| |||
Peklo na E512 Přestal jsem frustrovaně pozorovat červenou kuličku s krovkami, to bylo zhruba ve chvíli, kdy kolem mě šla McGonagalová. Kývla. ‘Výborně.’ Reverzoval jsem zaklínadlo, aby mi z nepovedence udělalo mandelinku a chtěl ji proměnit znova, nemám rád nedokonalé věci. Nejdřív jsem všechny vytvořené kuličky vrátil do sklenice, pak jsem si provninilce postavil doprostřed stolu a občasným šťouchnutím hůlky jej udržoval na správném místě. Chvilka soustředění. “Pilae Irideo.” S úsměvem jsem pozoroval duhovou kuličku, když jsem to zaslechl, asi bych to přirovnal k malé explozi někde zpoza mých zad. Nic hlasitého, abych se ím musel zabývat, … asi do té chvíle než jsem zjistil, že půlka mé lavice, kterou nekryli moje záda je fialová. Nádech. Vzal jsem duhovo-fialovou kuličku a dal ji do sklenice. Výdech. Podíval jsem se dozadu na Aleca a Thomase. Veškeré slabosti mají určitou nepříjemnou vlastnost nás dohnat ve chvílích, kdy je to opravdu nevhodné. Nádech. Otočil jsem se čelem ke svým věcem, abych skontroloval pořádně škody. Regina začala ječet, zachytil jsem Richardův pohled. Výdech. Posunul jsem se na židli o něco níž a začal dýchat normálně. Zatím jsem se příliš nezabýval tím, jak to fialový svinstvo ze sebe dostanu, to příjde na řadu až později, jediný, co mi dělalo opravdovou starost byla relativní blízkost k centru dění. Posunul jsem se raději ještě o kus níž, takže mi nad úroveň lavice koukal leda kus hlavy s očima. Chaos nad chaos a vše je chaos a já tady nejsem od toho, abych se o to staral, nebo to nějak řešil. |
| |||
Nehoda na E215ceRegina, Erika a zbytek třídy Podíval jsem se na Barbaru a zvednul jsem hlavu. Uraženě jsem našpulil rty a zabrblal jsem si pod nos. "To není fér.." Dělal jsem z rozmaru nudy a neúspěchu uraženého a čekal jsem, zda-li profesorka bude dávat další pokyny. Ach jo.. Dostal jsem přikázáno, že všechny nepovedené hybridy musím přeměnit. Už mne to ani tolik nebaví, ale překvapivě se mi to daří více, než doteď. Už se mi to celkem dařilo po několika pokusech a zvládal jsem jednobarevné kuličky. "Pilae Irideo." Řekl jsem naposled úplně s klidem, když jsem to spatřil. Duhová.. Usmál jsem se a užasle jsem se otočil na Barbaru. Nastavil jsem ruku na plácnutí. A výbuch! Kníknul jsem dvakrát po sobě, když jsem se leknul výbuchu a i jakmile mne ochrstnula ta sračka, kterou pravděpodobně Alec vytvořil. Soudě dle Thomasovy reakce. Sledoval jsem situaci a snažil se vymyslet, co bych mohl udělat. Nechtěl jsem se tam zrovna vydat. Pomalými kroky jsem však vyšel tím směrem. Reginin řev nebyl moc příjemný. Navíc potom zakročila i Erika. Změnil jsem tedy směr a odklonil se do ústraní. "To jsi nemusela." Odseknul jsem a vzal jsem Reginu za rukáv. Ztišil jsem hlas. "Klid, žádná špína neexistuje. Tergeo." Použil jsem kouzlo a čistil jsem Reginu. Pomalu jsem ji vedl ke dveřím a snažil se ji pucovat. Nakonec jsem dveře pootevřel a vytáhl ji ven, abych ji venku mohl zbavit bahna do čista. "V pořádku. Nic se neděje. " Opakoval jsem ustaraně. |
| |||
