Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Bradavice - trochu jinak
Družina
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | HodinaProfesor a ostatníJéj! Zajásám si v duchu při Thomasově úspěchu. To že mě nemá rád a to, že ho pravděpodobně nemá ráda ani Mau přece neznamená, že je to špatný člověk! Myslím... Každopádně je to úspěšný člověk. | ||
| |||
 | Hodina Když se na mě překvapeně podívá Elizabeth, změřím si ji nevraživým pohledem. | ||
| |||
 | Učebna H035 Všichni v HO35, Rebecca Jakmile dojím rozloučím se s GO a vydám se do učebny. Zapadnu do volné lavice. Jsem celkem zvědaví na nového učitele. Obranu proti černé magii považuji za důležitou. Co kdybych se v budoucnu rozhodl přehodnotit svojí kariéru výrobce košťat a chtěl se stát Famfrpálovým rozhodčím? Zvládnutí obrany proti černé magii je pro rozhodčího naprostou nezbytností… Těsně před příchodem učitele místo vedle mě zabere Rebecca. „Ahoj“ pozdravím jí. Učitel nejdřív vynadá těm spolužákům co si přinesly do třídy zvířata. Jsme snad v prváku? To si to za ty léta ve škole stále nezapamatovali? Téma hodiny mě nijak nenadchne. Když chce učit něco praktického, tak ať učí proti shazovací kouzlo… Přestávám se proto soustředit na výklad. Zadívám se směrem k hřišti. Překvapeně zjišťuji že nejsem jediný kdo na něj upírá pohled. „Letos vás rozneseme“ zašeptám tiše. „Přes prázdniny jsem zapracoval na svém koštěti. Už lítám 200 mil v hodině…“ pronesu trošku samolibě. „Jestli chceš tak po škole přijď budeme s týmem skoušet létání pod vodou...“ Pozvu Rebeccu nenuceně. Jen ať se Zmijozelští vzteknou… | ||
| |||
| HodinaWolf a ProfesorPo nějaké chvilce se dokázal uklidnit a přestal se klepat. Radši jsem se objal rukama a nechal Mau na klíně. Když ale vedle sebe uslyšímWolframa, trochu strnu a nadskočím, jak jsem se ho lekl. | ||
| |||
 | Příliš velké očekávání? • Všichni • Alec Poklidná snídaně mi doplnila potřebnou energii do obědu. Bez ní bych těžko zvládal mnou skrývané soukromé tajemství, které by nepotěšilo většinu studentů i učitelů. Rozhodně jsem ho nehodlal prozradit, když jsem to vydržel už několik let. Během rána jsem naštěstí nemusel s nikým mluvit. Otevřený a přátelský jsem stále ke všem, což musím za každou cenu dodržovat, ale každý potřebuje občas chvíli, kdy může být sám se svými myšlenkami, především po ránu. S posbíranými potřebnými pomůckami jsem se dostal do učebny, kde začíná má první školní hodina tohoto roku. Usadil jsem se pěkně vzadu. Není to tím, že bych chtěl provádět nekalosti nebo být co nejdále zraku nového profesora obrany proti černé magii. Je to tím, že potřebuji mít přehled nad celou třídou a nemít nikoho za zády. Jako bych potřeboval mít dohled nad celou šachovnicí a mít možnost sledovat stoprocentní dění v této třídě. Vedle mne se překvapivě usadil Alec. Moc jsem nepřemýšlel, proč tak učinil ani mě to nijak nezajímalo. Jen jsem ho přátelsky a s úsměvem pozdravil, jak to dělávám běžně. „Dobré jitro pane.“ Poté jsem si ho už nevšímal ani jeho mazlíčka, pokud nezačne nějakou konverzaci. Připravená skříňka mou pozornost taky neupoutala. Nebylo třeba se o ni zajímat. Učitel nám ji sám 'představí' až nastane správná chvíle. Připravil jsem psací pomůcky a dva zápisníky. Jeden pro pečlivé poznámky z hodiny o černé magii a druhý pro osobní použití. Po příchodu nového učitele obrany proti černé magii, jsem na chvíli nemohl strhnout zrak z jeho zevnějšku a důkladně si ho prohlédl. 'Jeho oko mě znepokojuje. Je možnost, že mu toho máloco unikne. Neměl bych dělat nic podezřelého ani na sebe upozorňovat.' Po jeho dramatickém představení jsem své myšlení jen potvrdil. 'Rozhodně na sebe nebudu upozorňovat. Bude lepší se držet stranou.' Následovala otázka ohledně kleteb, které se nepromíjejí. 'Nebrali jsme to už mnohem dříve?' Pomyslel jsem si pobaveně, neboť si myslím, že není možné, aby tuto odpověď nikdo nevěděl. Trochu jsem se ironicky pousmál a otevřel svůj osobní zápisník, do kterého jsem začal zapisovat. Zápis  Zatím co Thomas zkrácenou formou vysvětloval kletby, které se nepromíjejí. Dobře jsem si vybral svého komplice, nemohl bych si vybrat někoho dutého. | ||
| |||
