Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7653


Hraje se Denně Herní čas: 20:50  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 12:39Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 18:21Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 27. března 2020 18:09Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 13:47Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 10:06Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 13:47Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 13:47Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 18:33Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 10:06Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 13:47Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 9:16Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 12:39Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 05. dubna 2020 22:20Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 14:06Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 9:14Pomocný PJ ۞
 Postava Remus John Lupin je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 10:04Remus John Lupin
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 9:14Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 06. dubna 2020 14:53Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 13:47Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 05. dubna 2020 17:54Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 21:29Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 13:55Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 13:47Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 9:14lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 10:00Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 14:06Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 14:06lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 02. ledna 2020 21:13Henry Kwang
 Postava Ryan Daniels je offline, naposledy online byla 14. února 2020 12:05Ryan Daniels
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 8:31Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 9:16Naira Sinclair
 Postava Deirdre Airimoy je offline, naposledy online byla 25. března 2020 13:12Deirdre Airimoy
 Postava Christian Dragon je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 10:04Christian Dragon
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 9:16Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 14:11Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 8:23Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 06. dubna 2020 0:07Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 8:31Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 8:15Mirelle Devény
 
Nataniel P. Nielmond - 03. února 2019 19:07
tymlyl47652776.jpg

Měsíc je pryč




Ani mi nepřišlo jak rychle to letí. Než se člověk stihl řádně rozkoukat bylo toho za námi dost.
Typický skotský podzim nabízel bezpočet možností jak nachladnout. Proto bylo velmi vítané mít vlastní zásobu sypaného čaje. A ještě vítanější bylo mít i tajnou zásobu něčeho ostřejšího do něj, neboť ani sychravé, deštěm uplakané dny nebyli pro Alex důvodem zrušit tréninky. Což mi ale nevadilo. Bylo to zvláštně osvobozující v dešti vyset ve vzduchu, a poslouchat její zapálenou řeč když voda smáčela vše co měl jeden na sobě. Navíc takto si imunitu posílíme nejvíce. Tudíž mi bylo dobře. Jako vždy ve vzduchu a ve hře.Bylo toho hodně co bylo třeba trénovat, a já měl pocit že by toho mělo být ještě víc, ale to je tím že do Famfrpálu sem byl prostě magor.

Studium střídali večery na hřišti, psaní úkolů, vyřizování pošty od matky...zvláštní že se s tím co sem na začátku prázdnin udělal doteď nemůže srovnat. Odpověděl sem ji na každý list stejně. A stejně to pořád zkoušela. Marná snaha. Soustředil sem na to co mě baví..už sem vážně nechtěl řešit vztahy a něčí sny...děda měl pravdu. A chceš to i ty nebo si jen přijal matčinu vizi tvé budoucnosti...

Tak či tak, neměl sem v plánu se dále zaobírat tím co bylo. Čekal mě vcelku těžký rok, alespoň dle toho co sem viděl ve změnách v předmětech a nebo toho že na naší koleji byla zase jedna z oněch oslav, která dopadla jak dopadla...naštěstí vím kdy zmizet.


A tak šel čas, hodinu za hodinou, den za dnem....


Hlavní síň


Středa,14.října, nikdo konkrétní, okrajově Mrzimorští



Hodiny sem trochu nevnímal, snad pro to že sem měl plnou hlavu zápasu co se blíží. Takže když přišel test na který sem zapomněl, nemohlo to dopadnout hůře než dopadlo...(3 -2 =1) v duchu sem proklínal jak test tak hodiny Dějiny čar a kouzel které bych přejmenoval na Neusínej člověče...
K tomu ještě referát, když se daří tak se daří. Ihned po tom co sem si zapsal do deníku kterou látku si nastudovat, a z čeho mám referát a hodina skončila šel sem za Sebem kvůli dohodě. Ihned jak mě zmerčil že se blížím spustil sám co a jak a tak našeho dohoda trvala k mé spokojenosti opravdu jen chvíli. Sejít se v knihovně, na půl hodiny, já si to načtu, on to sepíše dle toho co mu řekne, všichni se dozvíme nudné nic co už dávno nikoho nezajímá a Binss dá na chvíli pokoj.

Nastal čas se jít najíst, cestou do hlavní síně sem se stavil pro svou milovanou Aidu a nechal ji aby si zalezla do kapuce hábitu. U síně sem se zastavil u nástěnky a začal si ji pročítat.

Hledají se dva redaktoři... prolétnu první z příspěvků...Nezájem...

Pergamen od Snapa už můj zájem samo sebou vzbudil. Zapsal sem si změny které oznamoval a lehce si povzdychl že toho bude fakt dost...

Změny v předmětech...
Když sem pročetl tento oznam měl sem chuť si dát panáka, ale smířil sem se s tím...co se taky dá dělat...

Rozvrh kroužků až na nechutně brzo v neděli na můj vkus mi to přišlo vcelku fajn.

Koťátka k rezer...

Nic dalšího co by mě zajímalo tam už nebylo, podíval sem se na Aidu, jež mi zrovna seděla na rameni a asi ji zaujala vůně pergamenů na nástěnce a pousmál se...

Koťátka nechce, takže deme jíst...

