| |||
Třída E215 -> třída N62 – Základy vyvolávání Body pro Nebelvír? Výborně, to se vždycky hodí. A zdá se, že jsme ani nebyli nejhorší, když jich máme víc než Havraspár a Mrzimor. Jen ten Zmijozel je lepší. Teda… on je vždycky nejlepší. Pcpšphe. Není to fér, musej bejt tak děsně chytrý a musej mít tolik štěstí? Jsou nejlepší asi ve všem. A namyšlený. Většinou… Začnu si balit věci, popřeji paní profesorce krásný zbytek dne a vydám se na hodinu. Není moc času, tak se nezdržuji rozhovorem s Wolframem, zeptám se ho až po vyučování, až bude víc času. Tentokrát jsem přišla včas. Po dlouhé době. Vlastně dneska poprvé… A vyplatilo se, bylo ještě místo celkem vzadu. Sednu si do druhé lavice odzadu k oknu, abych se mohla klidně dívat z okna, kdyby mě to nebavilo. Ale vzhledem k blížícím se NKÚ se rozhodnu dávat spíše pozor. Paní profesorka začne hodinu a vypadá celkem sympaticky. To by nemuselo být špatný. Vyndám si brk a zápisník a dělám si poznámky. A celkem mě zaujme to vyvolávání živých tvorů. Tedy těch menších. Ale co je menší? Jako větší příklad dala draka, vlk je podstatně menší než drak. Draky mám sice taky moc ráda, ale žádného neznám. Zato vlka ano. A umět si ho vyvolat vždycky, když mi bude smutno, to není špatná vyhlídka. Nevím, k čemu by mi bylo vyvolávat kafe… taková zbytečnost, mrhání silami a energií. Kafe je za chvíli hotový i ručně, ne jen pomocí kouzel. Navíc je celkem dost hořké a vůbec, já radši čokoládu. Teda ta by se analogicky asi dala vyvolat taky, ale vyvolávání vlků mi přijde zajímavější. A tak se taky přihlásím. „Prosím, říkala jste, že se dají vyvolávat i některá zvířata. A zamítla jste draky, že jsou moc velcí. Ale co třeba vlci? Ti by šli? Je pravda, že to jsou velmi inteligentní zvířata a umí sama uvažovat, ale šlo by to?“ zeptám se velmi zaujatě. |
| |||
N62 Hodina skončila. Haleluja. Vzal jsem si z katedry svého draka, který se naštěstí neaktivoval. Poněkud jsem se bál, že k tomu bude ten výbuch směřovat, ale nestalo se to. V doprovodu svých nohsledů jsem se vydal na další hodinu. Vyvolávání. Upřímně se těším, ale dnešní hodina bude ještě nudná. Nepředpokládám že by se dělo cokoli zajímavého, to je prokletí prvních hodin. Ostatní ovce to očividně vidí jinak, protože když jsem docházel do učebny, uvnitř bylo rušno, přestože Přeměňování mělo tak katastrofický průběh. Přimotal se ke mě jeden z informátorů a předal mi vzkaz. S úsměvem jsem si ho přečetl a zastrčil do kapsy. Text na něm mi umožní proniknout o něco hlouběji do kruhů zdejší vrchní kasty, za což jsem rád. O něco mi to zlepšilo náladu, na druhou stranu je to spousta práce navíc, mám to rád. Nechci se zastavit. Na co je jen někde sedět a nepřemýšlet nad ničím? To bych rovnou mohl být mrtvý. Bohužel ve třídě moc míst nezbylo. Jedno z mála co jsem viděl a bylo přijatelné je židle vedle Isaaca. Budiž. "Máš tu volno?" Zeptal jsem a pokusil se znít mile. Na to jsem se usadil a z brašny vytáhl svého draka. Už při prvním pohledu na něm vidím tolik nedostatků, že jsem najednou nadšený z rozhodnutí nedát mu křídla. Odmontoval jsem mu hlavu a začal se v ní vrtat. Jen stylistické upevnění čelisti a ohebnost kloubů, nic víc. Když začala hodina, musel jsem přejít na něco méně nápadného. Vrátil jsem se k rozkládání a skládání hracího strojku v rukou. Neslyšně, automaticky. Je mi jedno co budou dělat ostatní, nehodlám se do toho míchat. Mám příliš zajímavé myšlenky. |
| |||
