| |||
Poslední otázka hodiny Profesorka,Will,Alex,Angela,Richard,Kayla,Wolfram Bylo zajímavé sledovat spolužáky, jak se spolu baví, profesorku úplně ignorují a předmět je vůbec nezajímá. 'No, co s tím nadělám' Aspoň s něčím se mnou v mé poslední odpovědi profesorka souhlasila, tak to nebyla úplně ztracená slova. Na poslední otázku se mi už nechtělo odpovídat jako prvnímu a vida, Alex se ozvala jako první. Byla to odpověď jako obvykle. Nic neříkající a velice krátká. Možná z toho mělo vyplynout, že má velké zkušenosti s alkoholismem. Vypadá to ale, že Willa buď její odpověď nějakým záhadným způsobem zaujala, protože si s ní povídal. 'snad se nezabouchnul' ušklíbl jsem se sám pro sebe a znovu očima projel celou třídu. Otázka se mi nezdála nijak zvláštní, ale mé sousedky Angely se nespíše dotka. Nevěděl jsem proč a neměl jsem nijak touhu to zjišťovat. Znovu jsem se rozhlédl po třídě. Richard si jako obvykle s něčím hrál. Čekal jsem, že zrovna jeho nebude tato hodina zajímat, ale aby to dával až tak najevo? S čím si to vlastně hraje ? Je to škaredý a moc se to podobá něčemu ještě škaredějšímu. Při pomyšlení na draky mi přběhl mráz po zádech. Už mi úplně vypadlo, na co se paní profesorka ptala, ale nijak mi to nevadilo. To, co jsem udělat chtěl, jsem udělal. Povedlo se mi donutit ostatní se rozmluvit. Znovu, teď už naposledy jsem se rozhlédl po třídě a najednou jsem si všiml, že dívka z Havraspáru Kayla přeskakuje pohledem mezi mnou a Wolfem. To, že se dívá na mě bych pochopil, je tu aspoň něco k vidění, ale Wolf? Chtěl jsem to celkově nechat být, ale neodpustil jsem si malé gesto. Podíval jsem se na Kaylu, usmál jsem se na ní a zamával. Nemám rád, když mě někdo moc pozoruje. Každopádně jsem se pak znovu otočil k Angele, protože z ní bylo cítit, že by mohla vybuchnout kvůli tématu, který se právě probírá. "Vydrž to, už jen pár minut do konce" Usmál jsem se na ní příjemným úsměvem a pak jsem nadále sledoval dění v hodině. |
| |||
N62 William Poslední otázka profesorky je absurdní. "Jasně že se s mudly setkáváme, když žijí mezi námi." Pohled mi ulpěl na Angele. Pořád a neustále, v každém ročníku se najdou. "Richův táta s nima krmil potvory." Ozvalo se. Odolal jsem reflexu plácnout se do čela. Takoví idioti, takoví blbci i mezi zmijozelkými. Anonym, jež vyslal tuhle poznámku je totiž z naší koleje. Probodl jsem ho pohledem a jeho úsměv, který naznačuje, že si myslí kdovíco dokázal ztuhl. |
| |||
Studium mudlů (N62)Alex a Richard" Ne, na tváři nic nemáš řeknu trochu zaskočeně s širokým úsměvem na tváři. " Je ještě krásnější když je naštvaná. Nebo že by to byla nervozita. Napadne mě, načež odvrátím tvář a s neutuchajícím úsměvem sáhnu do brašny odkud vytáhnu sešit, brk a lahvičku s inkoustem. Zatímco pštrosí brk s násadkou ze zlata přepisuje nějaké věci z učebnice a nějaké slova profesorky, všiml jsem si malého doručovacího pavoučka. Přečetl jsem si zprávu a chvíli zvažoval co tím chtěl Richard naznačit. Stáhl jsem obočí a podíval se o jednu lavici za sebe na Richarda. Rychle jsem chňapl brk a napsal krátkou odpověď na papír, který jsem složil a poslal ho zpět Richardovi. ----------------------------------------------------------------------------------[/i] Neboj. Co by se mohlo stát ? ---------------------------------------------------------------------------------- |
| |||
