| |||
Skleník č. 2 -> Hlavní síň -> nástěnka Středa 14. října Zdá se, že to ve skleníku můžeme rozpustit. Domenico nám pomůže s kyblíčky, což mě hodně překvapí. Ale nebudu si stěžovat, že jo! Poděkuju mu a pak už se v doprovodu Cass vydám zpátky k hradu. Cestou potkáme Beccu a Sebastiana. Ale ne na dlouho. Oběma kývnu na pozdrav a jen co Cass dořeší trénink, pokračujeme do hradu. Cestou se mě zeptá na Cayluse a jeho novou rostlinnou obdivovatelku. To je něco pro mě! Se širokým úsměvem vykládám, jak si na ni nedal pozor a už po něm lezla. A jak se u toho pěkně vztekal. Možná si sem tam trochu něco přibarvím, ale ne v Ryanově stylu. Spíš pro zvýšení dramatičnosti a komičnosti. Až spolu dojdeme do Hlavní síně, kde už hodují Diana s Thomasem. Oba pozdravím a sáhnu po banánu. Když už jsem tady, tak si můžu aspoň něco dát. Ale dlouho se tu nezdržím. Cass s Dianou jdou stejně na referát, tak jim popřeju hodně štěstí a jdu se podívat na nástěnku. Jé, nazdar Dane!“ pozdravím kamaráda, když ho tam zmerčím, a stoupnu si vedle něj. “Něco novýho?“ zadívám se na nástěnku a všimnu si výsledků testu. “Esko?“ zasměju se. “Že mě to nepřekvapuje. Kratiknot by si moh pořídit patent na uspávání dětí i dospělejh,“ ušklíbnu se. “Pak maj ty známky nějak vypadat, že jo. A nějaký sáhodlouhý sezení nad učebnicema a knížkama mě moc neba… Cos dostal ty? Taky S? Teda nám se daří…“ přelítnu pohledem znova nástěnku. “Kluci maj nad očekávání? Šprti!“ odfrknu si na adresu Ryana s Kenjim. |
| |||
Velká síň --> Knihovna 14. října, Středa Diana Po Dianině otázce trochu zamrkám a pak se upřímně rozesměju. “Fakticky? Máme po vyučování volno a ty máš možnost naplnit kapsy jídlem. Tak kde bys asi byla? Buď tady, v kuchyni nebo v Prasinkách v hospodě! Nebo v Medovým ráji, tam by mohla taky bejt nějaká mňamka,“ řeknu spokojeně a vychutnávám si sladké jablíčko. |
| |||
BylinkářstvíSkleník č. 7 > Skleník č. 414. října, Středa Charlie, Kenji, Daniel, Nataniel, Allan a Pomona Bylo naprosto zřejmé, že Allan není mým rozhodnutím nadšený. Přeci neočekával, že jako osoba odpovědná za jejich bezpečí, je nechám, aby smrtelně nebezpečnou květinu zpacifikovali sami? Toto nebyla klasická hodina Bylinkářství ani Obrana proti černé magii nebo Kouzelné formule, kde si své dovednosti mohou volně procvičovat. A i když jsem měla neodolatelné nutkání situaci rozpitvat do nejmenších detailů, rozhodla jsem se nad situaci povznést a nijak to nekomentovat. Nemohu se zavděčit každému. Jsou to přeci ještě děti a ty si málokdy uvědomují závažnost situace. Dokud někdo nepřijde k úhoně. Daniel s Kenjim se k mému rozhodnutí postavili s daleko větším pochopením. Nebo přinejmenším svůj nesouhlas nedávali tak najevo. Dali se do sbírání vajíček hned po tom, co jsem zaklínadlo použila. Celou dobu jsem trnula hrůzou, že se Úponice dá do pohybu. Dokonce se mi chvilkami i zdálo, že se některé její šlahouny lehce chvěly. Pravděpodobně to byl jen výplod mé fantazie, protože chlapci na jedničku splnili svůj úkol a bez jediného škrábnutí se od květiny vzdálili. A to zrovna ve chvíli, kdy mé kouzlo přestalo účinkovat. Neskutečně se mi ulevilo. “Jen běžte. Jsem si jistá, že máte v plánu něco o mnoho příjemnějšího.” kývnu jim na srozuměnou a pohledem je vyprovodím ze skleníku. Stejně jako Charlie a Nathaniela. Až při pohledu na jeho zježené vlasy mi dojde, že jsem je nevarovala před výboji, které Hvězdonožka produkuje jako jeden ze svých ochranných prostředků. Nejsou nijak nebezpečné, ale nic nemění na tom, že je to dost nepříjemná zkušenost. No, holt se poučili tím méně schůdným způsobem. Jsem si jistá, že mě za to budou také proklínat. Než opustím skleník, ještě po studentech pořádně všechno prohlédnu. Musím zkontrolovat, zda jsme opravdu všechno vysbírali a nic tu po nás nezůstane. Spoušť, kterou slimáci a tlustočervi napáchali, jen tak něčím nespravíme. Ale snad jsme předešli dalším škodám. Když jsem si jistá, že je čisto, odeberu se do skleníku číslo čtyři. “Pomono?” zavolám na svou kolegyni a zápach se snažím nevnímat. “Sedmičku jsme vyčistili. Kdybys jen viděla to nadělení.” zakroutím nad tím hlavou, zatímco si sundávám rukavice. Jeden pohled na otevřenou skříň s vybavením mi jasně naznačí, že většina studentů už skleníky opustila. Na jednu stranu je to velmi dobré znamení. “Jaká je situace? Co ty zbylé skleníky? Doufám, že máš hlavně dobré zprávy.” optám se bez okolků. |
doba vygenerování stránky: 0.65334105491638 sekund