| |||
Hlavní síň Will a Nebelvír Jen tiče mručím, když si sedá (pořád se ale usmívám) a při dalším pošťouchnutí jen rychle ucuknu. Jakž takž vyberu ten pohyb tak, abych se šťávou ani tentokrát nepolila. Radši pohár dopiju. "Nojo - Crossheart a jeho úžasný ďábelský plány." Po připomenutí mého jekotu rozléhajícího se síní znovu zrudnu. Přitáhnu si noviny blíž k obličeji. "Jo. Taky mi přijde, že Famfrpál působí na Oliho až magneticky." Uchichtnu se a uzobnu pár malin z misky poblíž. "Pokud už tu zprávu neslyšel, řeknu mu jí na první hodině. Co vlastně máme, nevíš?" Poslouchám jeho odpověď na téma spánek a musím se začít tiše smát. Pak ale zvážním a s kamennou tváří se na něj podívám. "Ty jo... A já si říkala co to slyším. Myslela jsem, že se po chodbách potuluje obzvlášť špatně naladěný medvěd." V koutcích mi cuká, ale snažím se zachovat vážnou tvář. |
| |||
Hlavní síň Reakce Agnes je přesně taková, jaká bych čekal a jsem rád, že jsem ukročil do obranné vzdálenosti. Sleduji jak Agnes rudne a skáče až do stropu a směju se. Já Ti dám ghúla Foxová! Její ,,tvrdý" úder mě do ramena oplatím ještě jedním štouchnutím do žeber. Kdyby ses polila tou šťávou, tak je to perfektní dovršení mého celého asi před minutou vymyšleného plánu, jak Tě ráno pořádně probudit a nabudit na celý den. Vzhledem k tomu, že Tvůj hlásek slyšela celá síň, bych řekl že se to perfektně povedlo. Škoda jen té šťávy. Smutně zkonstatuji. Cpu se rohlíkem, když Agnes promluví o famfrpálu a vejde Oliver. V tu chvíli mi rohlík zaskočí a já se začnu trošku dusit. Prosím Tě! Jak to děláš? I přivolávací kouzlo nefunguje stejně jako famfrpál na Olivera. No asi řekl, ale třeba je to žhavá novinka co neví ještě ani on. Pokud chceš, celý den mít od něj pokoj tak mu to řekni, ale prosím tě tak, abych u toho nebyl. Moje noc byla perfektní, protože jsem zapadl do postele a spal jako mrtvej. Narozdíl od mého okolí, protože předpokládám že moje chrápání se neslo pokojem. To se u holek moc nenosí co? |
| |||
Hlavní síň Will a zbytek Nebelvíru (a chvilku i celá síň) Hlasitě vyvřísknu, když ucítím to nepříjemné a hlavně nečekané žďuchnutí do žeber. Hned je mi jasné, která bije. "Williame! Ty zatrolenej malej ghůle!" Počastuju ho hned salvou dalšího křiku, než mi dojde, že se na mě dívá celá síň. Celá zrudnu a rychle se otočím zpět ke stolu. Willovi dám už jen bezeslov pěstí do ramene (vzhledem k tomu, že se moje fyzická síla rovná síle nabourání masařky v maximální rychlosti) a vrtím nad ním hlavou. Už se ale usmívám a i ruměnec pomalu opadá. "Jak malej. Fakt že jo." Mumlám si pro sebe s úsměvem. "Můžeš bejt rád, že jsem se nepolila tou dýňovou šťávou." Dodám ještě a znovu pozvednu pohár se šťávou ke rtům abych se napila. Očima sklouznu zpět k Dennímu věštci. "To si představ - nějaké neznámé famfrpálové mužstvo z Nového Zélandu-" jako by to snad bylo nějaké kouzlo se zrovna do síně vřítí Oliver - a jde pro změnu hučet do nějaké slečny, aby se přidala k týmu. Jaké to překvapení "- tvrdí, že vynalezli nějaké úplně nejlepší koště. Víc se o tu o tom zatím nepíše, ale podle mě to bude nějaká blbost. Kdyby to byla pravda, Oliver už by nám to řekl." Zazubím se na něj. "A jak se spalo, první noc po prázdninách?" |
| |||
Jídelna Kolega Walker"Dobré ráno, pane Wilde." |
| |||
Krásné sluníčkové ráno všem lidičkám!Spolužáci z koleje, Profesor LupinDorazil jsem o chvilku později... Maličkou chviličku. |
| |||
Nádherné ráno všem Nikdo konkrétní... Tedy až na Studenty Havraspáru u stoluZa okny se pomalu probouzelo nové ráno. |
| |||
Hlavní síň Go Hye-rim, William Crossheart, Nebelvírští a všichni ostatní První ráno na škole. Jako každý rok pokoj ožije ve stejnou dobu. Will je po ránu nějaký nevrlí. Místo odpovědi na mé: „Dobré ráno!“ si jen něco bručí a šklebí se. Poté zmizí směrem k umývárnám. Tam po chvíli také zamířím, abych si dal studenou sprchu. Pak v čistém sportovním hábitu a taškou plnou věcí potřebných na hodiny zamířím do školní jídelny. Hned po jídle musím chytit profesorku Thompsonovou a zarezervovat si hřiště… Naložím si plný talíř jídla (dle mého speciálního vyváženého jídelníčku) a naliji sklenici vitamínového dryáku. Pustím se do jídla, když zahlédnu Go, jak vejde do hlavní síně. Ta je jediná z loňského Nebelvírského farfpálového týmu, s kterou jsem letos ještě nemluvil. „Ahoj!“ Zavolám na ní a posunky ji naznačuji, ať si ke mně přisedne. Pokud by se tvářila, že nechápe, nebo nevidí, nijak jí to nepomůže, protože si klidně přesednu… Hned jak jsme vedle sebe spustím. „Včera jsem tě nějak nemohl sehnat. Proč si nešla to týmového kupéčka? Letos bude výběr do týmu trochu odlišný. Budu vyžadovat, aby se ho zúčastnili i současný členové a obhájili své pozice… Nepochybuji, že ty se udržíš, ale počítej s tím. Co jinak o prázdninách? Už máš nové koště?“ |