 | Obrana proti černé magii Všichni Den jsem začala svým obvyklým způsobem - potichu. Hodně potichu. Prakticky s nikým jsem nemluvila, necítila jsem potřebu se přidružovat k lidem. Zatím vše probíhalo dobře, nikdo si mě nevšímal. Pro spolužáky jsem se stala duchem, a tak jsem se dostala z Velké síně až do učebny, kde se měla konat naše první hodina. Naše první hodina tento školní rok. Našla jsem si hezké místo, kde jsem se usadila. Zima mi ani tolik nevadila, avšak přítomnost té skříně ano - nečekala jsem od ní nic dobrého. Navíc jsme měli mít jednoho z těch nových učitelů. Lehce jsem se otřásla a trochu jsem se zase stáhla k sobě. Měla jsem u sebe své papíry, takže jsem si začala kreslit. Vyrušil mě až Caylus ve chvíli, kdy si ke mně sedl. Chvíli jsem na něj měla namířený svůj pohled. "No, asi úplně nejsem, ale tak co s tím můžu dělat, že," uchechtla jsem se a opět jsem se vrátila ke svému malému dílu. Kreslila jsem svého patrona, draka východního typu, i když jsem o tom nevěděla (to kouzlo jsem nikdy nepoužila, tak nevím, kdo je mým patronem). Kdybych měla s sebou i pastelky, tak by vypadal lépe, takto byl pouze černobílý. Když do třídy dorazil Moody, už jsem měla hotové hlavní linie, takže jsem na chvíli přestala, položila jsem tužku na stůl a dívala jsem se na něj. Nepřipadal mi zrovna příjemný. No a tento pocit ještě zesílil ve chvíli, kdy promluvil. Napřímila jsem se a možná jsem trochu přimhouřila oči, když nás varoval, abychom sem nenosili zvířata. Já osobně jsem si sem Sisi vodit nechtěla, ale člověk kočce nepřikáže. Pokud se tady objeví, protože mě následovala, tak to bude problém. Málem jsem se vrátila ke kreslení, kdybych nevěděla, že se to asi nikomu nebude líbit. Ani mně. Nejspíš bude dobré tady dávat pozor. Hm... kletby, které se nepromíjejí... Prsty jsem si mnula bradu a snažila jsem se vzpomenout si na ně. Jenže než se mi to podařilo, do odpovědi se pustil Thomas. Havraspár, jak jinak, pousmála jsem se v mysli. Nikdo jiný neměl dostatečnou odvahu či rychlou paměť na to, aby se přihlásil dříve. Upřímně řečeno, mně by zrovna tohle asi zabralo ještě pár vteřin - kletby mě moc nelákaly a nelíbily se mi, takže je mozek uklidil kamsi hluboko dovnitř. "Ach jo," povzdechla jsem si tiše. Tahle hodina nejspíš bude utrpením. | ||
| |||
| Obrana proti černé magii Už nijak moc nevnímám co se ve třídě děje, spíš si jen zapisuji další poznámky a hledím, aby mi nikdo nekoukal přes rameno. Byla by to pěkná otrava dělit se s někým o poznatky. Z mé nudy mě ale vytrhl až profesor. | ||
| |||
 | Nejdřív jídelna, poté učebna H035 U stolu sotva postřehnu, že na mě někdo mával. Po ránu nemám čas ani chuť nad něčím přemýšlet. Viditelně nejsem jediný, protože dorazí Sinestra s výrazem hodně podobným tomu mému. Mezitím přichází další studenti, ať už z naší koleje, nebo z jiných. Beze slova se Sin snídáme naproti sobě, dokud se nezeptá na první hodinu. ,,Máme…“ zarazím se, protože to sám nevím. Nenamáhal jsem se podívat do rozvrhu. V takové situaci máte jen dvě možnosti. Někoho se zeptat, nebo následovat dav. Vzhledem k tomu, jakou mám právě náladu, zůstanu u té druhé varianty. Neujde mi nepřátelský pohled jednoho z profesorů, který právě usedá ke stolu. Normálně si učitelů moc nevšímám, jenže tenhle chlápek si mě nějak divně prohlíží a to mi není zrovna příjemné. Nevím, co ho žere, ale rozhodnu se to neřešit. Není náš kolejní vedoucí a já nic neprovedl. Alespoň doufám. Na příchod Wolframa nijak nereaguji. Neoplácím mu pozdrav, ani se na něj nedívám. Za mé zkažené ráno může svým způsobem i on. Vážně doufám, že celou dobu spal a na nic si nepamatuje. Jinak bych totiž mohl skončit jako tamti dva šašci z Havraspáru. Šálí mě zrak, nebo se fakt políbili? Znechuceně od sebe odsunu talíř se snídaní. Jindy bych se cpal do poslední chvíle a přišel kvůli tomu pozdě na výuku, ale tentokrát se jídla raději vzdám, než zůstávat v téhle přiteplené atmosféře. Ať už jsem do háje pryč! V učebně sice nejsem mezi prvními, ale nejsem ani poslední. Profesor tu ještě není. Pohledem kontroluji lavice a přemýšlím, kam posadím svůj velectěný zadek. Normálně bych si sedl k Sinestře, ale ta už má společnost. Ušklíbnu se. Přímo před ní sedí Alec. A sám. To se docela divím. Kdepak má Thomase? Nakonec se uvelebím vedle Barbary. Vím, že toho moc nenamluví, ale po ránu to ocením rozhodně víc, než kdyby do mě někdo hučel. „Připravená na první hodinu?“ s oslnivým úsměvem na ledovou královnu pohlédnu. | ||