Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Bradavice - trochu jinak
Družina
| |||
 | Hlavní síň Will a zbytek Nebelvíru "Nojo. Něco na tom bude." Mrknu na Willa po poznámce o druzích plánů. Pak shlédnu zpět k jídlu. Vyloženě hlad už nemám, ale ještě bych něco sezobla... Misku s malinami si přisunu úplně k sobě. Beztak po nich nikdo do teď ani nevzdychnul. Od novin mě neodtrhne Willovo pobízení a řečičky o tom, jak propaluju obličejem jejich papír, ale Oliverovo rozhořčené brebentění. Zvednu k němu zrak a zašklebím se, stále částečně v zákrytu novin. "No vida. Odborný posudek bychom měli - další blbost, kterou Denní věštěc pustil do oběhu. Ne, že by to bylo nějak neobvyklé." Zamumlám si spíš pro sebe a na pomyslném seznamu v hlavě si odškrtnu tuhle záležitost jako vyřízenou. Zbytek novin prolétnu už jen zběžně - samé drby, nic moc zajímavého. Hodím si do pusy pár malin a protáhnu se. "To tě asi zklamu. Jediná chvíle, kdy chrápu je, když mě chytne viróza a nemůžu dýchat." Viróza. To slovo se mi hrozně líbí. Už jen proto, že většina kouzelníků neví, co to znamená. Slyšela jsem to od svého bráchy Maxe, který žije s mudly a je to tam docela rozšířené. Asi jako cyklicky se opakující uřknutí. Složím si noviny do brašny a sáhnu ještě po pár malinách. "Takže Obrana. No. Jsem na to letos zvědavá." Pronesu ještě zamyšleně a kouknu rychlým pohledem k učitelskému stolu. | ||
| |||
 | Hlavní síň Go Hye-rim, kolejní stůl Nechápavě kroutím hlavou. Takové jasné výmluvy. Sáhnu pro svůj oblíbený kožený míček a začnu si jím nevědomky pohazovat. Každý člen Nebelvírského družstva ví, že na každou chybu upozorním bolestivou ranou tímto míčkem. „Probíraly jsme taktiku na tento rok a nejlepší střelec týmu se někde fláká. Kdyby bylo kým tě nahradit, tak to s radostí udělám...“ Mrknu na Hye-rim, aby bylo jasné, že to aspoň částečně myslím jako vtip. Nedivím se, že se nestrachuje s testů. Lítá zatraceně dobře… Najednou přede mnou přistane sova. Nejprve se leknu, že už mi píšou rodiče. Brzo si ale uvědomím, že jde o sovu s Denním věštcem. Super nemusím odpovídat na hloupé dopisy… Zaplatím sově několika mincemi. O drobné se nestarám a hned začnu číst sportovní rubriku. „CO ŽE?!“ Vyprsknu část své snídaně. Rychle očima začnu číst tu zprávu dne. Proč to není na titulní straně? Národní tým nového Zélandu – Kiwi má nejrychlejší koště světa… Rychle pročtu článek. „Hlupáci! Pořídili si Thunderbolt VIII, Který má být rychlejší, než Kulovýblesk Supreme. Je ale poměrně jisté, že bude asi tak stejně bezpečný jako Thunderbolt VII, který dosahoval přibližně stejné rychlosti. Jeden zásah potloukem a jdou dolu… Snidget strčí každé koště z Manchestru do kapsy...“ rozčiluji se ještě chvilku. Obrátím zpět k Hye-rim. "Umíš bublinové kouzlo? Cestou jsme ve vlaku probíraly, že bychom zkusili jestli se dá lítat na koštěti pod vodou, když kolem koštěte uděláme ochranou kapsu…“ V podtextu své řeči nechám zaznít. To by si samozřejmě věděla, kdybys neseděla bokem. „Chceš se dneska po škole přidat a vyzkoušet to v praxi?“ | ||
| |||
 | Pokoj, umývárna Vypadalo to na klidné ráno. Vstal jsem poměrně brzy a k mému překvapení jako první. To se mi nestávalo příliš často, zvlášť když jsem si rád přispal, ale pořád lepší být na nohou dřív, než zaspat a přijít zase o body. Už takhle stačilo, že mě včera zmerčil Filch. Kéž by jednou provždy zmizel, i s tou svojí vypelichanou kočkou! Odkopnu od sebe peřinu a vstanu. Nemám na sobě vůbec nic, byl jsem zvyklý spát nahý. Bylo to tak mnohem pohodlnější. Všichni ostatní stejnak spí a já nejsem ten, který by se styděl. Bez ostychu dojdu až ke skříni s oblečením. Rozespale zívnu a protáhnu se, když v tom si uvědomím, že něco není v pořádku. Terárium vedle postele je opět prázdné a můj mazlíček? Je fuč. Dělá si ten pavouk ze mě blázny? Proč musím hned po ránu řešit tohle? Rozhlédnu se po pokoji a očima