Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Bradavice - trochu jinak
Družina
| |||
 | H035 - Bubák pozoruji bubáky svých spolužáků a přitom uvažuji, co asi uvidím já. To jak Zmijozel získává famfrpálový pohár? Nikdy dřív jsem se z bubákem nesetkal, takže opravdu netuším. Ani nevím jak a ocitnu se před bubákem. Vrásčitá stařena se změní v černém víru v úzkou šachtu (odkaz), která se ke mně blíží a vypadá to, že mě brzo pohltí… Strachy se mi naježí vlasy na hlavě. Stáhne se mi hrdlo a mám pocit, že se udusím. Panika mi sebrala drahocenné vteřiny. Šachta už mě pomalu obklopuje. To mě probudí. „Riddiculus“ vykřiknu, ale nedokáži si přitom vybavit nic veselého. Do háje… Raději uskočím bubákovy z cesty. Ty jo to byl děs. Doufám, že člověk za mnou byl připravený. | ||
| |||
 | PŘÍJEZD a levitující krychle pro sovyKdo mne najde Kočár zastavil. | ||
| |||
 | H035 - To, co nikomu nepřeju zažít Ukázalo se, že ve skříni opravdu není oblečení, nýbrž bubák. Byl jsem zvědavý, už jen z toho důvodu, že s bubákem jsem se ještě nesetkal a tudíž neměl ponětí, jakou podobu má právě ten můj. No, jsme tu od toho, abychom to zjistili a naučili se ho porazit. Takže směle do toho. Stejně jako ostatní vstanu, zařadím se a sevřu v rukou hůlku. Předemnou stojí další čtyři spolužáci, proto vyčkávám a mezitím pozoruji, jakou podobu mají jejich bubáci. Jaspera nejspíš v dětství okradl bezdomovec, protože si neumím vysvětlit, proč by se jinak bál něčeho takového. Připadá mi to spíš odpudivé, než děsivé. Jako další přichází na řadu Alec s mozkomorem a poté Thomas s jakousi splašenou kobylou. Tady to někdo přehnal s příběhy o čtyřech jezdcích apokalypsy. Musím uznat, že řev, který kůň vydává není ani trochu příjemný a mám chuť si zacpat uši. Je to sice jen bubák, ale měl by sloužit jako ponaučení všem, kteří tu mají nějaké zvíře. Dobře vychovávejte své mazlíčky, jinak se vám vymknou z rukou. Škodolibě se ušklíbnu, když Thomase vystřídá Alex a v místnosti se ozve burácení hromu. Mám chuť se smát, proto se raději kousnu do rtu a přešlápnu z jedné nohy na druhou. Vážně se v tomhle věku někdo bojí bouřky? To už se ale z mraku stává Wolfram a Alecova kočka, která mu předtím skočila na hlavu. Tentokrát už v sobě smích dusit nedokážu a jsem za to vlastně i rád. Tohle se vážně povedlo. Moje nálada doteď za moc nestála, zvlášť když dnešní ráno nestálo za nic, ale vsadím se o cokoliv, že toto nenechá chladného nikoho, snad jen samotného Wolframa. Zatímco se pochechtávám, nakráčí ke skříni poslední člověk předemnou. Zamyšleně si prohlížím albína v obleku, z kterého William vypadá pěkně nervózně do té doby, než příjde řada na mě. A je to tady. Klaun se rozplyne a začne se měnit na velmi pohlednou dívku, za kterou by se otočilo nejedno mužské oko. I to moje, pochopitelně. Štíhlá blondýna, středně vysoká a zatraceně atraktivní! To už se ale nedá říct o jejím výrazu. Kdyby pohled zabíjel, jsem už dle všeho mrtvý. „Noc s tebou Caylusi… Taková chyba!“ rozkřičí se a dál mě propaluje pohledem. „Nezažila jsem horšího milence. Styď se!“ Sevřu ruce v pěst, cítím, jak se mé tělo lehce chvěje. Tohle jsou opravdu děsivá slova a ke všemu zraňují mé ego. „Tomu říkáš výdrž? S tím co máš v kalhotech se ani nedivím, mělo mě to napadnout hned.“ Pokračuje a já nevím, jestli jsem víc zděšený, než naštvaný. Její slova jsou jako balvan, který mě tíží na hrudi a zabraňuje mi dýchat. Zhluboka se nadechnu, mávnu hůlkou a zakřičím „Riddikus!“ V tu ránu se dívka začne měnit, krásné plavé vlasy zešediví, obličej se zvrásčí a krom napuchlých tváří vidím i několik bradavic. Z krásky se stala ošklivá stařena. Přeci by sis nebral k srdci něco, co řekl někdo tak ošklivý. Zašklebím se a přenechám místo člověku za mnou, přičemž lehce skloním hlavu a krátce pohlédnu ke svému rozkroku. Neber si to tak, jsi úplně v pohodě, u holek jsi oblíbenej dost. Jen kecala. Založím ruce na hruď a mlčky pozoruji dalšího bubáka. Pořád ale nemohu vyhnat z hlavy toho svého. Kdo by to byl řekl, že se ze všeho nejvíc bojím milostného selhání? | ||