N62 profka, okrajovo Will Nedá sa nevšímnúť, že vyššie kruhy na mňa pozerajú. Will sem tam hádže očkom a ja to po chvíli nevydržím. Mám niečo na tvári? Alebo vo vlasoch? Spýtam sa pološeptom, prehmatajúc si vrch hlavy a dvojfarebný chvost, nechápavo naňho pritom civím. Žeby v kuchyni...nie, nič také som nejedla. A od kávy nezostávajú tiež žiadne stopy. Mám košeľu naruby? Skontrolujem si ju pohľadom dole, ale aj tá je v poriadku. Posledná profesorkina otázka prinúti moju hlavu vytasiť mi pred oči akčnú spomienku z leta, pri ktorej sa začnem usmievať ako slniečko na hnoji. Hyperaktívne mávnem rukou o vzduchu. ČOsi ako prihlásenie sa, ale veľmi, veľmi vzdialené. Raz som sa ocitla na muklovskom hudobnom festivale. Muklovia majú rozhodne slabší alkohol ako čarodejníci. A horšie znášajú opicu. Uškrniem sa. Bolo to moje jedno z mála stretnutí s muklami, a trvalo najdlhšie- celý večer a doobedie. Nepovedala čo presne chce od nás vedieť, no nie? A bola to paráda. Čarodejníci také veľké festival moc často nerobia. Škoda že Sin neznáša muklov, myslím, že niektoré ich kapely by sa jej mohli páčiť. |
| |||
N62 - Studium mudlůnikdo zvláštní, jen tlachy o vnitřním boji Hodina víceméně poklidně pokračovala dál stejně jako můj průzkum okolí. Některé výuka očividně nudila, dokonce i některé mé spolužáky z koleje, které profesorka napomenula. Když poslední student dohovořil na téma bojů mezi mudly a kouzelníky, profesorka jen shrnula poznatky a naznačila, co je pro naši hodinu z toho důležité. Nakonec se i trochu rozvášnila na téma, co mudlové dokážou. Cítila jsem, jak mé tělo strnulo, a jestli se předtím sledovala prázdně tabuli, nyní byl můj pohled naprosto zastřený. Vzpomínala jsem na dobu, kdy jsem ještě žila s otcem. I když jsem byla malá, pamatovala jsem si toho dost. Mudlovský život... Nikdy to nepřebolelo. I po tolika letech. Ztráta matky byla v tomto ohledu jiná, protože jsem na ni neměla vzpomínky, ale ztráta otce zůstávala jako živá rána, která jen čekala na vhodnou chvíli, aby se připomněla. A já, bláhová, si myslela, že tento předmět bude hračka... Jenže dokud se člověk učil jen historii, poslouchal a zůstal zavřený sám se svými myšlenkami. Nyní po nás profesorka neustále chtěla nějaká vyjádření. Její poslední otázka byla jak sůl do mé rány. Opět jsem nehnula ani brvou, jen ruce, dosud složené na lavici a zaměstnané maximálně psaním, se sevřely v pěst a ústa se semkla do úzké linky. To napětí už jsem nedovedla tak dobře skrývat jako dosud. Musíš dýchat... Nádech, výdech, nádech, výdech... Snažila jsem se silou vůle uklidnit, ale věděla jsem, že to bude ještě dlouho trvat. Ať už je konec... |
| |||
Studium mudlů William, profesorka, Alex Slyšel jsem pár dobrých odpovědí, ale mnohem víc těch špatných. Nevím jak a proč bych se dostal na pozici učitele, bůh nedovol učitele studia mudlů, ale za některé odpovědi bych tady už věšel za nohy z okna. Jen jsem se dál vrtal ve svém drakovi. Ohnal se po mě, když jsem strčil tyčinku pod jeden plát. Rychle jsem ho uklidnil, abych nerušil ten... zajímavý a poutavý výklad. |
| |||
