| |||
Další hodina Nikdo konkrétní Jakmile učitel rozpustí hodinu sbalím si své věci a vydám se na chodbu. Pokud bude každá hodina obrany proti černé magii probíhat takhle, tak to bude zajímavý rok. Zajímalo by mě kdo bude vézt příští hodinu a proč tu nebude Moody. Na chodbě se ke mně přidá Kámen. „Nazdar kamaráde“ jelikož se znám vydám se okamžitě na další hodinu. Nechci přijít pozdě. Jasnovidectví není můj oblíbený předmět, ale profesora Adamse mám rád. Tentokrát Kamena nenechám na chodbě, ale vezmu ho do třídy. Adamsovi to loni nevadilo… Je to fakt pohodář. Kupodivu jsem cestou nezabloudil, takže si můžu vybrat kam si sednu. Vyberu si prázdné místo v druhé řadě a usednu. Kámen se mi natáhne pod nohy. Abych se do začátku hodiny zabavil vytáhnu hůlku a oblázek do kterého kouzlem začnu tvarovat podobu vrby mlátičky… Mé myšlenky se ale toulají jinde. Konkrétně u knihy, kterou jsem četl o prázdninách. Oživování věcí neživých díl třetí – oživování rostlin a jejich částí. Jednou bych si chtěl vykouzlit Enta. Při příští hodině bylinkářství se na to zeptám… |
| |||
Běh na další hodinu Profesorka McGonagallová, dále nikdo konkrétní Profesorka můj pozdní příchod nijak dál nerozpitvává. Mé vysvětlení jí stačí a já jsem za to rád. Pořád se sice tváří káravě, ale je mi jasné, že musí mít před studenty respekt. Ještě než odejdu, podá mi rozvrh a trochu škodolibě mi oznámí, že další hodina začíná za pět minut. To vážně? Mám snad křídla? Jsem zpěvák, ne běžec. Krátce nahlédnu do papírů. Další hodina je jasnovidectví. Budu si muset pospíšit. Rychle seberu své věci a rozejdu se ke dveřím. Než za nimi zmizím, lehce se ukloním přesně tak, jak bylo v naší zemi zvykem. „Arigato gozaimasu. Sayōnara.“ Vychrlím na ní ve spěchu a zavřu za sebou. Zmateně se rozhlédnu kolem. Kudy jít, abych byl ve věži co nejrychleji? „Drž se, tohle bude rychlost.“ Podívám se na chameleona, chňapnu po něm a nacpu ho do kapsy u hábitu. Jo, za tohle by mě ochránci zvířat nejspíš majzli něčím po hlavě, ale jistota je jistota a já vážně nebudu riskovat, že ho někde vytratím, až se budu splašeně hnát po chodbách. Cestou se mi podaří upustit jednu z učebnic, kterou budu v hodině potřebovat. Už takhle vypadá jako salát a teď je ke všemu umazaná od nějakýho sajrajtu z podlahy. Shimatta! Tohle mi ještě scházelo! Nakonec se do věže přiřítím celý udýchaný, ale díkybohu včas. Bylo to vážně za pět minut dvanáct. Pohledem začnu hledat volné místo u stolku, přičemž pravou rukou lovím v kapse chameleona. Doufám, že profesor proti tomu nic mít nebude. Kdybych měl víc času, odnesu ho do pokoje, ale byl jsem rád, že jsem stihl doběhnout sem. Teď si vážně připadám jak po hodině tělocviku. |
| |||
Chodba -> K04Především Gabriel"Neeeee. Vím kam jdeme. Navíc, všechny cesty vedou do Říma..." Ušklíbnu se na Gabriela, mezi tím, co jdu zase chodbou. "Nebo v našem případě k Pohyblivým schodům." Zazubil jsem se a když jsem zase zahnul ocitl jsem se u nich. |
| |||
Opožděný první školní den [/right]Stojím před kabinetem své kolejní vedoucí a připravuji se zaklepat. Tohle celé bych si mohl odpustit, kdybych do Bradavic dorazil už včera, ale naneštěstí tomu tak nebylo. Neumím se rozdvojit. Buďte na podiu, zpívejte z plných plic a zároveň seďte ve škole po boku svých spolužáků. Ne, to prostě nejde. Možná bych mohl profesorce tvrdit, že mi umřela babička a jako správný vnuk jsem se s ní musel naposledy rozloučit, jenže to má háček. Dokonce dva. Moje babička žije a já nebyl na pohřbu, nýbrž na svém vlastním koncertě. Kdekdo by si mohl zjistit, co jsem dělal. Takový je holt život mladého kluka s uměleckou duší, který se snaží proslavit. Dostat se z Tokia do Bradavic mi nějakou chvíli trvalo. Asi bych tu mohl být i rychleji, ale testrála v Japonsku opravdu nemají. I kdyby ano, fakt nevím, jak bych sousedům vysvětloval, že máme na zahradě neviditelného koně. Bohatě mi stačí to malé barevné cosi, co teď sedí na mém rameni. Chameleona jsem dostal nedávno jako dárek od otce a vzhledem k tomu, že tu skoro každý měl za mazlíčka kočku, nebo něco podobně chlupatého, nenamítal jsem. Rád jsem se lišil. Koutkem oka se podívám, jak chameleon změnil barvu. Zvířatům zrovna moc nerozumím, ale hnědý byl vždycky, když se něčeho bál. Docela strašpytlovský zvíře. A nebo věděl, že za dveřmi čeká profesorka McGonagallová. Až se dozví, že jsem přijel teprve teď, bude opravdu děsivá. Takže se vlastně svému mazlíkovi nedivím. Fajn, nemá cenu tu postávat. Měl bych to rychle vyřešit a hlavně zjistit, co máme za hodinu. Zaťukám na dveře a čekám, až budu moct vstoupit. (Jinak pro všechny, japonská jména se píšou tak, že první je příjmení a teprv potom jméno!! Takže moje postava se jmenuje Kenji, nikoliv Ogata, jak si tu možná někteří myslí :D Tak jen abyste pak věděli, až na sebe budeme reagovat.) |
doba vygenerování stránky: 0.88615393638611 sekund