| |||
Do kabinetu Romain "Jistě." |
| |||
Kabinet profesora Lupina Vypadá, že má zájem. Je to... Je to profesor. Ti mají zájem v popisu práce, koneckonců jejich profese je k tomu předurčuje. Přesto nedokážu potlačit lítostivé bodnutí, že to není přítel, možná vrstevník, za kým bych mohl jít. |
| |||
Trable? Romain Situace potřebné k řešení si mne našli hned. |
| |||
Ke kabinetu profesora Lupina Ne, nedokážu to. Nedokážu se jí nedotýkat, když se mi místo strachu znovu začne stýskat. Bylo to... Bylo to... Ani alkoholové dýchánky s Alexandrou nedokázaly utlumit tu bolest. Nebylo to přátelství v pravém slova smyslu, byl jsem jen... pátým kolem u vozu. Chtěl jsem si tu najít přátele, ale místo toho zoufale selhávám. |
| |||
Odchod z jídelny, chodby Kolegové u stolu, kdo mne osloví Po chvíli jsem vstal. |
| |||
Hodina obrany proti černé magii a kočka Všichni, kdo byl v řadě po mě Potěšeně si zapisuji bubáky ostatních a i když se moc nesnažím, neunikl mi příchod Romaina do hodiny o nějakých patnáct minut později. Kdyby si ho Moody všiml, určitě by nám srazil tak dvacet bodů. Ke konci hodiny už je to spíš nuda i přes zajímavé výkvěty zmijozelských akcí. Proto jsem rád, že nám profesor zadal domácí úkol a hodinu ukončil. Když jsem mířil ze třídy, nemohl jsem si za oknem nevšimnout sovy, která vedle sebe měla balíček. A na něm bylo napsáno moje jméno. Přimhouřil jsem oči a začal přemýšlet, jestli je to sranda nebo ne. Nakonec jsem tasil hůlku, vzal si z parapetu balíček a sova odletěla. Když jsem s ním pohnul, cosi uvnitř začalo kňučet. Raději jsem s Tím vyšel na chodbu a tam se zastavil. Šťouchl jsem do krabice hůlkou. Další divné zvuky. Připraven uskočit jsem pomalu rozbaloval papír a rozmotával papírky. Když se mi to podařilo, uvnitř jsem uviděl něco šíleného. Rozlitá miska, promočený papírek "Všechno nejlepší k narozeninám" a v rohu schoulené malé kotě s narudlou srstí, zmrzlé, promoklé a zjevně polomrtvé. "Strýčku." Zavrčel jsem a zvedl zvíře za zátylek do vzduchu. Ani se nehnulo, jen se na mě dívá. V očích mu zatančili slabé ohníčky. A pak mi to došlo. Strýc se mě nedávno ptal, když jsem psal o jednom tvoru, jestli se mi líbí. A tím tvorem byla... Egyptská ohnivá kočka. No to mě přetáhni koštětem, kde ji ten šílenec sehnal? Jak vůbec mohl... Prohrábl jsem si vlasy. Co teď? To zvíře brzy chcípne. Položil jsem ho na chladný kámen a ono se roztřáslo. Rozhlédnul jsem se po chodbě a pronesl jednoduché zaklínadlo. "Incendio." Kočka se vznítila. Překvapeně na mě hledí, očka jí pomalu červenají a srst taky. Protáhla se a kníkla. Nic víc. Asi je pořádně zesláblá. Doufám, že mě teď nikdo neobviní z týrání zvířat. I když ano, tahle scéna musí vypadat hodně divně. |
| |||
Alastor Moody |
doba vygenerování stránky: 0.90347290039062 sekund