Učebna E215 – hodina přeměňování Když mě profesorka pošla pro kuličku, jen pokorně přikývnu a trochu červená si ji jdu sebrat. Zalezu si zpátky do lavice a pokouším se opravit si své nedokonalé kuličky. Hlavně tu, co mi profesorka proměnila zpátky na broučka. Ale už aspoň vím, že jsem jim nic neudělala. Zaberu se do práce a do onoho požadovaného soustředění, až mě probere pleskanec fialové barvy a ten neskutečný povyk okolo. Trhnu sebou a prudce se otočím, abych zjistila, co se děje. V tom nastálém zmatku se zcela upřímně vůbec nevyznám. A nejhorší je ten jekot. Ten šílený nekončící hlasitý dívčí jekot. Není na světě nic horšího! Dojdu k Regině a vlepím jí pořádnou facku. “Sklapni, nikomu tím nepomůžeš!“ okřiknu ji. Samozřejmě jí nechci nijak ublížit nebo tak, jen aby se vzpamatovala a… ano, aby sklapla. Trochu si pročistím hlavu a otočím se na zbylý blázinec. “Co to tu sakra vyvádíte?! To vám přijde normální? Tak se leknul, no a? Vy z toho děláte třetí světovou,“ protočím oči v sloup. “Jo, možná měl trochu přehnanou reakci, ale kdo ji občas nemá? Hlavně že ji necháte všichni ječet,“ ušklíbnu se a kývnu na Reginu. Doufám, že už tichou Reginu. |
| |||
Přeměňování/zvěromagie (E215) Wiliam Raven, Nicolas Hook, Regina Devereux, Thomas Maxwell, Alec Shade, Izabell Mckhal, Kayla Harper-Burns Náhle se ozve výbuch, pád a vzteklý křik. Teprve ten křik mi pomohl uvědomit si, co se děje. Thomas! Prudce sebou trhnu, jenže ostatní jsou rychlejší než já. Tasí hůlky. |
| |||
Hodina přeměňování Všichni +označení :DHodina dávno začala, ale našlo se pár studentů co došli ještě potom co se začlo už s výkladem. Hůlku mám položenou na svém bloku, kde mám kresby, nějak sem nepočítala, že jí dneska budeme potřebovat, mno hold se člověk někdy splete a v tomhle se pletu ráda. Sleduju profesorku a za sebou slyším i něčí hlasy, jak se vybavuje, tak trochu zvědavě nakloním hlavu a ejhle kdo jiný Nicolas. On asi bude hodně ukecané dítě, nebo jen trápí lidi, já si tak říkám, jak je možné, že jsme rodina. On zmijozel já havran. No, aspoň půjde poznat, že nejsme stejní a nikdy nebudeme. Jen si nemyslím, že bude takový, jak si hraje…. Dostali oba seřváno, což mě aj možná potěšilo, ale ne kvůli Kayle, ale spíše kvůli němu, škodolibě jsem se ušklíbla a s úsměvem koukala před sebe, možná sem vypadala, jako nějaký blb, ale co už.Tak ti třeba, nemáš nikoho trápit a nemáš si na nic hrát. Jsem zla, ale jen malinko opravdu. Profesorka, začne ukazovat nám kouzlo, dokonce si ten pohyb rukou rychle nakreslím k poznámkám i s kouzlem. Pilae Irideo Pořád jsem si to tak nějak máchala, jak se říká v puse, když jsme dostali mandelinky. Vzala jsem sklenku do rukou a zvedla do výši mých očí. “Vážně se vám omlouvám za to co se vám chystám udělat, můžu jen doufat, že nám ukáže zpětné kouzlo. Snad vás to bolet moc nebude. Budu opatrná slibuju, že se pokusím vás udělat najednou bez jiných končetin a podobně.” Zase je postavím před sebe a to už kolem mě všichni vyhrkují kouzla, dokonce jedna slečna “hodí” nechtěně kuličku po našemu divokému vlčkovi, noo aspoň se jí povedla, má úspěch, za to já se nějak nemůžu soustředit. “Tak jo to chce klid, jak to říká umění budhy? hlavně klid a vnitřní síla tě zavede na vrchol všeho. Nebo něco podobného, nadechla jsem se a zkusila vše vypnout a celkem to i šlo. Vzala jsem hůlku, podívala na náčrt kresby a napodobila švih hůlky. Vpravo a zpět, ještě párkát a pak už sem to zkusila. Vytáhla jsem mandelinku kterou jsem si nechala chodit po ruce a pak položila na stůl. Obložila tužkama, aby neutekla moc daleko a před vysplovením kouzla jsem ještě špitla. ”Promin”. Nádech, vpravo,zpět Pilea Irideo Podívala jsem se na mandelinku a byla to dokonalá kulička, avšak trochu mdlá na barvě, ale to se vypiluje. Druhý pokus byl barvově lepší, ale kulička se mi snažila uletět, ve vzduchu sem jí tak tak chytla, třetí a čtvrtý pokud měl ještě nějaký ten kaz tu vadu, ale zbytek? Více