Z hodiny psioniky na studium mudlů ( N62 )Okrajově ti označení Po té co Sebastien vrazí do třídy, jen protočím očima nad jeho pozdním příchodem, i když vím že přišel pozdě i tak trochu kvůli mě. Zbytek hodiny uteče jako voda, a profesor Zmijozel nás propustil o patnáct minut dříve, které jsem využil k tomu abych si pečlivě nachystal věci na nastávající hodinu. Když jsem vešel do učebny připravené ke studiu mudlů, většina spolužáků už byla usazena. Pokynem hlavy jsem pozdravil Wolfa a Richarda a posadil se vedle Alex. " Ale jistě " , odpovím na její otázku s jemným úsměvem na rtech. Je tak nádherná, napadne mě. Ale to už vešla do třídy profesorka. Nad jejím proslovem ani stylem oblékání jsem se nijak nepozastavoval, spíš jsem si snažil urovnat vlastní myšlenky. Z mých myšlenek mě však vyrušil Nicolas se svým krátkým proslovem. Na chvíli jsem se zastyděl že něco takového řekl někdo z naší koleje. Ale co Nicolas je Nicolas. Zato já jsem musel pořád '' nenápadně ,, pokukovat po Alex. |
| |||
Studium mudlů (N62) Studenti Při mé další otázce se rozohnila další debata. Teda... ani ne tak debata, jako spíše, že někteří studenti odpovídali. Byla jsem za to ráda, nechtěla jsem vést hodiny stylem profesora Binnse. Jen monotónně přednášet. Chtěla jsem zapojit studenty a i když stěží a jen poskrovnu, zatím se dařilo. Pro mě to byl malý, osobní úspěch. Když tedy začali odpovídat, vyhoupla jsem se na katedru a sledovala jsem každého, kdo hovořil. Neuniklo mi, že někteří spí, jiní jen otráveně leží na lavici, či si s něčím hrají. Dokonce jsem si všimla i dvou, kteří se bavili mimo téma. Když domluvil první odpovídající, na chvilku jsem rukou zarazila dalšího hlásícího se studenta a podívala se na dva nebelvírské. "Pánové, pokud nám chcete něco říci, řekněte to nahlas. Pokud to ovšem není k hodině, můžete si to jít vyříkat na chodbu, ale počítejte s neomluvenou hodinou. Pokud budete pokračovat, budu nucena vám ubrat body a to bych velmi nerada," upozorním ty dva. Poté zase pokynu studentovi, co se jako poslední hlásil, aby dál mluvil. Když dozní i poslední názor, seskočím z lavice, upravím si šaty a pomalým, přemýšlivým krokem přejdu k tabuli. Tam se otočím ke třídě a všechny přelétnu pohledem. "Pravdu máte všichni. Čarodějové se v dávných dobách snažili mudlům pomáhat, vést je. Jak tu někdo zmínil, dokonce více jak jeden člověk, vše se začalo kazit až s příchodem křesťanství. V počátku to bylo možná ještě dobré, ale od nástupu středověku to šlo do kytek. Ale dost o historii, od toho tu je profesor Binns... učí ještě, že jo?" přikývnu na jejich názory a při zmínce Binnse se trochu zašklebím. "Každopádně spor mezi mudly a čaroději je zde už dlouhou dobu, to tu ale probírat nebudeme. Cílem této hodiny by mělo být pochopení toho, jak mudlové žijí, seznámit se s tím a vytyčit rozdíly mezi námi a jimi. A myslím, že těch rozdílů společně najdeme mnoho, ne jen ono "neumí kouzlit"," u posledních dvou slov naznačím prsty na obou rukou uvozovky. Zamířím zpět ke katedře, opět si prohlédnu papíry na ní a znovu se podívám na studenty. "Stejně jako čarodějnická společnost, i ta mudlovská je velmi rozdílná. Jak se říká, jiný kraj, jiný mrav a platí to všude, u mudlů zvláště. Za svůj krátký život jsem potkala mnoho mudlů, žila jsem mezi nimi nějaký čas, cestovala jako oni, pracovala jako oni. Mohu vám říci, že mají vše těžší. Mnohem těžší. Tam, kde my si vystačíme s obyčejným wingardium leviosa, tam oni musí použít svou vlastní sílu, sílu kladek, nebo sílu svých strojů. A to je na nich to úžasné, dokáží si poradit, najít cestu kolikrát i tam, kde zdánlivě žádná není. Zatímco čaroděj jen vytáhne hůlku a cestu si propálí, mudla běhá okolo, hledá a při nejhorším napne svaly a dá se do budování," trochu se rozpovídám a neubráním se úžasu ve tváři. Ano, mám mudly