| |||
Učebna N62 Základy vyvolávání ○ Alexandra Scottmayers ○ Rhiannon Kearney 'Katherine?!' v hlavě vypukl chaos, není možné, abych se takto ošklivě spletl. Hlavou se mi začaly rapidní rychlostí promítat veškeré události dnešního i včerejšího dne. Znovu jsem seřazoval všechny studenty naší třídy. 'Přestoupil k nám Gabriel a Izabell. Jaká Katherine?!' Znovu se nechápavě rozhlédnu po třídě. Chvíli znovu přemýšlím a najednou dostanu pořádnou psychickou ránu. 'Mrcha...' Přes ten její dokonalý herecký výkon bych tomu za jiných okolností uvěřil. Jen bychom nemohli být ve třídě, kde si naštěstí všimnu, kdo chybí. Zamračím se a poté nahodím dosti nevraživý pohled. Se sarkastickým tónem na ni zareaguji. „Prokop Žalud, těší mě.“ 'Určitě se baví... Já se vůbec nebavím!' Sem tam mi zakulhá očko a znovu ji kontroluji. 'Čtyři roky a stále nechápu, co se ji tou hlavou honí...' Když začala kouzlit, otevřel jsem zápisník, kde byl nákres její hůlky u jejího jména. 'Jasný důkaz...!!!' Znepokojeně poklepu prsty do lavice. A sleduje ji, jak čaruje. Schovám tvář do dlaní nad jejím přístupem ke kouzlení. 'To zapomněla kouzelnou formuli?! Proč se vůbec zasekla?' Zmaten přemýšlením nad takovou kravinou jsem vytáhl hůlku a natáhl ji před sebe. Má vůbec nějaký systém v toku svých myšlenek?! Tak nějak myšlenkami jinde jsem zvolal kouzlo... „Sphaera rutilus...“(47%) |
| |||
Zase kuličky... N62 KaylaBože... už zase kuličky? Nápad s kávou byl skvělý, ale ihned zavrhnutý. Naklonil jsem se ke své sousedce a řekl jí tak, aby mě slyšela jen ona. "Taky bych si dal kafe" a pak jsem se znovu podíval směrem k profesorce. Odpověď na Alecovu otázku jsem dával pozor, ale i jeho pokus byl marný. Jak se mu asi vedlo s úklidem? Vypadá to, že tam nakonec neuklízel sám. Každopádně jsme dostali úkol a nebylo by slušné hned první hodinu profesorku neposlouchat. Vytáhl jsem tedy hůlku a a podíval se, jak to jde ostatním. Ne že by na tom nějak záleželo. Je to první hodina, profesorka za to možná ani nebude rozdávat body, ale za zkoušku nic nedám. Bez většího úsilí a jen s lehkým držením hůlky jsem vyslovil 'Sphaera rutilus' (43), ale nejspíš jsem udělal celkově vše špatně. Zakšklebil jsem se na své dílo ať už bylo jakékoliv, opřel se loktem o stůl a podepřel si bradu rukou. Tak co dál? |
| |||
Příjezd do Bradavic Prázdniny byly poněkud hektické. Minimálně pro mě ano. Několik měsíců jsem strávil na dračí farmě, kde potřebovali pomoc se samičkou Hybridského černého draka. Jako vajíčko byla zabavena překupníkům a majitel farmy pan Alejandro Ewing chtěl mít jistotu, že je mládě v pořádku. A tak jsem si udělal malý výlet do Španělska, který se protáhl natolik, že jsem nestihl zahájení nového školního roku. Po příjezdu do Bradavic jsem nejprve zašel za ředitelem oznámit svůj návrat. Byl rád, že mě vidí a ujistil mne, že mohu stejně jako před odcestováním do zahraničí vyučovat péči o kouzelné tvory. Víc jsem vědět nepotřeboval. Měl jsem zpátky svůj oblíbený předmět a to mi ke spokojenosti stačilo. Teď už jen stačilo přemístit zavazadla do kabinetu. Nemohl jsem se