Jako vždy sem se vydal k našemu stolu, zapadl na místo, nandal si na talíř nějáké ovoce a maso a nalil si horkou čokoládu. Pak sem se znovu ještě zadíval na složený arch papíru jež sem si připravoval pro Alex na další trénink a kontroloval zda je vše dost srozumitelné. Nevěnoval sem pozornost lidem kolem sebe, jen Aidě odkaz které sem podal kuličku hroznového vína a kousek šunky, do čehož se s chutí pustila přímo na mém rameni. Pak se schovala do kapuce a občas zvědavě vylezla aby se ujistila že všechno cinkání ještě neznamená že je všechno k jídlu pryč.

 
Kayla Harper-Burns - 03. února 2019 18:59
lalab3384.jpg

Před Velkou síní → Velká síň


středa 14. října, Havraspárský famfrpálový tým (si prosím všimne, co jsem dala na nástěnku), okrajově madam Hoochová



Když se madam Hoochová objevila, okamžitě se mi ulevilo. Trochu jsem se zastyděla, když mi vynadala, že jsem nepřišla už dávno, ale na druhou stranu jsem tu byla dřív než Richard nebo Erika. A to mi stačilo. "Je to všechno, děkuji," kývala jsem, zatímco můj dopis mizel v její kapse.

Zatímco madam Hoochová odcházela, padl můj pohled na nástěnku. Ježiš, no jo. Musím to vyvěsit! Vytáhla jsem další kus pergamenu, podepřela si ho učebnicí a přepsala na něj termíny, které jsem právě předala naší tělocvikářce. Když už jsem byla v tom, přidala jsem i malý obrázek orla. Protože Havraspár prostě, aby to viděli i z dálky.

Prošel kolem mě profesor Kwang a také něco dával na nástěnku. Když jsem se konečně zvedla se svým hotovým dílem, důkladně jsem si prohlédla obrázek těch roztomilých koťátek. Chvíli jsem byla v pokušení, ale pak jsem si připomněla, že už kočku přece mám. Připnula jsem svůj vzkaz a ještě si chvíli prohlížela, co dalšího tam visí. O studentský magazín jsem zájem neměla a o kroužky taky ne, nepřišly mi zajímavé. Do zápisníku jsem si ale poznamenala změny ve výuce, abych na ně nezapomněla.

Pak už jsem pokračovala do Velké síně, zabrala místo u našeho stolu a vrhla se na jídlo. Když jsem konečně zneutralizovala prokletí své noční můry, vrátila se mi chuť k jídlu. Rozhlížela jsem se, jestli už nejde někdo z ročníku, nebo jestli neuvidím Nicka, ale jak se zdálo, byla jsem tu mezi prvními. Než se někdo objeví, rozhodla jsem se hledat ještě trochu inspirace v jedné své knížce o famfrpálu, kterou jsem si opřela o salátovou mísu přede mnou.
 
Henry Kwang - 03. února 2019 15:23
henryiko6486.jpg

14. září



Shrnutí + Hlavní síň



Profesorka Hoochová, jinak nikdo konkrétní



Školní rok sotva začal a já už otáčel stránky kalendáře ze září na říjen. Ač měsíc uběhl možná až příliš rychle, nedá se říct, že bych se nudil. Většinu času jsem byl k dispozici studentům při hodinách péče o kouzelné tvory, ve školních stájích, ale také ve Španělsku na dračí farmě Sinestřina dědečka, kde potřebovali pomoc s nemocným dračím mládětem.
Sečteno podtrženo, nemohl jsem si stěžovat. Měl jsem práci, která mě naplňovala a zároveň i dost volného času, který jsem trávil buď se zvířaty, nebo s kolegy. Po čase jsem si uvědomil, že čím vytíženější jsem byl, tím méně jsem myslel na nedávnou smrt nebohé Jacqueline, která už více jak měsíc nebyla mezi námi.
Snažil jsem se si tragickou událost příliš nepřipouštět, ale kdykoliv jsem zahlédl na školních pozemcích Coraline, pocítil jsem úzkost. Už to nebyla ta věčně usměvavá studentka, kterou bylo všude vidět i slyšet. Její spolužáci jí pomáhali, co se dalo, ale měsíc byl příliš krátký na to, aby se plně zotavila.
A tak jsem jako profesor udělal tu nejjednodušší věc, jakou jsem mohl. Půjčil jsem jí několik knížek o jednorožcích, které tolik milovala a společně s nimi i svou bernardýnku Lunu. Pomohlo to. Sice na chvíli, ale pomohlo. Coraline měla možnost se alespoň na krátký čas zaměstnat něčím produktivním a jak se zdálo, společnost zvířete jí dělala dobře. Opět se tím potvrdilo to, co jsem říkal už mnohokrát. Němá tvář, která neodsuzovala, nekritizovala ani nelitovala, byla kolikrát tím nejlepším lékem na zraněnou duši.
Kromě pomáhání studentům a jejich mazlíčkům jsem se zúčastnil jako divák famfrpálového zápasu Nebelvíru proti Zmijozelu. Jakožto bývalý střelec a milovník adrenalinu jsem si takovou událost nemohl nechat ujít. Žasl jsem nad souhrou Nebelvírských střelců, stejně tak nad panem Contem, který si ve Zmijozelské brance dával patrně šlofíka. Nedokáži si jinak vysvětlit, jak mu mohlo tolik camrálů jen tak prosvištět kolem hlavy, ale asi jen zrovna neměl svůj den. To se čas od času stane každému. Do příště se určitě polepší a i kdyby ne, jsem si jist, že kolegyně Hoochová to nenechá jen tak. Po celý zápas (kdy jsem žel bohu seděl vedle ní) totiž trousila poznámky na účet všech hráčů i samotného průběhu hry. Evidentně měla jasnou představu o tom, jak má zápas probíhat, ale znáte to… představa trenéra je jedna věc, realita druhá.
Zápas nakonec zásluhou pana Lawsona vyhráli Zmijozelští. Spokojen z řádné sportovní podívané jsem se vrátil zpět do svého kabinetu, přičemž jsem přemýšlel nad následujícím utkáním Mrzimoru a Havraspáru. Ne, že bych snad nějakou kolej upřednostňoval, ale v hloubi duše jsem přeci jen víc doufal ve vítězství modrých. Inu, byl jsem kdysi jeden z nich. Nějaké ty osobní sympatie tam pořád někde jsou… (Burnsová, nezklam mě!)

