S pobaveným úsměvem jsem sledoval ty dva studenty mé koleje.
Vývoj situace mne překvapil a v hlavě bliká ošklivý nápis "Manželská hádka." Záchvat smíchu jsem maskoval kašlem. Naštěstí mne vysvobodil nově příchozí kolega, jak vidím dobře naladěn. "Dobré ráno kolego a ať vám ta dobrá nálada vydrží." Podíval jsem se na hodinky.
Mám ještě spoustu času. Pohodlně jsem se rozvalil na židli a napil se čaje. Mám vůbec ty materiály na první hodinu? Snad ano, byl bych nerad, kdybych se musel vracet. Sice jsem si jako student myslel, že jsou Bradavice větší, ale i nyní je to pořádná dálka.

Idiot v učebně H035

Když přišel homosexuál z jídelny, zabručel jsem a ptáčci začali létat o něco agresivněji.
Jakoby se chtěli navzájem požrat. Občas prolétnou Alecovi těsně nad hlavou a s děsivým pískáním podobným smíchu se vrací zpátky. Jenže to tak příjemné představení skončí. Věděl jsem, že za mnou někdo sedí, ale dokud mi neviděl do zápisníku, bylo to v pořádku.
Když mi ale zničil kouzlo, otočil jsem se na něj. Nemám rád patolízaly a někoho, kdo si chce ukrást moji pozornost. Když jsem uviděl mrzimorského Jaspera, ušklíbl jsem se. Pro mě je živou ukázkou člověka, který neví co chce.
Chvílemi dobrý student, další na propadnutí, věčně zasněný... Jakoby nechápal, že sny jsou jen iluze, kterou se nás snaží život krmit. "Kdybych to věděl, řeknu ti to, neboj." Na tváři se mi usadil neutrální výraz, jako vždy.
"Freneticky?" Nakrčil jsem obočí. To vážně vypadám jako psychopat? Mé čmárání bych spíš nazval zapálené než... frenetické. Ovšem zaujal mne jeho druh řeči, to často neslyším. "O mě neměj péči, nudil bych se, kdybych nepsal." Otočil jsem se zpátky k zápisníku a dopsal poslední větu.
Jeho další slova jsou ale překvapivější, než jsem čekal. Kolik lidí mi ještě nabídne nějaký pakt? Nebo je to léčka? Ne, to těžko. "Poku uvažuješ o vyvolání toho tvora ve skříni, tak si nech zajít chuť." Řekl jsem polohlasně, mezitím co si čmárám na roh papíru hlavu testrála. Zajímalo by mě, co chce dělat, ale nedám to najevo.

Zejména kolegové, ale pak také Dante a Caylus

Do Hlavní síně dorazím dost pozdě... Rozhodně později, než mí kolegové, ale to je u mě pochopitelné. Oni nemusí řešit nejrůznější velice vzácné a mnohdy i nebezpečné byliny ve sklenících, které vyžadují péči prakticky 24 hodin denně... Kdybych k tomu neměl na pomoc kouzla k tomu speciálně určena a vytvořena, asi bych se z toho zcvoknul.
Nicméně jsem konečně dorazil na snídani ve svém klasicky zeleném hávu s černým vyšíváním a rukávy. Když jsem ale po cestě zahlédl Danteho, zastavil jsem se na chvíli u něj.
"Dobré jitro, Dante. Snad mě i tento ročník poctíte svou přítomností na mých zájmových hodinách... jsem zvědavý, jaká díla se vám přes prázdniny podařilo přivést do pohybu." Usměji se na něj i jeho chrliče. Opravdu se mi jeho figurky líbí.

Pak se ale zase rozejdu ke stolu profesorů a vrhnu ošklivý pohled po Caylusovi s vidinou toho zástupu psychicky zničených dívek co baží po antidepresivech... Už jen čekám, kdy příjde nějaká studentka s tím, že nás tady bude o jednoho víc.
A já hlupák jim mnohdy ještě vymlouvám pomstu. Nojo, co by se od Zmijozelu dalo čekat? On si užívá a ostatní jde stranou.
Tím jsem si ale nechtěl kazit náladu a radši jsem zasedl ke stolu profesorů a začal si na talíř dávat pár kusů ovoce a pečiva.
"Dobré jitro." Popřál jsem kolegům s úsměvem, ale to už začal odbívat zvon na 9:15 a tudíž na první hodinu. Mě se to naštěstí nijak netýkalo a tak jsem mohl v klidu jíst.

