Učebna jasnovidectví Kvůli té pitomé kočce jsem málem přišel pozdě. Vážně, jaká kočka dobrovolně pořád seká drápky po loučích, i když nehoří? Když jsem došel do třídy, profesor už tam byl. Omluvně jsem se na něj usmál a sedl jsem si na první volné místo, pokud možno kde nikdo nesedí. Kočku jsem si položil na klín a prosím všechny smyšlená božstva lidského plémě, aby byla zticha. Nesnáším kočky. Tahleta při první příležitosti letí zpátky, odkud přitáhla. I když je tak rozkošně huňatá... A vrní pokaždé, když ji pohladím... A dokonce mi ani nezapálila hábit. Podrbal jsem To na bradě a Tomu zahráli v srsti jiskřičky. Fakt je roztomilý. Nejvíc účinná zbraň pro přežití mezi lidmi. Chytrý to tvor. |