| |||
Hlavní síň - ráno Včerejší cesta na kolej byla opravdu prosmátá a já upřímně jsem občas chytil záchvat i ve sprše. Potom jsem se rozplácl do postele a usnul spokojeným spánkem. Mám pocit, že jsem sotva usnul, ale už mi do obličeje svítí, protože jsem si nezatáhl závěsy a já musím podle hodinek vstávat. Moje vstávání se nese ve spolupráci s mručením a ne zrovna milým obličejem. Nikdy mi nedělá problém vstát a hned fungovat, ale nemám to opravdu hodně rád. Zamířil jsem do umývárky, abych si aspoň vyčistil zuby a ponořil hlavu pod vodu a probral se. Musím říct, že voda byla rozhodně účinná a probrala mě do celkem velkých obrátek. Vrátil jsem se na pokoj, kde jsem se oblékl, sbalil nejnutnější věci na hodiny a vyrazil na snídani s nejnovějším účesem typu "ranní rozcuch". Nemám rád ranní používání hřebenu, teda celkové používání hřebenu. Seběhl jsem po schodech do společenské místnosti, kde pár studentů čekalo na ostatní asi po cestě na snídani. Pokud se mi někdo připletl do cesty, pravděpodobně jsem ho smetl. Ať už vidím kohokoliv známého, tak je o mě slyšet hlasitým... Nazdááár! Případně... Bré ráno! Někoho to po ránu může vyděsit, ale holt jsem nabitý pěkně od rána. Když stanu na prahu Velké síně, vidím Agnes jak se začítá do novin. Musel jsem se usmát potutelně, když jsem si uvědomil lehkost ranního cíle. Opatrně jsem se připlížil až k Agnes zezadu a prsty jí zabodnul do žeber. Ahooj! Potom radši rychle ustoupím, protože je mi jasný že to bude mít nějakou odezvu. Potom vezmu místo vedle Agnes a vezmu si rohlík s džemem a čaj. Jako první chod. Tak jak jsi se vyspala do prvního školního dne? Zeptám se s ďábelským úsměvem na tváři. |
| |||
Ráno v Hlavní síni Všichni, především pak Nebelvír Když se probudím, ještě mě bolí břicho z toho včerejšího prosmátého večera. Pozdravím zbytek osazenstva mého pokoje a během oblékání se zkontroluji bílého králíka vytetovaného na mém rameni - posedává někde u beder a tváří se jako že ví něco moc důležitého a nikomu to neřekne ani za nic. Už oblečená (s barevnými korálky, které mi rodiče minulý měsíc poslali z Peru kolem krku) a brašnou plnou učebnic a psacích potřeb seběhnu do Hlavní síně. U nebelvírského stolu usedám jako jedna z prvních a nakládám si velikou porci pohankové kaše s kokosovým mlékem a jahodami a do poháru si jako obvykle naliju pořádnou dávku dýňové šťávy. Když si přisedne někdo z Nebelvíru pozdravím ho (stejně jako mávnu na pár lidí z jiných kolejí, mezi nimiž je třeba Dante, jehož chrlič mě včera málem přizabil). Pak začínají přilétat sovy. Nejdřív mi přijde dnešní vydání Denního věštce. Zaplatím malé uhoukané sovičce, která se mi snaží sezobnout jednu z jahod v mém talíři. Rozprostřu noviny a ani se nestačím začíst do úvodníku, když přiletí moje sova pálená s ohromnýma očima - až neúměrně velkýma vůči malé hlavičce. "Jé, ahoj, Paštiko. Vem si." Přistrčím ji mističku s oříšky, načež jí z nožky sundám srolovaný pohled a malý balíček. Rozbalím nejdřív pohled a přečtu si krátký vzkaz od rodičů - tentokrát z Indonésie. Při tom se znovu pustím do kaše a jen se usmívám. Když je miska s kaší prázdná, před tím, než si ji znovu naplním otevřu i balíček, ze kterého se vykutálí náramek se vzkazem - prý to nosí mudlové, kteří si říkají "buddhisté". Rovnou si ho natáhnu na ruku - vypadá moc pěkně. Pohladím Paštiku po načervenalé hlavičce. Sezobne několik posledních oříšků a odlétá, aby si po dlouhé cestě odpočinula v sovinci. Já si zatím znovu nandávám kaši s ovocem a sklápím oči k Dennímu věštci. |
| |||
|
doba vygenerování stránky: 0.85866498947144 sekund