Hlavní Síň & Učebna H035

Mrzimorští, poté Tom

*

Urychlený přesun na hodinu

Ti ve třídě

Velký hradní zvon začal odbívat devátou a já snědl ještě pár soust ze své snídaně. Mau jsem dal proužek pečené slaniny a s ní v náručí jsem se vydal na hodinu Obrany proti černé magii.
Když jsem ale uviděl, že tady budu patrně sám s Thomasem, zastavil jsem se ve dveřích a znatelně zbledl. Nakonec se mi ale podařilo se pohnout a usadit se od Toma co nejdál. Sedl jsem si do lavice a položil si Mau na klín. Upřímně doufám, že profesoru Moodymu nebude vadit...
Pak mi ale spočinulo oko na velké černé skříni a já se otřásl chladem i nervozitou. Bylo mi jasné, že v té skříni není nic pěkného... Mau se znatelně na mém klíně naježila.

Obrana proti černé magii

Kvůli incidentu v jídelně mám ještě zkaženější náladu, než ráno.
Automaticky jsem se vydal na první hodinu. Obrana proti černé magii. Každý rok máme někoho jiného, je to až únavné. Loudal jsem se a přesto jsem byl v učebně první. No jistě, ostatní se flákají jako vždy. Ztěžka jsem dosedl do první lavice a rozhlédl se. 
Přitáhl jsem si hábit více ke krku. Je tu více chladno. Zadíval jsem se na skříň. Co je uvnitř? Bubák? Mozkomor? Co jiného se zavírá do skříní a vyluzuje to chlad? Vlastně mě napadá mnohem víc věcí. Všechny z nich by mohli být úžasné chuťovky na první den.
Vytáhl jsem svůj zápisník a znovu se začal rozepisovat. Téma jsou stále kletby, které se nepromíjejí. Nedokážu se toho zbavit. 
Po chvíli jsem si začal na kraj stránky kreslit testrála. Nudím se, nudím se, nudím se. Znovu jsem se podíval na tu skříň. Uznávám, jsem hodně zvědavý, ale ne. Nepodlehnu tomu. Nesmím.
S povzdechem jsem se sklonil nad papíry. Znovu. Dnes ale nějakým podivným řízením osudu nemám stání. Vytáhl jsem hůlku a abych se zabavil, než přijdou první studenti, použil jsem kouzlo Avis. Tady není nikdo, kdo by tu ránu slyšel. Kolem mě najednou poletuje několik menšých modrých ptáčků. Vždycky jsou modří, nechápu proč. Jsou přeci vyčarovat i jiní. Posílám je na různá místa i proti sobě s tím, že se na poslední chvíli vyhnou. Uklidňuji se, že to není týrání zvířat, je to jen kouzlo. Dokonalá iluze. 

OBRANA PROTI ČERNÉ MAGII,

Alastor Moody

Snídaně a překvápko

Nikdo konkrétní

Mezi tím, co se ještě stále vzpamatovávám ze slovního napadení zahouká sova a já zvednu hlavu. Eren, má sova pálená, právě přelétá nad stolem s velkým balíčkem, asi 0,5 x 0,5 metrů, který celkem znatelně ovlivňuje jeho let. Vlastně mám chvilku strach o něj i balíček, ale Eren je byl i nějakou dubu určitě bude silná sova, stejně jako veterán mariňák v americké armádě, tvrdě vycvičen desítkami kilogramů matčina cukroví.
Chudák zvíře...

Nakonec se ale dostane hrdině do nízkého letu, bez toho, aby to způsobilo bolestivý pád a postupně začal zpomalovat, jak se přibližoval, až nakonec zastavil úplně a spokojeně usedl na balíček. Peří mu zářilo spokojeností a já ho vášnivě začal hladit po hlavě a křídlech.
"Hodný Erýk, hodný!" Sova potichoučku houkala a hlavou mi šťouchala do dlaně. Vypadal nanejvýš blaženě... jak jinak, se zvířaty jsem to vždycky uměl. Narozdíl od lektvarů. Ať do toho kotle hodím to co mám, nebo ne, nikdy z toho nevznikne to, co má. Je podivné, že mě ještě z té hodiny neuvlonili, protože mé lektvary jsou jako časovaná bomba.
Ale to jsem odboči, zpět k balíčku a Erenovi.

Po tom, co jsem Erena dotatečně odměnil hlazením, šišláním, škrabkáním a nakonec i piškotem, odletěl a já se ujmul balíčku, ke kterému byl přivázán vzkaz. Pomalu jsem ho uvolnil a rozbalil přeložený papír, na kterém jsem poznal úhledný matčin rukopis.

Dopis

Hlavní síň

Justin William Case, Alistair Pascal, Jasper Thiptle