Když se ve středu po dvanácté odebírám do Hlavní síně, zastavím nejprve u školní nástěnky, kde stále visí můj vzkaz týkající se školního magazínu. Byl tu přišpendlený už dva dny, ale zatím se neozval nikdo, kdo by mě zaujal natolik, abych nad jeho přijetím uvažoval. Prváci nepřipadali v úvahu, vzhledem k věku i zkušenostem, druháci byli taktéž moc mladí a třeťáci… No, budu to muset zkrátka ještě promyslet. Snad se přihlásí někdo, u koho nebudu muset váhat ani na chvíli.
Ještě než se vydám vstříc síni, připíchnu na nástěnku další vzkaz, na jehož konci se vyjímá roztomilá hýbací fotografie čtyř kočičích mláďátek.


Koťata k rezervaci!



Obrázek


Sháníme nové milující páníčky pro čtyři uvrněná klubíčka v barvě whiskas. Máme dva kocourky a dvě kočičky. Koťátka budou řádně vymazlená, připravená do nových domovů. K odběru na konci října. Zájemci nechť se hlásí u Cassandry Warren-Wentworth. Návštěva předem možná.



Pro jistotu si pergamen ještě jednou přečtu, načež spokojeně pokývám hlavou. Teď už mi nic nebrání vydat se do síně, kde se usadím vedle profesorky Hoochové. „Dobré poledne kolegyně a dobrou chuť.“ popřeji zdvořile, s pohledem zabodnutým do talířů s jídlem. Skřítci se dnes viditelně činili a já už se nemohl dočkat, až všechny ty dobroty ochutnám.
 
Rolanda Hoochová - 03. února 2019 12:03
large(8)59646442.jpg

Hlavní síň



Profesoři, Harper-Burnsová

14.10.



Občas mi přijde, že čas letí stejně rychle jako zlatonka. Ani jsem se nenadála a už tu byl podzim. Ne že by se za ten měsíc cokoliv změnilo. Noviny, které chodily nemluvily o žádných nových informacích ohledně uprchlých smrtijedů a skoro se až zdálo, že se do země propadli. Přece nebylo možný, aby ty dva lumpy nikdo neviděl! Jeden z nich má na rukou krev naší studentky a jen tak si běhá po světě?!
Nijak jsem neskrývala svoje rozhořčení z konání ministerstva. A několikrát jsem Brumbálovi řekla, že by si měl promluvit s Popletalem. Nijak zvlášť mi nepřipadalo, že by se o jejich dopadení snažil.

Zrovna jsem se vracela z pozemků, kde jsem s prváky procvičovala létání. Ano, v dešti. Ti mladí dnes nic nevydrží. Jeden by nevěřil, jak drzí můžou někteří být. Zvlášť ti, co mají vlivné rodiče a vyhrožují jimi. Hned jsem jednomu nebelvírskému klučíkovi, který bude jednou povolání syn, strhla 15 bodů za neuposlechnutí profesora a za drzost. Neuvěřitelné. Prostě neuvěřitelné.

Jakmile jsem se dostala do hlavní haly, osušila jsem se a vykročila po schodech k hlavní síni, kde však na mě už čekala kapitánka havraního týmu a netrpělivě mě už z dálky vyhlížela.
,,Dobré odpoledne, Burnsová. Co potřebu-" Vrhla se na mě rychleji než vypuštěný potlouk a podala mi ručně naškrábaný dopis. Přimhouřila jsem zlatá očka a rozevřela sežmoulaný dopis.
Rychle jsem psaní prolétla. ,,No to jdete brzy Burnsová." Neodpustím si malou poznámku. Ale je pravda, že třeba taková Claythornová u mě nebyla ještě vůbec a nebo pan Cornigrum. Ten má nejspíš pocit, že po sobotní výhře s nebelvírem, kdy mu zachránilo zadek štěstí jednoho z jeho chytačů, jeho tým nejspíš nepotřebuje trénovat. Ale něco vám povím. Výkony zmijozelského brankáře byly naprosto tristní a technika zmijozelských střelců byla pro mě naprosto nepochopitelná. S nebelvírem vyhráli jen proto, že jim zlatonka spadla přímo do dlaně.
,,Podívám se, jestli je hřiště v těchto termínech volné a pokud ano, tak vám ho zarezervuji. Ale myslím, že by neměl být problém. Kromě Mrzimoru jste zatím první." Přikývnu a znovu dopis složím a vložím do hábitu.
,,Je to takhle vše?""

