| |||
Kabinet - Cesta do knihovny Romain "Otázku prázdnin ještě dořešíme, teď se prospi, potřebuješ to. Já zajdu pro ty knihy, dobře?" Poplácal jsem ho po rameni, vstal a přehodil přes sebe plášť. "Za chvíli jsem zpátky." Slíbil jsem a došel ke dveřím. "Nikdo by sem přijít neměl, je hodina, ale kdyby něco tak řekni, ať počká." Přikázal jsem mu a vyšel na chodbu. Nespěchám. Musím si pročistit hlavu. Bylo toho od rána trochu moc a něco mi říká, že tohle je teprve začátek. |
| |||
Další hodina Nikdo konkrétní Jakmile učitel rozpustí hodinu sbalím si své věci a vydám se na chodbu. Pokud bude každá hodina obrany proti černé magii probíhat takhle, tak to bude zajímavý rok. Zajímalo by mě kdo bude vézt příští hodinu a proč tu nebude Moody. Na chodbě se ke mně přidá Kámen. „Nazdar kamaráde“ jelikož se znám vydám se okamžitě na další hodinu. Nechci přijít pozdě. Jasnovidectví není můj oblíbený předmět, ale profesora Adamse mám rád. Tentokrát Kamena nenechám na chodbě, ale vezmu ho do třídy. Adamsovi to loni nevadilo… Je to fakt pohodář. Kupodivu jsem cestou nezabloudil, takže si můžu vybrat kam si sednu. Vyberu si prázdné místo v druhé řadě a usednu. Kámen se mi natáhne pod nohy. Abych se do začátku hodiny zabavil vytáhnu hůlku a oblázek do kterého kouzlem začnu tvarovat podobu vrby mlátičky… Mé myšlenky se ale toulají jinde. Konkrétně u knihy, kterou jsem četl o prázdninách. Oživování věcí neživých díl třetí – oživování rostlin a jejich částí. Jednou bych si chtěl vykouzlit Enta. Při příští hodině bylinkářství se na to zeptám… |
| |||
Běh na další hodinu Profesorka McGonagallová, dále nikdo konkrétní Profesorka můj pozdní příchod nijak dál nerozpitvává. Mé vysvětlení jí stačí a já jsem za to rád. Pořád se sice tváří káravě, ale je mi jasné, že musí mít před studenty respekt. Ještě než odejdu, podá mi rozvrh a trochu škodolibě mi oznámí, že další hodina začíná za pět minut. To vážně? Mám snad křídla? Jsem zpěvák, ne běžec. Krátce nahlédnu do papírů. Další hodina je jasnovidectví. Budu si muset pospíšit. Rychle seberu své věci a rozejdu se ke dveřím. Než za nimi zmizím, lehce se ukloním přesně tak, jak bylo v naší zemi zvykem. „Arigato gozaimasu. Sayōnara.“ Vychrlím na ní ve spěchu a zavřu za sebou. Zmateně se rozhlédnu kolem. Kudy jít, abych byl ve věži co nejrychleji? „Drž se, tohle bude rychlost.“ Podívám se na chameleona, chňapnu po něm a nacpu ho do kapsy u hábitu. Jo, za tohle by mě ochránci zvířat nejspíš majzli něčím po hlavě, ale jistota je jistota a já vážně nebudu riskovat, že ho někde vytratím, až se budu splašeně hnát po chodbách. Cestou se mi podaří upustit jednu z učebnic, kterou budu v hodině potřebovat. Už takhle vypadá jako salát a teď je ke všemu umazaná od nějakýho sajrajtu z podlahy. Shimatta! Tohle mi ještě scházelo! Nakonec se do věže přiřítím celý udýchaný, ale díkybohu včas. Bylo to vážně za pět minut dvanáct. Pohledem začnu hledat volné místo u stolku, přičemž pravou rukou lovím v kapse chameleona. Doufám, že profesor proti tomu nic mít nebude. Kdybych měl víc času, odnesu ho do pokoje, ale byl jsem rád, že jsem stihl doběhnout sem. Teď si vážně připadám jak po hodině tělocviku. |
doba vygenerování stránky: 1.0065970420837 sekund