dočkat, až vybalím a dopřeju si šálek kávy. V poklidu jsem se i s bagáží vydal ke svému kabinetu. U mé pravé nohy poslušně kráčelo velké huňaté zvíře. Bernardýn. Poněkud netradiční mazlíček, když bereme v potaz, že jediný, kdo měl na škole psa jsem byl já a Hagrid. Vlastnictví Luny se ukázalo jako velice prospěšné. Používal jsem jí při některých svých hodinách a zároveň fungovala jako terapie pro studenty. Ti přicházeli do mého kabinetu jen proto, aby mohli tuhle slintající potvoru podrbat a ona si to pochopitelně nechávala celou dobu líbit. Prostě psina. Dál kráčím po chodbě, když v tom za sebou uslyším hlas. Automaticky se otočím. Spatřím studentku z Nebelvíru. „Pane profesore, pomozte mi prosím, s mým kocourkem je něco v nepořádku.“ Zakvílí. V očích se jí lesknou slzy. „Tak se na to podíváme. Co se mu přesně stalo?“ „Nejeví o nic zájem.“ Do náruče mi vrazí škaredou obtloustlou kočku, která na mě třeští velikánské oči. „Už ani neloví myši.“ Bodejť by něco lovil, když byl tak tlustý. To zvíře se muselo spíš kutálet, než chodit. Nemělo důvod se zajímat o své okolí. „Je obézní. Potřebuje víc pohybu a jeho stravovací návyky by se měly okamžitě změnit.“ vysvětlím. Překvapovalo mě, že někteří studenti nechápali, že se zvíře nesmí překrmovat. Nebyl to žádný odpadkový koš, do kterého se hází zbytky. Nezapomenu žačku poučit o tom, co by se s jejím mazlíčkem mohlo stát, kdyby se rozhodla mými radami neřídit. Vypadá ještě zděšeněji než předtím. Pokusím se jí uklidnit a dát posledních několik dobrých rad. Pak jí kočku vrátím, nechám odejít a sám zmizím za dveřmi kabinetu. |
| |||
Základy vyvolávania Wolfííík ^^, vedúca Ešte potichu pohmkávajúca si čakám, kedy Sin prinesie svoju vznešenú zadnicu do triedy a dohodnem sa s ňou dnes na nejakom stretku. Ani nečakám, že by si vedľa mňa sadol niekto z príchodzích, a preto keď ku mne hačne Witt-Witt, hmkanie ustanie od prekvapenia.
... keď si niečo uvedomím. |
| |||
Základy vyvolávání |
| |||
Zbytek přeměňování - Základy vyvoláváníVšichni hlavně Kenji a Bára McGonaggalová mě pokárá, to se dalo čekat. Zmlknu a otočím hlavu zpět k práci. Jenže zrovna když jsem okoukával Kenjiho duhovou kuličku ozvala se rána a já cítil, jak na mě něco s plesknutím přilétlo. Nechápavě si fialový sliz prohlížím. Není potřeba zjišťovat, co se děje a komu se co povedlo, protože zazní Alecovo jméno. No jistě. Kdo jiný. Není to naštvaná myšlenka. Spíš se cítím pobaveně, protože mám co házet po japoncích. Mezitím, co ve třídě zavládl chaos a Regina předvádí svůj úchvatný hlas, smetu do dlaně sliz z lavice, vstanu, dojdu ke Kenjiho lavici a plesknu mu to do obličeje. Pobaveně se rozchechtám a začnu tvarovat další kuličku. Tentokrát ze slizu na zemi. Nestačím ji však hodit, protože profesorka zábavu rázně utne a pošle nás zpět do lavic. Vytáhnu opatlanou hůlku a rychle s ní švihnu, abych z ní shodil onen sliz, co se na ní tak krásně držel. Namířím hůlku na sebe a pronesu Tergeo. |
| |||
Hodina na N62 Profesorka, Will Jen jsem kývl, když profesorka odpověděla. |
doba vygenerování stránky: 0.90753412246704 sekund