| |||
A sakra... Večeře byla skvostná, dlouho jsem se tak dobře nenajedla. Není nad pořádný kus masa, že? Hostinu jsem si v klidu zapíjela skleničkou červeného. Miluji červené víno! Zprvu lehce trpké, trošku dře o jazyk, ale tak to má být, je výtečné! Navíc jsem ho opravdu potřebovala, když jsem si všimla, že Romain Roux zmizel z velké síně. A ještě k tomu bez svého bratra. Jemu to fakt nestačilo! Víno na chvíli odvedlo pozornost jinam, ovšem skřítek... ten byl jako ledová sprcha! Na vteřinu zamrznu. A než stačím poděkovat tvorečkovi za zprávu, je fuč. Vyskočím na nohy a rozeběhnu se síní kupředu. Po cestě zastavím prvního studenta v modrých barvách, který mi přijde pod ruku (mohl být tak ze druhého nebo třetího ročníku). "Zaveďte mě do vaší kolejní místnosti, rychle!" vyhrknu a ani se nezastavím. Po cestě si kouzlem přivolám svoji tašku z mé ložnice na ošetřovně, snad při svém letu nikoho nesrazí. A už se děsím toho, co na místě uvidím... |
| |||
Domácí skřítek |
doba vygenerování stránky: 0.68017911911011 sekund