N62 - Krátce před hodinou --> poté Základy vyvoláváníIsaac a poté kolektiv ve třídě s profesorkou Moje reakce byla nejspíš ... nepřiměřená. Ostatně jako vždy. V duchu jsem si trochu otráveně povzdechla. V tomto rozhodně chodit neumím. V kontaktu s lidmi... Ještě chvíli jsem si Isaaca měřila pohledem, než jsem celkem klidně odpověděla: "Stepní vlk. Hermann Hesse. Pochybovala jsem, že tuto knihu bude znát. Ale neměla jsem důvod její název tajit. Tím náš rozhovor skončil, snad pro dobro nás obou, protože se dostavila profesorka. Rychle jsem založila rozečtenou knihu ozdobnou záložkou a knihu spíš hodila, než uklidila, do tašky. Svůj pohled jsem obrátila směrem ke katedře. Projev profesorky nebyl zrovna krátký, ovšem byl plynulý, takže se dobře poslouchal. Rozhodně jsem se ale nehlásila, abych navrhla první předmět k vyvolávání. Místo toho jsem nasála vůni kávy. Bylo to příjemné, přestože jsem raději upřednostňovala čaj. Černý, silný, ... Krátce jsem se pousmála a snad se i zasnila. Čaj jsme vždy pili s otcem, už když jsem byla malá. Prarodiče pro tento zvyk rozhodně neměli pochopení. Kayla velmi rychle nabídla alternativu, která byla shodná s tím, co vyvolala profesorka. Přibyl návrh na kávový dýchánek. Lehce jsem protočila oči. Asi mi opravdu chybí smysl pro humor... Poté přišel návrh na kuličku. Nejspíš moudré... Z poslední hodiny jsem neměla dobrý pocit a představa, že vyvolám nějaký komplikovanější předmět a opět nebudu úspěšná, mě příliš netěšila. Čekala jsem, trpělivě a odměřeným výrazem, jak dlouho budeme ještě ztrácet čas nad tím, než se shodneme na předmětu, nebo než to profesorka utne a prosadí jeden z názorů. |
| |||
Chodba a hodina vyvolávání v N62 Robert, paní profesorka a ostatní Potom, co jsem přišla, Isaac mi odpověděl a chystal se odejít do třídy. Opětovala jsem mu jeho úsměv. To byla rychlost! Pomyslím si, když vidím, jak pomalu zachází. Nevěnovala jsem tomu však příliš pozornosti, zavrtěla hlavou a obrátila se zpět na Robího. Zdál se mi trošku nervózní. No snad né ze mě? *Kamarádsky se na něj usměji* ,,Mmmm.. Nickovi bych ho nevzala.“ Nahlas se začnu smát při pomyšlení na spolužáka, který mě dnes štval (vlastně už ani nevím pořádně proč). ,,A lepší dělat nemusíš. Tenhle je skvělej! Je správně trhlej.“ Pousměji se při pohledu na jeho kufřík. On se červená? Třeba je takový s každou dívkou. Zamyslím se. ,,Jo.. máš pravdu!“ Mrknu na něj. Asi bychom měli vážně už zaplout do třídy. ,,Děkuji.“ Vstřícně mu odpovím, když mi dává přednost u dveří. Moc milý kluk. Je to roztomilé, jak se stydí. Vejdu do třídy a ještě se stačím otočit. ,,Tak snad to uteče.“ Mrknu na Roba a pak si to namířím přímo k lavici u okna. Vytáhnu si věci, co potřebuji a s nimi i svůj zápisník, kam si píšu své myšlenky a pocity. Začnu civět z okna a něco si psát. Nejdřív asi.. Mmm dnešek nebyl nijak extra zvláštní. Nulová inspirace, takže si budu kreslit. Vytáhnu tužku, protože s ní mi to jde nejlíp a načrtnu si naší třídu. Poté už přichází naše nová učitelka Rhiannon Kearynová. Hned na úvod řekla, co netoleruje a co naopak ano. Pokud se s ní dohodnete a dáte ji pádné vysvětlení toho, proč se co stalo, tak s ní myslím nebudeme mít žádný problém. Tedy aspoň, tak jsem to pochopila. Potom co nám osvětlila, jak si co představuje, jsme se mohli vrhnout na látku. Začala nám vysvětlovat, co s ní budeme probírat a co ne. Já jen doufám, že mi to bez té hůlky půjde! A ta černá magie by taky nemusela být špatná! *Škodolibě se začnu usmívat* Pak se zeptá, co bychom chtěli dnes vyčarovat za předmět. Nejradši bych chtěla vyčarovat spíš živou věc než neživou, třeba nějakou osobu. Jde to vůbec? Ale dobrá. Poté vidím Kaylu, jak se hlásí a říká, že by ráda kafe. To bych taky ráda! Hlavně, když si ho vyčarovala sama učitelka na stůl. Otočená se usměji na svou přítelkyni a dám jí za to palec nahoru, protože kafe jako většina lidí zbožňuji. Potom se přihlásím a řeknu ,, Co třeba mmm.. Rovnou celý servis..Myslím..Kafe, sušenky a ták..?!“ Začnu se přiblble smát na učitelku, která nejspíše čekala poněkud jiné návrhy. Snad to nebude brát nijak osobně. |
doba vygenerování stránky: 0.84635591506958 sekund