Sleduji ho.
Prostě se mi na něm něco nelíbí, ale já a moje instinkty... Někdy mám pocit, že si ze mě jen střílí. "Astronomie a souboje. A vedu kolej Havraspáru.
Jezdectví bude povinný předmět?" Jestli ano, chci se na to podívat. Já osobně mám před koňmi a jim podobnými respekt, proto se držím dál. Když sundal plášť, zasmál jsem se. "Pane kolego, nemyslím si, že výuka bude tak nebezpečná." Nemohl jsem si to odpustit, přijde mi to absurdní. Co to brnění dělá? Pohlcuje kouzla? Zkoušet to raději nebudu. "Jmenuji se Remus Lupin, těší mě." Podal jsem mu ruku a vrátil se k dopíjení svého posledního klidného čaje tohoto roku. Možná to vidím až moc pesimisticky, dalo by se předpokládat, že studenti za ty roky zmoudřeli? Ne. Odpověď zní ne.

Konverzace líně ubíhá dál.
S jejím tempem jsem spokojený. Už jsem měl v plánu jít se připravit hodinu, ale mé konání zastavil nově příchozí. Pozorně jsem si ho prohlédl. Od pohledu vypadá jako dobrý čaroděj. Všichni tu jsou lepší než já, ale tenhle vypadá... jinak. Možná za to může to oblečení, co má na sobě a nebo jeho oči. Zdají se mi povědomé, chladné a tak trochu šílené. Usmál jsem se na něj. "Vítejte, kolego." Kývl jsem jeho směrem, když došel k nám. "Vítejte na škole."
Utíkej, dokud můžeš!
Pokud tu jsou žáci stejní jako já, když jsem studoval, budeme to tu mít těžké.

Spokojený a veselý Halloween, Vám přeje Váš PJ tým!

A nezlobte..

Obranna proti černé magii

Chvilku s Mau zápasím, ale pak se ozve kouzlená formule a Mau stuhne, přilepená na Wolframově hlavě. Rychle ji popadnu a schovám za zády, jako by se nic nestalo, přičemž je kotě stále ve stejné póze... akorát jen někomu nasadit na hlavu. Byla by z ní dobrá módní dekorace.

Nahodím výraz nakopnutého štěněte, když se u mě nečekaně rychle zjeví Moody a naklání se nepříjemně blízko ke mě s přimhouřeným okem, takže se zohnu dozadu, div že nepřepadnu dozadu. Jeho pohled je mi celkem nepříjemný, stejně jako osobní přítomnost. Na jeho strhnutí bodů jen zahambeně sklopím hlavu, v tomto případě se nevyplatí se nijak bránit... Mohlo by to profesora rozzuřit a Thomase s ním... nechci, aby mě chtěl zabít víc, než už chce. Nad čím to vlastně přemýšlím...!? Thomas přece není žádný vrah... jen mě možná nemá rád... a to přece můžu ještě změnit, ne?

Posadím se a Mau schovám pod sebe. Pod zbývající čas se snažím být co nejméně výrazný a radši mlčím... tedy krom toho, že jsem se chvilku pod lavici schoval, abych mohl Mau zase vrátit do pořádku i když mi to chvilku zabere. Pak také když se skříň otřese, tak sebou trochu trhnu.
Pak nás ale Moody povolá do řady. Mau radši stejně vezmu sebou, aby alespoň nemohla zaútočit ze zálohy a pocelou dobu se na ní vyčítavě dívám. "Zlé kotě, zlé kotě, zlé kotě..." Šeptám k ní a Mau vypadá asi jako já před profesorem.
Ostatní se dohadují a šuškají, já si ale radši hledím toho, aby Mau nezosnovala další útok. Mezi tím spolužáci odpovídají na další otázky...

Idioti ve třídě

Další výklad profesora poslouchám nezúčastněně.
Měl bych se krotit, dnes už jsem se ukázal dost. Co se to se mnou děje? Nedokážu být jednu debilní hodinu vklidu? Naštěstí zbytek hodiny očividně nebude tolik náročný, neb profesor nepotvrdí mou domněnku, že ve skříni je mozkomor. Aspoň že tak. Na povel jsem se postavil do řady. Jak to, že jsem skončil třetí? Já nechci být třetí. Nechci, aby ostatní viděli, čeho se bojím. Je to nebezpečné a trochu hloupé. Sám totiž nevím, z čeho mám největší strach. Je toho hodně a zároveň nic. Možná se Bubák ani nedokáže zhmotnit. To by bylo super. Chvíli tam postojím a pak si budu zapisovat, čeho se bojí ostatní. Takový dobrý vyděračský postup. Vytasil jsem hůlku a začal si s ní pohrávat v ruce. Duševně se připravuji na to, co mě čeká a přemýšlím, čeho bych se tak mohl bát... Napadla mě jedna myšlenka. Divná a hloupá, ale co když je to pravda? Co když fakt, že si nemůžu vybavit čeho se bojím konkrétně znamená, že se bojím všeho? Výklady nechávám ostatním, já už dnes řekl dost.

H035 - Bubák

Všichni přítomní