Pokud bylo, zamířila jsem si to přímo ke stolu.

 
Park Na Yeong *Ruby* - 02. února 2019 22:24
285f03fc3b9dc49510b45518b22aee87363.jpg

Shrnutí uplynulého měsíce



Den za dnem plynuly jako voda. Jak postupoval čas a blížil se podzim, zrovna tak přibývalo bláta na koberci před mou postelí. Opravdu nevím, jestli Acai má takový problém zvyknout si na boty, které očividně u toho svého Afrického kmene neměla a neví, že před vstupem do budovy by si je měla očistit anebo je tak nechutný prase. Každopádně mi tím začala neskutečně pít krev, a proto se ani jeden týden nevyhnul nějaké naší potyčce, kterou jsem samozřejmě s přehledem vyhrála a Acai zbyla jenom potupa a oči pro pláč.
Mrzimorská kolej byla celá rozjařená z Acainých narozenin (jako kdyby to byl nějaký důvod k oslavám nebo co), Naiřiných chybných lesbických představ (bez komentáře) a návratu Coralin (třikrát sláva). Naše divoženka je zase o rok starší, hurá hurá. Vzhledem k tomu, že se všeobecně my dvě zrovna dvakrát nemusíme, neobtěžovala jsem se ani se slavením a už vůbec ne s dárkem.
Už normálně mám ke spolužákům ze své koleje poměrně odpor, to všechno se ale tak ztrojnásobí, když jsou ještě k tomu totálně nadraní. Tolik hluku, idiotských nápadů a ryku byste na jiném místě hledali jenom těžko. Ve společenské místnosti se ani nedalo sedět, protože se tam po vás někdo pořád sápal a chtěl si opilecky povídat. Ba co hůř, dokonce po mně chtěli, abych pila s nimi (JÁ! Ha!), po čemž jsem opravdu netoužila, a tak jsem se odebrala do pokoje, kam beztak do pozdních nočních hodin pronikal hluk ze společenky.
Ráno pak všichni smrděli jako nějaká zaplivaná putyka a společenská místnost byla v naprosto dezolátním stavu. Ten bordel! Ten puch! Raději jsem ani moc nezkoumala, jestli náhodou neleží nějaký obnaženec na gauči a co je támhleta smrdutá hromádka v rohu, protože to by bylo na jedno nevyspalé ráno až moc. Vítejte na Mrzimorské koleji vážení, takhle těžké to mám!
Rozhodla jsem si trochu zpravit chuť hned brzy ráno, když ještě všichni po oslavě vyspávali vopici. Kotě Jordyn a Fabiana se mi věčně válelo na posteli (NA MOJÍ POSTELI), tudíž se stalo ideálním terčem. Černým inkoustem jsem se mu rozhodla namalovat knír a na záda srdce, ale smýkalo se mi tolik, že to bylo jenom těžce rozpoznatelné. Což se mi nakonec celkem hodilo, když to měl malovat někdo, kdo byl opilý.
Zrovna tak jsem vzala jednu z Acainých bot (ani nejhoršímu nepříteli bych tohle nedala pod nos) a bez pardonu ji hodím do něčích blitek, které byly v rohu místnosti. Haha, to máš za všechno to bláto, ty jedna!
Když jsem se pak po svém každodenním běhu vracela na kolej, zrovna se rozjížděla pátrací akce ‚Kdo nám počmáral kočku‘. Nenápadně jsem nadhodila směrem k sourozencům, že se mě v noci Avan ptal, jestli nemám černý inkoust navíc, ale že víc nevím. Nechala jsem spekulace plout a spokojená sama se sebou jsem si to namířila do koupelny.
Zatímco jsem další rok trpěla na té nejhorší koleji na celé škole, do které jsem ani náhodou nepatřila, podařilo se mi lehce se sblížit s Domenicem. Několikrát jsem se nechala vidět po jeho boku a sama jsem tak nějak ‚nenápadně‘ naznačila, že by se mezi námi mohlo jednat i o něco víc. Zrovna tak jsem se nechala slyšet, že to bylo vzhledem k mému původu více než očekávatelné, ale že zrovna zástupce kapitána famfrpálového Zmijozelského družstva, a ještě k tomu takový ukázkový student, co doučuje všechny ty roztomilé drobečky z nižších ročníků, to byl prostě osud.
Škola se táhla v takovém rutinním standardu, nic, co by vyloženě překvapilo, ale ani se nejednalo o žádné šílené období. Famfrpál je mi ukradený, proto jsem se ani nijak zvlášť nezajímala, co se dělo v tomhle okruhu – snad jenom že Domenico měl obě ruce levý a pustil všechny balony, které na něj letěly, což jsem mu nezapomněla v následujících dnech několikrát připomenout.


