| |||
Hodina jasnovidectví Ještě chvíli mi trvalo, než jsem se dokázala zvednout z místa, abych odešla ze třídy. Měla jsem sto chutí jít na pokoj pořádně se zachumlat do kožichu své kočky. Ale takovou možnost mít nebudu dneska ještě nějakou dobu. S povzdechem jsem se na chvíli usadila za dveřmi na chodbě. Otřásla jsem se, snad zimou, snad strachem, a pomalým krokem jsem se vydala směrem na další hodinu. Abych pravdu řekla, vůbec jsem z ní nebyla nadšená. Celý dnešní den byl touto první hodinou zabitý. Plazila jsem se chodbami, obklopovala mě aura chladnější nežli obvykle. Pochmurný výraz ve tváři hovořil za vše. Mladší studenti se za mnou otáčeli - asi netušili, co se mi stalo. Nevšímala jsem si jich, nevšímala jsem si nikoho, jen jsem kráčela vpřed. Po schodech nahoru a do učebny na hodinu Jasnovidectví. Snad alespoň tahle dopadne trochu lépe než ta předchozí. Někam jsem si sedla. Zatím jsem tak nějak nevnímala, jestli jsem si přisedla k někomu dalšímu, nebo jestli jsem si vybrala prázdné místo (pokud tedy taková věc zůstala). Každopádně jsem tedy dosedla a pohled jsem namířila směrem z okna ven. Měla jsem spoustu věcí na přemýšlení... |
| |||
Učebna jasnovidectví Kvůli té pitomé kočce jsem málem přišel pozdě. |
doba vygenerování stránky: 0.74460196495056 sekund