ráda, ano, nebojím se to dát světu znát. "Je velká škoda, že se jim straníme, ukrýváme se. Představte si, co bychom společnými silami dokázali. Bohužel, člověk co nezná, čeho se bojí, to radši odvrhne, zavře nebo ještě hůře, zničí. A u mudlů je tohle mnohem výraznější, než u nás, čarodějů," trochu posmutním, při poslední větě, ale ten výraz je hned vystřídán dalším úsměvem z mé nepřeberné škály úsměvů. "A poslední otázka, kdo z vás se kdy setkal s mudly a jak to setkání probíhalo?" vrátím se ke katedře a opět si na ni vyhupnu. Vzhledem k mé výšce se mi nohy houpou ve vzduchu, což vypadá trochu... inu, neprofesorsky. Ale čert ber ty jejich nepsaná pravidla. |
| |||
G82 → N62 M, N, Z, H, P Ráno pro mě nebylo ničím neobvyklé. Probudila jsem se stulená vedle své bílé krajty, která jako vždy spala na druhé půlce postele. Nechtělo se mi vstávat, ostatně jako obvykle jsem zůstala v posteli o něco déle a mazlila se s Ayshou. Měla bych jí brzy přinést něco k jídlu, jinak si začne shánět potravu tady v pokoji. Budu muset zajít za Hagridem. Dopřávala jsem Ayshe možnost zabít si svou kořist sama a Hagrid byl jediný, kdo byl schopný obstarat ty nejlepší potvory pro náročné mazlíčky studentů. Má zvířata rád, to je na něm skvělé. Většinu z hodiny Starodávných run jsem byla myšlenkami někde jinde, takže jediné, co jsem si z oné hodiny odnesla je domácí úkol. Na základy psioniky s novým profesorem jsem se naopak těšila. Je to Zmijozel, už tím jménem mne zaujal. Jenže hodina neprobíhala úplně tak, jak jsem si představovala. Hodina byla skutečně jen úvodní, takže zodpověděl pár zajímavých dotazů a to bylo vše. Jestli budu moct někdy mluvit s našimi draky.. Před očima jsem měla živou představu toho, jak se vybavuji s malou Sin. Na odebrání hůlky nijak výrazně nereaguji. Od samého začátku jsem vedena k učení se kouzlit i bez hůlky a vzhledem k jedné své specifické slabosti to vůbec nebyl špatný nápad. ,,Jen počkej na ten chaos o Halloweenu." Odpovím Alex na její poznámku k ovládání ohně a protáhnu koutky úst do zlomyslného úsměvu. Úsměv setrvává i mezitím, co se strhá pár sousedských bodíků. Ach, jak nemilé. Na další hodinu už se těším výrazně méně. Se znechuceným výrazem ve tváři se posadím do zadní lavice. Místo vedle Alex zaujal William a možná je to tak lepší, nerada bych ji případně kazila požitek z této hodiny. Není tajemstvím, že zrovna studium mudlů je předmět, kterým z celého srdce opovrhuji. Tak šílenou a nesmyslnou hodinu může vést jen stejně šílená a nesmyslně oblečená profesorka. - Prolétne mi hlavou, když si s neskrývaným odporem prohlížím její oblečení. Ohavné. Kdybych ji tu ohyzdnost na sobě zapálila, nepochybně tím prokážu světu obrovskou službu. Děti se už nebudou muset bát sami vycházet z pokojů a potloukat se po chodbách školy. Budou moci usínat s pocitem bezpečí a s výhledem na lepší zítřky. Po této hodině budu silně uvažovat o zaslání doporučení k vedení školy, aby i profesorům udělili nějaký stejnokroj. A jakmile tak učiním a mé doporučení bude zavedeno, má fotografie se bude jistě vyjímat ve školní vitríně, jako coby spasitelka Bradavic a patron vkusného oblečení. Ze zkoumání profesorčina odpuzujícího oděvu mne vyruší Wittelsbachův hlas. Se značně otráveným výrazem se na něj otočím. Otrávený výraz však brzy vystřídá zamračený, když se rozhodne uvelebit vedle mě. Při jeho poznámce ho jen probodnu vražedným pohledem. ,,Proč myslíš, že