| |||
 | Obrana proti černé magii - H035 Od samého začátku, sotva jsem otevřel oči, jsem tušil, že bude tenhle den jeden špatný vtip. Nemusel jsem pohlédnout na hodiny, abych věděl, že jsem se neprobudil včas. Půlku noci jsem prozíral na strop. Ano, matně si vzpomínám, že mě při odchodu upozorňovali, že je čas vstávat, ale si jich nevšímal. | ||
| |||
 | Párty pokračuje Všichni v místnosti Jenom pokývnu hlavou směrem k Moodymu, když nám přidělí body. Aspoň někdo musí tu Oliverovu blbost napravovat a udržovat Nebelvíru kladné skóre. Tak jako tak jsem překvapený, že to vím. Musím si potom večer dát dvojitou porci dezertu na oslavu, že v mojí děravé hlavě zůstalo něco užitečného. Vytáhnu z rukávu svojí hůlku a jenom polohlasně pronesu zaklínadlo proti bubákovi. Netěšil jsem se na to co uvidím, ač to ve mě nebudí tak panickou hrůzu jako bubáci mých spolužáků. Musím říct, že jakási stvůra, mozkomor, dost děsivý kůň a bouřkové mraky. Rozhodně moji spolužáci mají zajímavé představy děsu. Je pravda, že z těch všech na mě nejvíce asi zapůsobil zatím Thomasův, protože prostě nemám rád zvířata, která jakkoliv trpí nebo jsou nějakým způsobem deformovaná. Byl jsem rád, když to přešlo v Alexiny bouřkové mraky a následný výjev Wolframa a kočky. Zachvátil mě dost silný záchvat smíchu, protože tomuhle se prostě nešlo nesmát. To je super Alex! Stihnu ještě křiknout směrem k odcházející spolužačce, ale potom se bubák zaměří na mě a hlava se najednou změní v postavu muže, který je středně vysoký v pěkném padnoucím obleku, ale je bílý jako stěna a všechny barvy v místnosti se stahují k němu. Celé jeho okolí je najednou černobílé a chladné. Mě z toho naskočí husí kůže a neudělá se mi zrovna volno. Úsměv mi zamrzá na rtech a mění se v kyselý škleb. Chlad, bezbarvost, žádná rozmanitost, jednotvárnost. Nesnáším ani jedno, mučí mě, když to vidím a nedej bože jsem k tomu nucen. Namířím hůlku na postavu, která absorbuje vše v jejím dosahu. Riddikulus! Vykřiknu s myšlenkou na klauna, která je plný zářivých barev, života a legrace. Pryč se zašlou jednotvárností a odpornou bezbarvitostí. Nesměju se tak jako u těch předchozích, ale obličej se mi vrátí do podoby spokojenosti se vším všudy. Svět je konečně zase barevné místo k životu. S tím se odpojím z řady a uhnu bokem, abych měl dobrý výhled na další v řadě. | ||
| |||
 | Bum bác švác asi tak všetci Celá nedočkavá prešľapujem na mieste, v rukách držím prútik a pretáčam si ho jemne medzi prstami. Moody zatiaľ vysvetľuje, čo to vlastne prízrak je. Ja už so sa s ním stretla, vedela som, čo mám čakať, ale bola som ohromne zvedavá, čo budú prízraky ostatných. Oliverov prízrak sa nastopro zmení na zlomenú metlu. Alebo mu bude vlastná pálka trieskať do hlavy. A Caylusa obklopí tucet dievčat s malými deťmi ktoré budú vyzerať ako on. Hi. Škerím sa ako slniečko na hnoji pri predstavách mojej hlavy, zatiaľ čo predstúpi Jasper. Natiahnem sa na špičky a trocha vykloním doboku, aby som dobre videla. Čo to má byť? Nejaký strach z detstva? Nedotkla by som sa toho ani špičkou prsta, to musím uznať. Jasper chvíľu váha a nechá to ohavné stvorenie rozprávať. Musí po ňom až skočiť, keď sa konečne zobudí. Pri pohľade na nanuky sa mi úsmev roztiahne ešte viac a žiadostivo mi zaškŕka v žalúdku. Mňam, dala by som si taký čokoládový alebo banáno.... Ani sa nenazdám a nanuky sú fuč. Úsmev mi zamrzne v momente, čo sa prízrak zmení na dementora. Ale dočerta Alec, mohol si si vybrať niečo iné. Zašomrem potichu keď ma prejdú zimomriavky. Je to len tieň dementora, ale nič to nemení na to že tie stvorenia neznášam. Odvrátim zrak s prekríženými rukami na hrudi a vrátim ho tam až keď počujem "Riddiculus", aby som zbadala že tam stojí Thomas a prízrak začína meniť podobu. Pekelný kôň? Niekto by mu mohol dať najesť. Pomyslím si bezstarostne. Prízrak sa zameriaval na