Hlavní síň



Acai, Domenico okrajově ostatní Mrzimorští poblíž


Další z nekonečných školních dní plných rutiny. Dnešek se nezdál nijak zvlášť zajímavý, snad kromě faktu, že si Domenico vysloužil bodový postih za drzost – což by se samozřejmě vzornému studentovi stávat nemělo, to všichni víme. Šlo to s tím klukem od desíti k pěti, nejdřív má při famfrpálu ruce jako cedník a teď tohle?
Po hodině jsem si na něj taky počkala před učebnou a oznámila jsem mu, že po obědě s ním chci mluvit, takže se uvidíme před Hlavní síní. Ani jsem nečekala na nějaké jeho vyjádření – protože jeho odpověď jsem beztak věděla; a vydala jsem se vstříc dalšímu předmětu.
Nemůžu říct, že by mě Dějiny čar a kouzel nějak příjemně překvapily, ba právě naopak. Nečekaný test mě nachytal nepřipravenou a kromě faktu, že Egypt je kolébka magie jsem si nevzpomněla snad vůbec na nic. (4 – 1 = 3) Inu nedalo se svítit. Ihned jsem si napsala do diáře rozvrh, ve kterém si hodlám danou látku zopakovat, abych byla případně připravená na možnost si to opravit. Domenico mi v tomhle směru jistě bude nápomocný, ať už byl úspěšný nebo nikoliv. A jsem si zcela jistá, že bude nadšený!
Z hodiny Dějin čar a kouzel si to namířím rovnou do Hlavní síně. Omylem se přitom nachomýtnu mezi hloučkem svých Mrzimorských spolužáků, což je velmi nemilé. Snažím se s nimi nebýt viděna víc, než je nezbytně nutné. Ovšem když už se to všechno tak sešlo, rozhodnu se pro tentokrát nechat to být. Alespoň se mezi nimi bude pohybovat konečně někdo na úrovni, že ano a všeobecně tak zvedat laťku.
Když jsme vešli do místnosti, pohledem jsem vyhledala Domenica a jakmile se naše pohledy střetly, s úsměvem tak sladkým, až by jednomu zatrnulo v zubech, mu zamávám. Jenom abych mu připomněla, že spolu dnes ještě máme nějaké plány.
Pak už si to mířím k Mrzimorskému stolu (ach jo), v závěsu za Avanem a Acai, která zrovna něco horlivě vykládá. Zaposlouchám se do jejích slov, stačilo mi toho jenom trochu abych pochopila, že naše malá chudinka z kmene Waka Waka si stěžuje na fakt, že se vykašlala na test, ale je to samozřejmě chyba ostatních, že neuspěla. Normálně bych nad tím asi jenom protočila oči a nechala to být, protože co na to říct… ale vzhledem k tomu, že ji tenhle rok už od začátku nemůžu vystát, rozhodla jsem se do jejího naříkání vmísit s jednou upřímnou myšlenkou.
“A co jako čekáš, když ses na to vykašlala? Že dostaneš jedničku třikrát podtrženou?“ Posměšně se na ni ušklíbnu a pobaveně zakroutím hlavou, jako kdyby byla snad úplně blbá – ehm, ehm. Acai byla přesně ten typ, který hledal chybu kdekoliv jinde než v sobě a už s tím začínala být opravdu nesnesitelná. Navíc by ráda měla všechno, hned a nejlépe aniž by musela hnout byť jediným prstíkem – možná proto je má tak buclatý.
Posadím se ke stolu a na talíř si nandám rýži společně s dušeným hovězím s mrkví a spokojeně se pustím do jídla. Sedět s Acai u jednoho stolu je sice vždycky za trest, ale chuť k jídlu si tím zkazit nenechám.
 
Kayla Harper-Burns - 02. února 2019 17:26
lalab3384.jpg

Shrnutí uplynulého měsíce

označení


Čas někdy ubíhá jako voda, takže stačí zamrkat, a najednou je půlka října. Uplynul celý měsíc, který jsem strávila jako kapitánka našeho famfrpálového týmu. Sice jsme si nestanovili pevně dané tréninky, ale stejně jsme odvedli pěkný kus práce. Snažila jsem se to brát zodpovědněji, než když jsem byla jenom člen týmu. Velkou většinu zápasu Nebelvíru proti Zmijozelu jsem strávila psaním poznámek k jednotlivým hráčům, týmům jako celku, a malováním malinkých srdíček kolem Nickova jména. Nakonec jsem sice měla víc poznámek o něm než o těch ostatních, ale tak aspoň něco. Stejně jsem neměla pořádně komu fandit.

Taky jsem se v poslední době hodně bavila s Nickem, byl na mě zase milejší. Sice jsem si pořád nebyla jistá, jak to tedy je nebo není s Beccou, nicméně celá ta záležitost přešla zcela do pozadí, když jsem si všimla, jak se pořád lepí na Alex. Ta si možná všimla mých pohledů, ale bylo mi to jedno. Becca, Helen, Alex... Prostě jsem si nemohla být jistá, jestli s nimi Nick opravdu něco měl, nebo mě jen tak provokoval, ale byla jsem z toho dost nervózní a žárlila jsem. Tedy kromě chvil, kdy na mě byl zrovna hodný. Byla jsem v sedmém nebi, co by ne.

Alex mě ovšem neštvala jenom sezením s Nickem. Když nás při posledním tréninku vyhodila z hřiště, měla jsem opravdu chuť ji zabít. Opravdu. V ten moment se nedalo nic dělat, ale rozhodně jsem jí to nezapomněla.

