Metoda převleku Ředitel Brumbál, profesorka McGonagallová Nelíbí se mi, že klobouk může číst v mojí povaze.
Je to nepřirozené, ale dle mnoha informací se dá charakter vyčíst i podle tvaru rukou, podle očí a jiných částí těla. Hm... Jak by ten klobouk reagoval, kdyby měl někdo vši? Moje hyperaktivní mysl létá všemi směry, ale donutil jsem ji usměrnit se na jeden bod. "Co dál?" Modrý klobouk mě zařadil. Nebelvír. Nakonec to nedopadlo tak špatně, jak jsem se obával. Zmijozel... Některé myšlenky zakladatele té koleje se mi líbili, jiné ne. Nevím, zda bych dokázal fungovat pod jeho záštitou.
Nová rodina.
To slovo bodá jako kord. Vstal jsem, odkašlal si a ani jsem se nezabýval tím Fafrpálem. Jistěže toho kluka kontaktuji. Famfrpál je jeden z mála sportů, které se dají provozovat všude. Upravil jsem si kabát. "Děkuji, pane řediteli." Řekl jsem ze slušnosti u dveří. Možná je v tom trochu vděku. Ano, tomuhle muži vděčím za to, že se na mě nevykašlal a přijal mě i o pět let později.
U profesorky McGonagallové jsem se dle pokynů stavil pro hábit a rozvrh. Ta dáma vypadala zajímavě. Na nic jsem se ji neptal, na všechno přijdu sám. Takhle už jsem naučený z Kruvalu. Na záchodech, na které jsem narazil náhodou jsem se převlékl do uniformy. Najednou zapadám. Jenže všiml jsem si, že když kolem mě kdokoli prošel, vypadal uvolněně. Jakoby po chodbě povlával. Jenže já? Ruce za zády, vojenský krok, podezíravý pohled. Mám se ještě hodně co učit. Jen tak se poflakuji po chodbách, pořádně nevím co dělat. Asi budu pořádně fungovat až zítra. Obezřetně si prohlížím všechno okolo a do paměti si ukládám cestu, abych se neztratil a neskončil někde ve sklepení, utíkající před starým, páchnoucím školníkem. Všechny kufry jsou kouzelné (jak jinak,) takže se smrskli do jednoho malého kufříku, který šel nacpat do tlumoku na mém rameni. Necítím žádnou váhu, je taky očarovaný. Nechápu, proč mne to nenapadlo dřív. Barbara jsem nechal letět, musí se tu seznámit s okolím a Mont mi vesele kluše u nohou. | 
