Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Bradavice - trochu jinak
Družina
| |||
 | Před učebnou Dějin čar a kouzel všichni, kteří opouští učebnu Nepřál jsem si, aby tam šel se mnou, přesto mám pocit, že by měl vědět, co jsem udělal. Ať už se mezi námi stalo cokoli, ať už mi lhal sebevíc, je stále mou krví, pro niž bych dýchal. Což mu nikdy nepřiznám nahlas. Mohl mít ten deník, nevzal si ho. Nedozví se, co cítím, všechno pohltí zaheslované pokračování, do kterého se už ani on nedostane. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Jasnovidectví Všichni Když skončila obrana proti černé magii s tím divným náznakem na to, že Moody nás učil naposled nevěděl jsme jestli se té parodii smát, plakat nebo metat kotrmelce z toho, že konečně třeba se nám poštěstí a na místo učitele obrany přijmou někoho normálního. Otočím hlavou po Agnes a nikde jí nevidím, potvora využila mojí chvilkové nepozornosti a šla nabrat další mentální síly na pobyt vedle mě. Upřímně? Nedivím se jí. Jeden to občas potřebuje. Vytáhl jsme z tašky rozvrh, abych se podíval co mě čeká a nemine. Když jsem zjistil, že jasnovidectví, tak se mi obličej zkřivil opravdu nepěkným výrazem. Nemám nic proti profesoru Adamsovi, ale když bych shrnul co mám proti jeho předmětu bylo toho hodně. Ne zrovna nadšeným krokem jsme se doškrábal do učebny a sedl si opravdu do posledních řad. Vím, že on za to nemůže, takže nasadím jeden ze svých výrazů typu: Ano profesore, máte úplnou pravdu. Sice vnímám co říká on i ostatní, ale nějak to propouštím zase dál. Ovšem o svůj maskovací výraz přijdu, když slyším o úkolu. Nesnáším psaní domácích úloh a už vůbec ne, když jsou do jasnovidectví. Napnu uši a budu poslouchat jestli někdo není taky Kozoroh, abych se mohl v klidu se vší čestností připojit a svézt se na vítězné vlně. | ||
| |||
 | Jasnovidectví Všichni ve třídě Pět? Dobře, příště to bude definice na pět minut. Potlačím nutkání ušklíbnout se když učitel odpoví. Do hodiny neustále proudí další a další studenti, nad čím jen kroutím hlavou. Je vidět že mají jasnovidectví úplně na háku. Ale to ty vlastně trochu taky. Připomene mi vnitřní hlásek. Dobře uznávám že to není můj oblíbený předmět, ale pořád mám trochu úcty a chodím do hodin. A včas. Mezi mojí krátkou úvahou se rozjede debata o tom kdo je jaké znamení. Nad tím se už doopravdy ušklíbnu. Já jsem beran, a kdo mě trochu zná, ví že opravdu nejsem průbojná, konfliktní a bezstarostná, tedy typická charakteristika beranova. Hodina probíhala dobře do okamžiku kdy jsem zaslechla něco o úkolu. Horoskop na týden? Se zbláznil ne? Učitel s naší třídou ještě očividně boj nevzdal a nakopíroval svou učebnici. Já učebnici mám, a můžu říct že je v dobrém stavu. Otevřu si ji na požadované stránce a zvědavě se rozhlédnu po třídě co bude dít. | ||
| |||
 | Chodba před ředitelnou Albus a Romain Mlčky jsme došli až k ředitelně. | ||
| |||
 | Knihovna Alacazar Zmijozel V chodbách se na první pohled nedělo nic zvláštního. Žádného studenta, flákajícího výuku jsem cestou nepotkala. Až na pár místních duchů, kteří si ovšem hleděli svého. Teprve až přede dveřmi jsem potkala první osobu z masa a kostí. Ne, tohle určitě student nebyl, spíš bych ho tipovala na některého ze zaměstnanců školy. Pokývnutí na pozdrav jsem mu vrátila a doprovodila jsem jej i krátkým úsměvem. Pokud se jedná o některého z kolegů, určitě je lepší být milá. Vstoupila jsem do prostor knihovny, ozářené mihotavým světlem pochodní, všude to vonělo pergamenem, inkoustem a jiskřilo to magií, ukrytou v některých z mnoha knih, vyskládaných v regálech lemujících dlouhé kamenné stěny Bradavického hradu. Madame Pince jsem za jejím stolem nenašla, procházela jsem jednotlivými uličkami a nahlížela do nich, zda ji někde nezahlédnu rovnat knihy do regálů. | ||
| |||
| Chodby Kráčím vedle profesora a zároveň krok za ním. V mysli se mi rodí plán, jak urychlit zkázu Victora Rouxe: použiju proti němu to nejmocnější, co má. Obrátím to proti němu, a jakmile hodím první kámen, tsunami, kterou to vyvolá, už nepůjde zastavit. | ||
| |||
 | Hodina absolutní demence Ušklíbl jsem se a s kyselým pohledem prohlédl zbytek třídy. | ||
| |||
 | Veštenie Ten nový začne akosi obsiahle odpovedať na otázku, čím stratím niť už niekde po desiatom slove. Opäť otvorené dvere, opäť neskorý príchod do školy. Katja. To dievča bolo aspoň niekto, kto pochytil muklovskú záľubu tetovaní a piercingov, inak som tu na hrade okrem nás dvoch príliš veľa takých ľudí nevidela. Medzitým začne hovoriť Kenji, čo ma prekvapí, lebo by som nečakal že začne odpovedať na nejakú otázku. Nie že by som nejakú zaregistrovala, ale to sa mi občas stáva. Vrátim sa teda pohľadom späť k nim od slizolinskej odrážačky. Zachytím Danielove kývnutie a radostne mu to oplatím. Och, takže Kenji sa rozhodol prispieť do debaty len tak, čo ho napadlo. S tým viem ísť. Netušila som, k akým mesiacom patrili aké znamenia, okrem toho svojho, ale keď sa k nemu pridajú aj ďalší...nezostanem predsa pozadu. Adamsove zadanie ma síce príliš nenadchne ale rozhodnem sa to vypustiť z hlavy. Ja mám fantázie na rozdávanie, niečo si vymyslím, alebo to nechám na skupine. Nemôžem tu byť jediné znamenie.. Najskôr si odkašlem, aby som upútala pozornosť. A ja, ja som baran. Oznámim nadmieru hrdo. | ||