zkoumám každičký kousek zdi. Není na stropě, ani v rohu. Přitom tam se schovával nejraději. Kam se sakra poděl? Začíná mi docházet trpělivost. Chci si jít dát ještě sprchu, než se do umýváren nahrnou lidi. Nemám čas hledat ztraceného sklípkana. Zrovna když se chystám vnitřně rezignovat si všimnu čehosi nezvyklého na Wolframově peřině. Popojdu blíž. A ejhle. Ten malý chlupatý parchant se uvelebil přímo na mém spolužákovi. Kysele se zašklebím. Opatrně natáhnu k Pájovi ruce, ale místo toho, aby mi vlezl do dlaně, popojde níž. Teď je někde na úrovni Wolframova rozkroku. Mám chuť vraždit. Zacuká mi v oku. Tam ruku nedám ani za nic. Zapomeňte. Jenže sklípkan se nehne ani o píď. Zrádce jeden! S opovržením pravačku nasměruju k němu a modlím se, aby se nikdo v místnosti neprobudil. Nevím, jak bych vysvětloval, že tu stojím nahý nad spolužákem a právě se mu chystám sahat na rozkrok. Kdo by mi uvěřil, že tu opravdu honím JENOM pavouka? Mám dojem, že po dnešku půjdu vypustit Páju do začarovaného lesa. To zvíře mě chce patrně zlikvidovat! S odporem chytím Páju do dlaní a urychleně vycouvám od postele. Vrátím ho zpět do terária a ujistím se, že je pečlivě zavřené. Následně se nasoukám do uniformy a rychlostí blesku opustím pokoj. V jídelně Po splnění hygienických povinností se vydám do jídelny. Na pokoj už se raději nevracím. Stoly ostatních kolejí jsou poměrně plné, na rozdíl od toho zmijozelského. Buď jsem tu vážně moc brzy a všichni ještě spí, nebo nemají hlad. Rozhlédnu se. Nikde nevidím Sinestru. Kde se zase válí? Není tu ani Barbara. No co. Jen nad tím pokrčím rameny a pustím se do jídla. Alespoň zbyde víc na mě. | ||
| |||
 | SnídaněTomíkZvedl jsem obočí a zkoumavě si ho prohlédl. Jiskra v očí? Náznak úsměvu? Klasicky rozjasněná pleť a uvolněný výraz? Ne. Nic. | ||
| |||
 | Snídaně AlecKdyž se ozval pozdrav spojený s mým jménem, automaticky jsem zaklapl deník. | ||
| |||
| SnídaněTom (snad ne druhý Raddle)Mezi tím co se láduji pudinkem, přidám si trochu slaniny, jablko, koblížek a nějaké pečivo. Pak ale zpozoruji, že nejsem sám a podívám se na Toma, který si něco zapisuje a tváří se... Nu, jako obvykle. Mezi tím, co je jeho oblečení spíš okázalé, já mám jen klasický černý hábit uniformy s uplou bílou košilý, jejíž první tři knoflíky jsou ledabyle rozepnuté a tmavě modrá kravata spíš pověšená na okrasu. Zbytek oděvu jsem vyřešil tmavými slim kalhotami. | ||
| |||
| Ráno Nikdo konkrétní. POJĎTE SI ZAHRÁT!Probudil jsem se spolu s ostatními. | ||
| |||
 | Jídelna Walker a Moody"Doufám, že moje myšlenky budete číst jen tak, abych se to nedozvěděl, kolego."Potulně jsem se usmál. Nemám rád, když se mi někdo hrabe v hlavě, ale za chvíli to bude umět každý student, takže... No jo vlastně. | ||
| |||
 |
[/h1][/center] | ||
| |||
 | Hlavní síň Škoda je, že se mi ani na druhý pokus nepodařilo vylít Agnesinu šťávu na Agnes, ovšem není všem dnům konec. Zítra je taky den a o celém zbytku školního roku ani nemluvě. Zajiskří se mi v očích při té myšlence. No co? Někdo má plány ďábelské a někdo blbé. S tím nic nenaděláš. Potom vidím jak se Agnes schovává za noviny. Tahle její stydlivost se mi líbí. Teda místy je v rozporu s tím co ráda vyvolává za akce, třeba včera večer, ale holt ženské. A neschovávej se za ty noviny. Žhneš tak do ruda, že se to propaluje i skrz papír. Další moje sousto následuje opravdu smutný obličej. Proč mi chceš ničit hned první školní den? Chjo, to bude peklo! Na druhou stranu máme obranu proti černé magii a co jsem koukal na nového profesora, tak tam nebude Oliver sám magor. Moje chrápání je oceněno přesně tak jak bych očekával. Ovšem medvěd to je ještě méně než bych čekal! Aspoň něco dobrého dnes ráno. Tak, když jen medvěd tak dobrý. Moje sestra mi jednou řekla, že stádo horských obrů chrápe více potichu jak já. Takže medvěd to je ještě dobrý! Každopádně bůh ví jestli nechrápeš i Ty! | ||