sousředení, lepší jistota ve švihu a úchopu hůlky a bylo fajn. Byla jsem tak zabraná, že mě proudila až rána. Nadskočila jsem na židly a cítila na sobě, něco co tam nemělo být. Sáhla jsem si na vlasy a byli fialové. Otočila jsem se proto na židli, ale co sem viděla za spoušť a to nemyslím tu barvu. To se občas stane…. Taková komedie za trochu barvy? Jen zavrtím hlavou a hlesnu k tomu klukovy co mě obarvil.”Díky za melír, ta barva je super.” A dál si jich nevšímám, jen se snažím očistit své kresby od barvy, namířím hůlkou na to a řeknu. ”Tergeo” A je to takové, jaké to bylo. |
| |||
Katastrofa v E215Přítomní Cor se naštěstí probere a rozhodne se spolupracovat. Ze začátku je sice zmatená, ale nemám jí to za zlé. Daniel mi pomůže jí dopravit do třídy a usadit do lavice, za což jsem mu vděčný. Je fajn mít takovýho kámoše. „Vyřídíme to s ním později.“ Syknu k Danovi, když si všimnu, na koho se právě dívá. Ten jeho přiblbej ksicht nemůžu vystát. Pak ale začne hodina a já usoudím, že by bylo dobré dávat pozor. Překvapí mě, když zjistím, že si spoustu věcí pamatuji z minulého roku. Poslušně si zapisuji, na rozdíl od Dana, který píše, jen aby se neřeklo. Je pořád trochu mimo z toho, co se stalo předtím. „Ten brouk vypadá, jak kdyby na něj někdo vylil barvu.“ Ušklíbnu se, když se před námi objeví sklenice s mandelinkami. Tohle se bude nepochybně líbit Coraline. Broučkové jsou totiž krásně duhově zbarvení. Vidím zelenou, červenou, moudrou a... žlutou? Jako barvy kolejí. To vysvětlovalo, proč si profesorka vybrala zrovna tento druh mandelinky. „S chutí do toho a půl je hotovo.“ S těmito slovy vytáhnu prvního hmyzáka a pak vylovím z kapsy hůlku. „No co zas?“ Otočím se na Dana, který na mě volá, to už mi ale v klíně přistane jeho brouk. Nečekal jsem to. „To bylo podlý.“ Hodím po něm mandelinku zpátky. Rozesměju se společně s ním, jenže to zaregistruje profesorka. „Uhm…“ Sice seřve Daniela, ale je mi jasný, že myslela i mě. Oba jsme byli známé duo průserářů. Přijeli jsme letos pozdě. A byli věčně bez pomůcek. Divím se, že nám už nestrhla body. Nejspíš to brzy udělá. „Pilae Irideo.“ švihnu hůlkou vpravo a zase zpět, přesně podle pokynů profesorky. Mandelinka se změní v kuličku. Sice nemá tykadla ani nožičky, ale barva připomíná spíš zvratky, než nějakou jasnou barvu, natož duhovou. „Aigoo, to je hrozný!“ zanadávám a zkusím to znovu. Tentokrát je kulička krásně modrá, ale má tykadla. „Kutululů.“ Lehce jí odpinknu prsty, pak mě ale něco napadne. Jestliže má kulička tykadla, proč je prostě neutrhnout nebo neustřihnout? Pak by byla úplně bezchybná, přesně jak má být. Udělám to až nakonec. Probleskne mi hlavou a dám si kuličku stranou. „Jdeme dál.“ Promluvím si pro sebe a zopakuji úplně to samé, co předtím. A ejhle. Duhová! Povedlo se. „Daniel-san!“ zařvu nadšeně. „Vidíš to? Mám du-“ nestačím větu doříct, protože mě nahodí jakejsi fialovej sajrajt. „Co…“ A tak tam tak ztuhle stojím, jednu ruku stále nad hlavou a v ní tu proklatou kuličku, která je zamazaná tím čímsi, jako já. Thomas okamžitě vylítne. Wil se ho snaží krotit. Proč jsem to sakra nemohl být já, koho profesorka poslala jako doprovod s Cor na ošetřovnu? Mohl jsem se tomuhle divadlu vyhnout! |
| |||
Chaos ve fialové místnosti Hleděl jsem si svého a snažil se srovnat s psychickým nevyrovnáním z toho, co se stalo. Udělal jsem všechno špatně. Celou hodinu v háji jen kvůli tomu, že nedokážu poslouchat. Jsem vážně k ničemu. |
doba vygenerování stránky: 0.86017990112305 sekund