| |||
Ohnivá kočka!ThomasMoody hodinu ukončí překvapivě a naznačí, že ho už mít nebudeme. Pokrčím nad tím rameny. Hm... divné, že se z Obrany proti Černé magii pořád střídají učitelé. Pomyslím si s povzdychnutím a vytratím se ze třídy... |
| |||
Jídelna,a hrad... Budu se tedy těšit pane kolego, a příště nezkoušejte to,jsou čarodějové kteří to nesnáší... pronesu k profesorovi nitrospitu a nitroobrany a pak se zadívám i na Rémuse který se vydal také někam pryč, na chvíli jsem zavřel oči, rozloučil se s ním kývnutím a také kývl na Thomase... Také se vzdálím, chci si pořádně prohlédnout hrad, navíc musím ještě pár věcí zařídit... vstanul jsem a kývnutím všem kolegům dal najevo to že odcházím, kdo ví koho to ještě vůbec zajímalo. Jísté bylo to že jsem nechal svůj hábit zmizet ke svým věcem a pomalu se vydal z hlavní síně do hradu, mé první kroky vedly na nádvoří kde jsem se zastavil u svého hřebce který poslušně sledoval okolí. Vidět jak stříhá ušima a radostně pohodí hlavou když jsem vycházel ven bylo velmi povznášející. Došel sem k němu, pohladil ho po plecích a setřel mapy jeho potu z jeho těla. Hlavně krku a čela.Vytáhl jsem z jezdeckého vaku pytel s obrokem, zavěsil mu jej přes hlavu aby mohl jíst a s klidem se opřel o jeho plece. Měl by sis tu zvykat Arie, myslím že zde budeme dlouho, navíc budeš vést stádo při hodinách, ty to své koňské, já to lidské... Poplácal sem ho po boku a vydal se do chodeb hradu. Nemusel sem nic víc říkat, né jemu, znal mě dobře. Kráčel jsem chodbami pomalu a s pečlvostí sobě vlastní, hrad jsem znal ze starého nákresu. Samozřejmě že za ta staletí prošel přestavbami, ale hlavní chodby se skoro neměnili. Jisté bylo to že jsem mezi všemi těmi hábity ve své zbroji, s rukou na jílci meče působil asi zvláštně. Jako bych ani nebyl čaroděj, nebo jako bych se chystal na maškarní z pohledu starších žáků. Nevnímal jsem však nic, pohledy, šepot ani hašteření spolužáků kteří se neviděli celé prázdniny. Jen jsem chtěl prozkoumat hlavní místa hradu, nasát atmosféru...snad i zapadnout... |
| |||
Kabinet prof. McGonagallové a chodba před ním Liv Mírně nechápavě hledím na profesorku. Co prosím?? Skoro tuhle nebezpečnou myšlenku řeknu nahlas. Vždyť jsem přišla jen o pár hodin, vsadím se, že si někteří ani nevšimli že chybím. Rychle se ale uvědomím a přestanu tak zírat. Místo toho už poněkud chladněji odpovím. "No myslím že kdybyste to viděla na vlastní oči tak by jste to lépe pochopila." Snad si to nevezme moc osobně, ale ta 'spoušť' vážně stála za to. Pak si od ní vezmu a poděkuju za rozvrh a už se zvedám k odchodu. Dobře, teď skočím za Flitwickem a pak hurá na hodinu... Nebo si ještě jednu dám volno? Počkat, co? Nový kolejní vedoucí? Už už otvírám pusu že se jí zeptám, ale rozmyslím si to. "Všechno si doplním, ještě jednou děkuji a nashledanou." Popadnu kufr a vykráčím z kabinetu, pořád mírně uražená že nedocení vzácnost situace, ale zároveň zvědavá na nového šéfa koleje. Snad bude v pohodě. Rozrazím dveře a po jejich zabouchnutí se konečně uvolním. Vlastně to nedopadlo tak zle. Pak si všimnu že zrovna přišla Liv. "Jé, ahoj." [/b] Usměju se na ni. První známá tvář která mě nechce rozporcovat."Moc bych za ní teď nechodila, právě jsem ji tak trochu znepříjemnila den svým pozdním příchodem." Zasměju se a uhnu jí z cesty kdyby i přes mé doporučení chtěla projít. |
doba vygenerování stránky: 0.95845317840576 sekund