Thomasa, nie na mňa, takže vydesená som nebola. Nie že by ma to za chvíľu nečakalo tiež. Napriek tomu ma ale zaerdžanie zabolí v ušiach. Ako týrané zviera. Brrr. Trochu nechápavo sledujem brečku na zemi. Nemá ani štipku predstavivosti? Než by som ale začala rozmýšľať, čo by som s tým koňom spravila ja, zrazu sa veľmi hlasno zahrmí, až nadskočím a začnem dávať pozor. Brečka sa začne zo zeme dvíhať ako čierna hmla, trieda potemnie a pozdĺž celého stropu sa stvorí veľký zhluk temných mrakov. Ďalšie zahrmenie zhrbí moje plecia, ako mám chuť schúliť sa do klbka. Dočerta, zakaždým ma ten prvý šok...dostane. Zatnem zuby keď si uvedomím že stŕpnutá stojím na mieste a na celom tele sa mi ježia chlpy. Doslova sa scvrknem od strachu, pred očami spolužiakov sa zmenším asi na 143 centimetrov, akoby som chcela zo seba spraviť menší cieľ pre blesk, ktorý udrie vedľa katedry. Vlasy naberú myšaciu hnedú farbu. Pevnejšie zovriem prútik a pripomeniem si, že vonku je pokojný bezbúrkový deň. Zameriam sa na poslednú vec, čo ma rozosmiala. Zakloním hlavu a namierim prútik do stropu práve keď sa znova zahrmí, až mnou otrasie. Čuš už! Riddiculus. Švihnem prútikom. S až príliš spokojným výrazom (a obrovskou úľavou že hrmenie prestalo) sledujem svoj výtvor. Mrak sa presunul sponad nás pred nás a tam polka naberie tvar hlavy Wolframa, zatiaľ čo druhá polku sa sformuje do tej mačkovitej šelmy a všetci majú možnosť opäť vidieť v spomalenom zábere ako mačka so šialeným výrazom letí na Wolframovu hlavu, zatiaľ čo jemu sa na tvári zjaví vydesený výraz. Okej, možno to nebol presný remake a čosi som si doplnila, ale pobavila som rozhodne aspoň seba. S chechotom sa mi vráti moja ružová farba vlasov a presuniem sa pomimo, dávajúc šancu ďalšiemu človeku, opäť tlmiac smiech rukami na ústach, stále v svojej mini podobe, takže sa ľahko schovám za ostatných ľudí. Och, kašlať na foťák, toto bolo lepšie. | ||
| |||
 | ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬ஜ۩۞۩ஜ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬ Hodina obrany proti černé magii | ||
| |||
 | Jídelna Remus a Thomas Co budu probírat?Myslím že se to pak bude líbit hlavně vám, základy telekineze,pyrokyneze a telepatie, jak komunikovat, víc stejně nemohou zvládat s ohledem na to že jsou to studenti,a neznám ani z daleka jejich psychickou sílu.Možná by bylo dobré udělat někdy společnou hodinu, jste přeci jen pokud jsem správně domnívám profesor nitroobrany... spojím své ruce jen špičkami prstů a se zájmem se na něj podívám.... Pomluvy nám ale Rémusy nedělají to pravé jméno,to mi samy si ho uděláme, tím jak jednáme.. soustředím se na slova Réma a pak se otočím zpět na nového kolegu.... Hadí jazyk tady nezazní z mých úst,na výslovné přání nebo spíš zákaz ředitele školy, jistě víte s čím je spojen za poslední desetiletí... na chvíli se odmlčím a pak jen pokrčím rameny... Ale k vaší otázce, je to štít,vybudovaný od útlého věku v každém z rodu,přeci jen manipulace s myslí je pro nás hodně významná věc,tedy bylo to jen varovné syčení,nic více...mysl čaroděje musí být skálou, a každý kdo se do ní chce dostat neoprávněně, musí počítat s tím že se může spálit...ale vám to jistě nemusím povídat...je to váš obor...nicméně spolupráce bude na místech... pokynu zdvořile hlavou a pak si ještě vzpomenu na jeho další otázku.... Na velkých anakondách jak jinak jsem Zmijozel... povím s naprostou vážností ale pak se usměji... Koně drahý kolego, koně...co jste čekal? Draci by se nehodili,hypogryfové jsou moc vznešení a nevezmou každého kdo by chtěl, a u koní se alespoň naučí jak se jedná se zvířaty které mají vlastní temperament... | ||
| |||
 | Bu bu buJen bezduše polohlasem zopakuji kouzlo, ale když zaslechnu, že je to jen bubák, celkem se mi uleví a na rtech se mi zase posadí poťouchlý úsměv. Zobrazit SPOILER Vzápětí vyprsknu smíchy a z očí mi tečou slzy, jak se tak dívám na zmateného mozkomora, který si kopítky ohmatává roh na čele. | ||
