| |||
Oběd Izabell, Rebeccca, Violet Náš rozhovor byl přerušen nejdřív mou sestrou. Její popichování mi vykouzlilo úsměv na tváři. Ne, že bych ho tam neměla po celou dobu, ale tenhle byl.. čistě sesterský. Posadila se vedle mě ke stolu, očividně měla dost hlad. "Dobrý den, Rebecco." řekla jsem měkce, když došla další studentka, se kterou jsem měla tu čest už včera. Věnuji soucitný pohled jejímu kručícímu žaludku. Sama už mám hlad, ale dokud to tu nemáme vyřešené, tak se nenajím. Nakonec jsem převzala obrázek rostlinky, kterou Izabell chtěla. Tak přece jsem se trefila. To nebude jednoduché. Ale není to nemožné. "Můj kabinet je součástí skleníku pět. Není možné zabloudit." Houkla jsem na ně. Jen jsem na ty dvě zamávala a pohledem je vyprovodila až k jejich stolu. Pak už jsem se konečně pustila do jídla. "Tak.. jaká byla první hodina?" zakřením se na Violet mezi sousty. "Žádné problémy?" měla jsem z toho docela obavy, ale ne takové, jako mám ze svých hodin. Violet není jediná, kdo dnes bude mít první hodinu. |
| |||
Hlavní síň Ty z Havraspáru Když Kayla vešla do síně, zamířila si to přímo co nejdál ode mě. Nic jiného se ani čekat nedalo. Už jsem chtěl vstát a jít za ní, abych ji dále provokoval, ale to už u ní seděly Izabell a Rebecca. Kouknu se kolik je hodin a usoudím, že mám ještě dost času. Vstanu od stolu a vydám se k hlavním dveřím. Cestou pozoruji Kaylu, jak upřeně zírá na jídlo, nejspíše jen aby se nedívala na mě. Pokud se ale přeci jen podívá směrem ke mě, opět jí zamávám a usměju se. Vydám se přímo do podzemní části hradu k zmijozelské koleji a jakmile dorazím k vlhké stěně, která je vstupem, řeknu heslo a vejdu dovnitř. Na kus papíru vytrženého ze sešitu napíšu vzkaz: Čau mami, pošli mi prosím do školy svolení k navštěvování Prasinek. Nicolas. Když jsem vzkaz dopsal, z batohu jsem vytáhl všechno, co jsem tam měl a dovnitř jsem si dal jen sešit k předmětu Přeměňování/zvěromagie. Už jsem moc času neměl, tak jsem si jen odskočil, vzal batoh na záda a vydal se k učebně ... 'k jaký vlastně učebně?' Vešel jsem znovu do chodeb hradu a odchytil prvního, koho jsem potkal, aby mi připoměl, v které učebně se vlastně předmět vyučuje a poté jsem se vydal ke třídě E215. Už bude čas na začátek hodiny. |
| |||
Hlavní síň Izabell, Rebecca Leknu, se když na mě Rebecca promluví. "Já, ehm, nechci o tom mluvit." Zrudnu, a abych to aspoň trochu zakryla, napiju se vody. Kouknu na Izabell, jak někoho hledá po sále, ale v tuhle chvíli chci řeč od kluků spíš odvézt. "Tak co říkáte na první hodinu studia mudlů?" Snažím se tvářit jakoby nic, zatímco si naberu další jídlo a až příliš upřeně se na něj soustředím. |
| |||
Oběd Bella, Kayla a ostatní ,,Tak to s tebou půjdu, jestli neva.“ Usměju se na ní ,,Myslím , že se mnou budeme taky trošku bloudit, protože kabinet slečny Rose si pořád nemůžu zapamatovat. Ale nevadí, nějak trefit přeci musíme ne?!“ Lehce se ušklíbnu. A pak už jsme jen pochodovali ke stolu, kde seděla Kayla. ,, Kay?! Vypadáš divně. Stalo se něco?!“ A začala jsem si opět nabírat hromadu jídla. Kdyby mě teď viděl někdo z ošetřovny, asi by mě seřval na tři doby. Ale co. Vážně mám hlad. Pak se očkem mrknu na Bellu, zdá se mi, že někoho hledá. ,,Hledáš někoho Bell?!“ Usměju se na ní, když vidím, jak její pohled směřuje ke klukům. Nahodím přemýšlivý pohled. No ještě, že já žádný problémy s chlapy nemám. Lepší je si jich nevšímat a neřešit je. Užívat si a zbytečně se nezatěžovat vztahy. |