Z vyučování mi obzvlášť v paměti utkvěla hodina s malinkými dráčky, to bylo něco báječného. Nějakého takového by určitě ocenila moje prababička. Rozhodla jsem se jí takového někde opatřit, pokud to půjde a v nejbližší době se na ně zeptat profesora Kwanga.

Velká síň


14. října, přítomní, madam Hoochová


Ten den jsem se moc nevyspala. Zdál se mi hrozný sen, o famfrpálu. V tom snu Richard zabral hřiště permanentně pro Zmijozel a nikdo jiný tam nesměl. Madam Hoochová měla z nějakého důvodu Snapeovy vlasy a hábit a všechno odsouhlasila. A mě a mému týmu se pak celá škola posmívala.

Pak jsem nad tím musela pořád přemýšlet, byla jsem jako mátoha. Starodávné runy jsem skoro ani nevnímala a Dějiny čar a kouzel už vůbec ne. Do písemky jsem nenapsala v podstatě nic, jen pár tipů a odvozených věcí, co mě tak napadly, že by mohly sedět, takže jsem si nedělala moc velké naděje, že bych dostala hezkou známku. Měla jsem prostě celou dobu takový nepříjemný pocit a nemohla se soustředit na nic jiného. Byla tu možnost, že je to znamení. Zvlášť když jsem k tomu připočetla jak mi Alex vmetla do tváře, že ona už zarezervované termíny má. Doteď jsme trénovali dost nepravidelně, takže na mě nejspíš začal skrz sen mluvit můj pocit viny. Jako kapitán jsem se zatím přece jen moc neosvědčila. A náš zápas s Mrzimorem se blížil...

Pro jistotu jsem se při první přestávce rozhodla napsat dopis pro madam Hoochovou. Úhledně jsem na kus pergamenu sepsala pár termínů, ve kterých jsem si byla jistá, že je hřiště volné. Takhle jí ho budu moct předat při obědě.

Dopis

Když konečně začala pauza na oběd, vydala jsem se s ostatními do Velké síně. Cestou jsem v ruce žmoulala svůj dopis a rozhlížela se, jestli Hučku někde neuvidím. Doufala jsem, že tam bude, abych jí ho hned mohla dát. Když jsem ji nenašla, postavila jsem se před Velkou síň a číhala na ni. Přece taky musí jíst, ne? Byla jsem odhodlaná se na ni vrhnout, hned jak ji uvidím. Chtěla jsem se konečně zbavit toho hrozného stínu, co nade mnou už od rána visel.

 
Duch Bradavic - 02. února 2019 17:00
pj25750.jpg

Obrázek

...aneb o měsíc později


Měsíc utekl jako voda a než jste se stačili rozkoukat, byl tu další stereotypní školní den. Venku se za ten měsíc pořádně ochladilo a do naší školy čar a kouzel přišel podzim. Listy stromů se zbarvily do oranžova a postupně spadávaly z větví na zem nebo je ze stromů odvlál přímo vítr a proháněl po pozemcích. Nebelvírští s Havraspárskými měli za okny věže tolik navátého listí, že by si v nich mohly sovy udělat hnízdo. Vrba mlátička shodila svou pokrývku najednou a nyní se ve studeném větru ošívá svými zcela holými šlahouny. S příchodem podzimu také přišlo typické britské počasí s častými dešťovými přeháňkami. Ne, že by to snad Alex donutilo zrušit trénink a tak mrzimorští často trénovali v pláštěnkách a zpět na pokoje chodili unavení, promoklí a někdy dokonce s botama od bláta. Posledně, když si Acai zapomněla boty očistit a v pokoji tak udělala zabahněné stopy - Ruby klasicky nešetřila jedovatými poznámkami a nepřátelskými pohledy. A aby toho nebylo málo, Alex, která se stala podtrženým jménem v Kaylině deníčku "dívek k eliminaci" s ní čelila konfrontaci přímo na hřišti, když Kayla se svým týmem chtěla trénovat. K její smůle však měla Alex hodiny na hřišti už zamluvené. Alex ji tedy s vítězným úšklebkem doporučila přečíst si jejich rozpis tréninků na nástěnce a v jejich trénování je příště nevyrušovat. A když jsme u toho famfrpálu - poražení Nebelvírští slibují Zmijozelským drtivou odvetu a v čele se svou kapitánkou Erikou a jejich novým střelcem Danielem, nelítostivým odpůrcem zmijozelů, jsou odhodláni je příště roznést na kopytech. Zmijozelští se nad jejich řečmi pouze pobaveně usmívají a nevypadá to, že by se cítili byť sebemíň ohroženi. Richard po vítězném zápase všechny hráče pochválil, předně tedy neopomenul, byť trochu neochotně pochválit i záslužného chytače Cayluse a navrhl, že by výhru mohli oslavit. Také, vzhledem k tomu, že v počtu střelených branek byli slabší, svému týmu oznámil, že v nejbližší době s Domenicem vymyslí pravidelné tréningy, které budou pro všechny v týmu povinné.

