkala profesorka, zatímco na tabuli přepisovala to kouzlo. Pozorně jsem sledovala, když ho předváděla znovu. Možná je chyba v tom, že jsem si představovala modrou kuličku? Všichni přece dělají červenou... Nick začal kouzlit jako první, tak jsem se dívala. Vypadal, že na podruhé se chce překonat, ale výsledek byl úplně stejný jako předtím. Ušklíbla jsem se. Určitě se mi to povede lépe než jemu. Musí! Pobaveně jsem se ušklíbla, když svůj výtvor okamžitě zlikvidoval a praštil hlavou o lavici. Raději jsem to nekomentovala. Zkusila jsem to sama, byla jsem přesvědčená, že tentokrát se mi to prostě musí povést. Zhluboka jsem se nadechla, uklidnila se a tentokrát jsem si poctivě představovala červenou kuličku. "Sphaera rulitus!" (43) Já se přeřekla?! Vážně jsem se právě přeřekla? To snad ani neni možný! Okamžitě naštvaně zlikviduju červenou louži jako předtím Nick a po jeho vzoru sebou plácnu na lavici. Raději se nekomentuju. V poloze ležmo na lavici jsem si napsala pár dalších poznámek ohledně "vyvolávání x kopírování" a dalších věcí, na které se ptali spolužáci. Některé ty dotazy byly vážně dobré. Když profesorka rozdala body, zase jsem otrávěně zamračila. Jsme třetí... Hodina konečně skončila a já si posbírala své věci, abych se mohla přesunout na tu další. Nick se na mě usmál a šel špehovat Lupina, který právě přišel do třídy a něco řešil s profesorkou a ostatními. Pokrčila jsem rameny a vydala se na další hodinu. *** G82 ti ve třídě, Santeri Miettinen Další nový profesor. A vypadal i docela hezký... líně jsem uvažovala, zatímco jsem si sedala do volné lavice. Už jenom tahle hodina a jsme volní... Musím zajít za madame Hoochovou kvůli famfrpálu, včera jsem to nestihla... Taky se musím zapsat do kroužků... Vyndala jsem si pomůcky z tašky a tašku postavila vedle lavice. Zazvonilo a přesně v ten moment do třídy vstoupil profesor. Následovalo klasické představování, podobně jako s ostatními novými vyučujícími. Trochu hodně mi ale připomínal Snapea, tím svým přístupem a tím, jak si hned začal upevňovat autoritu. Docela mě vyděsila představa migrén, únavy a nespavosti. To zní ještě hůř, než představa špatné známky. Odejít jsem ale nechtěla. Vypadalo to zajímavě a potenciálně užitečně. Navíc, pokud se chci stát zvěromágem, musím nějak zvládat duševní disciplínu, ne? Dotazy jsem neměla. |
| |||
G82 - Nitroobrana Angela, Romain, Gabriel, Erika, profesor To, že se mi zdálo něco pěkného, byla pravda. Můj bože, vždyť jsem tu nádheru v tom turnaji absolutně rozmázla! Čímž jsem jí asi svojí představivostí dost ubrala, protože Myra může být všelijaká, ale rozhodně není slabý protivník. Když nás táta o prázdninách nutí se proti sobě postavit v soubojích, tak jsme si vlastně velmi rovné a podobné. Na to jak se obvykle hašteříme. Náš vztah je založen na rivalitě. Mohlo to dopadnout hůř. Znovu jsem svoji pozornost reagovala jsem směrem k Angie. "Něco takového to bylo.." ucedila jsem mezi zuby už docela klidná a začala jsem s šeptáním k Romainovi. Ten mi odpověděl stručně, ale jasně. Neměla jsem moc náladu se v tom více rýpat, ačkoliv mi zrovna v pořádku nepřišel. Ale ten mi nikdy nepřišel zrovna v pohodě. Vzápětí, když jsem očekávala odpověď na jeho další otázku, tak se mi jí dostálo z jiného směru. A také mi rovnou poklepal na rameno. Cukla jsem sebou. Byl to holomek přímo za mnou, o kterém jsem se také bavila. Nebyla jsem jediná překvapená, protože jsem Romaina stále pozorovala, tak jsem viděla, že ho to také asi při nejmenším udivilo. Holomek mohl být rád, že jsem nereagovala víc prudce, protože kdybych zrovna byla o trochu napjatější, tak bych mu nedopatřením i jednu natáhla. Otočila jsem se a věnovala mu letmý úsměv. Chtěla jsem odpovědět, ale povšimla jsem si přibližujícího se zdroje smíchu, Eriky. Vlítla nám do konverzace a já jsem tudíž neměla úplně příležitost klidně odpovědět holomkovi. Zarazilo mne však, že jsou tihle dva zrovna bratři, to ano. Nevím, co mezi nimi je, ale zatím mi nepřipadají moc blízcí. Možná, že bych se na to Romaina zeptala, ale nechtěla jsem se vrtat v něčem, po čem mi vlastně nic není. "Tahle smějící se koza je Erika a já se jmenuji Jacqueline. Obě z Nebelvíru" odfrkla jsem si mírně, abych zdůraznila, jak mne Erika nejdříve vyrušila. Stále jsem se však ještě mírně usmívala. Schválně přehnaně křečovitě jsem holomkovi mrkla nazpátek. Všimla jsem si, že Angie jako vždy přestala reagovat. Měla bych s ní o víkendu někam zajít a popovídat si zase. Asi bych mluvila hlavně já, ale určitě bych se dozvěděla i něco od ní. Už jsem se otáčela, když jsem si vyslechla Danielovu poznámku. Nebrala jsem si ji nijak zvlášť osobně. "Ani nevíš jak!" odsekla jsem a zazubila se. To už však začínala hodina a přišel náš nový profesor. Věnovala jsem pozornost celému jeho proslovu. Získal si moji pozornost, ale nutno dodat, že mne na něm něco štvalo. Sama jsem ještě nechápala o co se přesně jednalo. O to smíšenější pocity jsem měla, když Romain vznesl svůj dotaz. Kdyby tady seděl někdo jiný, asi bych se pokusila už začít konverzaci. Tak by to alespoň bylo obvykle, ale zdá se, že tenhle prófa slyší i jehlu spadnout na zem, protože zareagoval na Gabriela a to jsem ani nevěděla, že něco říkal. Vyžadovala jsem nějaký kontakt a tak mi nezbývalo, než vymyslet nějaký dotaz. Přihlásila jsem. "A jaké máte s těmito praktikami zkušenosti vy, profesore? Už jste sám na sobě něco takového musel provést, nebo je to u vás třeba poměrně časté?" zeptala jsem se na trošku osobnější věc. Co si o tom pomyslí ostatní mi bylo jedno. |
| |||
Nitrozpyt v G82Kenji, Erika, Becky, profesor ,,Já se mám taky fajn." Zazubím se na ni. Mám se někdy jinak? Vlastně ani o hodině lektvarů při drhnutí kotlíků, mě špatná nálada nepřešla. Při zmínce se čtením o rostlinkách se jen zaksichtím. |
| |||
Nitrobrana Romain Roux, Gabriel Roux Dívám se ně, když se jeden ze studentů přihlásí. Podle seznamu a přízvuku tipuji na Rouxe. Vyvolám ho a naslouchám jeho dotazu. Zatímco mluví, prohlížím si ho od hlavy až k patě. Vypadá čímsi napjatý, jako by všechno vpředu bylo dobré a ti za jeho zády byli nepřáteli. Usměju se. Čekal jsem něco takového. Vždycky to je něco takového. |
doba vygenerování stránky: 1.1392569541931 sekund