jsem se ti vyhýbala? Možná jen nepotřebuji tvou mrzkou společnost." Zasyčím. Když se nikam nepřestěhuje a skutečně vedle mne zůstane sedět i po začátku hodiny, zlostně se na židli zavrtím. Průběh hodiny vnímám jen napůl. Znuděně si podepřu hlavu rukou a znechuceně se šklebím. Ode mne snad nikdo účast v této hodině neočekává. Mudlové v jejich světě mi nijak zvlášť nevadí, ale rozhodně netoužím být součástí této povinné výuky. Naopak mudlové v kouzelnickém světě a nazývající se kouzelníky? To už je skutečný problém. Jakmile uslyším doposud neznámý hlas, pozvednu hlavu. Kdo je sakra tohle? Chvíli si jí zkoumavě prohlížím. Její zmatený komentář donutí mé obočí vylétnout do nebeských výšin. Následují další reakce a profesorčino přerušení provázané další otázkou. Diskuze pokračuje a mně nezbývá nic jiného, než se zabavit rýpáním nehtem do dřevěného stolu. Při Gabrielově teorii jen opovržlivě mlasknu. Nic mířeného proti němu samotnému, jako spíš k obsahu jeho sdělení. Hloupí mudlové.. A co teprve to jejich upalování čarodějnic. Stupidní náboženství. Nikdy jsem neměla v oblibě věřící. Někteří jsou tak děsiví.. A ty jejich sakrální stavby.. Přejede mi mráz po zádech. Kde se tu vlastně vzal Romain? A co to tam žmuchlá v rukou? |
| |||
N62 - Studium mudlůvšichni ve třídě a někteří zvlášť zmínění Debata se strhla velmi rychle. K mému názoru přidala podobný i Izabell. Isaac, který mě včera "překvapil" v sovinci, vše shrnul, až jsem překvapeně zamrkala, než jsem opět nasadila svou neutrální tvář. Zrovna od něj bych to nečekala. Mám ho spíš zafixovaného jako poděse s amuletem, který věští na potkání. Zmijozelští, jak se zdálo, Nicolasovi v jeho názoru na pomoc nepřispěchali. Slova se ujala profesorka. Hned po první části jejího monologu jsem se krátce zamračila. Copak nás neposlouchala? Spíš jsme osvětlovali, proč se za penězi mudlové "honí", ne že bychom říkali, že je to jediná věc, která je zajímá. Profesorka pokračuje dál, prochází mezi námi a občas někomu věnuje úsměv. Patřím mezi ně, i když nevím, proč. Má tvář však zůstává bez hnutí, jako kdyby ani úsměv ani ona samotná neexistovaly. Ovšem pak zpozorním. Pod vcelku nudným a povrchním projevem profesorky se ukrývá všetečná, ale velmi zajímavá otázka. Rozhlédnu se po třídě s pečlivě skrývaným zájmem, abych viděla reakce ostatních, třeba i Nicolase, zda hodlá opět něco říci. Nepocítila jsem na sobě a své rodině nenávist mudlů. Ne kvůli svému původu. Takže toto téma pro mě opravdu zůstalo jen historickým pojmem. Jak jsem tak krátce pozorovala Nicolase, neunikla mi poznámka, kterou si naškrábal. Napsat rodičům? Dnes tu bude více lidí překvapením. To jedno slovo ale způsobilo, že jsem svůj pohled okamžitě od něho odtrhla a zadívala se do prázdna s pohledem kamenným jako socha. Jen napůl jsem poslouchala, co Nicolas právě řekl. Dál jsem pozorovala své okolí a přemýšlela, o kom vím, že jeho původ není podle představ čistokrevných, urozených. Je nás dost... Někteří pocházejí z mudlovských rodin, někteří jsou naprostí omyl, jako já. Problém, který v očích dokonalých rodin je naprostou poskvrnou... Nikdy mě to zvlášť netrápilo. Ovšem vím velmi dobře, jak to jako obrovskou potupu vnímal můj dědeček. Nedokázala bych osvětlit nenávist některých mudlů vůči kouzelnickému světu, jako nedokážu vysvětlit, proč někteří kouzelníci nenávidí mně a další podobné. |
doba vygenerování stránky: 0.85286283493042 sekund