Obrázek

Dnes je středa 14. října, dalším z nekončících školních dnů. Venku to vypadá jako klasický podzim. Sychravo, zataženo a na už tak promoklou půdu dopadají další jemné kapky deště. Tráva pod nohama nepříjemně čvachtá a i ty nejkvalitnější boty jsou brzy promočené. Dnes jste ale ještě neměli čas se venku příliš dlouho zdržovat. Hned po snídani vás čekala hodina starodávných run s Batshedou Babbling, která vám oznámila, že je toto vaše poslední společná hodina a od příště se starodávné runy spojují s kroužkem runové magie, který vede profesorka Rhiannon Kearney. Těm, pro které je runová magie a starodávná síla run zajímavá nezbývá nic jiného, než si je zapsat jako kroužek. Pro ostatní - pro které byly hodiny run utrpení, to byla jistě velmi dobrá zpráva! Když však viděla, jak se Acai s Domenicem spokojeně usmívají a zbytek hodiny měli očividně jak se lidově říká - "na háku", neodpustila si je tak trochu zákeřně vyzkoušet z run Ansuz, Eihwaz a Pertho, kdy je po nich chtěla správně na tabuli vyznačit, říct význam, užití a historii. A protože Domenico hlasitě nechápal, proč ho z toho ještě zkouší, když se tento předmět v podstatě ruší a už mu to je stejně k ničemu - tak mu Batsheda, bublající rozčileností, strhla rovnou na místě 10 bodů za drzost!
Ale tohle nebyly jediné změny, které se v předmětech odehrály. U hlavní síně na nástěnce viselo několik nových vzkazů a oznámení. (ti, kteří si zapisují nové kroužky nebo přepisují nové povinně volitelné předměty prosím, aby svůj výběr a zápis/odzápis provedli i herně).

Po malé přestávce po starodávných runách přišel na řadu kolektivem ne příliš oblíbený předmět Dějiny čar a kouzel s profesorem Binnsem. Nu a tam vás čekala hned na začátku hodiny 15 minutová písemka na již probrané učivo - přesně tedy na již probraný Starověký Egypt, který byl zakončen touto zkouškou. Jak jste si vedli se dozvíte odpoledne, kdy budou výsledky vyvěšeny na nástěnce. Kdo ví, kolik z vás si během nudných a monotónních hodin pana Binnse vzpomnělo, jak vyprávěl, že Starověký Egypt je kolébkou magie, jak Egypští kouzelníci zaklínali svoje hrobky, aby jim nikdo neukradl jejich bohatství a ukryté poklady. Jestlipak jste si vzpomněli na to, že v několika hrobkách pyramid byly nalezeny zmutované lebky mudlů, kdy se jim extrémně zvětšovaly hlavy poté, co se do hrobky i přes kletbu vloupali. A nebo jestli jste si vzpomněli na referát Acai s Alex o magických egyptstkých amuletech.

Bodování testu

Po skončení testu přišel na řadu referát Angely a Charlotte o upalování čarodějek (historie, význam, letopočty, slavná jména, země, a místa, kde se upalovalo nejvíce) a v tomto duchu pokračoval až do konce hodiny. Každá z prednášejících si odnesla pro svou kolej +5 bodů. Na další hodinu stanovil referát Cassandře a Dianě, aby vypracovaly referát o Sumérských kouzelnících, kteří byli vynikající čarodějové a ještě lepší tvůrci léčivých a obranných lektvarů. A taky tentokrát přidal ještě jednu dvojici - Sebastiana a Nataniela, protože Nataniel nedával po zbytek hodiny pozor, aby mu na jeden pergamen zpracovali legendu o Gilgamešovi o kterém si mudlové mylně myslí, že byl napůl bůh a napůl člověk. Ve skutečnosti to byl samozřejmě čaroděj. Samozřejmě mají také dohledat informace o Humbabě nebo také Huwawě, proti které Gilgameš bojoval.

Nu, vypadá to, že říjen bude plný testů a zkoušení. Ale dějinám už je naštěstí konec a čas na hodinové věži ukazuje dvanáct. Tedy je čas odpočinku a oběda. Hlavní síň už se začíná plnit studenty a na dlouhých stolech se objevují bohaté hody. Alastor však nemá pořádně čas si sednout ke stolu a najíst se, jelikož dnes za ním z nějakého důvodu chodí jeden prvák za druhým a zasypávají ho dotazy. Jeden si Alastora asi spletl s učitelkou, když mu šel žalovat na svého kamaráda, který mu sebral jeho kouzelné brko, které nepotřebuje inkoust a pokaždé píše jinou barvou.
V hlavní síni má nyní dozor Saga s Rhiannon, které zde budou muset zůstat až do konce obědové pauzy. Hlavní síní se jako obvykle ozývá cinkání sklenic, příborů a talířů a tentokrát za doprovodu máchání křídel, když nějakému šťastlivci velká hnědá sova přinesla dopis.

Obrázek


Pošta pro Ryana

 
Pomocný PJ ۞ - 02. února 2019 12:00
zk6233337.jpg
Obrázek



SHRNUTÍ KROUŽKŮ



Hodina jezdectví probíhala až do konce poměrně klidně. Nikdo už nikoho nenapíchl na vidle, kolečka s hnojem se nepřevracela a ani koně, kterým se nechtělo z pastvy pryč, nedělali po odvedení do stájí žádné větší potíže. Hagrid mezitím chodil od jednoho boxu k druhému a kontroloval, jak moc důkladní studenti při kydání byli. Pakliže byl spokojený, nešetřil chválou, v opačném případě apeloval na větší pečlivost. Nakonec každému přidělil jednoho koně, kterého si každý sám vyhřebelcoval a osedlal. Ke smůle většiny tím hodina jezdectví skončila, protože na následnou vyjížďku už nezbyl čas.