| |||
OBĚD Všichni přítomniUsmívala jsem se na Rose a Violet, která v zápětí došla.podala jsem obrázek,kterou rostlinu jsem měla na mysli ano vím že to nebude jednoduché, ale pár rostlinek jsem už měla a při nejhorším si řeknu o pomoct, neřeknu ne kdyby mi Reece chtěl pomoct ono nikoho asi přes bylinky lepší nebude, ne že bych jí chtěa urazit, to ne. ”Ahojky; špitnu na font color=purple] fialku[/font]. Má asi hlad a ani se nedívím, Po prvních třech hodinách a ta její zrovna nevyla asi moc podle jejich ředstav. Najednou se k nám přiřítí Becca, v hodinách jsem si jí ani nevšimla, byla jsem asi moc mimo, a ona je taková drobounká.. “Ahojky, jop jasně že pujdem, jen sem něco chtěla a já se pak za profesorkou zastaavím u ní v kabinetu, teda pokud k ní trefím.” Usměju se a jdu k našmeu stolu s ní. Už se těším na jídlo, zasednu a začnu pomalu jíst, vzala jsem si jen nějaký salát, mám hlad, ale s mírou, nechci abych měla pak těžký žaludek, dneska jsem ale nějak unavená, při stolu koukám, kdo kde je a okukuju kluky, nebo spíše možná jednoho hledám, kdo ví... |
| |||
Oběd Bella, Violet, Rose Vešla jsem do jídelny a hledala místo, kam si sednout. Pak jsem si všimla Belly, jak se baví s našimi kamarádkami z večera. Violet a Rose. Zamířila jsem k nim. Než jsem dorazila, Violet už se stačila vypařit ke stolu. Asi měla velký hlad. Zamyšleně se na ní podívám, když si všimnu, s jakou rychlostí si jde sednout. ,,Dobrý den dámy!“ Pozdravím slušně. ,,Copak se tu probírá?!“ Usměju se na ně a zakručí mi v břiše. ,,Pardon, že skáču do řeči.“ Usměju se na obě. ,,Bell? Nechceš si jít sednout k obědu a pak se sem vrátit? Taky bych potřebovala s paní profesorkou Rose něco probrat, ale teď mám vážně hlad.“ Zakřením se na ní. Vím, že je tu nová, tak bude snad i ráda, když si bude mít s kým sednout. ,,Ale samozřejmě tě nenutím.“ Dodala jsem ve smyslu, že mě pochopí. Violet opět zářila jako sluníčko. Mimo to šlo vidět, že má stejný hlad jako já. ,,Vidím, že máte taky velký hlad paní profesorko!“ Vyhrknu na ní a zasměju se, hned poté co jsem si všimla, že už je u stolu a čeká na jídlo. |
| |||
Konečně na oběd Rosí a Bell Seděla jsem u katedry dokud neodešel poslední student. Bylo pro mne poměrně překvapením, když se mi nikdo nenapsal. Čekala jsem, že toho využije minimálně půlka třídy a on nikdo. Jen jsem nad tím s ušklíbnutím pokrčila rameny, posbírala si své věci a zamířila do svého kabinetu. Tam jsem odložila své věci a konečně na oběd. Když jsem došla do jídelny, zjistila jsem, že tu moc lidí ještě není. Všimla jsem si sestry stojící u jednoho ze studentských stolů. Když jsem došla blíže, zaslechla jsem trochu hovoru a ta studentka byla Bella. "Hoj ženský," pozdravím je, jemně prsty dloubnu sestru do žeber a zamířím k učitelskému stolu. Hlad je hlad. |
doba vygenerování stránky: 0.93925714492798 sekund