Hagridovo rozdělení koní

Během jasnovidectví se studenti rozdělili do dvojic a hádali pod dohledem profesorky Primrose znamení zvěrokruhu svých protějšků. Hádání nakonec zabralo téměř celou hodinu, kterou zakončil Nataniel svou otázkou o Hadonošovi, třináctém znamení. Profesorka mu alespoň částečně nastínila pohled zkušených astrologů na danou tématiku a zároveň mu doporučila odbornou literaturu, kterou si mohl zapůjčit u madam Pinceové v knihovně. Na konci hodiny Rosalie slíbila, že se k tématu třináctého znamení příště vrátí.

Ani studium mudlů nepřineslo nic nového. Profesorka McGregor se s přítomnými až do konce hodiny věnovala určování mudlovských předmětů a na konci shrnula teorii Zákonu utajení.

Obrázek

FAMFRPÁLOVÝ ZÁPAS


V půlce září se konal famfrpálový zápas Zmijozelu proti Nebelvíru, který si nenechal ujít snad žádný fanoušek tohoto adrenalinového sportu. A že se bylo na co dívat! Tribuny byly plné a křik fandících studentů se společně s doprovodnou hudbou rozléhal všude kolem. Začátek zápasu přitom vypadal poměrně nevinně, ale jen do té chvíle, než padl zásluhou Christiana první gól. Než se stačili protivníci vzpamatovat, prosvištěl jejich brankou další camrál, tentokrát díky křesťance Marii.
Zmijozelští střelci na neúspěch ihned zareagovali a ze všech sil se pokoušeli vyzrát na Johna Dandyho, Nebelvírského brankáře. Ten si však nenechal nic líbit a za hlasitého povzbuzování publika bránil obruč jako lev. Osudným se mu stal až odvážný nálet Colette, který skončil gólem ve prospěch zelených. Hra se bohužel neobešla bez zranění. Splašený potlouk odražený Ryanem zasáhl prolétajícího Wolframa, který po nehezkém pádu skončil na ošetřovně. I přes početní oslabení týmu hadí kolej nakonec vyhrála, jelikož se Caylusovi podařilo chytit zlatonku. Ze zápasu si tudíž Zmijozelští odnesli celkem 170 bodů (150 za chycení zlatonky, 20 za dvě vhozené branky) a Nebelvír rovných 60.


Kdo co střelil a za co získal body?

Obrázek



INFORMACE Z HODIN


- Druhou hodinu přeměňování místo profesorky McGonagallové suplovala profesorka Kearney. S novou látkou nezačínala, pouze nechala studenty procvičovat látku první hodiny – Tj. přeměňování mandelinek na barevné kuličky. Zvířata, která byla na hodinu vypůjčená původně, mohli studenti buď vrátit, nebo si je dočasně ponechat.

- Acai s Alex přednášely referát na hodině Dějin čas a kouzel, za který každá získala deset bodů.

- Během hodiny starodávných run přišel Nebelvír o deset bodů kvůli žvanícímu Ryanovi a Danielovi. Profesorka Babblingová byla naštvaná tak moc, že dala celé třídě test z písma futhark a ve zbytku hodiny zkoušela u tabule.

- Angela a Charlotte dostaly za úkol společně vypracovat referát na příští hodinu dějin čar a kouzel.

- Druhá hodina péče o kouzelné tvory se týkala draků. Profesor Kwang používal jako názorné ukázky zmenšené dráčky. Na konci hodiny zadal referát na téma druhy draků, který měla do příštího měsíce vypracovat Sinestra s Christinou.



Obrázek


LETEM SVĚTEM STUDENTSTVEM


- Po skončení famfrpálu se dal dohromady Dandy s Eleanor (bývalá Nebelvírská prefektka). Dandyho výkon na ní nejspíš zapůsobil tak, že mu vyznala své city a od té doby spolu randí.

- Nick se během měsíce hodně bavil s Kaylou a poměrně dost se jí věnoval. Během hodin si k ní ale nikdy nesedl a vždy si kdoví proč sedal k Alexandře.

- V půlce měsíce skřítci připravili masové hody, což velmi těžce nesla veganka Naira. Když viděla Helen, která si zrovna napichovala na vidličku kus masa a do toho se usmívala na Richarda (což si Naira vyložila tak, že se provokativně usmívá na ní), urazila se a od té doby je na Helen nazlobená.

- Ač si Christina vybrala jako svého budoucího muže nápadníka číslo 2., první nápadník se nenechal ničím odradit a poslal Christině dopis, ve kterém navrhl osobní setkání v Prasinkách.

- Reece, který se úspěšně zotavil z popálenin se hodně sblížil s Wolframem, který skončil na ošetřovně po pádu z koštěte. Zhrzený Isaac, který si Reecovo přátelství a časté navštěvování ošetřovny vyložil po svém se místo toho upnul na Aleca.

 
 
766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.88110399246216 sekund

na začátek stránky